Specifické poruchy učení u žáků ZUŠ

Bývaly doby, kdy byli do základních uměleckých škol přijímáni pouze žáci talentovaní, kteří prokázali, že se na studium daného uměleckého oboru hodí a snad jim nic nebude osvojování nových znalostí a dovedností komplikovat. Někteří starší učitelé na tyto doby vzpomínají s nostalgií a současnou práci se žáky ZUŠ, kteří patří do všech možných kategorií a zdaleka nejsou tak pečlivě vybíráni (ono by v některých případech pak nebylo koho učit), nahlížejí poněkud kriticky.

Realita je ovšem taková, že každý jsme nějaký, každý máme nějaké své potřeby a Mimo to určitě není od věci Vždyť i ti, kteří neoplývají talentem, se mohou radovat ze hry na hudební nástroj, z výtvarné činnosti či účasti v divadelním představení.

Specifické poruchy učení (dále také SPU) jsou nejfrekventovanější kategorií tzv. speciálních vzdělávacích potřeb. Podle statistik je ve školách přibližně 5 % žáků s tímto typem obtíží, z celkového počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří jsou oficiálně integrovaní a mají vytvořený individuální vzdělávací plán, činí bezmála polovinu. K těmto číslům je třeba přičíst ještě žáky, u kterých poradenské zařízení doporučilo z důvodu SPU zohlednění v procesu výuky, ale nedalo podnět k oficiální integraci. Podle zkušeností z praxe se lze domnívat, že se jejich počet navýší možná až na dvojnásobek. Pravděpodobnost, že takoví žáci docházejí také do základních uměleckých škol, tedy hraničí s jistotou.

Na rozdíl od základních škol, kde rodiče s učiteli řeší obtíže svých dětí, dokládají zprávami z vyšetření, v čem výukové trable spočívají a jak by měli učitelé s dětmi pracovat, v ZUŠ nelze očekávat, že rodiče tuto informace ihned sdělí. Nejsou k tomu nijak povinováni, možná by dotaz tohoto typu mohli dokonce pokládat za diskriminující a mohli by se obávat, že jejich dítě nebude do ZUŠ přijato, protože má SPU. Mimo to si rodiče vůbec nemusí uvědomit, že specifické poruchy učení mohou nějak ovlivnit také výuku hry na hudební nástroj či jiné umělecké vzdělávání, proto pokládají sdělení o SPU svého potomka za irelevantní. Mají pravdu, v některých případech se SPU ve výuce vůbec nemusí projevit. Například žák s dyslexií může být excelentním výtvarníkem a jeho obtíže se po celou dobu výtvarného vzdělávání vůbec neprojeví (dokonce zrovna mezi výtvarníky je jedinců s dyslexií značné množství, jako by pro ně obrazové zpracování informací bylo mnohem přijatelnější než zpracování psaných informací).

Pojďme si stručně vymezit, co vše do skupiny specifických poruch učení patří a jaké symptomy lze u dětí se SPU pozorovat. Nejčastěji se v běžné řeči setkáme s pojmem dyslexie, což v užším slova smyslu znamená poruchu čtení (čtení je pomalé nebo překotné, koktavé, objevuje se v něm mnoho chyb, porozumění přečtenému textu bývá zhoršené, až zcela omezené), ale často se toto slovo užívá jako synonymum specifických poruch učení a zahrnuje obtíže ve čtenářském i písemném projevu. Přímo porucha psaní je označována jako dysgrafie, která značí především obtíže s adekvátním zápisem, zhoršené osvojování písmen, zhoršenou čitelnost písma.

Vedle toho rozlišujeme ještě dysortografii, která se promítá do obtíží s pravopisem (písemný projev je plný chyb, zkomolených slov, chybějící diakritiky, záměn podobných písmen, někdy je obtížné vůbec rozluštit, co chtěl dotyčný sdělit). Trochu mimo tuto trojici stojí dyskalkulie, což je porucha matematických dovedností, při které se objevují obtíže v základních početních operacích – zhoršená orientace v číselné řadě, záměny čísel při čtení, zhoršená představa o množství/velikosti/délce/výšce apod. a s tím související obtíže v nácviku určování času, při manipulaci s penězi a všude tam, kde je třeba počítat.

