Kalendář - strana 200
I. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly
právní účinky
vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení
jeho
neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit
tímto
rozvázáním. Byla-li žaloba podána opožděně, soud ji zamítne, i kdyby šlo skutečně
o neplatný právní
úkon.
II. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti
právního úkonu o
rozvázání pracovního poměru zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením
otázky platnosti
tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky nebyla-li neplatnost právního
úkonu o
rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném
jiném řízení
mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně.
III. Domáhá-li se zaměstnanec nebo zaměstnavatel určení
neplatnosti rozvázání pracovního poměru, není pro rozhodnutí soudu o žalobě samo
o sobě významné,
zda žalobce "formálně označil" právní úkon, kterým byl pracovní poměr druhým účastníkem
pracovněprávního vztahu rozvázán, popřípadě jak takový právní úkon posoudil.
21 Cdo 131/2003
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra
Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce
Ing. M. N.,
zastoupeného advokátkou, proti žalované C. B., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost
skončení
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 6 C 233/2000, o
dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2002 č.j. 19 Co
390/2001-100,
takto:
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým nebyla připuštěna změna
žaloby) a
rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. června 2001 č.j. 6 C 233/2000-74 se
zrušují a věc se
vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění :
Dopisem, datovaným v Hostinném dne 9.6.2000 a označeném jako "Rozhodnutí generálního
ředi
Nebyla-li dohodnutá doba trvání pracovního poměru (§ 30 odst.
1 zák. práce) sjednána přímým časovým údajem, uvedením časového
období podle týdnů, měsíců či let, dobou trvání určitých prací
nebo jinou objektivně zjistitelnou skutečností, ale tak, že
předpokládá a současně umožňuje, aby tato doba skončila (mohla
skončit) na základě skutečnosti, jež nastane (může nastat) z vůle
jen jednoho účastníka pracovního poměru, je ujednání o době trvání
pracovního poměru neplatné a pracovní poměr mezi účastníky je
třeba považovat za uzavřený na dobu neurčitou.
Z odůvodnění.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u
žalované založený pracovní smlouvou ze dne 4.6.1998 trvá. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že dne 4.6.1998 uzavřel se žalovanou
pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu
určitou do 31.5.1999, a že dohodou ze dne 8.7.1998 byl pracovní
poměr účastníků s účinností od 15.8.1998 změněn na dobu jeho
"přeložení k ZÚ S.". V souladu s touto dohodou byl žalobce podle
ustanovení § 38 odst. 3 zák. práce přeložen k výkonu práce na "ZÚ
S." V průběhu března 2001 mu vedoucí "ZÚ S." sdělil, že z
rozhodnutí žalované byl ke dni 8.4.2001 ze "ZÚ S." odvolán; po
návratu do České republiky se dostavil k žalované se žádostí o
přidělení práce a bylo mu sděleno, že jeho pracovní poměr skončil.
Žalobce má za to, že dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne
8.7.1998 je neplatná, neboť obchází zákoník práce v ustanoveních o
rozvázání pracovního poměru a v ustanoveních o době trvání
pracovního poměru. Doba trvání pracovního poměru podle této dohody
totiž nebyla určena "časově" nebo "nějakou objektivní událostí",
ale závisle výlučně na vůli žalované, která mohla svým rozhodnutím
pracovní poměr kdykoliv okamžitě zrušit. Protože po uplynutí
původně sjednané doby trvání pracovního poměru ke dni 31.5.1999
žalobce konal s vědomím žalované prác
I. Tzv. faktický pracovní poměr může vzniknout pouze v případě, je-li
pracovní smlouva
sjednána neplatně; vypořádání tohoto dílčího (právem neaprobovaného) faktického vztahu
se řídí
pracovněprávními předpisy.
II. Pro posouzení otázky, zda a kdy došlo k uzavření pracovní smlouvy,
nejsou
rozhodující subjektivní představy účastníků o vzniku pracovního poměru; významné
je - bez ohledu na
to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení - objektivní zjištění, zda
a kdy nastaly
takové skutečnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik pracovní smlouvy.
21 Cdo 2287/2002
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a
soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. S.,
zastoupené
advokátem proti žalované L. H., zastoupené advokátem, o 70.468,- Kč s příslušenstvím,
vedené u
Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 827/98, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. července 2002 č.j. 22 Co 1574/2002-226,
takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze
dne 26. března
2002 č.j. 4 C 827/98-200 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově
Hradci k dalšímu
řízení.
Odůvodnění :
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
jí žalovaná
zaplatila 70.468,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 21. 10. 1998 do zaplacení. Žalobu
odůvodňovala
zejména tím, že žalovaná byla u ní zaměstnána v době od 1. 3. 1997 do 6. 1. 1998
jako prodavačka.
Dne 1.3.1997 proběhla za účasti žalované předávací inventura prodejny, téhož dne
byla mezi účastníky
uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a od 2. 3. 1997 již žalovaná na provozovně
zcela samostatně
pracovala. Dne 5. 1. 1998 byl na základě inventury zásob zjištěn na provozovně schodek
a žalovaná,
přestože inventurní zápis odsouhlasila a ke zjištěnému schodku nevznesla žádné námitky,
odmítá
schodek zaplatit.
Okresní soud v Jindřichově Hradci ro
Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci na jeho žádost do
15 dnů posudek o pracovní činnosti (pracovní posudek), i když
zaměstnanec o vydání posudku požádal až po skončení (rozvázání)
jejich pracovního poměru, ledaže by jednání zaměstnance
představovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák.
práce.
Z odůvodnění.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná vydala posudek o pracovní
činnosti. Žalobu zdůvodnil tím, že pracoval u žalované v pracovním
poměru od 8.11.1995 do 15.5.1998. V souvislosti s rozvázáním
pracovního poměru požádal žalovanou o vydání posudku o pracovní
činnosti, avšak žalovaná dosud jeho žádosti nevyhověla.
Žalovaná potvrdila, že pracovní poměr mezi účastníky skončil
dnem 15.5.1998. Žalobce o vydání posudku o pracovní činnosti
požádal dne 4.1.1999. Protože zaměstnavatel je povinen vydat
posudek o pracovní činnosti pouze zaměstnanci, který o to požádá,
a nikoliv také osobě, která dříve byla jeho zaměstnancem, nemá
žalovaná právní povinnost žalobci posudek o pracovní činnosti
vydat.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25.4.2001 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 2725 Kč k rukám advokáta JUDr. J. P. Při
svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce pracoval
u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 7.11.1995 ode dne
8.11.1995 až do dne 15.5.1998, kterým uplynula sjednaná doba
trvání pracovního poměru. Žalobce dopisem ze dne 4.1.1999
žalovanou požádal o vydání posudku o pracovní činnosti, žalovaná
však jeho žádosti dosud nevyhověla. Na základě uvedených
skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že podle
ustanovení § 60 odst. 1 zák. práce byla žalovaná povinna vydat
žalobci posudek o pracovní činnosti do 15 dnů od doručení žádosti.
Obranu žalované, podle které povinnost vydat posudek o pracovní
činnosti "posti
Odstupné.
Rozvázání pracovního poměru.
Důkazní břemeno.
Náhrada škody
I. Prokazuje-li zaměstnanec v řízení o zaplacení odstupného
(§ 60a zák. práce) skutečnost,
že pracovní poměr
byl rozvázán dohodou z důvodů uvedených v ustanoveních
§ 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce obsahem dohody o rozvázání pracovního
poměru, nemá
zaměstnanec nárok na odstupné, jestliže zaměstnavatel prokáže, že dohoda o rozvázání
pracovního
poměru byla ve skutečnosti uzavřena z jiného důvodu (z důvodu, s nímž ustanovení
§ 60a odst. 1 zák. práce nárok na poskytnutí odstupného
nespojuje).
II. Porušil-li zaměstnanec jednající jménem zaměstnavatele
(§ 9 až § 10 zák. práce) své právní
povinnosti
tím, že jinému zaměstnanci navrhl za zaměstnavatele uzavření dohody o rozvázání pracovního
poměru z
důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák.
práce,
ačkoliv věděl (musel vědět), že takový důvod ve skutečnosti nebyl naplněn, přijme-li
zaměstnanec
návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v přesvědčení, že poskytnuté údaje jsou
pravdivé, a že
tedy rozvazuje pracovní poměr z důvodu uvedeného v ustanovení §
46 odst. 1
písm. a) až c) zák. práce, a ukáže-li se, že zaměstnanci nevznikl nárok na
odstupné
(§ 60a zák. práce), neboť ve skutečnosti byl pracovní
poměr dohodou
rozvázán z jiného důvodu (z důvodu, s nímž zákon poskytnutí odstupného nespojuje),
odpovídá
zaměstnavatel podle ustanovení § 187
odst. 2 zák.
práce zaměstnanci za škodu, která mu byla způsobena porušením této právní
povinnosti.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání
pracovního
poměru 76 455 Kč s 15% úrokem od 1. 2. 1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména
tím, že u
žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1997 jako technický
rada a že dne 25.
11. 1998 uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12.
1998 z
"organizačních důvodů". Přestože mu vznikl podle ustanovení §
60a zákoníku
práce nárok na odstupné ve výši dvoj
I. Ministerstvo financí České republiky - Generální ředitelství cel, které v řízení zahájeném před 1. 1. 2001 vystupovalo jako samostatný subjekt nadaný způsobilostí k právním úkonům, v důsledku změny právní úpravy s účinností od 1. 1. 2001 pozbylo postavení právnické osoby a stalo se organizační složkou státu nezpůsobilou vystupovat samostatně svým jménem v soudním řízení.
II. Do soudních řízení zahájených před účinností zákona č. 219/2000 Sb. vstoupil na místo tehdy (procesně způsobilých) organizačních složek státu ze zákona (§ 52 odst. 1 cit. zákona) stát - Česká republika.
III. Pro posouzení platnosti výpovědi z hlediska ustanovení § 48 zákoníku práce je rozhodující stav, který je tu v době, kdy byla dána výpověď, tj. kdy byla výpověď doručena zaměstnanci. V případě ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je rozhodující dobou z tohoto hlediska den, kdy bylo rozhodnuto o ukončení pracovní neschopnosti zaměstnance.
IV. Porušení pracovní kázně tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je zdravotně způsobilý.
21 Cdo 1754/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka
Novotného v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené advokátem, proti
žalované České republice - Ministerstvu financí České republiky,
Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 4, o
určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu
v chebu pod sp. zn. 11 C 269/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2001, č.j. 15 Co
494/2001-118, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu
Následky nedodržení písemné formy pracovní smlouvy
(§ 32 odst. 1 zák práce)
21 Cdo 2455/2002
V případě nedodržení písemné formy podle ustanovení § 32 odst. 1 zák.
práce není
pracovní smlouva, vzhledem k ustanovení §
242 odst. 2 zák. práce, neplatná; k platnému sjednání pracovní smlouvy může
dojít nejen
písemně, ale i ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli
jednající
projevit (tj. konkludentně).
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobců A) R. Š.,
a B) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované V., spol. s r. o., zastoupené
advokátem, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod
sp. zn.
7 C 329/2000, o dovolání žalobců proti
rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. září 2002, č. j.
