Barbora Neuwirthová

Při své praxi na školách v pozici školního psychologa či metodika školních psychologů jsme se v rozhovorech s učiteli i řediteli škol setkávaly s jejich představami o tom, jak by měl ve škole působit školní psycholog, co by měl, či naopak neměl dělat. Tyto představy vyučujících a vedení škol byly mnohdy v souladu s naší vlastní zkušeností, jak vstupovat do terénu školy tak, aby bylo možné dobře vykonávat práci školního psychologa.

Ve své praxi školní psycholožky jsem se často setkávala s přáním dětí, rodičů (a občas i učitelů) poradit. Poradit, na jakou školu by dítě po ukončení základního vzdělávání mělo jít. Snažila jsem se toto přání naplnit, jak nejlépe jsem dovedla, a společně s dětmi a rodiči jsme absolvovali „diagnostické kolečko“ (testování intelektu, osobnosti, zájmů) a následné diskuze nad výsledky, které jsme konfrontovali s možnostmi v regionu i v rodině.