SPU jsou vrozené, ale (jen někdy můžeme pozorovat varovné signály již v předškolním věku), v některých případech dokonce až po několika letech školy. Důvodem může být velmi kvalitní učitelka, která dokáže se žáky pracovat tak, že se jejich obtíže zcela minimalizují, nebo velmi kvalitní formy kompenzace, které si dítě umí vytvořit, a tak své obtíže dočasně „obejít“. Dále je dobré vést v patrnosti, že SPU nijak nesouvisejí s intelektem a pochopitelně ani s uměleckým nadáním.Tito lidé mohou být nesmírně inteligentní, mohou projevovat talent v řadě oblastí. Zatímco v některých oblastech čelí obtížím, v jiných mohou své vrstevníky daleko předběhnout. Nebo mohou být zcela „normální“, jen se u nich objevují obtíže ve čtení, psaní a/nebo matematice. Což ovšem v dnešní informační společnosti, v níž jsme na psaní a čtení odkázaní každý den a ve všech oblastech života i ve všech profesích, není zanedbatelná obtíž.

Za tzv. specifickou čtenářskou chybu jsou pokládány záměny not na linkách a záměny not v mezerách na notové osnově. Dále pak žákům se SPU někdy velmi dlouho trvá, než si

Mnohdy vědí, co mají hrát, ale nevědí, jak se noty a stupnice jmenují, nepamatují si, co znamenají italské pokyny ke hře. Mezi další časté obtíže může patřit zhoršená pravolevá orientace, která při koordinaci pravé a levé ruky při hře na některé hudební nástroje (typicky při výuce hry na klavír) způsobuje obtíže. Kuriózní příklad vyprávěla jedna učitelka hry na klavír, která měla žáka, jenž úplně vyměnil hru pravou a levou rukou. Vše, co měl hrát pravou, hrál levou a obráceně. Hudební projev byl v jeho podání naprosto nepochopitelný a chvíli jí trvalo, než odhalila, v čem spočívala chyba.

Obtíže se někdy výrazněji objevují při výuce nauky, kdy se žáci také učí zápis not, což může být pro některé děti se SPU značný problém. Při obtížích v matematice může být náročné dodržet přesný rytmus, zejména když trváme na jeho číselném vyjádření (problémy mohou vymizet, když dítě získá autentický prožitek s rytmem určité skladby – samo si ji zahraje, slyší ji, má možnost tancovat nebo třeba doprovodit skladbu hrou na bubínek apod.), a pochopitelně také (vztah mezi notou půlovou a celou může být pro jedince s dyskalkulií nepředstavitelný). Při dramatické výchově zase jedinci s dyslexií mohou čelit značným obtížím při čtení scénářů. Mnohem užitečnější pro ně může být, když jim text čte někdo druhý.

Jeden z velmi užitečných přístupů k žákům se SPU tkví v tom, že na ně budeme pohlížet jako na žáky, kteří se učí jinak. Diagnózy jsou často jen nálepky, které žáka stigmatizují, ale nepomohou mu. Je nesmírně důležité si uvědomit, v čem spočívají jeho silné stránky. Jestliže vidíme, že má nadání na hru, pro výtvarné umění nebo pro dramatický projev, je nezbytné ho podpořit a toto rozvíjet a hledat cesty, jak mu pomoci, nikoli jak ho odradit od učení, protože po něm budeme vyžadovat standardní postupy osvojování učiva, které pro něj budou zbytečně náročné.