30 Co 195/2002-118, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí
nad Labem k
dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 23. 12. 1999 žalovaná sdělila prvnímu žalobci, že mu podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. e)
zák. práce
dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že první
žalobce odmítl
podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího
skladníka ve
skladu zeleniny odpovídá za hodnoty svěřené v tomto skladu k vyúčtování. Nesplňuje
tak, bez
zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy
vykonává.
Dopisem ze dne 29. 1. 2000, sdělila žalovaná druhému žalobci, že mu dává podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření
spatřovala v tom,
že odmítl podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce
vedoucího
referenta nákupu odpovídá za vyúčtování svěřených hodnot. Nesplňuje proto, bez zavinění
žalované,
požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy vykonává.
První žalobce
Obecná odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavatelem.
Potvrzení o zaměstnání.
Poučovací povinnost podle §
118a o. s.
ř.
I. Nesplní-li zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci při skončení
pracovního poměru
potvrzení o zaměstnání (§ 60
zák. práce),
odpovídá mu za škodu tím vzniklou podle ustanovení
§ 187 odst. 2 zák. práce.
Škoda,
kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit, může spočívat též v ušlém výdělku
zaměstnance
u jiného zaměstnavatele, jestliže s ním tento zaměstnavatel odmítl bez předložení
potvrzení o
zaměstnání uzavřít pracovní smlouvu.
II. Poučovací povinnost soudu podle ustanovení
§ 118a odst. 1 a
3 o. s. ř. je směřována
- na rozdíl
od poučovací povinnosti podle ustanovení §
118a odst. 4 o. s. ř. - i vůči účastníku, který je zastoupen advokátem. Povinnost
soudu
poskytnout účastníku potřebná poučení lze splnit i tím, že budou poskytnuta jeho
zástupci, kterému
účastník udělil procesní plnou moc (srov. §
32
odst. 3 o. s. ř.). Zamítne-li soud žalobu proto, že účastník neunesl za řízení
břemeno
tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle ustanovení
§ 118a odst. 1 a
3 o. s. ř., zatížil
tím řízení vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z odůvodnění:
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně a poté, co žalobu
vzal zčásti
zpět) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil mzdu za dobu od 1. 6. do 21. 7. 1997 ve výši
4 768 Kč s
příslušenstvím, "náhradu škody (náhradu mzdy)" za období od 22. 7. 1998 do 9. 9.
1998 ve výši 68 065
Kč s příslušenstvím a "za žalobce zdravotní pojišťovně zdravotní pojištění" za dobu
od 22. 7. 1997
do 9. 9. 1998 ve výši 3 063 Kč a "Pražské správě sociálního zabezpečení pojistné"
za dobu od 22. 7.
1997 do 9. 9. 1998 ve výši 5 448 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný mu
i přes písemný
příslib nevyplatil mzdu za dobu od 1. 6. do 21. 7. 1997 a mzdu mu nadále odmítá vyplatit,
neboť se
domnívá, že mu žalobce odcizil motorovou pilu Husqarna a elektrickou vrtač
Shodná tvrzení účastníků může soud vzít podle ustanovení
§ 120 odst. 4 o. s. ř. za svá
skutková zjištění,
jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak
- kdyby se
účastníci ve svých tvrzeních rozcházeli - musely prokazovat pomocí důkazních
prostředků.
Soud nemůže ve smyslu ustanovení §
120
odst. 4 o. s. ř. vzít za svá skutková zjištění shodná prohlášení účastníků
o tom, kolik činí
výše náhrady mzdy poskytovaná zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru
podle ustanovení
§ 61 odst. 1 zák. práce.
Z odůvodnění.
Dopisem ze dne 19.11.1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního
poměru podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák.
práce;
současně v něm uvedla, že vzhledem k tomu, že nemá pro žalobce "nadále žádné pracovní
úkoly, kterými
by ho pověřila", není "po předání funkce vhodné", aby se žalobce "dostavoval na své
dosavadní
pracoviště".
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo
určeno, že
uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě
mzdy "za
období šesti měsíců po 31.3.2000" částku 278 583 Kč s 11% úrokem od 15.10.2000 do
zaplacení. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že ve výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena
dne 22.11.1999,
žalovaná nevymezila skutkově důvod výpovědi, že žalovaná "neučinila žádné rozhodnutí
o snížení stavu
zaměstnanců a ani fakticky nebyl počet zaměstnanců snížen", že místo ekonomického
ředitele, které
žalobce u žalované zastával, "nebylo zrušeno" a že mu žalovaná před podáním výpovědi
nenabídla jinou
práci, ačkoliv měla několik volných pracovních míst. Dopisem ze dne 30.3.2000, který
byl žalované
doručen dne 31.3.2000, žalobce sdělil, že trvá na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala.
Žalovaná
ani poté žalobci neumožnila výkon práce.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6.3.2001 určil, že "výpověď žalované
ze dne 19.11.1999,
podle níž měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit ke dni 29
Dokazování - shodná tvrzení účastníků
I. Shodná tvrzení účastníků může soud vzít podle ustanovení
§ 120 odst. 4 o. s. ř.
za svá skutková
zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by
se jinak - kdyby
se účastníci ve svých tvrzeních rozcházeli - musely prokazovat pomocí důkazních
prostředků.
II. Soud nemůže ve smyslu ustanovení
§ 120 odst. 4 o. s. ř.
vzít za svá skutková zjištění shodná prohlášení účastníků o tom, kolik činí výše
náhrady mzdy
poskytovaná zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru podle ustanovení
§ 61 odst. 1 zák. práce.
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 19. 11. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního
poměru
podle ustanovení § 46 odst.
1 písm. c)
zákoníku práce; současně v něm uvedla, že vzhledem k tomu, že nemá pro žalobce
"nadále žádné
pracovní úkoly, kterými by ho pověřila", není "po předání funkce vhodné", aby se
žalobce "dostavoval
na své dosavadní pracoviště".
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby
bylo určeno, že
uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě
mzdy "za
období šesti měsíců po 31. 3. 2000" částku 278 583 Kč s 11% úrokem od 15. 10. 2000
do zaplacení.
Žalobu zdůvodnil zejména tím, že ve výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena
dne 22. 11.
1999, žalovaná nevymezila skutkově důvod výpovědi, že žalovaná "neučinila žádné rozhodnutí
o snížení
stavu zaměstnanců a ani fakticky nebyl počet zaměstnanců snížen", že místo ekonomického
ředitele,
které žalobce u žalované zastával "nebylo zrušeno" a že mu žalovaná před podáním
výpovědi nenabídla
jinou práci, ačkoliv měla několik volných pracovních míst. Dopisem ze dne 30. 3.
2000, který byl
žalované doručen dne 31. 3. 2000, žalobce sdělil, že trvá na tom, aby ho žalovaná
dále zaměstnávala.
Žalovaná ani poté žalobci neumožnila výkon práce.
Okresní soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2001, čj. 27 C 54/2000-29, určil, že "výpověď
žalované ze
dne
21 Cdo 1236/2002
Rozsudek
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr.
V. M.,
zastoupeného advokátkou, proti žalované ZZS h. m. P., zastoupené advokátem, o neplatnost
výpovědi z
pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 34 C 38/2000,
o dovolání žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2002, č.j. 53 Co 583/2001-143,
takto:
Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze
k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 22. 12. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď podle
ustanovení
§ 46
odst. 1 písm. f)
zák. práce, neboť se dopustil soustavného méně závažného porušování pracovní kázně
a v době
posledních šesti měsíců byl upozorněn na možnost výpovědi. Důvod k tomuto opatření
spatřovala v tom,
že se žalobce nezúčastnil dne 11. 11. 1999 konference o výpočetní technice, na kterou
byl uvolněn ze
služby na operačním středisku, že opakovaně veřejně sděluje neodůvodněná nařčení
a nadávky a slovně
útočí na osobu ředitele žalované, na spoluzaměstnance a své nadřízené, že dne 11.
11. 1999 většinu
pracovní doby pobýval mimo jemu určené pracoviště a že téhož dne porušil příkaz ředitele
č. 4/1999
tím, že povolil jízdu vozu č. 167 mimo oblast stanoviště určenou pro výkon služby,
a mylně
informoval posádku tohoto vozu. Přesto, že dne 30. 11. 1999 byl upozorněn na ukončení
pracovního
poměru výpovědí v případě dalšího porušení pracovní kázně, v dopise ze dne 3. 12.
1999, adresovaném
řediteli a zaslaném na vědomí nám. primátora panu O. K., předsedovi "OSZSP ČR" panu
RNDr. J. S.,
dvěma vedoucím "ZS HMP" a všem odborovým organizacím "ZS HMP", uváděl nepravdivé
informace,
znevažoval postavení i osobu ředitele MUDr. S., zpochybňoval výkon jeho funkce i
práci současného
vedení žalované a totéž učinil v časopise Záchranářský Pitbull ze dne 6. 12. 1999,
čímž poškodil své
spoluzaměstnance, nadřízené, ale i zaměstnavatele, a dne 7. 12. 1999 na schůzce odborových
organizací u předsedy Odborové
I. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod
k rozvázání
pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností
ze strany
zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity.
II. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou
pojmy "méně
závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní
kázně
zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah
postihu
zaměstnance za porušení pracovní kázně.
III. Vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě
na úvaze soudu;
soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance,
k funkci,
kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci,
v níž došlo
k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení
konkrétních
povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k
tomu, zda svým
jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod.
21 Cdo 1372/2002
Rozsudek
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně
M. Ž., zastoupené
advokátem, proti žalované K. b., a.s., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního
poměru, vedené u
Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 1090/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského
soudu v Praze ze dne 26. června 2001 č.j. 22 Co 175, 176/2001-121, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze
k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 21.5.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje
pracovní poměr
podle ustanovení §
53 odst. 1
písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřovala v tom,
že, ačkoli
žalobkyně (jak "vypověděla před vyšetřovatelem policie ČR a vedením žalované") dne
4.5.1999 "viděla,
jak její podřízení zaměstnanci (klíčnice) M. M. a M. C. hrubým způsobem porušily
interní př
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
O vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, se při
zjišťování skutkového stavu věci jedná například tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením
§ 120 o. s. ř.
nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny
a k jejich
prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci
sice nebyly
tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti,
jíž je soud
povinen se zabývat z úřední povinnosti (např. prekluzí uplatněného nároku).
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
žalovanému byla
uložena povinnost opravit "zápočtový list" ze dne 20. 7. 1998 tak, aby v něm byl
"uveden důvod
skončení pracovního poměru, zrušení ve zkušební době podle
§ 58 odst. 1 zákoníku práce,
v údaji o
průměrném výdělku částka 8 018 Kč, nárok na čerpání dovolené na zotavenou ve výši
2,5 dne s tím, že
žalovaný bude zavázán zdržet se jakýchkoliv dalších údajů, zejména zdržet se sdělení
,.doporučuji
budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše jmenovaného pracovní posudek' ".
