Kalendář - strana 497

I. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. II. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. III. Vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. 21 Cdo 1372/2002 Rozsudek Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. Ž., zastoupené advokátem, proti žalované K. b., a.s., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 1090/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2001 č.j. 22 Co 175, 176/2001-121, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 21.5.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřovala v tom, že, ačkoli žalobkyně (jak "vypověděla před vyšetřovatelem policie ČR a vedením žalované") dne 4.5.1999 "viděla, jak její podřízení zaměstnanci (klíčnice) M. M. a M. C. hrubým způsobem porušily interní př

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci O vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se při zjišťování skutkového stavu věci jedná například tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice nebyly tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti (např. prekluzí uplatněného nároku). Z odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovanému byla uložena povinnost opravit "zápočtový list" ze dne 20. 7. 1998 tak, aby v něm byl "uveden důvod skončení pracovního poměru, zrušení ve zkušební době podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, v údaji o průměrném výdělku částka 8 018 Kč, nárok na čerpání dovolené na zotavenou ve výši 2,5 dne s tím, že žalovaný bude zavázán zdržet se jakýchkoliv dalších údajů, zejména zdržet se sdělení ,.doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše jmenovaného pracovní posudek' ". Okresní soud nejprve rozsudkem ze dne 30. 9. 1999, čj. 15 C 268/98-35, uložil žalovanému povinnost "vydat žalobci potvrzení o zaměstnání s údaji uvedenými v § 60 odst. 2 zák. práce, zejména s vyznačením délky trvání pracovního poměru, skutečností rozhodných pro posouzení nároku na dovolenou, uvedením důvodu skončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, tj. že ke skončení pracovního poměru došlo podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, dále údaje o výši průměrného výdělku a dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, a to v souladu s § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě", a že "žalovaný je povinen z potvrzení o zaměstnání vypustit doporučení budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na žalobce pracovní posudek"; dále

Pracovní poměr zaměstnanců uvedených v ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zák. práce může vzniknout jen na základě jmenování do funkce. Ke jmenování do funkce může dojít písemným právním úkonem nebo ústně a může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, že zaměstnanec byl skutečně do funkce jmenován. Zaměstnanec může být jmenován do funkce, jen jestliže s tím souhlasí. Z odůvodnění. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalovaného trvá i nadále. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 29.7.1996 jako ředitel regionálního ředitelství. Dne 1.2.1997 a 1.9.1997 byly mezi účastníky uzavřeny další pracovní smlouvy se stejným zařazením na dobu neurčitou. Dne 30.1.1998 podal žalobce výpověď z funkce ředitele regionálního ředitelství, nikoliv z pracovního poměru u žalovaného. Žalovaný však jeho rezignaci považuje za výpověď z pracovního poměru; žalobce je přesvědčen, že jeho pracovní poměr trvá i poté, co dal výpověď z funkce ředitele regionálního ředitelství. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11.3.1999 žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení 4000 Kč "na účet" JUDr. J. Š. Soud prvního stupně dospěl k závěru že žalobce nebyl řádně jmenován do funkce ředitele regionálního ředitelství žalovaného, a proto se této funkce nemohl vzdát. Výpověď ze dne 30.1.1998 tak posoudil jako výpověď z pracovního poměru; pracovní poměr žalobce tak skončil uplynutím výpovědní doby. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec usnesením ze dne 9.9.1999 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že odůvodnění jeho rozsudku postrádá logické důvody pro závěr, že žaloba je nedůvodná, a že je navíc třeba pro posouzení důvodnosti žaloby provést dalš