Jedním z důležitých opatření může být například dočasná eliminace hry podle not. Žák se skladby učí poslechem hry učitele nebo třeba z audionahrávek. Pro hodnocení je důležitý přednes. Pro nácvik čtení not někdy významně pomáhá, když se celý zápis zvětší, aby byla notová osnova přehlednější. To lze učinit prostřednictvím okopírování zápisu sklady ve větším formátu, ale také vlastnoručním přepisem. Jeden z našich klientů od malička toužil hrát na housle, ale jeho dyslexie ho dodnes ( je mu jedenáct let) velmi limituje ve správném čtení textů i not. Od počátku výuky hry na housle mu jeho matka všechny skladby sama přepisovala do většího formátu, aby se mu lépe četly. Za uplynulých pět let strávila touto činností mnoho večerů. Synovi tím však nesmírně pomohla a hudební vzdělávání zvládá i díky osvícené učitelce již řadu let bez výraznějších obtíží a s nadšením.

Jedním z obecných doporučení při výuce žáků se SPU je tedy zapojit při osvojování učiva co nejvíce smyslů. To je požadavek, který někdy učitelé v běžných školách jen těžko naplňují, naopak při výuce uměleckých předmětů se takový přístup nabízí takřka na prvním místě. Jen je žádoucí mít na paměti, že i při učení nauky je vhodné, aby žáci co nejvíce informace slyšeli, viděli i s nimi mohli manipulovat. V zahraničí, např. ve Velké Británii, kde je výuka hudby součástí běžné školní docházky, vzniká množství pomůcek, které multimodální přístup k učení umocňují. Například notová osnova v podobě „koberce“, po níž žáci chodí a umísťují na ni noty, které na ní drží za užití suchého zipu apod. V našich podmínkách jsou takové pomůcky zatím jen dílem kreativity konkrétních učitelů, kteří přemýšlejí, jak svým žákům jinak a intenzivněji učivo zprostředkovat, když vidí, že standardní cesty nefungují.

Velkou výhodou vzdělávání v ZUŠ je individuální práce, která je u hudebních oborů běžná. V takové situaci je možné poskytovat žákovi mnohem více péče, věnovat pozornost jeho potřebám, uzpůsobit mu tempo práce. Někdy právě jen více času na nácvik určitých dovedností či zpracování učiva sehrává klíčovou roli.

Rozsah tohoto článku neumožňuje poskytnout výčet všech možných výukových opatření, která se pro žáky se SPU nabízejí. V případě zájmu lze však školám nabídnout kurz Specifické poruchy učení a chování u žáků ZUŠ, který realizujeme v DYS-centru Praha, a to formou vzdělávání celých pedagogických sborů přímo ve školách.

V souvislosti s uměleckým vzděláváním nelze opominout také skutečnost, že se o lidech se SPU říká, že (v porovnání s běžnou populací). To potvrdilo i několik výzkumů a je fakt, že mezi slavnými herci, umělci, sportovci, inovátory, ale i spisovateli najdeme mnoho lidí se SPU. Pro zajímavost uvádíme výčet těch zahraničních. Pro seznámení s českými umělci s dyslexií doporučujeme zhlédnout film „Dar dyslexie“ režiséra Jaroslava Černého, který má s dyslexií osobní zkušenost (film lze nalézt na internetu v archivu České televize).

Slavní dyslektici: Orlando Bloom (herec), Tom Cruise (herec), Whoopi Goldberg (herečka), Keanu Reeves (herec), Robin Williams (herec), Kiera Knightley (herečka), Pablo Picasso (malíř), Auguste Rodin (sochař), Andy Warhol (malíř), Muhammad Ali (boxer), Magic Johnson (basketbalista), Henry Ford (zakladatel automobilky Ford), William Hewlett (zakladatel počítačové společnosti), Winston Churchill (politik), John F. Kennedy (politik), Nelson Rockefeller (obchodník), Woodrow Wilson (politik), George Washington (politik), Hans Christian Andersen (spisovatel), Agatha Christie (spisovatelka), Francis Scott Fitzgerald (spisovatel), Alexander Graham Bell (vynálezce), Thomas Edison (vynálezce), John Lennon (hudebník).