Okresní soud nejprve rozsudkem ze dne 30. 9. 1999, čj. 15 C 268/98-35, uložil
žalovanému
povinnost "vydat žalobci potvrzení o zaměstnání s údaji uvedenými v
§ 60 odst. 2 zák. práce,
zejména s
vyznačením délky trvání pracovního poměru, skutečností rozhodných pro posouzení nároku
na dovolenou,
uvedením důvodu skončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, tj. že ke skončení
pracovního
poměru došlo podle § 58 odst.
1 zákoníku
práce, dále údaje o výši průměrného výdělku a dalších skutečnostech rozhodných
pro posouzení
nároku na mzdové vyrovnání nebo hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, a to v
souladu s
§ 17 zákona č. 1/1992 Sb.,
o mzdě", a že
"žalovaný je povinen z potvrzení o zaměstnání vypustit doporučení budoucímu zaměstnavateli,
aby si
vyžádal na žalobce pracovní posudek"; dále
Pracovní poměr zaměstnanců uvedených v ustanovení § 27 odst.
4 a 5 zák. práce může vzniknout jen na základě jmenování do
funkce.
Ke jmenování do funkce může dojít písemným právním úkonem
nebo ústně a může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem
nevzbuzujícím pochybnost, že zaměstnanec byl skutečně do funkce
jmenován.
Zaměstnanec může být jmenován do funkce, jen jestliže s tím
souhlasí.
Z odůvodnění.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u
žalovaného trvá i nadále. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že u
žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 29.7.1996
jako ředitel regionálního ředitelství. Dne 1.2.1997 a 1.9.1997
byly mezi účastníky uzavřeny další pracovní smlouvy se stejným
zařazením na dobu neurčitou. Dne 30.1.1998 podal žalobce výpověď z
funkce ředitele regionálního ředitelství, nikoliv z pracovního
poměru u žalovaného. Žalovaný však jeho rezignaci považuje za
výpověď z pracovního poměru; žalobce je přesvědčen, že jeho
pracovní poměr trvá i poté, co dal výpověď z funkce ředitele
regionálního ředitelství.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11.3.1999 žalobu
zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení
4000 Kč "na účet" JUDr. J. Š. Soud prvního stupně dospěl k závěru
že žalobce nebyl řádně jmenován do funkce ředitele regionálního
ředitelství žalovaného, a proto se této funkce nemohl vzdát.
Výpověď ze dne 30.1.1998 tak posoudil jako výpověď z pracovního
poměru; pracovní poměr žalobce tak skončil uplynutím výpovědní
doby. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka
Liberec usnesením ze dne 9.9.1999 rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního
stupně, že odůvodnění jeho rozsudku postrádá logické důvody pro
závěr, že žaloba je nedůvodná, a že je navíc třeba pro posouzení
důvodnosti žaloby provést dalš
Úkony účastníků v občanském soudním řízení.
Forma úkonů.
Hmotněprávní úkon
Hmotněprávní úkony, které byly v občanském soudním řízení probíhajícím
mezi účastníky
učiněny některým z účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát (druhý účastník)
v řízení
dozvěděl (§ 41 odst. 3
o. s. ř.),
mají stejné právní následky jako právní (hmotněprávní) úkony, které byly učiněny
přímo vůči druhému
účastníku právního vztahu a které mu došly.
Účastník může vůči soudu učinit nejen hmotněprávní úkon, který se nemusí
stát písemně,
ale i takový hmotněprávní úkon, který ke své platnosti vyžaduje písemnou formu. Požadavek
na
písemnou formu je splněn, je-li právní úkon (má-li všechny potřebné náležitosti)
učiněn v písemném
podání účastníka určeném soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o
jednání nebo o
jiném svém úkonu.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 80 054 Kč "s příslušenstvím". Žalobu
zdůvodnil
zejména tím, že u žalovaného pracoval jako "ředitel společnosti", že žalovaný mu
dne 31. 8. 1995 dal
výpověď z pracovního poměru podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. c)
zák. práce
a že pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 10. 1999, čj. 12 C 62/96-101,
potvrzeným
rozsudkem krajského soudu čj. 39 Co 634/99-117, bylo určeno, že uvedená výpověď z
pracovního poměru
je neplatná. Žalobce dopisem ze dne 20. 11. 1995 oznámil žalovanému, že trvá na tom,
aby ho dále
zaměstnával, žalovaný mu však neumožnil pokračovat v práci a k platnému rozvázání
pracovního poměru
dosud nedošlo. Žalobce požaduje, aby mu žalovaný poskytl náhradu mzdy za dobu od
1. 5. do 30. 6.
1998 ve výši 40 027 Kč měsíčně "čistého".
Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2001, čj. 19 C 85/2001-16, žalobu zamítl
a rozhodl, že
žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 657,50 Kč k rukám
advokáta Mgr.
V. M. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že výpověď z pracovního poměru,
kterou žalovaný dal
žalobci podle ustanovení §
46 odst. 1
písm. c) zák. práce, byla
Den nástupu do práce může být dohodnut nejen přímým časovým údajem, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neoznačených objektivně zjistitelných skutečností, o nichž účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, kdy přesně nastanou, které však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že jimi byl den nástupu do práce nezaměnitelně označen, a které umožňují jednoznačný závěr, kterým dnem pracovní poměr vznikne.
21 Cdo 811/2002
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobkyně J.a.s., zastoupené advokátem, proti žalované C.B.,
s.r.o., zastoupené advokátem, o 40.011,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn.19 C 180/2000,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
16.ledna 2002 č.j.14 Co 679/2001-82,
takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému
soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 40.011,-
Kč.Žalobu odůvodnila tím, že dne 20.8.1992 uzavřela
s V.R.pracovní smlouvu a dohodu, podle níž se jmenovaný zavázal
setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po vyučení po dobu tří
let.Protože tento závazek nedodržel (jeho pracovní poměr
u žalobkyně skončil ke dni 31.10.1995), vzniklo tím podle
ustanovení §227a odst.2 zák.práce žalobkyni vůči žalované jako
novému zaměstnavateli V.R.právo na úhradu poměrné části
přiměřených nákladů za jeho vyučení.Okresní soud Plzeň-město
rozsudkem ze dne 13.10.2000 č.j.19 C 180/2000-41 žalobě vyhověl
a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů řízení 10.266,- Kč.Ve věci samé dospěl k závěru, že
nesplněním závazku V.R.setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po
vyučení po dobu tří let, přešla
Pracovní poměr. K výkladu pojmu "vědomí zaměstnavatele" podle
§ 56 odst. 2 zák.
práce.
Pro naplnění pojmu "s vědomím zaměstnavatele"
(§ 56 odst. 2 zák. práce)
stačí,
je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance
(§ 9 odst. 3 zák.
práce).
Z odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo přidělovat jí práci podle pracovní
smlouvy ze
dne 1. 1. 1999. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že původně se žalovanou uzavřela
na základě
pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 1998 pracovní poměr na dobu určitou do 1. 1. 1999.
Dohodou ze dne 1.
1. 1999 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 12. 1999. Žalobkyni bylo přislíbeno,
že pracovní poměr
s ní bude opětovně prodloužen, proto nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a od
6.00 hod. konala
spolu s ostatními zaměstnanci práce, které jí byly přidělovány. V průběhu výkonu
práce dne 3. 1.
2000 jí statutární zástupkyně žalované (jednatelka H.) sdělila, aby se za ní po dokončení
přidělené
práce zastavila. To učinila přibližně v 10.00 hodin a jednatelka H. jí oznámila,
že její pracovní
poměr byl ukončen ke dni 31. 12. 1999. Žalobkyně je přesvědčena, že se její pracovní
poměr na dobu
určitou změnil v souladu s ustanovením §
56 odst. 2 zák. práce na pracovní poměr na dobu neurčitou.
Okresní soud rozsudkem ze dne 7. 6. 2001, čj. 3 C 31/2000-50, žalobu zamítl a
rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k
závěru, že,
jestliže žalobkyně dne 3. 1. 2000 od 6.00 hod. do 10.00 hod. pracovala u žalované,
nešlo o
pokračování v konání práce podle ustanovení
§ 56 odst. 2 zák. práce.
Vycházel
přitom z toho, že žalobkyně sice nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a pracovala
s ostatními
zaměstnanci do doby, kdy jí v tom kolem 10.00 hod. zabránila jednatelka společnosti
H., že však
nebylo prokázáno její tvrzení, že jí bylo žalovanou přislíbeno prodloužení pracovního
poměru. Nebylo
ani prokázáno, že by jednatel žalované viděl žalobkyni před desátou hodinou. Svědek
Z.,
21 Cdo 119/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně
H. K.,
zastoupené advokátkou, proti žalované Městské části P., o určení trvání pracovního
poměru, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 59/2000, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. dubna 2001 č.j. 13 Co 63/2001-32, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi účastníky založený
pracovní
smlouvou ze dne 14.2.1997 trvá a "je pracovním poměrem na dobu neurčitou“, že "překážkou
platnosti
dodatku č. 3 k pracovní smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou není to, že s jeho návrhem
žalobkyně
vyslovila souhlas za předpokladu, že její stávající pracovní poměr je pracovní poměr
na dobu
určitou“, a aby byla žalované uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci podle
pracovní smlouvy.
Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy
ze dne 14.2.1997
uzavřené na dobu určitou "po dobu trvání nemoci a mateřské dovolené pí. M. S.“, jako
referentka v
oddělení péče o dítě. Ve výkonu sjednané práce pokračovala nepřetržitě i po skončení
mateřské
dovolené jmenované zaměstnankyně ("někdy v listopadu 1997“), čímž podle názoru žalobkyně
došlo ke
změně dosavadního pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou v pracovní poměr na
dobu neurčitou.
Žalovaná však tento názor nesdílí s odůvodněním, že "když je v pracovní smlouvě napsáno
mateřská
dovolená, myslí se tím jak mateřská dovolená, tak i další mateřská dovolená“. Dne
13.4.2000 (tj.
před skončením další mateřské dovolené paní S.) žalovaná předložila žalobkyni "dodatek
č. 3“ k
pracovní smlouvě, podle něhož se měla pracovní smlouva uzavřená dne 14.2.1997 s účinností
od
16.4.2000 změnit v části o době trvání pra
Pracovní poměr.
Okamžité zrušení pracovního poměru.
K výkladu pojmu "výkon výdělečné činnosti" podle
§ 75 zák. práce.
Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně
O výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení
§ 75 zák. práce jde
v případě, že
zaměstnanec vykonává vedle svého zaměstnání na základě právního vztahu činnost, která
je pojmově
výdělečná (s níž je obvykle spojeno poskytování odměny). Okolnost, zda při výkonu
této činnosti
zaměstnanec výdělek skutečně dosáhl, není sama o sobě významná.
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 19. 5. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní
poměr podle
"ustanovení § 53 zákoníku
práce".
Jako důvod k tomuto opatření uvedla "Hrubé porušení pracovní kázně - odst. 6 pracovní
smlouvy č.
