Mgr. et Mgr. Anežka Králová

Vstupuji do vyučovací hodiny ve třetí třídě základní školy Parkland Village School v kanadském Edmontonu. Ozývají se různé zvuky, mezi nimi i údery kladivem, a hlasitý hovor žáků. Pracují na úkolech, které se z pohledu českého učitele zdají poměrně netradiční. Jedna dívka programuje robota, dva její spolužáci oblékají figuríny do jimi navržených šatů a třetí šikovně dokončuje jednoduchý věšák, na který potom mohou modely šatů pověsit. Kousek od nich další diskutují o tom, co je asi uvnitř klávesnice a který ze šroubováků mají použít, aby ji co nejrychleji rozebrali. Ve vzdálenější části místnosti učitelka pomáhá dětem umístit elektrické vodiče do lilku a papriky s cílem vyrobit elektrické piano. Nevím, kam se dívat dříve, tak se alespoň snažím určit, o jakou hodinu se jedná. ICT? Science? Art? „Všechno najednou!“ odpovídá mi s úsměvem učitelka. „Prostě Tinker Lab!“

Článek v březnovém čísle byl věnován změnám ve finském kurikulu pro základní školy. Již víme, že reforma klade důraz na vztah vzdělávání ke změnám ve společnosti a na rozvoj školy jako učící se organizace. V souvislosti se změnou jsou na školách zaváděny víceoborové výukové moduly, průřezová témata, hodiny programování, mění se také role učitele, hodnocení žáků a organizační kultura. Tyto změny jsou z velké části změnami pedagogickými a pro jejich uskutečnění je potřeba aktivní zapojení a většinou i změna postojů a návyků ze strany učitelů. Proto jsme se rozhodli zabývat se jejich připraveností na nadcházející reformu.

Finsko opět ohromuje svými výsledky v testování PISA. Stejně jako v letech 2006, 2009 a 2012, i v roce 2015 se umístilo v první desítce států OECD s nejlepšími výsledky.1) Zajímavé ale je, že přímo ve Finsku není testování tématem číslo jedna, tím je aktuální finská vzdělávací reforma. Finové totiž reformují kurikulum základního vzdělávání, které se více než testovanými dovednostmi zabývá potřebami stále se měnícího světa.