Téma jednotných přijímacích zkoušek na střední školy rezonuje v různých kontextech společností. Vzpomíná se na staré časy, na příliš mnoho gymnázií, středních škol obecně, na údajně malý počet žáků, kteří chtějí chodit na technické školy, na kvalitu škol, na chybějící polytechnickou výchovu...
Jednotné přijímací zkoušky na SŠ z pohledu dvou ředitelů ZŠ
RNDr.
Břetislav
Svozil
Ph. D.
ředitel ZŠ a MŠ Deblín, okres Brno-venkov
Ing. Bc.
Vít
Beran
ředitel ZŠ Kunratice
Nemá smysl zmiňovat již tolikrát zmíněné srovnání počtu maturantů, počtu lidí s vysokoškolským diplomem v porovnání se zeměmi EU apod. Velice rychle bychom se dostali od debat kolem hodnoty maturitních či vysokoškolských diplomů z různých typů škol přes redukci škol až po koncepčnost českého vzdělávání, resp. po naplňování vytyčených cílů. Hovoří se i o tom, že největším problémem současného školství je střední učňovské školství. Proč se současní žáci 9. ročníků nehrnou do „učňáků“?
Veškeré úspěšné reformy vzdělávacích systémů pracují na základě komplexnosti - kroky do sebe zapadají, navazují na sebe, jsou předvídatelné, směřují k jasným cílům a existuje všeobecný konsensus.
Vyvstává tedy otázka, jak jsou jednotné přijímací zkoušky v souladu s přijatou
Strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
(s. 3):Na základě důkladného zhodnocení současného stavu vzdělávací soustavy v České republice stanovuje Strategie pro následující období tři průřezové priority:
snižovat nerovnosti ve vzdělávání,
podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad,
odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém.
V obecné rovině se nestavíme k jednotným přijímacím zkouškám / testování negativně. Tedy pokud víme:
co chceme testy měřit,
k čemu nám měřená data budou sloužit,
jak se výsledky testů následně odrazí ve zvyšující se kvalitě českého školství, resp. jak změní kvalitu vzdělávání,
jaký budou mít dopad na jednotlivého žáka, jak ovlivní jeho další motivaci k celoživotnímu vzdělávání,
jak ovlivní kvalitu učitelovy práce - plánování, průběh a vyhodnocování učení.
Pokud má opravdu být jedním z klíčových cílů/výstupů našeho školství umět napsat test z matematiky a českého jazyka, tak se domníváme, že je to velmi nízký cíl, který se naštěstí neobjevuje ve výše zmíněné strategii, ba naopak.
Nezbývá tedy než dále přemýšlet o důvodu tohoto kroku, který ovlivní řadu žáků zatím nepředstavitelným způsobem. Kde tedy vznikla potřeba jednotných přijímacích zkoušek na střední školy?
V tomto kontextu je dobré si položit několik otázek:
Co má být výstupem vzdělávání na základní škole? Je to žák? Jakými znalostmi/dovednostmi má být vybaven na konci základního vzdělávání? Jsou-li to studijní dovednosti a motivace k celoživotnímu vzdělávání, jak to změříme? Znalostní testy nám v tomto ohledu mnoho nepomohou a validní nástroje chybí.
Jak dopadnou žáci, kteří navštěvují špatnou školu a nemají podporu v rodině?
Není potřeba přijímacích řízení vyvolána nekvalitou zejména středního odborného školství? Je chyba v práci pedagogů na těchto školách nebo v celém systému a síti středních škol?
Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
(s. 18-19):Největší množství negativních jevů je přitom spojeno se vzděláváním žáků v oborech středního vzdělávání bez maturitní zkoušky (střední vzdělávání, střední vzdělávání s výučním listem). Výrazný pokles v počtu škol, žáků i absolventů zdaleka není jen důsledkem rostoucí nabídky jiných vzdělávacích příležitostí ve středním vzdělávání, ale do značné míry průvodním znakem dlouhodobých problémů v sektoru nematuritního středního vzdělávání. Výsledky mezinárodních srovnávacích výzkumů (nejnověji šetření PIAAC zveřejněné v roce 2013) dokládají celkově nízkou (a zhoršující se) úroveň základních dovedností absolventů nematuritních oborů, kteří například v průměru vykazují přibližně stejnou úroveň čtenářské gramotnosti jako absolventi základního vzdělávání a dokonce nižší skóre v řešení problémů v prostředí informačních technologií.
Především sektor středního vzdělávání bez maturitní zkoušky proto vyžaduje hlubokou konceptuální proměnu takovým způsobem, aby byla zajištěna jeho atraktivita, relevance a přínos nejen pro současnost, ale zejména aby vybavoval mladé lidi komplexně na život v 21. století.
NĚKOLIK POSTŘEHŮ K ZAMYŠLENÍ
Každý vzdělávací systém má nastavené různé mechanismy na to, jak měřit výstupy vzdělávání. Ve zjednodušené rovině se dá konstatovat, že se od testování ve vyspělých zemích spíše ustupuje. Vznikají i různá uskupení, která upozorňují na neblahé dopady testování, např.
Global education reform movement
(GERM).
Budeme-li žáky připravovat na výsledky v testování, jak to ovlivní kvalitu vzdělávání?
Každá škola má svá specifika, proto by především ona měla vědět, jaké znalosti/dovednosti po budoucích studentech požaduje.
Jsou jednotné přijímací zkoušky na všechny typy škol ten nejvhodnější nástroj?
Kdo a jak bude stanovovat náročnost přijímacích zkoušek? Kdo bude testy připravovat?
Nepřeváží požadavky současného trhu práce / lobbistických skupin nad zdravým rozumem?
