Iva Valtrová

„Klapy, klapy, klap, já jsem bílý čáp...“ Toto říkadlo je často slyšet v naší školce při ranním cvičení. Ale jak takový čáp vlastně vypadá? Dlouhý zobák, dlouhé nohy. Klapy, klap... Známe jej z obrázků, ale to není ono. My děti i dospělí bychom rádi viděli čápa opravdového. Přestože se naše školka nachází v blízkosti krásného Vesteckého rybníka, čápi nám zde nehnízdí. Víte proč? Chybí nám tu komín! A tak přemýšlíme, kde vidět čápa na živo. Co třeba Ekocentrum Čapí hnízdo, napadlo jednu paní učitelku.

V úvodu svého článku si dovolím citovat dvě definice ekologické výchovy z knihy Špetka dobromysli (EkoCentrum Brno, 1996) našeho významného ekopedagoga Aleše Máchala. „Ekologickou výchovu chápeme jako proces cílevědomého osvojování a rozvíjení ekologického poznání, citlivosti a odpovědnosti, jež se promítají v chování a jednání jedince.“ (Horká, 1993) „Ekologická výchova si klade za cíl směrovat k dokonalé harmonii cítění, myšlení a odpovědnému chování člověka k vnějšímu prostředí, živým organismům, ostatním lidem i vůči sobě samému, a patří tedy k syntetizujícím oborům výchovy.“ (Ledvinová a kol., 1992)