Tomáš Habart

I přes dílčí zlepšení, které přinesla digitalizace procesu, jsou přijímací zkoušky na střední školy stále nespravedlivé. Pro děti z málo podporujících rodin představují bariéru nad jejich možnosti, mnohé z nich se o to ani nepokusí. V kombinaci se zastaralou strukturou středního školství a nedostatečnými kapacitami všeobecných oborů jsou strašákem i pro děti motivovaných rodičů. Prosazení změn v decentralizovaném systému, zejména navýšení kapacit všeobecného vzdělávání, bude sice obtížné, ale vyplatí se.

Decentralizace, velký podíl rozhodování na úrovni zřizovatelů a škol a silná společenská víra v dobro diferenciace vedou k nerovnostem ve vzdělávání, s nimiž se Česko dlouhodobě potýká. Na lokální úrovni existuje široké spektrum škol, které poskytují dětem různou kvalitu vzdělávání. To odpovídá společenské poptávce po oddělování „slabších“ dětí a paralelní nabídce výběrových škol. Vše navíc mnohde umožňují a posilují nepsané tiché dohody mezi voliči a politiky, které tento stav konzervují napříč republikou. Ty nelze narušit bez posílení centrální role MŠMT. Nabízí se k tomu doplnění aktuálního středního článku podpory o řídicí pravomoc, která usnadní prosazení národních strategií nad selektivními lokálními tendencemi.