Reforma v ZUŠ je víc než jen příležitost udělat si školu podle svého

V každém (dále jen „ŠVP“) a jejich ředitelé či koordinátoři jsou proškoleni tak, aby mohli předávat své zkušenosti dál. Každý z deseti tisíc učitelů ZUŠ v České republice obdržel (aby věděl proč), všem školám byl poskytnut (aby věděly jak). Aktualizuje se přehled nejčastějších problémů ve zpracovaných ŠVP, aby se jim mohli v dalších ZUŠ při tvorbě vyhnout.

Realizační tým navštěvuje podle předem určeného harmonogramu jednotlivé pilotní ZUŠ a poskytuje jim servis pro případné úpravy ŠVP. Mohli bychom ještě podrobněji popisovat, co všechno projekt Pilot ZUŠ, který navázal na reformní práce zahájené již v roce 2005, přinesl. Je ale jasné, že Něco, co přimělo více než čtyřicítku ředitelů a učitelů přijmout roli „detektorů změn“ a pustit se (a to zcela zadarmo) do nelehké práce na reformě, jejíž budoucnost v té době byla dost nejasná.

Nejprve je třeba si říci, co bylo zadáním Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) k provedení reformy a co se považovalo z pohledu státu pro vzdělávání za žádoucí (a to nejen pro ZUŠ). V zásadě šlo O pochopení, že p stačit a že je třeba ji nahradit širší participací těch, kteří ve vzdělávání hrají nějakou roli. Proto se přistoupilo k tzv.

(tím ovšem není myšleno pouze tupé podléhání diktátu úspěšné zaměstnatelnosti). Jak kdysi uvedla na jednom semináři

Na stejném semináři ji doplnil tehdejší ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, PhDr. Jaroslav Jeřábek, CSc.:

Svoji motivační roli zde určitě sehrávala i jistá existenční obava z historicky se opakujících ataků na to, že ZUŠ nejsou školy, ale spíše jakési zájmové kroužky, volnočasové umělecké aktivity, které s regulérní školou mají málo společného. Toto

Podobný pocit jisté neukotvenosti ve vzdělávacím systému pociťovaly při tvorbě rámcového vzdělávacího programu (dále jen „RVP“) např. i mateřské školy a není bez zajímavosti, že i zde proběhla reforma „bezproblémově“. Zkrátka: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Obava o vlastní existenci ale není dostatečným důvodem pro nastavení dlouhodobé vize, která by v horizontu několika generací učitelů ZUŠ naplňovala jejich očekávání.

Se značnou mírou nadsázky jsem na nejrůznějších přednáškách a seminářích učitele provokoval definicí toho, v čem reforma v ZUŠ spočívá: Po této větě vždy následovala krátká pauza, v níž dali přítomní najevo jisté rozhořčení. Jak by to tedy mělo být? Stačilo tedy pouze upozornit, že reforma přináší možnost, abychom si tento náš skutečný cíl – i při veškerém nacvičování stupnic, přednesů, etud, soutěžení a známkování u postupových zkoušek – mohli znovu připomenout.

Takto srozumitelně se vysvětlovalo a konsenzuálně přijímalo zadání státu k vytvoření RVP ZUV, které vychází ze všeobecně platného evropského vzdělávacího kontextu. Z potřeby dát vzdělávání jistou iniciační podobu a od pouhého jednosměrného předávání poznatků vést žáky i k naplňování hodnotných životních postojů. Uspokojování vzdělávacích potřeb by mělo probíhat tak, že úloha učitele by se posunula od snahy, „aby žák věděl“, k tomu, „aby žák chtěl vědět“. Od doporučujících rad pana Komenského tedy nic tak odlišného.

Dalším aspektem „státní zakázky“ na změny ve vzdělávání byl způsob, jakým by mělo vzdělávání probíhat. řekl k tomu dále V základních uměleckých školách je právě tvořivost přirozenou náplní i součástí studia – stačilo tedy opět si to pouze připomenout.

Onu „státní zakázku“ pro vytvoření RVP ZUV bych uzavřel požadavkem, aby Učitel jako osoba hodná důvěry a respektu, by měl umět nabídnout odpovědi. S výroky si v 21. století již nevystačí. Ostatně jedním z nedostatků, který dosud provázel celou kurikulární reformu v ČR, byly nedostatečné odpovědi právě na tyto otázky.