Úkony účastníků v občanském soudním řízení. Forma úkonů. Hmotněprávní úkon Hmotněprávní úkony, které byly v občanském soudním řízení probíhajícím mezi účastníky učiněny některým z účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát (druhý účastník) v řízení dozvěděl (§ 41 odst. 3 o. s. ř.), mají stejné právní následky jako právní (hmotněprávní) úkony, které byly učiněny přímo vůči druhému účastníku právního vztahu a které mu došly. Účastník může vůči soudu učinit nejen hmotněprávní úkon, který se nemusí stát písemně, ale i takový hmotněprávní úkon, který ke své platnosti vyžaduje písemnou formu. Požadavek na písemnou formu je splněn, je-li právní úkon (má-li všechny potřebné náležitosti) učiněn v písemném podání účastníka určeném soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o jednání nebo o jiném svém úkonu. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 80 054 Kč "s příslušenstvím". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval jako "ředitel společnosti", že žalovaný mu dne 31. 8. 1995 dal výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce a že pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 10. 1999, čj. 12 C 62/96-101, potvrzeným rozsudkem krajského soudu čj. 39 Co 634/99-117, bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobce dopisem ze dne 20. 11. 1995 oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, žalovaný mu však neumožnil pokračovat v práci a k platnému rozvázání pracovního poměru dosud nedošlo. Žalobce požaduje, aby mu žalovaný poskytl náhradu mzdy za dobu od 1. 5. do 30. 6. 1998 ve výši 40 027 Kč měsíčně "čistého". Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2001, čj. 19 C 85/2001-16, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 657,50 Kč k rukám advokáta Mgr. V. M. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaný dal žalobci podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, byla

Den nástupu do práce může být dohodnut nejen přímým časovým údajem, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neoznačených objektivně zjistitelných skutečností, o nichž účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, kdy přesně nastanou, které však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že jimi byl den nástupu do práce nezaměnitelně označen, a které umožňují jednoznačný závěr, kterým dnem pracovní poměr vznikne. 21 Cdo 811/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně J.a.s., zastoupené advokátem, proti žalované C.B., s.r.o., zastoupené advokátem, o 40.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn.19 C 180/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16.ledna 2002 č.j.14 Co 679/2001-82, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 40.011,- Kč.Žalobu odůvodnila tím, že dne 20.8.1992 uzavřela s V.R.pracovní smlouvu a dohodu, podle níž se jmenovaný zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po vyučení po dobu tří let.Protože tento závazek nedodržel (jeho pracovní poměr u žalobkyně skončil ke dni 31.10.1995), vzniklo tím podle ustanovení §227a odst.2 zák.práce žalobkyni vůči žalované jako novému zaměstnavateli V.R.právo na úhradu poměrné části přiměřených nákladů za jeho vyučení.Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13.10.2000 č.j.19 C 180/2000-41 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10.266,- Kč.Ve věci samé dospěl k závěru, že nesplněním závazku V.R.setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po vyučení po dobu tří let, přešla

Pracovní poměr. K výkladu pojmu "vědomí zaměstnavatele" podle § 56 odst. 2 zák. práce. Pro naplnění pojmu "s vědomím zaměstnavatele" (§ 56 odst. 2 zák. práce) stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance (§ 9 odst. 3 zák. práce). Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo přidělovat jí práci podle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1999. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že původně se žalovanou uzavřela na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 1998 pracovní poměr na dobu určitou do 1. 1. 1999. Dohodou ze dne 1. 1. 1999 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 12. 1999. Žalobkyni bylo přislíbeno, že pracovní poměr s ní bude opětovně prodloužen, proto nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a od 6.00 hod. konala spolu s ostatními zaměstnanci práce, které jí byly přidělovány. V průběhu výkonu práce dne 3. 1. 2000 jí statutární zástupkyně žalované (jednatelka H.) sdělila, aby se za ní po dokončení přidělené práce zastavila. To učinila přibližně v 10.00 hodin a jednatelka H. jí oznámila, že její pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 12. 1999. Žalobkyně je přesvědčena, že se její pracovní poměr na dobu určitou změnil v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zák. práce na pracovní poměr na dobu neurčitou. Okresní soud rozsudkem ze dne 7. 6. 2001, čj. 3 C 31/2000-50, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že, jestliže žalobkyně dne 3. 1. 2000 od 6.00 hod. do 10.00 hod. pracovala u žalované, nešlo o pokračování v konání práce podle ustanovení § 56 odst. 2 zák. práce. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně sice nastoupila dne 3. 1. 2000 do zaměstnání a pracovala s ostatními zaměstnanci do doby, kdy jí v tom kolem 10.00 hod. zabránila jednatelka společnosti H., že však nebylo prokázáno její tvrzení, že jí bylo žalovanou přislíbeno prodloužení pracovního poměru. Nebylo ani prokázáno, že by jednatel žalované viděl žalobkyni před desátou hodinou. Svědek Z.,

