Co si myslí ředitelé ZUŠ o reformě?

Podle tohoto aktuálního výzkumu bylo zjištěno, že kurikurální reforma v základním uměleckém vzdělávání proběhla ve všech školách obdobným způsobem. V žádné oblasti školních vzdělávacích programů není patrné, jakého zřizovatele škola má, zatímco rozdíl ve velikosti školy je v kontextu se školním vzdělávacím programem již znatelný. Tento rozdíl se projevil například v zaměření škol a také samozřejmě v jejich vzdělávací nabídce.

Nejdůležitější zjištění spočívá v tom, že a upřednostňuje ho před starými osnovami, které byly dosud používány. Vedoucí pracovníci si upravili hodinové dotace podle potřeby a legalizovali vyučování některých hudebních nástrojů, které nebyly zahrnuty ve starých osnovách. V práci na ŠVP se jim také líbila kolektivní spolupráce pedagogů a nutnost jejich zamyšlení se nad vlastní výukou. Co je ale také důležitá informace (která koresponduje i s jinými výzkumy, než je tento), že ve většině škol a podstatně se ani nezměnil postoj učitelů k žákům.

Šetření se opíralo o odpovědi ze všech krajů ČR. Nejmenší návratnost na dotazníkové šetření byla z Prahy a krajů Karlovarského a Olomouckého. Největší zájem pak byl z krajů Jihomoravského a Jihočeského. Zjišťován byl i typ zřizovatele (pro zjednodušení byly školy, které nezřizují kraje ani obce, zahrnuty do pozice jiné, a to z důvodu velmi malého počtu těchto škol – cca 10 %). Přesná polovina odpovědí přišla ze škol zřizovaných krajem, 47 % vyplněných dotazníků bylo ze škol zřizovaných obcemi a 3 % byla obdržena ze škol jiného zřizovatele. Školy byly také rozděleny podle počtu žáků na malé (do 300 žáků), střední (do 500 žáků), větší (do 800 žáků) a velké (nad 800 žáků). Podle výsledků výzkumu je patrné, že došlo k téměř rovnoměrnému zastoupení ve velikosti škol.

A nyní již odpovědi ředitelů ZUŠ na otázky, které se týkaly přímo kurikulární reformy:

86 % respondentů se vyjádřilo kladně. Pouze 14 % s reformou nesouhlasí. Je samozřejmě možné, že s reformou nesouhlasí více ředitelů a tento svůj negativní postoj dali najevo tím, že dotazník vůbec nevyplnili. To je však jen nepodložená domněnka, a tak se musíme držet získaných faktů.

Vzhledem k tomu, že učební osnovy, které se používaly v základních uměleckých školách, byly tvořeny v 80. letech 20. století, vznikl zde předpoklad, že jsou pro výuku nevyhovující. Tyto osnovy také obsahovaly studijní materiál či literaturu, která odpovídala době vydání osnov. Také vyučovací proces v ZUŠ se velice proměnil, a to jak ve vztahu učitel a žák, tak z hlediska prostředí, ve kterém se vyučuje, včetně zavádění multimediálních pomůcek do výuky. Dále se změnil názor na samotné řízení školy z pohledu ředitele. Negativně se však k původním učebním osnovám vyjádřilo pouze 62 % dotázaných, což je zcela jistě nižší číslo, než by se vzhledem k výše zmiňovanému dalo očekávat.

O změnách ve výuce je přesvědčeno pouze 47 % respondentů. Většina se tedy domnívá, že ke změnám ve výuce nedošlo. Pokud respondenti odpovídali kladně, měli ještě doplnit, jakých oblastí se změny týkaly. Bude velmi zajímavé, až si uvedené postřehy přečtou ředitelé, kteří odpověděli záporně. Je totiž možné, že by potom svoji odpověď přehodnotili. Jako změnu totiž mnoho respondentů uvádí možnost vyučovat nové nástroje v hudebním oboru¹⁾. Ty se již dříve vyučovaly, ale ve skutečnosti tak škola porušovala platné předpisy, neboť tyto hudební nástroje v žádných osnovách nikdy nefigurovaly.

Jako další byla uváděna možnost vzniku nových předmětů. Tato změna se jistě dotkla drtivé většiny škol, neboť ty si vytvořily předměty, které skutečně odpovídají jejich vzdělávací nabídce a potřebám žáků. Školy také dostaly příležitost vymyslet předměty podle svého uvážení a podle toho je také pojmenovat, proto není možné v této práci názvy mnoha z nich citovat. Všechny nové předměty však vycházejí z očekávaných výstupů, které jsou stanoveny ve vzdělávacích oblastech rámcových vzdělávacích programů.

