Zdeněk Bělecký

Učitelé nedostávají mnoho informací, které by jim umožňovaly s rozmyslem korigovat vzdělávací proces a objektivně posoudit kvalitu vlastního výkonu. Názory rodičů a žáků jsou sice významné, ale postrádají aspekt profesionality a často bývají příliš emotivní. Pokud učitel po mnoho let nedostane nezraňující, věcnou a odbornou zpětnou vazbu, jeho profesní rozvoj snadno ztratí dynamiku a hrozí mu riziko rutinérství a posilování stereotypu vlastní neomylnosti. Po jisté době pak každou radu, kritiku nebo požadavek na změnu bere jako útok na osobní integritu.

Někdy v průběhu dějin, jako součást procesu dělby práce, vznikla škola – nástroj, kterým je společenská zkušenost ve formě jakési předžvýkané informační kaše předávána mláďatům.

Zásadní problém je, že nevím, do jaké míry lze brát tento návrh vážně, neboť Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) pod vedením Josefa Dobeše mění názory ze dne na den a večer často neplatí, co bylo ráno vyhlášeno.