21 Cdo 119/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Městské části P., o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 59/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2001 č.j. 13 Co 63/2001-32, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 14.2.1997 trvá a "je pracovním poměrem na dobu neurčitou“, že "překážkou platnosti dodatku č. 3 k pracovní smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou není to, že s jeho návrhem žalobkyně vyslovila souhlas za předpokladu, že její stávající pracovní poměr je pracovní poměr na dobu určitou“, a aby byla žalované uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 14.2.1997 uzavřené na dobu určitou "po dobu trvání nemoci a mateřské dovolené pí. M. S.“, jako referentka v oddělení péče o dítě. Ve výkonu sjednané práce pokračovala nepřetržitě i po skončení mateřské dovolené jmenované zaměstnankyně ("někdy v listopadu 1997“), čímž podle názoru žalobkyně došlo ke změně dosavadního pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou v pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaná však tento názor nesdílí s odůvodněním, že "když je v pracovní smlouvě napsáno mateřská dovolená, myslí se tím jak mateřská dovolená, tak i další mateřská dovolená“. Dne 13.4.2000 (tj. před skončením další mateřské dovolené paní S.) žalovaná předložila žalobkyni "dodatek č. 3“ k pracovní smlouvě, podle něhož se měla pracovní smlouva uzavřená dne 14.2.1997 s účinností od 16.4.2000 změnit v části o době trvání pra

Pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru. K výkladu pojmu "výkon výdělečné činnosti" podle § 75 zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně O výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 75 zák. práce jde v případě, že zaměstnanec vykonává vedle svého zaměstnání na základě právního vztahu činnost, která je pojmově výdělečná (s níž je obvykle spojeno poskytování odměny). Okolnost, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělek skutečně dosáhl, není sama o sobě významná. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 5. 1999 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle "ustanovení § 53 zákoníku práce". Jako důvod k tomuto opatření uvedla "Hrubé porušení pracovní kázně - odst. 6 pracovní smlouvy č. 1896/436/1998. Bez souhlasu zaměstnavatele vykonáváte stejnou činnost soukromě". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, provedené dopisem žalované ze dne 19. května 1999, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno neurčitě a nesrozumitelně, neboť není přesně uvedeno, jakou "stejnou činnost" měl žalobce bez souhlasu žalované vykonávat. Živnostenským úřadem v H. byla sice žalobci vydána koncesní listina na předmět činnosti "Podniky zajišťující ochranu osob a majetku" a žalobce se po obdržení uvedené koncesní listiny v měsíci dubnu 1999 přihlásil do výběrového řízení na Č. d., TSS H., tohoto výběrového řízení se však vůbec nezúčastnil, proto "stejnou činnost" jako žalovaná nikdy nezačal vykonávat. I kdyby však bez souhlasu žalované vykonával stejnou činnost, nejednalo by se o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Okresní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 1999, čj. 10 C 196/99-19, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet okresního soudu" soudní poplatek 1 000 Kč. Po zjištění, že žalobce se neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru domáhal ve

Odpovědnost za škodu podle zákoníku práce. Škoda způsobená zaviněným porušením povinností zaměstnance Škoda ve smyslu ustanovení § 172 a § 179 zák. práce není pouhým souhrnem ztrát, které vznikly zaměstnavateli činností zaměstnance, nýbrž jen tou majetkovou újmou, která je důsledkem konkrétního porušení pracovních povinností a je s tímto porušením pracovních povinností v příčinné souvislosti. V případě objektivní kumulace více škodních událostí je třeba zkoumat splnění předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu v každém škodním případě zvlášť. Z odůvodnění: Žalobce C., akciová společnost, se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 1 029 201 Kč se 17% úrokem z prodlení od 27. 3. 1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako vedoucí sekce - referátu 1012 v obchodní skupině 1000. V průběhu roku 1992 uzavřel žalobce se společností T., š. p., celkem 23 kupních smluv na dodávky bavlněných lůžkových textilií v celkové nákupní ceně 15 607 680 Kč, a v návaznosti na tyto dodávky "měl nasmlouvánu realizaci dodávek tohoto zboží ve franco cenách v úhrnné výši 16 636 881 Kč". Žalovaný "ve snaze získat pro sebe obchodní síť žalobce" uzavřené kupní smlouvy "stornoval", v důsledku jeho jednání přestali zahraniční zástupci při objednávání výrobků T. š. p. jednat se žalobcem a navazovali obchodní kontakty s firmou B. s. r. o., jejímž jediným zakladatelem, společníkem a statutárním orgánem byl žalovaný, případně se samotným výrobcem T. š. p. přímo. V důsledku jednání žalovaného došlo na straně žalobce ke škodě ve výši 1 029 201 Kč spočívající v rozdílu mezi kupní cenou, za niž bylo zboží nakoupeno, a franco cenami, za které mělo být realizováno. Žalobce je přesvědčen, že uvedená škoda, spočívající v ušlém zisku, mu náleží v celém rozsahu, neboť žalovaný úmyslně zrušil kupní smlouvy, aby v nově sjednaných kupních smlouvách nastoupila na místo žalobce jeho firma B. s. r. o., popřípadě přímo T. š. p. jako prodávající. Okresní soud ro