Co se stane se základními školami, které budou mít např. nízkou úspěšnost přijatých žáků na gymnázia? Budou více či méně finančně a jinak podporovány? Kdo bude hodnotit specifika, proč k tomu došlo? Nebo se s tímto nepočítá?
Existují vzdělávací systémy, ve kterých mají nejúspěšnější školy největší podporu, ale existují i systémy, kdy jsou významněji podporovány školy s nejhoršími výsledky. Jakým směrem bychom se případně vydali?
Zaručí jednotné přijímací zkoušky v 9. ročníku úspěšné složení maturity, nebo neexistují relevantní data, o která bychom se mohli opřít?
Dosáhla státní maturita cílů, které byly stanoveny? Jak se to projeví nebo projevuje na kvalitě vzdělávání? Zvýšila se podpora škol, které neuspěly?
Každá škola by měla výborně znát své žáky (individualizace a diferenciace výuky/vzdělávání), měla by směřovat k jejich osobnímu maximu. Je opravdu jeden test ta pravá forma k poznání předpokladů žáka k dalšímu studiu? Nebo to může být jakési vodítko, ale nikoliv determinant?
Jaký typ žáků nám zůstane „před branami“ - kolika dětem/žákům zamezíme přístup k lepšímu vzdělání? Jak budou vypadat přijímací zkoušky u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami? Jakou roli hraje škola samotná, resp. její učitelé, a jakou roli hraje žák, rodinné zázemí? Budou jednotné přijímací zkoušky spíše motivovat, či demotivovat žáky k celoživotnímu vzdělávání? A když už, tak jaká skupina žáků bude motivována a jaká naopak?
Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
(s. 13):Charakteristickým rysem vzdělávací soustavy České republiky a zároveň jedním z jejich chronických problémů jsou přetrvávající a dále se prohlubující vzdělanostní nerovnosti mezi dětmi a mladými lidmi. V souladu se zjištěními řady domácích i zahraničních expertíz lze za jejich hlavní příčinu považovat především rozdílnou úroveň příležitostí a aspirací k učení, výrazně předurčenou zejména rodinným prostředím a dále prohlubovanou příliš časnou vnější diferenciací žáků ve vzdělávacím systému.4 Silná závislost výsledků vzdělávání na rodinném zázemí žáka i na úrovni školy (tedy rozdělování žáků do výběrových a nevýběrových škol podle rodinného zázemí) je opakovaně dokladována mezinárodními srovnávacími výzkumy (nejnověji zejména šetření PISA 2012, PIAAC a REFLEX 2013) a v posledních letech je intenzivněji vnímána i širokou veřejností. Replikace vzdělanostních nerovností přináší řadu negativních dopadů na jedince i společnost. Mimo jiné oslabuje myšlenku celoživotního učení, protože rovněž účast v dalším vzdělávání je nadprůměrně podmíněna úrovní nejvyššího dosaženého formálního vzdělání.
Jak zmiňuje Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
(s. 13):
„Prioritním cílem vzdělávací politiky je dosáhnout v následujících letech výrazného snížení nerovnosti ve vzdělávání komplexním posilováním kvality celé vzdělávací soustavy.“
Pokud tedy „začínáme“ jednotnými přijímacími zkouškami na střední školy a v tomto kontextu se bavíme o zkvalitnění škol, resp. vzdělávání, tak to svědčí o neporozumění tomu, co to je kvalitní vzdělávání. Možná že opětovně nastává čas k vyjasnění si, jak si ho představujeme.
Jaké znalosti/dovednosti by měl mít žák „připravený“ pro život v 21. století? Jak poznáme kvalitního učitele, ředitele, školu? Jak dosáhneme kvality na všech stupních vzdělávání?
Nemyslíme si, že jednotné přijímací zkoušky zkvalitní základní, resp. střední školství. Existuje významné množství žáků, u kterých bychom v 9. ročníku nepředpokládali, že jsou schopni uspět u maturity, absolvovat vysokou školu a poté být úspěšní v pracovním životě. Determinující úlohu hraje často rodina. Ale co ti, kteří takové štěstí nemají? Finské školství si zakládá na tom, že rodinné zázemí nemůže být určujícím faktorem úspěchu, či neúspěchu dítěte ve škole / v životě.
Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
je v tomto pojetí v souladu.
Kam zapadají jednotné přijímací zkoušky?
Smysluplné ověřování žákovských znalostí/dovedností je potřebné a informuje žáka o tom, co dokáže, ale zejména poskytuje zpětnou vazbu jeho učitelům. Ti na tomto základě mohou individuálně promýšlet vzdělávací proces. Vyhodnocování toho, jak se žáci dostávají k učiteli naplánovaným cílům učení, je velmi důležité. Výsledky testů, a tedy i přijímacích řízení mu tuto zprávu nedají. Jeden z významných současných pedagogů dr.John Hattie dokládá, že pokud učitel pravidelně vyhodnocuje svůj vliv na učení žáků, má jeho vyhodnocování největší vliv na žáky. Neučme se psát úspěšně testy, ale věnujme dostatek času tomu, jak rozpoznat vliv na učení žáků. Dnes je již jasné, že role učitele a školy se bude výrazně měnit. Hovoří se o „převráceném učení“ a o významné roli informačního prostředí (zdroj http://redarchive.nmc.org/publications/2014-horizon-report-higher-e). Připravují testy žáky na tuto brzkou budoucnost?
V úvodu jsme zmínili, že v obecné rovině nejsme proti jednotným přijímacím zkouškám, ale musely by být v jiné podobě a musela by jim předcházet řada dílčích kroků, které by v konečné podobě mohly ukázat, že je to zbytečný krok...