Markéta Čermáková

Duševní a emocionální zdraví dětí je nevyčíslitelnou společenskou hodnotou. Zvyšující se nároky současného světa, které podporují i sociální sítě, nám však vnucují obrázek dokonalého štěstí. Vytvářejí tím tlak na vysoký pracovní výkon, dokonalou postavu získanou poctivou dřinou ve fitness centru a bezchybným zdravým životním stylem, vyvolávají dojem, že normální je jedině šťastná rodina tvořená funkčním, na úrovni komunikujícím párem rodičů, kteří vychovávají své děti dle příruček a doporučení odborníků, a dětmi navštěvujícími bezpočet kroužků, aby se odmala rozvíjely a takzvaně jim neujel vlak. K tomu připočtěme nedostatek času na všechno a všechny: nedostatek času na odpočinek, nicnedělání, sdílení, povídání, společné bytí. Děti se ve školách a na kroužcích dozvídají množství informací, učí se mnoha dovednostem. Kdo je však naučí, jak pečovat o své duševní zdraví, když jejich rodiče nemají čas pečovat ani o to své?