Pracovní poměr. Výpověď z pracovního poměru. Okamžité zrušení pracovního poměru. Předchozí souhlas odborového orgánu Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru nebo s ním okamžitě zruší pracovní poměr, aniž by - v rozporu s ustanovením § 59 odst. 2 zák. práce - požádal příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k tomuto opatření, je takové rozvázání pracovního poměru neplatné [§ 242 odst. 1 písm. a) zák. práce]. V případě, že zaměstnavatel požádá podle ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, jen jestliže příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán o souhlas, písemně odmítne souhlas udělit, a jestliže soud ve sporu podle ustanovení § 64 zák. práce neshledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával. Jestliže příslušný odborový orgán v době do 15 dnů ode dne, kdy byl zaměstnavatelem požádán o souhlas, písemně neodmítne zaměstnavateli udělit souhlas, platí, že předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru byl dán. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 16. 1. 1996 Fakultní nemocnice s poliklinikou B. (právní a procesní předchůdkyně žalované) sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně jako referentka "osobního oddělení a PaM" neoprávněně sdělila jména a adresy zaměstnankyň S., C., G., M. a O. N. (správně N.) R., která pracuje "jako dealer a použila je k zaslání nabídky zboží, které prodává". Žalobkyně se k uvedenému jednání doznala s tím, že tyto údaje "sdělila v průběhu měsíce září-října 1995". Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby jí žalovaná zaplatila na náhradě mzdy od 17. 1. 1996 11 442 Kč se 17% úrokem "od podání návrhu".

Konkretizace jednotlivých výpovědních důvodů podle § 46 odst. 1 zák. práce. Nabídková povinnost zaměstnavatele (§ 46 odst. 2 zák. práce) 21 Cdo 1369/2001 Důvod výpovědi z pracovního poměru musí být v písemné výpovědi uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 46 odst.1 zák. práce uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi z pracovního poměru je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu v právní věci žalobce MUDr. B. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. nemocnici, zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 165/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2001 č.j. 22 Co 428/2000-77, takto : I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 27.1.1999 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm. c) zák. práce „z důvodu organizačních změn“. Naplnění výpovědního důvodu spatřovala v tom, že „rozhodnutím, o kterém byl žalobce již informován, dochází za účelem zvýšení efektivnosti práce k redukci stavu zaměstnanců“, a že nabídku jiného pracovního zařazení učiněnou „v souladu s § 46 odst. 2 Zákoníku práce“ žalobce odmítl. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu o

Byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec nárok na odstupné (§ 60a zák. práce), jestliže prokáže, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů uvedených v ustanoveních § 46 odst.1 písm. a) až c) zák. práce. To platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon poskytnutí odstupného nespojuje. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném, poskytovaném při rozvázání pracovního poměru, 50 294 Kč s 21% úrokem od 1. 8. 1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1993 jako asistent generálního ředitele. Žalovaný ke dni 30. 6. 1996 ukončil provozování hotelu P. a od 1. 7. 1996 pronajal nemovitosti a zařízení hotelu obchodní společnosti T., a. s. Žalobce se žalovaným uzavřel dne 28. 6. 1996 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 1996 a následně uzavřel pracovní smlouvu s obchodní společností T., a. s. Přestože důvodem, proč žalobce uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru, byla "organizační změna, která proběhla u žalovaného", žalovaný namítá, že pracovní poměr nebyl skončen z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce a odmítá mu odstupné vyplatit. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel dne 28. 6. 1996 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 1996 bez udání důvodu. Požadované odstupné žalobci nenáleží, neboť nájemní smlouvu žalovaný uzavřel s obchodní společností T., a. s. dne 1. 7. 1996, tedy až poté, co se se žalobcem a dalšími zaměstnanci dohodl na rozvázání pracovního poměru. Obchodní záměr, jehož součástí bylo mimo jiné přenechání souboru nemovitostí v P. a dalšího movitého majetku do nájmu společnosti T., a. s., žalovaný pojal na jaře 1996. Protože si byl vědom toho, že na základě nájemní smlouvy nepřejdou jeho práva a povinnosti z