Mnoho ředitelů také uvedlo změnu v počtu ročníků u některých studijních zaměření. To je změna, která se dotkla všech škol v celé republice, a na tu musely určitě reagovat všechny. Proto je zajímavé výzkumné zjištění, že 53 % dotázaných odpovědělo, že ke změnám ve výuce nedošlo. Můžeme se pouze domnívat, proč je většina ředitelů přesvědčena o této skutečnosti. Jedna z možností je nepochopení otázky a výklad, že se jedná o vyučovací proces mezi žákem a učitelem. Výuka však znamená i její organizaci a zde i podle výše uvedených skutečností ke změnám zřejmě v drtivé většině škol dojít muselo.

Kurikurální reforma v základním uměleckém vzdělávání měla od svého samotného začátku jiný průběh než v ostatních typech škol. Obsah rámcového vzdělávacího programu totiž měli šanci formulovat učitelé základních uměleckých škol z celé České republiky. Dalším pozitivním faktorem pro ředitele a jejich učitele byla skutečnost, že týmy odborných garantů a ředitelů pilotních škol objížděly všechny regiony v republice se svými postřehy a zkušenostmi získanými při psaní svých školních vzdělávacích programů. Všichni, kdo chtěli, tedy dostávali průběžné informace o reformě a na vše mohli neustále reagovat či věci připomínkovat. Skutečnost, že je o reformě informovali právě kolegové z jiných základních uměleckých škol, tedy jejich kolegové, se projevila také jako velmi přínosná. Opravdu uvěřili tomu, že je reforma pro školy tohoto typu zapotřebí.

Jako přínosné pro školu uvádí mnoho respondentů zejména stmelení pracovních kolektivů. Na základních uměleckých školách totiž pracují většinou individualisté, kteří někdy nemají čas se spolu setkat a vážně diskutovat o výuce ve škole. Tato reforma jim k lepší komunikaci určitě pomohla. Přínosné také pro mnoho ředitelů bylo, že díky psaní školního vzdělávacího programu dali do pořádku organizaci výuky a nemusí se obávat případné kontroly a nedodržování předpisů. Důležité se také jeví zvýšení odpovědnosti za vzdělávání, neboť vzdělávací obsahy jsou již věcí samotných učitelů. Každý si tak mohl do svého programu promítnout svoje silné stránky výuky a může si celkově učit podle toho, jak to on uzná za vhodné.

Školní vzdělávací programy neobsahují žádnou kapitolu, která by pojednávala o učebních metodách či vyučovacích postupech. Je ale možné, že se právě při reformě mnoho ředitelů a učitelů nad touto otázkou zamyslelo a změnilo něco ve svých dosud zažitých postupech. Do doby reformy se také promítl rozmach moderních technologií, jako jsou interaktivní učební pomůcky či počítačový software vhodný pro výuku v základních uměleckých školách. Tyto technologie se uplatňují zejména v hudebním a výtvarném oboru. Výtvarný obor tak dostává další oblast v podobě prací s digitální fotografií a počítačové grafiky. Školy také více využívají interaktivní tabule a dochází k propojování oborů v podobě multimediálních projektů. Učitelé tedy mohli tyto metody začít využívat právě ve stejné době, kdy psali svůj školní vzdělávací program.

Celkově se 65 % respondentů vyjádřilo záporně, tzn. že zavedení školního vzdělávacího programu neznamenalo v jejich škole zavedení nových metod a postupů při výuce.

Na přístup k žákům nemůže mít vliv školní vzdělávací program, neboť tuto problematiku neřeší. Ta se objevuje jen v kapitole nazvané výchovné a vzdělávací strategie. Dle rozhovorů mezi řediteli je ale jasné, že tato kapitola pouze popsala dosud zažité postupy, které učitelé již dříve používali. 79 % respondentů odpovědělo na otázku o novém přístupu k žákům po zavedení školního vzdělávacího programu záporně.

Hodinové dotace, které stanovuje rámcový vzdělávací program, vycházejí z celkového počtu hodin, které se učily podle dřívějších učebních plánů. Počet hodin byl také potřeba zachovat kvůli stejnému objemu finančních prostředků, které školy dostávají na platy ze státního rozpočtu. V některých oborech se ale situace přece jen vyjasnila, neboť v minulosti bylo dáno různé hodinové rozpětí. Ředitelé byli často v situaci, kdy se museli tvrdě domlouvat s učiteli, kolik hodin budou daný předmět v daném ročníku učit. Nyní ředitel dostal jasné minimální hodinové

Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání byl sestavován samotnými učiteli a celá kurikulární reforma byla dostatečně podporovaná. Ředitelé škol také dostávali maximální informace, proto je zřejmé, že většina programu je opravdu vydařená. Mnoho ředitelů je také rádo, že si díky tvorbě vlastního ŠVP zlegalizovali výuku, která nebyla v souladu s platnou legislativou. Někteří ředitelé se vyjádřili i tak, že jsou rádi, že už je mnohaleté martyrium u konce a program jim vyhovuje z důvodu toho, že už prostě konečně existuje. Již teď se ale jeví, že bude muset proběhnout nějaká revize, neboť praxe ukazuje, že ne všechny problémy základního uměleckého vzdělávání nový rámcový vzdělávací program řeší. Postupně se nachází malé nesrovnalosti či chyby, které bude potřeba odstranit. I přes tyto drobné nesrovnalosti se 81 % respondentů vyjádřilo, že jim rámcový vzdělávací program vyhovuje.