RVP dostaly zmíněné principy do vínku, při tvorbě svého RVP ZUV je ZUŠ musely přijmout a respektovat. Zásadním požadavkem státu tedy byla K tomu bylo zapotřebí vrátit a umožnit jim Důležitým prvkem reformy byl i posun v uvažování o tom, co je smyslem vzdělávání na ZUŠ. Pochopení, že škola, která skutečně plní onu „státní zakázku“ a poskytuje kvalitní vzdělávání, není ta, která utrží nejvíce cen v soutěžích a největší procento jejich žáků je přijato na konzervatoře; je to ta, která v co největší možné míře

se zdá samozřejmostí, ale i zde bude k dokonalému naplnění „státní zakázky“ zapotřebí určitého posunu v uvažování. Posledním principem, na kterém je RVP ZUV postaven, je udržování a rozvíjení kulturních tradic. Bez ohledu na společensko-politické prostředí jdou ZUŠ, s ohledem na charakter své vzdělávací činnosti, v této oblasti již dlouho příkladem.

Nelze ovšem popřít, že bez již zmiňované podpory autonomie škol by se tento požadavek státu v budoucnu naplňoval v multikulturním prostředí o mnoho obtížněji. V příslušné kapitole RVP ZUV týkající se principů, na nichž je dokument postaven, se dále uvádí:

Aby bylo zřejmé, do jaké míry se základního uměleckého vzdělávání týkají požadavky definované evropskými institucemi, byla vypracována podrobná SWOT analýza ZUV. Šlo o to, aby – abychom zkrátka nevylili vaničku i s žákem. Analýza zůstala otevřená v průběhu celé tvorby RVP ZUV a upravovala se podle aktuálních reakcí z učitelského i ředitelského terénu.

Neoddiskutovatelnými přednostmi, které bylo třeba zachovat a posílit, patří podle této analýzy především Vedle zachovávání tradice uměleckého vzdělávání, datující se od konce 17. století, se hlavním cílem jevily i kultivace a rozvíjení kulturního života v daném regionu.

A na jaké nedostatky analýza ukázala? Nereálně nastavené a obtížně splnitelné učební plány, nízkou variabilitu možností výuky hudební nauky, její příliš teoretické a abstraktní pojetí, neuspokojivé procento absolventů, kteří se po ukončení studia věnují umělecké činnosti (v jakékoli formě), zkreslené a často až zdeformované hodnocení významu a smyslu uměleckých soutěží, nedostatečnou flexibilitu ve vnímání nových uměleckých směrů a disciplín, nedostatečnou počítačovou gramotnost učitelů a jejich nevyhovující legislativní i odborné znalosti jak o vzdělávání na ZUŠ, tak v pedagogice obecně (to je ale spíše problém škol, které pedagogy připravují).

Jaké příležitosti by tedy měl RVP ZUV otevřít a které oblasti podporovat nebo i legalizovat? Měl by umožnit Měl by také podpořit hypermediální tendence ve společnosti, umění i pedagogice, aktivizovat síť uměleckých rad na všech úrovních a vedle definování základních atributů ZUV a správné odborné terminologie i legalizovat současnou, dobře fungující a osvědčenou praxi, která je v současnosti často v rozporu s požadovanými normami. Předpokládá se i zvýšená aktivita v procesu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na školách, rozšiřující se nabídka i větší mediální podpora vzdělávání na ZUŠ.

Vědomi si zadání a vybaveni množstvím podkladů, pustili se členové realizačního týmu projektu Pilot ZUŠ společně s koordinátory (většinou řediteli) pilotních škol do tvorby RVP ZUV. Výběr pilotních škol byl zcela transparentní a pozdější vývoj potvrdil, že jakékoliv účelové sestavování vzorku pilotních škol by bylo ke škodě. S žádostí o doporučení škol do projektu jsme oslovili Českou školní inspekci, MŠMT, Asociaci ZUŠ ČR, Ústřední uměleckou radu ZUŠ ČR, zástupce zřizovatelů a další orgány a organizace.