Lhůta podle ustanovení § 64 zák. práce k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je lhůtou určenou podle měsíců a začíná běžet poslední den příslušného kalendářního měsíce, jímž uplynula výpovědní doba. Poslední den běhu této lhůty proto nemusí vždy připadnout na poslední den druhého následujícího kalendářního měsíce. Z odůvodnění. Dopisem ze dne 16.3.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že se žalobkyně stala ke dni 1.4.1999 nadbytečnou, neboť "na základě rozhodnutí zaměstnavatele (Příkaz č. 2/1999 ředitele ze dne 11.1.1999) bylo rozhodnuto provést racionalizační opatření u žalované - snížení celkového stavu zaměstnanců v kategorii technicko-hospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce", a že nemá pro žalobkyni žádnou jinou vhodnou práci. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr mezi účastníky "trvá i po 30.6.1999 nadále". Žalobu odůvodnila zejména tím, že její funkce vedoucí laboratoře v metrologa úseku, kterou u žalované vykonávala od roku 1997, nebyla v rámci organizačních změn zrušena. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10.1.2000 určil, že výpověď žalované ze dne 16.3.1999 doručená žalobkyni dne 29.3.1999 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 4425,80 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a organizační změnou, neboť "funkce vedoucího laboratoře a metrologa zůstala zachována a v současné době ji zastává Ing. J. K.", a že proto je výpověď neplatná. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.2000 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvol

Splatnost mzdy Není-li splatnost mzdy dohodnuta, rozumí se uplynutím splatnosti mzdy příslušející zaměstnanci za vykonanou práci až marné uplynutí posledního dne následujícího měsíce; okolnost, že zaměstnavatel stanovil svým jednostranným opatřením termín, kdy bude mzda na pracovišti vyplácena, není pro posouzení splatnosti mzdy významná. Z odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 6. 2000 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že "do dnešního dne neobdržel mzdu za měsíc duben 2000", kterou mu měl žalobce vyplatit "nejpozději dne 12. 5. 2000". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že mzdu nevyplatil "z důvodu prodlení na straně žalovaného", který si včas a řádně nabídnuté plnění přes opakované výzvy u žalobce nevyzvedl, ačkoli tak učinit mohl. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2000, čj. 11 C 1310/2000-21, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5 375 Kč k rukám "právní" zástupkyně žalovaného JUDr. J. H. Soud prvního stupně, vycházeje ze zjištění, že žalobce nevyplatil žalovanému mzdu za duben 2000 "v řádném výplatním termínu 12. května 2000, ale ani do 15-ti dnů po řádném výplatním termínu", dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, k němuž žalobce přistoupil důvodně a včas (ve lhůtě podle ustanovení § 54 odst. 2 zák. práce), je platným právním úkonem. K odvolání žalobce krajský soud rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, čj. 35 Co 47/2001-37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žalobce je povinen "nahradit" žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1 935 Kč "u JUDr. J. H.", a vyslovil proti svému rozsudku přípustnost dovolání. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy řádný výplatní termín byl žalobcem stanoven k dvanáctému dni v měsíci a jiný termín výplaty žalovanému oznámen nebyl, "je třeba v

Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je dán, i kdyby zaměstnavatel ještě před doručením okamžitého zrušení uspokojil nárok zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy, jestliže zaměstnanci vyplatil dlužnou mzdu nebo náhradu mzdy až po uplynutí 15 dnů po její splatnosti. K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku na mzdu nebo náhradu mzdy po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce. Z odůvodnění. Dopisem z 30.6.2000 žalovaná sdělila žalobci, že s ním "v souladu s ustanovením § 54 zák. práce" okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalovaný se od počátku roku opakovaně dostává do prodlení s výplatou mezd a že mzdu za měsíc duben, splatnou ke dni 25.5.2000, jí vyplatil až 29.6.2000. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. V žalobě zejména uvedl, že žalované mzdu za měsíc duben 2000, splatnou do konce měsíce května 2000, skutečně vyplatil až dne 29.6.2000. Žalovaná však přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dne 30.6.2000, tedy v době, kdy jí dlužná mzda již byla vyplacena a kdy tedy důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru "odpadl". Včasným nevyplacením mzdy nechtěl žalovanou jakýmkoliv způsobem poškodit a mzdu vyplatil ihned poté, co mu to jeho finanční situace umožnila. Protože okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným způsobem rozvázání pracovního poměru a protože nesmí být zneužíváno v situacích, kdy není vážně narušen vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, je okamžité zrušení pracovního poměru žalované ze dne 30.6.2000 neplatným právním úkonem. Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 19.10.2000 žalobu zamí

Dovršení vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy (§ 27 odst. 2 zák. práce) 21 Cdo 214/2001 Pro vznik pracovního poměru není podstatné, zda k dohodě o jednotlivých podstatných náležitostech pracovní smlouvy uvedených v ustanovení § 29 odst. 1 zák. práce došlo zároveň (v jediném okamžiku) nebo postupně. Jestliže poté zaměstnanec začne vykonávat pro zaměstnavatele jiné než sjednané práce, řídí se každá další změna sjednaného obsahu pracovní smlouvy ustanoveními § 36 a násl. zák. práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobců A) R. Š., a B) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované V., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 329/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. října 2000, č. j. 30 Co 418/2000-82, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 23. 12. 1999 žalovaná sdělila prvnímu žalobci, že mu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že první žalobce odmítl podepsat dohodu o společné hmotné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího skladníka ve skladu zeleniny odpovídá za hodnoty svěřené v tomto skladu k vyúčtování. Nesplňuje tak, bez zavinění žalované, požadavky pro řádný výkon práce, kterou podle pracovní smlouvy vykonává. Dopisem ze dne 29. 1. 2000, sdělila žalovaná druhému žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce výpověď z pracovní poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že odmítl podepsat dohodu o společné hodné odpovědnosti, ačkoliv z titulu funkce vedoucího referenta nákupu odpovídá za vyúčtování svěřených hodnot. Nesplňuje proto, bez zavinění žalov

Uzavření dohody o skončení pracovního poměru po sdělení možnosti jeho okamžitého zrušení. Jednání za obec v pracovněprávních vztazích. 21 Cdo 1332/2001 I. Nejedná se o bezprávnou výhrůžku ani o zneužití výkonu práva na újmu zaměstnance (§ 7 odst. 2 zák. práce), jestliže zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě. II. Jedná-li obec v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, je jejím statutárním orgánem tajemník obecního úřadu, popřípadě, nebyl-li tajemník ustanoven, starosta (zástupce starosty). Jednání tajemníka obecního úřadu jako zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích není podmíněno předchozím projednáním s obecní radou, popřípadě jejím předchozím souhlasem. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce A. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu K., zastoupenému advokátem, o neplatnost skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 19 C 158/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2001 č.j. 23 Co 78/2001-50, takto : I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „skončení pracovního poměru na základě žádosti žalobce ze dne 11.4.2000 je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou „byl donucen podepsat pod nátlakem“ tajemnice městského úřadu PhDr. J. M., která mu sdělila, že „bude propuštěn pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně podle § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, pokud neuzavře Dohodu o skončení pracovního poměru podle § 43 zákoníku práce“. Podle názoru žalobce je třeba takové jednání vůči jeho osobě považovat - vzhledem k uvedeným výhrůžkám - „za závažné porušení ustanovení § 7 odst. 2 zákoníku práce ze s