1896/436/1998. Bez souhlasu zaměstnavatele vykonáváte stejnou činnost soukromě".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, provedené
dopisem
žalované ze dne 19. května 1999, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že uvedené
okamžité
zrušení pracovního poměru bylo učiněno neurčitě a nesrozumitelně, neboť není přesně
uvedeno, jakou
"stejnou činnost" měl žalobce bez souhlasu žalované vykonávat. Živnostenským úřadem
v H. byla sice
žalobci vydána koncesní listina na předmět činnosti "Podniky zajišťující ochranu
osob a majetku" a
žalobce se po obdržení uvedené koncesní listiny v měsíci dubnu 1999 přihlásil do
výběrového řízení
na Č. d., TSS H., tohoto výběrového řízení se však vůbec nezúčastnil, proto "stejnou
činnost" jako
žalovaná nikdy nezačal vykonávat. I kdyby však bez souhlasu žalované vykonával stejnou
činnost,
nejednalo by se o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
Okresní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 1999, čj. 10 C 196/99-19, žalobě vyhověl
a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit
České republice
"na účet okresního soudu" soudní poplatek 1 000 Kč. Po zjištění, že žalobce se neplatnosti
okamžitého zrušení pracovního poměru domáhal ve
Odpovědnost za škodu podle zákoníku práce.
Škoda způsobená zaviněným porušením povinností zaměstnance
Škoda ve smyslu ustanovení §
172 a § 179 zák.
práce není
pouhým souhrnem ztrát, které vznikly zaměstnavateli činností zaměstnance, nýbrž jen
tou majetkovou
újmou, která je důsledkem konkrétního porušení pracovních povinností a je s tímto
porušením
pracovních povinností v příčinné souvislosti. V případě objektivní kumulace více
škodních událostí
je třeba zkoumat splnění předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu v každém škodním
případě
zvlášť.
Z odůvodnění:
Žalobce C., akciová společnost, se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit
mu 1 029 201 Kč
se 17% úrokem z prodlení od 27. 3. 1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím,
že žalovaný byl
u žalobce zaměstnán jako vedoucí sekce - referátu 1012 v obchodní skupině 1000. V
průběhu roku 1992
uzavřel žalobce se společností T., š. p., celkem 23 kupních smluv na dodávky bavlněných
lůžkových
textilií v celkové nákupní ceně 15 607 680 Kč, a v návaznosti na tyto dodávky "měl
nasmlouvánu
realizaci dodávek tohoto zboží ve franco cenách v úhrnné výši 16 636 881 Kč". Žalovaný
"ve snaze
získat pro sebe obchodní síť žalobce" uzavřené kupní smlouvy "stornoval", v důsledku
jeho jednání
přestali zahraniční zástupci při objednávání výrobků T. š. p. jednat se žalobcem
a navazovali
obchodní kontakty s firmou B. s. r. o., jejímž jediným zakladatelem, společníkem
a statutárním
orgánem byl žalovaný, případně se samotným výrobcem T. š. p. přímo. V důsledku jednání
žalovaného
došlo na straně žalobce ke škodě ve výši 1 029 201 Kč spočívající v rozdílu mezi
kupní cenou, za niž
bylo zboží nakoupeno, a franco cenami, za které mělo být realizováno. Žalobce je
přesvědčen, že
uvedená škoda, spočívající v ušlém zisku, mu náleží v celém rozsahu, neboť žalovaný
úmyslně zrušil
kupní smlouvy, aby v nově sjednaných kupních smlouvách nastoupila na místo žalobce
jeho firma B. s.
r. o., popřípadě přímo T. š. p. jako prodávající.
Okresní soud ro
Pracovní poměr.
Výpověď z pracovního poměru.
Okamžité zrušení pracovního poměru.
Předchozí souhlas odborového orgánu
Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru nebo s
ním okamžitě zruší
pracovní poměr, aniž by - v rozporu s ustanovením
§ 59 odst.
2 zák. práce -
požádal příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k tomuto opatření, je takové
rozvázání
pracovního poměru neplatné [§
242 odst. 1 písm. a) zák. práce]. V případě, že zaměstnavatel požádá podle
ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému
zrušení
pracovního poměru, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru neplatné,
jen jestliže
příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán
o souhlas,
písemně odmítne souhlas udělit, a jestliže soud ve sporu podle ustanovení
§ 64 zák.
práce neshledá, že
na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával.
Jestliže
příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán
o souhlas,
písemně neodmítne zaměstnavateli udělit souhlas, platí, že předchozí souhlas k výpovědi
nebo
okamžitému zrušení pracovního poměru byl dán.
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 16. 1. 1996 Fakultní nemocnice s poliklinikou B. (právní a procesní
předchůdkyně
žalované) sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení
§ 53 zák.
práce okamžitě
zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně jako
referentka
"osobního oddělení a PaM" neoprávněně sdělila jména a adresy zaměstnankyň S., C.,
G., M. a O. N.
(správně N.) R., která pracuje "jako dealer a použila je k zaslání nabídky zboží,
které prodává".
Žalobkyně se k uvedenému jednání doznala s tím, že tyto údaje "sdělila v průběhu
měsíce září-října
1995".
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru je
neplatné, a aby jí žalovaná zaplatila na náhradě mzdy od 17. 1. 1996 11 442 Kč se
17% úrokem "od
podání návrhu".
Konkretizace jednotlivých výpovědních důvodů podle
§ 46 odst. 1 zák. práce.
Nabídková
povinnost zaměstnavatele (§
46 odst. 2
zák. práce)
21 Cdo 1369/2001
Důvod výpovědi z pracovního poměru musí být v písemné výpovědi uveden
tak, aby bylo
zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru
k tomu, že
rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit,
tj. který
zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 46 odst.1 zák. práce uplatňuje, a
aby bylo
zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní
podmínky platné
výpovědi z pracovního poměru je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem
konkretizován
uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby
nemohly
vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu v
právní věci žalobce MUDr. B. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. nemocnici,
zastoupené
advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 2 pod sp.
zn. 20 C 165/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2001 č.j. 22
Co
428/2000-77, takto :
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 27.1.1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního
poměru podle
ustanovení § 46 odst.1
písm. c) zák.
práce „z důvodu organizačních změn“. Naplnění výpovědního důvodu spatřovala
v tom, že
„rozhodnutím, o kterém byl žalobce již informován, dochází za účelem zvýšení efektivnosti
práce k
redukci stavu zaměstnanců“, a že nabídku jiného pracovního zařazení učiněnou „v
souladu s § 46 odst. 2 Zákoníku práce“ žalobce odmítl.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru
je neplatná. Žalobu
o
Byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec nárok na odstupné
(§ 60a zák. práce), jestliže
prokáže, že
k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů uvedených v ustanoveních
§ 46 odst.1 písm. a) až c)
zák.
práce. To platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní
poměr
končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání
pracovního
poměru, s nimiž zákon poskytnutí odstupného nespojuje.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném, poskytovaném při rozvázání
pracovního
poměru, 50 294 Kč s 21% úrokem od 1. 8. 1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména
tím, že u
žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1993 jako asistent generálního
ředitele. Žalovaný ke dni 30. 6. 1996 ukončil provozování hotelu P. a od 1. 7. 1996
pronajal
nemovitosti a zařízení hotelu obchodní společnosti T., a. s. Žalobce se žalovaným
uzavřel dne 28. 6.
1996 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 1996 a následně uzavřel pracovní
smlouvu s
obchodní společností T., a. s. Přestože důvodem, proč žalobce uzavřel se žalovaným
dohodu o
rozvázání pracovního poměru, byla "organizační změna, která proběhla u žalovaného",
žalovaný namítá,
že pracovní poměr nebyl skončen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. a) až
c) zák.
práce a odmítá mu odstupné vyplatit.
Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel dne 28. 6. 1996 dohodu o rozvázání
pracovního poměru
ke dni 30. 6. 1996 bez udání důvodu. Požadované odstupné žalobci nenáleží, neboť
nájemní smlouvu
žalovaný uzavřel s obchodní společností T., a. s. dne 1. 7. 1996, tedy až poté, co
se se žalobcem a
dalšími zaměstnanci dohodl na rozvázání pracovního poměru. Obchodní záměr, jehož
součástí bylo mimo
jiné přenechání souboru nemovitostí v P. a dalšího movitého majetku do nájmu společnosti
T., a. s.,
žalovaný pojal na jaře 1996. Protože si byl vědom toho, že na základě nájemní smlouvy
nepřejdou jeho
práva a povinnosti z
Lhůta podle ustanovení § 64 zák. práce k uplatnění
neplatnosti rozvázání pracovního poměru je lhůtou určenou podle
měsíců a začíná běžet poslední den příslušného kalendářního
měsíce, jímž uplynula výpovědní doba. Poslední den běhu této lhůty
proto nemusí vždy připadnout na poslední den druhého následujícího
kalendářního měsíce.
Z odůvodnění.
Dopisem ze dne 16.3.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí
dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1
písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že se
žalobkyně stala ke dni 1.4.1999 nadbytečnou, neboť "na základě
rozhodnutí zaměstnavatele (Příkaz č. 2/1999 ředitele ze dne
11.1.1999) bylo rozhodnuto provést racionalizační opatření u
žalované - snížení celkového stavu zaměstnanců v kategorii
technicko-hospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti
práce", a že nemá pro žalobkyni žádnou jinou vhodnou práci.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z
pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr mezi účastníky
"trvá i po 30.6.1999 nadále". Žalobu odůvodnila zejména tím, že
její funkce vedoucí laboratoře v metrologa úseku, kterou u
žalované vykonávala od roku 1997, nebyla v rámci organizačních
změn zrušena.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10.1.2000 určil, že
výpověď žalované ze dne 16.3.1999 doručená žalobkyni dne 29.3.1999
je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
na nákladech řízení 4425,80 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že
není dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a
organizační změnou, neboť "funkce vedoucího laboratoře a metrologa
zůstala zachována a v současné době ji zastává Ing. J. K.", a že
proto je výpověď neplatná.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
19.4.2000 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. Odvol
Splatnost mzdy
Není-li splatnost mzdy dohodnuta, rozumí se uplynutím splatnosti mzdy
příslušející
zaměstnanci za vykonanou práci až marné uplynutí posledního dne následujícího měsíce;
okolnost, že
zaměstnavatel stanovil svým jednostranným opatřením termín, kdy bude mzda na pracovišti
vyplácena,
není pro posouzení splatnosti mzdy významná.
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 7. 6. 2000 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení
§ 54 odst. 1 písm. b) zák.
práce
okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že "do
dnešního dne
neobdržel mzdu za měsíc duben 2000", kterou mu měl žalobce vyplatit "nejpozději dne
12. 5. 2000".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru
je neplatné.
Žalobu odůvodnil tím, že mzdu nevyplatil "z důvodu prodlení na straně žalovaného",
který si včas a
řádně nabídnuté plnění přes opakované výzvy u žalobce nevyzvedl, ačkoli tak učinit
mohl.
Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2000, čj. 11 C 1310/2000-21, žalobu zamítl
a rozhodl, že
žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5 375 Kč k rukám "právní"
zástupkyně
žalovaného JUDr. J. H. Soud prvního stupně, vycházeje ze zjištění, že žalobce nevyplatil
žalovanému
mzdu za duben 2000 "v řádném výplatním termínu 12. května 2000, ale ani do 15-ti
dnů po řádném
výplatním termínu", dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, k němuž
žalobce
přistoupil důvodně a včas (ve lhůtě podle ustanovení
§ 54 odst. 2 zák. práce),
je platným
právním úkonem.