Vznikl tak seznam škol, který nejvýstižněji charakterizoval tento segment vzdělávání v příslušném kraji. Poté se přistoupilo k dalšímu členění tak, aby se na tvorbě RVP ZUV podílela jak škola velká, tak malá, škola soukromá, církevní, škola zřízená krajem nebo obcí, škola řízená hudebníkem, výtvarníkem, tanečníkem nebo divadelníkem (každá umělecká profese totiž do určité míry ovlivňuje podobu manažerského přístupu při řízení školy), škola sloučená s jiný typem školy (ZUŠ a ZŠ) atd.

Kritérií pro zařazení do pilotních škol bylo více. To skutečně podstatné ale bylo, že Zvolená cesta Musím osobně přiznat, že si dnes dovedu představit i pohodlnější cesty, jak něco takového vytvořit, ale nejsem si jist, zda by výsledek (RVP ZUV) byl tak „bezproblémově“ přijímán, jako je tomu nyní při tvorbě ŠVP.

Znali jsme zkušenosti, které získali kolegové z předchozích prací na RVP jiných typů škol. Proto jsme věděli, že existují v zásadě tři nebezpečí, kterých je potřeba se vyvarovat, chceme-li dotáhnout tvorbu RVP ZUV do zdárného konce. Jaké jsme si vzali poučení?

V současné době všechny ZUŠ usilovně pracují na textech svých ŠVP. Do konce školního roku 2011/2012 již mnoho času nezbývá a honba za jakýmikoliv užitečnými informacemi se stupňuje. Z monitorovacích návštěv pilotních škol a podrobného studia jejich ŠVP již dnes máme řadu poznatků, díky kterým můžeme upozornit na nejčastěji se opakující nedostatky.

Jako podstatná se ukazuje nehovoří jasně o tom, co skutečně prokazatelně děláme. Často stačí větu pouze vhodně přeformulovat, aby se nevytratil její smysl a uváděná strategie pak byla zjistitelná, pozorovatelná a hodnotitelná. Formulace by měly být natolik jasné, aby nebylo potřeba dalšího dovysvětlování.Není potřeba, aby strategií bylo mnoho. Jde o to, aby jejich počet umožňoval jejich přijetí (zapamatování) učiteli a ti je následně skutečně používali. Podobně je tomu u formulací školních výstupů. jednotlivých předmětů (jejich vzdělávací obsah) by měly být formulovány tak, aby (viditelné) a daly se tak (např. „Žák předvede, vyjmenuje, namaluje.“).

To určitě nesplňují slovesa, např. atd. Nastavení vyučovacího předmětu v ŠVP musí mít smysl – didaktickou opodstatněnost, tedy především jasně definovaný vzdělávací obsah a určenou hodinovou dotaci v příslušném ročníku. Předmět je ohraničen minimální časovou dotací půl hodiny a má přidělený vzdělávací obsah vyjádřený školními výstupy. Takový předmět se pak také uvádí na vysvědčení. V kapitole hodnocení je potřebné popsat nejen (principy, na kterých je toto hodnocení postaveno), ale také způsoby hodnocení (jak hodnocení provádíme, jak často – v jakých časových intervalech, jakou formou apod.).

Když jsem přebíral vysokoškolský diplom na Pedagogické fakultě UK, naklonil se ke mně jeden z profesorů a řekl: Myslím, že učitel, který bude mít možnost si sám napsat osnovy, podle kterých pak bude učit, začne své práci více věřit. Ředitel, který nebude muset předstírat, že plní mnohdy nereálně nastavené učební normy a bude mít možnost tyto normy upravovat podle potřeb dětí i místní reality, nebude muset lhát. A lidé, kteří nemusejí lhát a své práci věří, jsou pak lidé samostatní a především sebevědomí. Pro učitelský stav je reforma velká příležitost osvobodit se od paradigmat minulých století, zapomenout na své nevolnictví a nebýt pouhými učiteli klavíru, ale stát se (nejen pro žáky) skutečnými osobnostmi. To je pro existenci základních uměleckých škol z pohledu „sub specie eternitatis“ možná dnes to nejdůležitější.