Skončení pracovního poměru. Konkurenční doložka I. Ujednání o tzv. konkurenční doložce je svojí povahou vzájemným závazkem, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem; závazku zaměstnance využívat po skončení pracovního poměru své odborné kvalifikace jen v omezeném rozsahu musí odpovídat jiný závazek zaměstnavatele, který uvedené omezení kompenzuje. II. Platnost ujednání o tzv. konkurenční doložce sjednané před 1. lednem 2001 je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení občanského, resp. obchodního zákoníku. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 82 000 Kč s 18% úrokem od 15. 6. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 11. 1997 byla mezi žalobcem a žalovaným, který u něj pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 3. 1996 nejprve jako technik, a poté jako samostatný technik, sjednána formou "dodatku" k pracovní smlouvě "tzv. konkurenční doložka", ve které se žalovaný zavázal po dobu 24 měsíců ode dne skončení pracovního poměru bez souhlasu statutárního orgánu žalobce "nevstoupit do konkurenční firmy jako společník, majitel nebo zaměstnanec, nebo podnikat na vlastní účet ve stejném oboru činnosti jako žalobce". Protože žalovaný tento závazek nedodržel (v uvedeném období začal v oboru žalobce bez jeho souhlasu samostatně podnikat), vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši deseti základních měsíčních platů. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 11. 1998, čj. 11 C 127/98-38, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 780 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalovaný svůj závazek zdržet se konkurenčního jednání, vyplývající z "dodatku č. 3 k pracovní smlouvě" ze dne 25. 11. 1997, který soud prvního stupně "považuje za platně uzavřený", porušil, neboť "v současné době podniká ve stejném oboru jako žalobce". Dovodil, že výše smluvené sankce "není nepřiměřená okolnostem případu", a přihlédl též k tomu, že "žalovaný získa

Konec jednoměsíční lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru (§ 53 odst. 2 zák. práce) při dlouhodobé neomluvené absenci. 21 Cdo 910/2001 Jestliže důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce spočívá v dlouhodobém neomluveném zameškávání práce zaměstnancem, neskončí jednoměsíční lhůta k tomuto zrušovacímu projevu vůle uvedená v ustanovení § 53 odst. 2 zák. práce dříve, než po uplynutí jednoho měsíce ode dne následujícího po posledním zameškání práce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně V. T., dříve Š., proti žalovanému O. l. ú. o. a p. na P., zastoupenému, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 1706/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000 č.j. 26 Co 39/2000-51, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. září 1999 č.j. 8 C 1706/98-36 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 25.6.1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle § 53 zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně po skončení mateřské dovolené dne 20.5.1998 nenastoupila do zaměstnání, ačkoliv jí žalovaný sdělil, že jí z provozních důvodů nemůže poskytnout neplacené volno, o které žádala, a vyzval ji k nástupu do práce. Ke dni 25.6.1998 dosáhly "neomluvené absence" žalobkyně počtu 27 pracovních dnů. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že z důvodu péče o své dvě děti ve věku 3 a 4 let požádala žalovaného "o zařazování na služby noční, sobotní a nedělní", během nichž mohl péči o děti zajistit její manžel. Žalovaný však v rozporu s ustanovením § 156 odst.2 zák. práce její žádosti nev

Vymezení doby trvání pracovního poměru (§ 30 odst. 1 zák. práce) 21 Cdo 512/2001 I. Jestliže doba trvání pracovního poměru není určena přesným datem, musí být vymezena jiným způsobem nepřipouštějícím pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí. II. Ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, že „pracovní smlouva končí nejpozději 7. kalendářní den po odvolání z funkce“ není ujednáním o délce trvání pracovního poměru na dobu určitou, ale ujednáním o způsobu skončení pracovního poměru odvoláním z funkce. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce PhDr. M. D., CSc., zastoupeného advokátkou, proti žalované Š., a.s., o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 149/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. prosince 2000, č. j. 10 Co 1072/2000-81, takto : Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované sjednaný pracovní smlouvou ze dne 15. 12.1996 trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mezi účastníky byla dne 15. 12. 1996 uzavřena pracovní smlouva, ve které byl sjednán druh práce specialista a místo výkonu práce Plzeň; dne 12. 12. 1996 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně této pracovní smlouvy. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 1998 byl žalobce pověřen počínaje dnem 21. 1. 1998 výkonem funkce v zahraničí, a to v Ruské federaci v Moskvě. Dne 29. 1. 1998 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o změně pracovní smlouvy, podle níž se měla pracovní smlouva uzavřená dne 15. 12. 1996 s účinností ode dne 30. 1. 1998 změnit v části o době trvání pracovního poměru z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou; pracovní smlouva měla podle této dohody skončit „nejpozději 7 kalendářní de