K odvolání žalobce krajský soud rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, čj. 35 Co 47/2001-37,
rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žalobce je povinen "nahradit" žalovanému
náklady
odvolacího řízení ve výši 1 935 Kč "u JUDr. J. H.", a vyslovil proti svému rozsudku
přípustnost
dovolání. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy řádný výplatní termín byl žalobcem
stanoven k
dvanáctému dni v měsíci a jiný termín výplaty žalovanému oznámen nebyl, "je třeba
v
Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení
§ 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je dán, i kdyby zaměstnavatel
ještě před doručením okamžitého zrušení uspokojil nárok
zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy, jestliže zaměstnanci
vyplatil dlužnou mzdu nebo náhradu mzdy až po uplynutí 15 dnů po
její splatnosti.
K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku na mzdu nebo
náhradu mzdy po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být
přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance
nepředstavovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2
zák. práce.
Z odůvodnění.
Dopisem z 30.6.2000 žalovaná sdělila žalobci, že s ním "v
souladu s ustanovením § 54 zák. práce" okamžitě zrušuje pracovní
poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalovaný se od
počátku roku opakovaně dostává do prodlení s výplatou mezd a že
mzdu za měsíc duben, splatnou ke dni 25.5.2000, jí vyplatil až
29.6.2000.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité
zrušení pracovního poměru je neplatné. V žalobě zejména uvedl, že
žalované mzdu za měsíc duben 2000, splatnou do konce měsíce května
2000, skutečně vyplatil až dne 29.6.2000. Žalovaná však
přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dne 30.6.2000,
tedy v době, kdy jí dlužná mzda již byla vyplacena a kdy tedy
důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru "odpadl". Včasným
nevyplacením mzdy nechtěl žalovanou jakýmkoliv způsobem poškodit a
mzdu vyplatil ihned poté, co mu to jeho finanční situace umožnila.
Protože okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným způsobem
rozvázání pracovního poměru a protože nesmí být zneužíváno v
situacích, kdy není vážně narušen vztah mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem, je okamžité zrušení pracovního poměru žalované ze
dne 30.6.2000 neplatným právním úkonem.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 19.10.2000 žalobu
zamí
Dovršení vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy
(§ 27 odst. 2 zák. práce)
21 Cdo 214/2001
Pro vznik pracovního poměru není podstatné, zda k dohodě o jednotlivých
podstatných
náležitostech pracovní smlouvy uvedených v ustanovení
§ 29 odst. 1 zák. práce
došlo
zároveň (v jediném okamžiku) nebo postupně. Jestliže poté zaměstnanec začne vykonávat
pro
zaměstnavatele jiné než sjednané práce, řídí se každá další změna sjednaného obsahu
pracovní
smlouvy ustanoveními § 36
a násl. zák.
práce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobců A) R. Š.,
a B) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované V., spol. s r. o., zastoupené
advokátem, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod
sp. zn.
7 C 329/2000, o dovolání žalobců proti
rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. října 2000, č. j.
30 Co 418/2000-82, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí
nad Labem -
pobočce v Liberci k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 23. 12. 1999 žalovaná sdělila prvnímu žalobci, že mu podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. e)
zák. práce
dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že první
žalobce odmítl
podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího
skladníka ve
skladu zeleniny odpovídá za hodnoty svěřené v tomto skladu k vyúčtování. Nesplňuje
tak, bez
zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy
vykonává.
Dopisem ze dne 29. 1. 2000, sdělila žalovaná druhému žalobci, že mu dává podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce výpověď z pracovní poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala
v tom, že
odmítl podepsat dohodu o společné hodné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího
referenta
nákupu odpovídá za vyúčtování svěřených hodnot. Nesplňuje proto, bez zavinění žalov
Uzavření dohody o skončení pracovního poměru po sdělení možnosti
jeho okamžitého
zrušení. Jednání za obec v pracovněprávních vztazích.
21 Cdo 1332/2001
I. Nejedná se o bezprávnou výhrůžku ani o zneužití výkonu práva na újmu
zaměstnance
(§ 7 odst. 2 zák. práce),
jestliže
zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že
podle jeho názoru
jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě.
II. Jedná-li obec v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, je
jejím statutárním
orgánem tajemník obecního úřadu, popřípadě, nebyl-li tajemník ustanoven, starosta
(zástupce
starosty). Jednání tajemníka obecního úřadu jako zaměstnavatele v pracovněprávních
vztazích není
podmíněno předchozím projednáním s obecní radou, popřípadě jejím předchozím souhlasem.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce A. Č.,
zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu K., zastoupenému advokátem, o neplatnost
skončení
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn.
19 C 158/2000, o dovolání žalobce proti
rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2001 č.j. 23
Co
78/2001-50, takto :
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „skončení pracovního poměru na základě
žádosti žalobce
ze dne 11.4.2000 je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že žádost o rozvázání pracovního
poměru
dohodou „byl donucen podepsat pod nátlakem“ tajemnice městského úřadu PhDr. J. M.,
která mu
sdělila, že „bude propuštěn pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně podle
§ 53 odst. 1 písm. b)
zákoníku
práce, pokud neuzavře Dohodu o skončení pracovního poměru podle
§ 43 zákoníku práce“.
Podle názoru
žalobce je třeba takové jednání vůči jeho osobě považovat - vzhledem k uvedeným
výhrůžkám - „za
závažné porušení ustanovení § 7 odst. 2 zákoníku práce ze s
Skončení pracovního poměru.
Konkurenční doložka
I. Ujednání o tzv. konkurenční doložce je svojí povahou vzájemným závazkem,
při němž
si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem; závazku
zaměstnance
využívat po skončení pracovního poměru své odborné kvalifikace jen v omezeném rozsahu
musí odpovídat
jiný závazek zaměstnavatele, který uvedené omezení kompenzuje.
II. Platnost ujednání o tzv. konkurenční doložce sjednané před 1. lednem
2001 je třeba
posuzovat podle příslušných ustanovení
občanského, resp.
obchodního zákoníku.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 82 000 Kč s 18% úrokem od 15. 6.
1998 do zaplacení.
Žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 11. 1997 byla mezi žalobcem a žalovaným, který u
něj pracoval na
základě pracovní smlouvy ze dne 25. 3. 1996 nejprve jako technik, a poté jako samostatný
technik,
sjednána formou "dodatku" k pracovní smlouvě "tzv. konkurenční doložka", ve které
se žalovaný
zavázal po dobu 24 měsíců ode dne skončení pracovního poměru bez souhlasu statutárního
orgánu
žalobce "nevstoupit do konkurenční firmy jako společník, majitel nebo zaměstnanec,
nebo podnikat na
vlastní účet ve stejném oboru činnosti jako žalobce". Protože žalovaný tento závazek
nedodržel (v
uvedeném období začal v oboru žalobce bez jeho souhlasu samostatně podnikat), vznikla
mu povinnost
zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši deseti základních měsíčních platů.
Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 11. 1998, čj. 11 C 127/98-38, žalobě vyhověl
a rozhodl, že
žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 780 Kč. Ve věci samé
dospěl k závěru,
že žalovaný svůj závazek zdržet se konkurenčního jednání, vyplývající z "dodatku
č. 3 k pracovní
smlouvě" ze dne 25. 11. 1997, který soud prvního stupně "považuje za platně uzavřený",
porušil,
neboť "v současné době podniká ve stejném oboru jako žalobce". Dovodil, že výše smluvené
sankce
"není nepřiměřená okolnostem případu", a přihlédl též k tomu, že "žalovaný získa
Konec jednoměsíční lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru
(§ 53 odst. 2 zák. práce)
při
dlouhodobé neomluvené absenci.
21 Cdo 910/2001
Jestliže důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele
podle
ustanovení § 53 odst.
1 písm. b) zák.
práce spočívá v dlouhodobém neomluveném zameškávání práce zaměstnancem, neskončí
jednoměsíční lhůta k tomuto zrušovacímu projevu vůle uvedená v ustanovení § 53 odst.
2 zák. práce
dříve, než po uplynutí jednoho měsíce ode dne následujícího po posledním zameškání
práce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobkyně V. T.,
dříve Š., proti žalovanému O. l. ú. o. a p. na P., zastoupenému, o neplatnost okamžitého
zrušení
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn.
8 C 1706/98, o dovolání žalovaného proti
rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000 č.j. 26
Co
39/2000-51, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16.
září 1999 č.j.
8 C 1706/98-36 se zrušují a věc se vrací
Okresnímu soudu
Praha-západ k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 25.6.1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle
§ 53 zák. práce okamžitě
zrušuje
pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně po skončení
mateřské dovolené
dne 20.5.1998 nenastoupila do zaměstnání, ačkoliv jí žalovaný sdělil, že jí z provozních
důvodů
nemůže poskytnout neplacené volno, o které žádala, a vyzval ji k nástupu do práce.
Ke dni 25.6.1998
dosáhly "neomluvené absence" žalobkyně počtu 27 pracovních dnů.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru je
neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že z důvodu péče o své dvě děti ve věku
3 a 4 let požádala
žalovaného "o zařazování na služby noční, sobotní a nedělní", během nichž mohl péči
o děti zajistit
její manžel. Žalovaný však v rozporu s ustanovením
§ 156 odst.2 zák. práce
její žádosti nev
Vymezení doby trvání pracovního poměru
(§ 30 odst. 1 zák. práce)
21 Cdo 512/2001
I. Jestliže doba trvání pracovního poměru není určena přesným datem,
musí být vymezena
jiným způsobem nepřipouštějícím pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou
uplynutím
sjednané doby skončí.
II. Ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, že „pracovní
smlouva končí
nejpozději 7. kalendářní den po odvolání z funkce“ není ujednáním o délce trvání
pracovního poměru
na dobu určitou, ale ujednáním o způsobu skončení pracovního poměru odvoláním z
funkce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr.
M. D., CSc.,
zastoupeného advokátkou, proti žalované Š., a.s., o určení trvání pracovního poměru,
vedené u
Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28
C 149/99, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000,
č. j.
10 Co 1072/2000-81, takto :
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni
k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované sjednaný
pracovní
smlouvou ze dne 15. 12.1996 trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mezi účastníky
byla dne 15. 12.
1996 uzavřena pracovní smlouva, ve které byl sjednán druh práce specialista a místo
výkonu práce
Plzeň; dne 12. 12. 1996 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně této pracovní
smlouvy. Dohodou
o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 1998 byl žalobce pověřen počínaje dnem 21.
1. 1998 výkonem
funkce v zahraničí, a to v Ruské federaci v Moskvě. Dne 29. 1. 1998 uzavřel žalobce
se žalovanou
dohodu o změně pracovní smlouvy, podle níž se měla pracovní smlouva uzavřená dne
15. 12. 1996 s
účinností ode dne 30. 1. 1998 změnit v části o době trvání pracovního poměru z pracovního
poměru
sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou; pracovní
smlouva měla
podle této dohody skončit „nejpozději 7 kalendářní de
Vliv vzniku škody odcizením svěřených hodnot, které je zaměstnanec
povinen
vyúčtovat, na existenci schodku (§
176 odst. 1
zák. práce). Možnost zproštění se odpovědnosti za schodek, jehož vznik zaměstnanec
umožnil
(§ 176 odst. 3 zák.
práce).
21 Cdo 711/2001
I. Inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví
zaměstnavatele a zjištěnou skutečností je schodkem i tehdy, jestliže existence škody
vzniklé
odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace.
II. Dojde-li ke střetu odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní
zásah do
majetkových práv zaměstnavatele a odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách
svěřených k
vyúčtování, nemůže se zaměstnanec své hmotné odpovědnosti zprostit
(§ 176 odst. 3 zák. práce),
jestliže
neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem
a střežit a
ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím
[§ 73 odst. 1 písm. d) zák.
práce]
vznik schodku umožnil.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce K. F. P.,
a.s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o
1,710.837,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 25 C 255/98, o dovolání
žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000 č.j. 54 Co 309/2000-63,
takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1,710.837,- Kč s 26% úrokem z prodlení
od 18.1.1998
do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako producent
a na základě
dohody ze dne 1.1.1992 převzal hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování,
dne 15.12.1997
vybral od Č. t. finanční prostředky ve výši 1,710.837,- Kč, avšak, „v rozporu s pověřením“
ze dne
25.11.1997, nikoliv v hotovosti z pokladny Č. t., ale prostřednictvím šek
Nevyplacení části mzdy jako důvod k okamžitému zrušení pracovního
poměru
21 Cdo 515/2001
Způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany
zaměstnance podle
ustanovení § 54 odst.
1 písm. b) zák.
práce je i nevyplacení části mzdy.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce V.-C.,
spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátem,
o neplatnost
okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp.
zn.
7 C 283/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2000, č.j. 15
Co
540/99-53, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2.575,- Kč
do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 25. 1. 1999 žalovaný sdělil žalobci (prostřednictvím svého zástupce),
že s ním
podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě ruší pracovní poměr.
Důvod k tomuto
postupu spatřoval v tom, že mu žalobce nevyplatil mzdu za měsíc listopad 1998 v
plné výši tak, jak
je sjednáno v pracovní smlouvě, neboť žalobce vyplatil pouze část sjednané mzdy
ve výši 10.325,-
Kč a zbytek do částky 12.000,- Kč odmítá vyplatit.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru je neplatné.
Žalobu odůvodnil v podstatě tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní
smlouvy ze dne 1.
12. 1994 „včetně jejího posledního dodatku ze dne 26. 10. 1998“ jako vedoucí prodeje
se základní
měsíční mzdou ve výši 5.000,- Kč.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 22. 6. 1999 č.j. 7
C
283/99-35
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci na nákladech
řízení 5.300,- Kč
k rukám advokáta. Ve věci samé dovodil, že mzda za měsíc listopad 1998 byla v daném
případě splatná
nejpozději do 31. 12. 1998, a jestliže žalovaný zrušil pracovní poměr 26. 1.
21 Cdo 300/2001
Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním zaměstnance a vznikem škody
jako skutková
otázka a předpoklady jejího naplnění (§
172 odst. 1 zák. práce)
I. Otázka příčinné souvislosti mezi porušením pracovních povinností
zaměstnancem
(škůdcem) a vznikem škody není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, která nemůže
být řešena
obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech.
II. Pro naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů obecné odpovědnosti
zaměstnance za
škodu podle ustanovení §
172 odst. 1 zák.
práce nemusí být porušení pracovních povinností zaměstnancem jedinou příčinou
vzniku škody;
musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu
JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci
žalobkyně K. K., a.s., zastoupené advokátem proti žalované B. L., zastoupené advokátem,
o 44.190,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn.
6 C 169/98, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2000, č.j. 13
Co
579/99-83, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni
k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 44.190,- Kč s úrokem
z prodlení 18%
od 10. 11. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná byla
u žalobkyně
zaměstnána od 1. 10.1997 jako vedoucí účtárny; její pracovní poměr skončil výpovědí
k 30. 9. 1998.
Žalovaná v době trvání pracovního poměru u žalobkyně vypracovala pro žalobkyni nesprávná
daňová
přiznání, na základě kterých vznikl žalobkyni nedoplatek na dani z přidané hodnoty
v celkové výši
2,209.562,- Kč. V souvislosti s tímto nedoplatkem vydal Finanční úřad v H. T. výkaz
nedoplatků a
následně exekuční příkaz. Žalovaná musela finančnímu úřadu uhradit náklady exekuce
Okolnosti odůvodňující zproštění odpovědnosti za schodek na svěřených
hodnotách
(§ 176 odst. 3 zák. práce)
21 Cdo 37/2001
Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce zprostí
odpovědnosti za
schodek na svěřených hodnotách, jestliže prokáže, že mu zaměstnavatel nevytvořil
přiměřené pracovní
podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování a znemožnil mu tak hospodařit se
svěřenými hodnotami
a starat se o ně.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně
O. - společnost s
ručením omezeným (spol. s r.o.), proti žalovaným 1) J. K., a 2) Z. S., o 429.646,50
Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn.
9 C 16/95, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 23. června 2000 č.j. 12
Co
1119/99-119, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího
řízení 8.715,- Kč
do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná 1) zaplatila částku 330.869,53 Kč a žalovaná
2) částku
206.793,46 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná 1), která u ní od 1.1.1992 pracovala
jako účetní
a od 1.4.1993 do 1.10.1994 jako vedoucí velkoobchodního skladu ovoce a zeleniny
Dobřany, a žalovaná
2), která u ní pracovala od 19.4.1993 do 1.10.1994 jako zástupkyně vedoucí velkoobchodního
skladu
ovoce a zeleniny Dobřany, převzaly na základě písemných dohod ze dne 31.12.1991
a 19.4.1993 hmotnou
odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Dne 3.9.1994 byl na základě inventury
zásob zjištěn
na pracovišti žalovaných ve skladu Dobřany schodek ve výši 537.662,99 Kč, na jehož
náhradě se
žalované podílejí podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků
(§ 182 odst. 1 zák. práce),
který
„činí 1,6 ku 1,00“.
Okresní soud Plzeň-město [poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět vůči žalované
1) do částky
65.371,53 Kč a vůči žalované 2) do částky 42.644,96 Kč] rozsudkem ze d
Sjednají-li účastníci zkušební dobu v rozporu s ustanovením
§ 31 odst. 1 zák. práce
delší než
tři měsíce, nebo neurčí-li účastníci při sjednání zkušební doby její délku, činí
zkušební doba tři
měsíce ode dne vzniku pracovního poměru.
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 19. 4. 1996 žalovaná sdělila žalobci, že s ním ve smyslu ustanovení
§ 58 zák. práce zrušuje
pracovní
poměr ve zkušební době.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné,
a aby
žalované bylo uloženo zaplatit mu náhradu mzdy poskytovanou při neplatném rozvázání
pracovního
poměru, kterou v průběhu řízení vyčíslil za dobu od 20. 4. do 31. 7. 1996 ve výši
27 744 Kč. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že v pracovní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 1. 4.
1996, nebyla
zkušební doba sjednána.
Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 2. 1997, čj. 49 C 247/96-17, žalobě na určení
neplatnosti
zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyhověl, žalované uložil, aby zaplatila
žalobci na
náhradě mzdy 23 991 Kč, žalobu o zaplacení dalších 3 753 Kč zamítl a rozhodl, že
žalobci se náhrada
nákladů řízení nepřiznává. Soud prvního stupně zjistil, že k uzavření pracovní smlouvy
ze dne 1. 4.
1996 byl použit formulář, který rovněž obsahoval rubriku o možném sjednání zkušební
doby, v níž měl
být doplněn údaj o délce případně sjednané zkušební doby. Uvedený formulář zůstal
v rubrice o možném
sjednání zkušební doby nevyplněn; předložila-li žalovaná soudu stejnopis pracovní
smlouvy, v němž
byla uvedena délka zkušební doby v trvání 3 měsíců, jde podle soudu prvního stupně
o údaj, který byl
do pracovní smlouvy doplněn dodatečně "bez vědomí" žalobce. Na základě výsledků dokazování
soud
prvního stupně dovodil, že v pracovní smlouvě ze dne 1. 4. 1996 nebyla zkušební doba
sjednána.
Protože do formuláře pracovní smlouvy nebyl doplněn údaj o délce zkušební doby, pak
platí jen "ty
body, resp. články smlouvy, které obsahují úplný text", neboť jedině "vyplnění" údaje
o délce
zkušební doby "má smysl ve spojení s
Průkaznost inventarizace jako způsobu zjišťování schodku na svěřených
hodnotách
(§ 176 zák.
práce)
21 Cdo 2942/2000
Fyzické inventuře (provádění inventurních soupisů) nemusí být hmotně
odpovědný
zaměstnanec přítomen. Pokud ovšem inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou
za provedení
inventarizace, je neprůkazná celá inventarizace, která z takových soupisů vycházela.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce C. – o.
s., akciové společnosti, zastoupeného advokátem, proti žalované H. Ž., zastoupené
advokátkou, o
102.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp.zn. 11 C
155/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 20. září
2000 č.j. 7 Co 1879/2000-123, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl rozsudek
soudu prvního
stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 59.796,60 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999
do
zaplacení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně
změněn tak, že
se zamítá žaloba o zaplacení 29.898,40 Kč s 15% úrokem od 14.1.1999 do zaplacení,
a ve výroku o
náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu
v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 102.125,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1999
do
zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaná u něj pracovala na základě pracovní
smlouvy ze dne
25.9.1998 jako prodavačka a že dne 25.9.1998 s ní uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti.
Dne
13.1.1999 byla na provozovně "prodejna Hugo Boss", kde žalovaná pracovala, provedena
kontrolní
inventura, při níž byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 102.125,- Kč.
Přestože žalobce
vyzval žalovanou, aby schodek nahradila, žalovaná tak dosud neučinila.
V průběhu řízení vzal žalobce žalobu o částku 12.430,- Kč s 15% úrokem od 14.1.1998
do zaplacení
zpět. So
Okamžité zrušení pracovního poměru-porušení pracovní kázně
(§53/1/b)
21 Cdo 1628/2000
Jednání, kterého se zaměstnanec dopustil mimo pracovní dobu, je porušením
pracovní
kázně tehdy, jestliže zaměstnanec porušil povinnosti související s výkonem jeho práce,
které pro něj
vyplývají z právních předpisů.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce J. S.,
zastoupeného advokátkou, proti žalovanému B., a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost
okamžitého
zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C
200/97, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 1999 č.j. 20 Co 216/99-35,
takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze
k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 13.11.1997 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní
poměr podle
ustanovení § 53 odst. 1 písm.
b) zák.
práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce dne
15.10.1997
“navštívil casino společnosti Care Brno”, kde se zúčastnil hry, čímž porušil pracovní
řád
žalovaného, se kterým byl při nástupu do pracovního poměru řádně seznámen; podpisem
pracovní smlouvy
žalobce “stvrdil, že byl seznámen s Příručkou pro zaměstnance a zavázal se respektovat
zde uvedené
zásady”, přičemž byl také “upozorněn na možnost zrušení pracovního poměru v případě
porušení těchto
zásad”.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru
je neplatné, a
aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci “náhradu mzdy ve výši průměrného
výdělku ode
dne oznámení žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel
umožní
pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru”. Žalobu
odůvodnil tím, že
vytčené porušení zásady uvedené “v ust. 5.1. odst. 17. příručky pro zaměstnance”
nelze považovat za
zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, neboť “žádný platný právní před
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci nesplněním
nabídkové
povinnosti (§187/2)
21 Cdo 1547/2000
Jestliže zaměstnavatel má pro zaměstnance, který byl odvolán z funkce
nebo se funkce
vzdal anebo uplynulo volební období, jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě
jinou pro
něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne nebo nabídku neučiní ihned, jakmile
je to možné,
jedná se porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele
těmi, kdo jednají
jeho jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda
(spočívající
například v tom, že mu ušel výdělek, který touto jinou prací mohl získat), zaměstnavatel
odpovídá za
tuto škodu podle ustanovení §
187 odst. 2 zák.
práce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce K. Š.,
zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. a.s., zastoupenému advokátkou, o 231.669,-
Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 16/98, o dovolání
účastníků proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999 č.j. 26 Co 103/99-60, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výrocích o náhradě nákladů
řízení se
odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze
k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 257.616,- Kč. Žalobu odůvodnil tím,
že na základě
manažerské smlouvy ze dne 20.6.1995, která “nebyla do současné doby změněna”, vykonával
u žalovaného
funkci ředitele. Přestože mezi účastníky došlo k neplatnému rozvázání pracovního
poměru (pravomocným
rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10.4.1997 č.j. 27 Co 580/96-56 byl potvrzen
rozsudek
Okresního soudu v Berouně ze dne 6.6.1996 č.j. 7 C 23/96-22 ve výroku, kterým bylo
určeno, že
“výpověď daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 11.12.1995 č.j. 1074/95 a doručeného
žalobci dne
14.12.1995 je neplatná”), žalovaný dosud žalobci neumožnil - přes j
Povinnost zaměstnance plnit pokyny nadřízených vydané v rozporu
s vnitřními
předpisy zaměstnavatele
21 Cdo 3077/2000
Zaměstnanec je povinen vykonat pracovní cestu, i když si je vědom toho,
že ho na
pracovní cestu vysílá vedoucí zaměstnanec, který k tomu není podle vnitřních předpisů
zaměstnavatele
oprávněn; pracovněprávní odpovědnost za pokyn vydaný v rozporu s vnitřními předpisy
zaměstnavatele
nese vedoucí zaměstnanec, který tento pokyn vydal.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce Ing. P. V.,
zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. a.s., zastoupenému advokátkou, o neplatnost
okamžitého
zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C
131/98, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2000 č.j. 21 Co 433/2000-66,
takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze
k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 26.5.1998 žalovaný sdělil žalobci, že s ním z důvodu porušení pracovní
kázně
zvlášť hrubým způsobem podle ustanovení §
53
odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto
opatření
spatřoval v tom, že žalobce si "dne 26.3.1998 nechal podepsat dovolenou na zotavenou
od 20.4. do
24.4.1998", kterou mu jeho nadřízený, ředitel obchodní divize 31, určil "na základě
nepravdivě
uváděných vážných rodinných důvodů, neboť jinak by ji z důvodu nezbytné účasti žalobce
jako
finančního ředitele při plnění rozhodujících úkolů obchodní divize neschválil". Ve
skutečnosti měl
žalobce v úmyslu se zúčastnit ve dnech 18.4. až 24.4.1998 "zahraniční pracovní cesty
reprezentativního charakteru do Velké Británie za obchodní divizi 35". Žádost o zajištění
této
pracovní cesty si žalobce nechal podepsat ředitelem obchodní divize 35 "na základě
tvrzení, že jeho
přímý nadřízený, ředitel obchodní divize 31, tuto cestu odsouhlasil", které nebylo
pravdivé. Bez
ohledu na tyto skutečnosti se žalobce této praco
Okamžik projevu vůle směřujícího k rozvázání pracovního poměru výpovědí.
Následky
neuvedení výpovědní doby ve výpovědi z pracovního poměru.
21 Cdo 2209/2000
I. Zaměstnavatel projeví svou vůli rozvázat se zaměstnancem pracovní
poměr výpovědí v
okamžiku, kdy výpověď sám zaměstnanci doručí nebo odešle ji prostřednictvím držitele
poštovní
licence anebo udělí příkaz příslušnému zaměstnanci, aby písemnost doručil adresátu
na pracovišti, v
bytě nebo kdekoliv bude zastižen, pokud zaměstnavatel ještě před doručením od zamýšleného
úkonu
neustoupí.
II. Projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí lze
učinit teprve
poté, co pracovní poměr, jenž má být výpovědí ukončen, skutečně vznikl.
III. Jestliže zaměstnavatel nebo zaměstnanec neuvede ve výpovědi výpovědní
dobu vůbec
nebo ji uvede nesprávně, není výpověď neplatná, avšak pracovní poměr skončí uplynutím
zákonné
výpovědní doby.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce PhDr. M.
Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované P., a.s., zastoupené advokátem, o určení
neplatnosti
výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn.
4 C 195/98, o dovolání žalované proti
rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 20. července 1999, č.j. 16
Co
218/99-24, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 1999,
č.j.
16 Co 218/99-28, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 28. 11. 1997 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď “podle
§ 46 c) zákoníku práce
- z důvodu
organizačních změn a nadbytečnosti ke dni 30. 11. 1997”.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru
je neplatná. Žalobu
odůvodňoval zejména tím, že dopisem ze dne 4. 5. 1998 projevil s výpovědí nesouhlas,
mimo jiné
proto, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající z ustanovení
§ 46 odst. 2 zák. práce
a nenabídl
Právo na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru může
být uplatněno za
předpokladu, že zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání,
a že rovněž
zpochybnil žalobou podle ustanovení
§ 64 zák.
práce platnost
rozvazovacího právního úkonu, jestliže již uplynul termín splatnosti náhrady mzdy
(§ 10 a
19 zákona
o mzdě). Promlčecí
lhůta pro uplatnění práva na náhradu mzdy počne běžet bez ohledu na to, zda v té
době již bylo v
řízení podle § 64 zák. práce o neplatnosti rozvazovacího právního úkonu rozhodnuto.
Z odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 39 726 Kč "spolu s úroky ve
výši 16 % ročně z
Kč 6 621 ode dne 11. 9. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 16 % ročně z Kč 6 621 ode
dne 11. 10. 1994
do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 11. 1994 do zaplacení,
úroky ve výši
17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 12. 1994 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně
z Kč 6 621 ode dne
11. 1. 1995 do zaplacení, úroky ve výši 17 % ročně z Kč 6 621 ode dne 11. 2. 1995
do zaplacení".
Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaná jí dopisem ze dne 29. 4. 1994 dala výpověď
z pracovního
poměru, žalobkyně s touto výpovědí nesouhlasila, trvala na dalším zaměstnávání a
podala žalobu na
určení neplatnosti uvedené výpovědi. Krajský soud rozsudkem ze dne 16. 9. 1998, čj.
6 Co
2070/98-146, rozhodl, že výpověď ze dne 29. 4. 1994 je neplatná, a dovolání proti
tomuto rozsudku
odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR zamítl rozsudkem ze dne 8. 9. 1999, čj. 21 Cdo
110/99-163. Ačkoliv
žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o vyjádření k výpočtu výdělku a úhradu náhrady
mzdy za šest
měsíců po 6 621 Kč, byla odmítnuta.
Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, čj. 8 C 22/2000-31, žalobu zamítl a
rozhodl, že
žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 7 300 Kč k rukám "JUDr.
S. F., AK Č., Ž.
12". Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná ukončila se
žalobkyní
pracovní poměr výpovědí ze dne 29. 4. 1994 a
Doručení zásilky do vlastních rukou jiné osobě než zaměstnanci
(§ 266a zák. práce).
Počátek běhu
lhůty k podání žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru
(§ 64 zák. práce).
21 Cdo 2426/2000
I. Jestliže zásilku s písemností zaměstnavatele uvedenou v ustanovení
§ 266a odst. 1 zák.
práce
převzala jiná osoba než zaměstnanec, nebyla tím splněna povinnost zaměstnavatele
doručit písemnost
zaměstnanci do vlastních rukou, a to ani tehdy, byla-li zásilka dodatečně zaměstnanci
odevzdána.
II. Běh dvouměsíční prekluzívní (propadné) lhůty uvedené v ustanovení
§ 64 zák. práce k
podání žaloby o
určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem nezapočne
dříve, než dojde
k řádnému doručení tohoto zrušovacího projevu vůle zaměstnanci.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce P. J.,
proti žalovaným 1) D. N., a 2) J. B., zastoupeným advokátem, o neplatnost okamžitého
zrušení
pracovního poměru a o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v
Benešově pod sp.
zn. 11 C 1681/98, o dovolání žalovaného
1) proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. července 2000 č.j.
25 Co 150/2000-104, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 10.8.1998 žalovaný 1) sdělil žalobci, že mu spolu s žalovaným
2) dávají “vypoved
z pracovniho pomeru ke dni 12. 8. 1998 dle Zakoniku prace, paragraf 53” a “dale
na zaklade
pisemnych dutek ze dne 25. 8. 1997, 19. 1. 1998 a 9. 4. 1998, dale dle poruseni
vnitrnich predpisu
firmy, ktere podepsal dne 21. 4. 1997, a neomluvene absence od 3. 8. 1998 do dnesniho
dne”.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru “označené
jako výpověď z pracovního poměru” je neplatné, a aby byla žalovaným uložena povinnost
“upravit
obsah potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 8. 1998 v článku
IV. tak, že se z po
Bylo-li zaměstnavateli doručeno okamžité zrušení pracovního
poměru učiněné druhým účastníkem pracovního poměru v podobě
telefaxového dokumentu, jde ve smyslu ustanovení § 55 zák. práce o
neplatné rozvázání pracovního poměru.
Z odůvodnění.
Dopisem ze dne 12. 6. 1998 žalovaná sdělila žalobci, že mu
dává "okamžitou výpověď z pracovního poměru s platností ode dne
podpisu této výpovědi". Uvedené opatření odůvodnila tím, že
žalobce jako její zaměstnavatel nedodržuje povinnosti z pracovní
smlouvy účastníků, neboť jí nevyplácí pravidelně a včas mzdu a
cestovní náhrady za služební cesty v Republice Uzbekistán ("diety"
nejsou žalované vypláceny od ledna 1997 a mzda od prosince 1997) a
nevyplatil jí ani náhradu za dvě letenky. Žalovaná v dopise dále
uvedla, že "tuto výpověď zasílá faximilním spojením" a že originál
"výpovědi" bude předán osobně žalobci "v nejbližším možném
termínu".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení
pracovního poměru, "dané listinou ze dne 12. 6. 1998 a doručené mu
dne 16. 6. 1998", je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že
dopis ze dne 12. 6. 1998 není "originálem listiny", ale její
fotokopií, že podpis na dopise "není obvyklým podpisem žalované" a
že skutečnosti uvedené v dopise se "nezakládají na pravdě".
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 22. 9.
1999 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalované na náhradě nákladů řízení 2705 Kč "na účet" advokáta
JUDr. J. J. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel ze
zjištění, že žalovaná, která byla od 1. 6. 1997 zaměstnankyní
žalobce, vykonávala práci na pracovišti v Uzbekistánu a že mzdu jí
žalobce poukazoval na účet v České republice až do listopadu 1997.
Dopis ze dne 12. 6. 1998, označený jako "okamžitá výpověď z
pracovního poměru", zaslala žalovaná dne 15. 6. 1998 jednak
žalobci faxem z Velvyslanectví České re
21 Cdo 2999/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobce S. C.,
proti žalovanému A. a. s., odštěpnému závodu S. zastoupenému advokátem, o neplatnost
výpovědi z
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 15/99,
o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2000 č.
j. 22 Co
337/2000-94, takto:
I. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl rozsudek
soudu
prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci
Králové k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 20. 10. 1998 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. f) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k výpovědi spatřoval v " soustavném
méně
závažném porušování pracovní kázně s odkazem na ustanovení KS 1997 - 1998, odst.
4.1.1 - opakované
odmítání přidělené práce" .
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je
neplatná, aby
žalovanému byla uložena povinnost ho i nadále zaměstnávat, aby žalovanému bylo uloženo
vytvořit mu
pracovní podmínky odpovídající " posudku o omezení pracovní schopnosti vydanému OSSZ
ze dne 23. 10.
1997 č. j. OSSZ/LPS/97/šč. a ze dne 27. 11. 1998 č. j. OSSZ/LPS/98/šč." a s přihlédnutím
k jeho
vzdělání, a aby bylo určeno, že žalovaný je povinen " plnit ust. § 61 odst. 1 zákoníku
práce v jeho
prospěch" a že žalovaný je povinen vybavit ho ochrannými pomůckami " dle nárokovosti
k vykonané
práci, dle bezpečnostních předpisů a zákoníku práce" . Neplatnost výpovědi z pracovního
poměru
spatřoval zejména v tom, že mu žalovaný nevytvořil pracovní podmínky odpovídající
jeho schopnostem a
zdravotnímu stavu a že mu nařizoval výkon takové práce, která zhoršova
Vzájemný vztah důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem
uvedených v ustanovení §
53 odst. 1 zák.
práce
21 Cdo 2857/2000
Důvody, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit se zaměstnancem
pracovní poměr
uvedené v ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce, představují dva zcela samostatné a
spolu
nesouvisející důvody rozvázání pracovního poměru; z jejich srovnání nelze činit
žádné závěry o tom,
jakou míru intenzity má mít porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, aby
bylo způsobilým
důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení
§ 53 odst. 1 písm. b)
zák. práce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobkyně A. Š.,
zastoupené advokátem, proti žalované B. Š., zastoupené advokátkou, o neplatnost
okamžitého zrušení
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn.
6 C 2672/97, o dovolání žalované proti
rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. května 1999 č.j.
29 Co 234/99-26, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí
nad Labem k
dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 12.12.1997 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení
§ 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala
v tom, že
žalobkyně, která u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.3.1996
jako prodavačka
v prodejně Švadlenka - doplňky, bižuterie, dne 27.11.1977 "ošidila ČOI - viz zápis
v knize".
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru
je neplatné.
Žalobu zdůvodnila tím, že při kontrole ČOI dne 27.11.1997 prodávala zboží podle
pokynu vedoucího
prodejny J. Š. Rozdíly mezi cenami byly na prodejně zcela běžné a spočívaly v tom,
že na dodacích
listech byly jiné ceny, pokyny k prodeji byly odlišné a ceny na výrobcích byly rovněž
uváděny
jinak; jednalo se "o snahu žalované a jí jmenovaného v
Doba trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou může být dohodnuta
nejen
přímým časovým údajem, uvedením časového období podle týdnů, měsíců či let nebo dobou
trvání
určitých prací, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně
zjistitelných
skutečností, o jejichž skutečné délce účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí
mít ani
jistotu, které nepřipouštějí pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou
uplynutím
sjednané doby skončí.
Jestliže pracovní poměr byl sjednán na dobu do návratu jiné zaměstnankyně
z mateřské
dovolené, nejdéle však na dobu do tří let věku jejího dítěte, jde o pracovní poměr
uzavřený na dobu
určitou.
Za jednání v tísni v neprospěch jednajícího nelze považovat okolnost,
jestliže
zaměstnanec, aby předešel jednostrannému skončení pracovního poměru výpovědí, přijal
zaměstnavatelem
učiněnou nabídku jiné vhodné práce podle ustanovení
§ 46 odst. 2 zák.
práce.
Z odůvodnění.
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
bylo určeno, že
pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 14. 10. 1996 trvá.
Žalobu odůvodnila
tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 10. 1996 uzavřené
na dobu
neurčitou jako "odborný referent II v sekretariátu vedoucího KS". Po obdržení výpovědi
z pracovního
poměru z organizačních důvodů byla na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze
dne 30. 1. 1998
přeřazena na dobu určitou na funkci "odborný referent I v odboru ekonomickém" a dne
12. 3. 1999 jí
žalovaná písemně sdělila, že její pracovní poměr končí dne 31. 3. 1999. Podle názoru
žalobkyně je
však zmíněná dohoda o změně pracovní smlouvy částečně neplatná, neboť výslovně neurčuje
dobu trvání
pracovního poměru; vzhledem k tomuto nedostatku je tedy třeba pracovní poměr mezi
účastníky pokládat
za sjednaný na dobu neurčitou "dle §
30
odst. 1 ZP" s pracovním zařazením "odborný referent I v odboru ekonomickém".
Současně
žalobkyně navrhla, aby soud nařídil pře
O překážku v práci z důvodu péče o dítě mladší než deset let,
které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného
zařízení, v jehož péči jinak je (§ 127 odst. 1 zák. práce), nejde,
jestliže zdravotní stav dítěte, který nemá povahu onemocnění, je
podle posouzení lékaře dlouhodobě natolik nepříznivý, že zcela
vylučuje jeho pobyt v péči dětského výchovného zařízení.
Samotné předchozí projednání výpovědi nebo okamžitého zrušení
pracovního poměru podle ustanovení § 59 odst. 1 zák. práce
nezahrnuje zároveň stanovisko, které ve smyslu ustanovení § 40 odst. 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. přísluší zaujmout
příslušnému odborovému orgánu jakožto kolektivnímu orgánu
k rozhodnutí zaměstnavatele o tom, že nepřítomnost zaměstnance je
neomluvenou absencí (že jde o neomluvené zameškání práce).
Z odůvodnění.
Dopisem ze dne 26. 6. 1996 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí
dává výpověď z pracovního poměru "ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e)
zák. práce z důvodu neplnění požadavku stanoveného pro výkon
sjednané práce", který spatřovala v tom, že žalobkyně
"nenastoupila do zaměstnání po skončení další mateřské dovolené,
která v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 zák. práce je do tří
let dítěte".
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď
z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že dne
10. 6. 1996 po skončení další mateřské dovolené nemohla do práce
nastoupit z důvodu důležité osobní překážky v práci ve smyslu
ustanovení § 127 odst. 1 zák. práce, neboť odborný lékař
nedoporučil pobyt jejího dítěte v mateřské škole "z důvodu časté
nemocnosti, resp. označil ho za naprosto nevhodný". Žalovanou
předem o nastalé situaci informovala a požádala ji "o prodloužení
další mateřské dovolené o jeden rok". Žalovaná však její žádost
vůbec nevzala na vědomí a v rozporu se zmíněným ustanovením
zákoníku práce, podle kt
Bezdůvodné obohacení při tzv. faktickém pracovním poměru. Přípustnost
dovolání při
více nárocích se samostatným skutkovým základem.
21 Cdo 2014/2000
I. Na základě tzv. faktického pracovního poměru vzniká zaměstnavateli
bezdůvodné
obohacení z neplatného právního úkonu (pracovní smlouvy) představované prací, kterou
pro něj s jeho
souhlasem vykonala fyzická osoba. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá tomu, co
by zaměstnavatel
(podle mzdových podmínek u něj platných v době, kdy byla práce vykonána) musel plnit
fyzické osobě
za skutečně vykonanou práci, kdyby pracovní smlouva byla mezi nimi uzavřena platně.
II. Jestliže odvolací soud rozhodl napadeným rozsudkem o dvou (či více)
nárocích se
samostatným skutkovým základem, je třeba otázku přípustnosti dovolání posuzovat
ve vztahu ke
každému z těchto nároků samostatně.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci
žalobce Z. H.,
zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) C. H., s.r.o., a 2) Ing. M. Ž., zastoupenému
advokátem,
o 53.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.
zn.
16 C 283/96 a 16
C
252/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. března 2000,
č. j. 16 Co 438/99-152, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu
prvního stupně tak, že se žaloba o zaplacení částky 16.546,- Kč s příslušenstvím
zamítá, se odmítá.
II. Jinak se dovolání žalobce zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení
2.362,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), vedenou
u Okresního
soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 283/96,
aby mu
žalovaní (každý z nich) zaplatili částku 18.720,- Kč s 21% úrokem od 16. 8. 1996
do zaplacení.
Žalobu odůvodňoval zejména tím, že od 1. 1. 1991 byl zaměstnan
Výpověď z pracovního poměru
(§ 46 odst. 1 písm. f) zák.
práce) –
počátek běhu lhůty podle ustanovení §
46 odst.
3 zák. práce.
Procesní způsobilost okresních soudů.
21 Cdo 2144/2000
Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení
§ 46 odst. 3 zák. práce
není významné,
kdy zaměstnavatel důvod k výpovědi z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně
nebo z důvodu,
pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, zjistil; podstatné z tohoto hlediska
je, kdy
zaměstnavatel prokazatelně získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil
takového
jednání, které může zakládat důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. f) zák.
práce.
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republikyrozhodl v senátě v právní věci žalobce
J. P.,
zastoupeného advokátkou, proti žalované ČR – Okresnímu soudu., zastoupené advokátkou,
o neplatnost
výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C
91/99, o dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2000, č.j. 16
Co 108/2000-85,
takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
1.075,- Kč do
tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. X.
O d ů v o d n ě n í :
Dopisem ze dne 26. 8. 1998 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení
§ 46 odst. 1 písm. f) věta
prvá zák.
práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí. Důvod k tomuto opatření spatřovala
v tom, že žalobce
jako soudní vykonavatel dne 15. 5. 1998 vyhotovil dražební protokol, který obsahoval
nepravdivé
skutečnosti spočívající v tom, že v tzv. druhém kole byl vydražen počítač (obrazovka
Hyundai s
tiskárnou Epson Skylus Color IIs) a příslušenstvím, ačkoliv tyto věci ve druhém kole
nebyly
draženy.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodňoval
zejména
tím, že podle tvrzení žalované - jeho zaměstnavatele - došlo k porušení pracovní
kázně dne 15. 5.
1998, přičemž rozvázání pracovní