Možnost vytvořit si vlastní dokument, podle kterého budou školy učit, byla v základním uměleckém vzdělávání velká novinka. Bylo proto zajímavé zjistit, co se ředitelům škol na možnosti tvořit vlastní ŠVP líbí a co ne. Vzhledem k tomu, že již všechny školy svůj školní vzdělávací program napsaly a již druhým rokem podle něho učí, zajímalo nás, co by na základě vlastních zkušeností chtěli ředitelé v rámcovém vzdělávacím programu změnit. Uvedené odpovědi budou určitě pro ředitele škol velmi přínosné.

Ředitelům škol se nejvíce líbí možnost vytvořit si svoje učební osnovy v jednotlivých předmětech. Sami vědí, že mají ve své škole odborníka vždy na jinou oblast a nyní mají možnost toho využít i v nabídce svého programu. V největší míře se jedná o různé specializace na základě odborné kvalifikace pedagoga ve všech oborech studia. Další věcí je možnost zavést do programu různá komorní uskupení, souborové hry aj. Největší přínos vidí ředitelé v tom, že mohou svoji školu profilovat. Profilace se pak odráží ve všech kapitolách školního vzdělávacího programu. Začíná v kapitole „zaměření školy a její vize“ a na ni je pak navázána kapitola „vzdělávací obsah uměleckých oborů“. Dále se ředitelům na tvorbě ŠVP líbí zapojení celého pedagogického sboru do procesu, možnost spolupráce pedagogů stejného oboru a utužení kolektivu.

Některým ředitelům se na tvorbě školního vzdělávacího programu nelíbí určitá minimální svázanost s rámcovým vzdělávacím programem. Tento názor však není možné akceptovat, neboť pokud je vytvářen vzdělávací program pro školu, která je zařazena v rejstříku škol a školských zařízení a která tak v podstatě plní státní zakázku, musí pak ředitel také respektovat určitý státní dokument, který garantuje standardní kvalitu studia v daném typu školy. Dalším ředitelům se nelíbí nutnost vytvářet si vlastní osnovy a učební plány. Je velice zajímavé, že tato možnost je uváděna i v odpovědích na klady ŠVP. Velká část ředitelů uvedla, že tvorba vlastního školního vzdělávacího programu dá velkou práci. Někteří si dokonce myslí, že nejsou na všech školách takoví ředitelé či pedagogové, kteří to dokážou.

Mnohým respondentům se také nelíbí různorodost ŠVP ve školách z hlediska možného přestupu žáka z jedné školy do druhé. To je samozřejmě správná myšlenka, ale pokud je školní vzdělávací program v souladu s rámcovým, nemůže tím žákovi vzniknout problém z hlediska naplnění cílů, které stanovuje právě RVP. Mnohým respondentům se také nelíbí systém, jakým reforma do škol nabíhá, tzn. vždy po roce. Je pravda, že zejména z organizačního hlediska a z hlediska správného vyplnění potřebné dokumentace zde může docházet k menším komplikacím. Ale vzhledem k tomu, že tento postup náběhů po jednotlivých ročnících platí pro všechny typy škol, nemohou být ani základní umělecké školy výjimkou. Jako další negativum je uváděna nutnost používat příliš odborné terminologie a různých povinných formulací. Malá část respondentů uvádí, že reforma nebyla dotažena do konce, neboť chybí kariérní systém pedagogických pracovníků²⁾. Někteří také uvádějí, že vyhláška o základním uměleckém vzdělávání³⁾ není v souladu s RVP a naopak. Jde např. o potřebu nahradit ve vyhlášce termín „mimořádné nadání“ jiným, vypustit termín „hlavní předmět“, dát do souladu organizaci studia s RVP či vyřešit roli postupových zkoušek.

Ředitelé uvádějí, že by chtěli snížit disponibilní hodinové dotace.⁴⁾ Problém s jejich dodržením mají zejména ředitelé menších škol. Tyto školy nemají velké orchestry, pěvecké sbory či soubory a žáci se tak nemohou zařadit do vícečlenných uskupení. Velké části respondentů také chybí studijní zaměření orchestrální hra. Je zajímavé, že sborový zpěv rámcový vzdělávací program nabízí, ale studium orchestrální hry jako samostatného studijního zaměření se v RVP nevyskytuje. Mnoho ředitelů si také přeje vyjasnit kapitolu, která pojednává o mimořádně nadaných žácích. Na závěr je nutné podotknout, že velká část vedoucích pracovníků si přeje nechat nyní určitý časový odstup, vyzkoušet si výuku podle stávajících dokumentů a po několika letech se k revizi rámcového vzdělávacího programu vrátit.

Díky dotazníkovému šetření jsme získali zpětnou vazbu o průběhu zavádění kurikulární reformy do základního uměleckého vzdělávání. Myslíme si, že zjištěné informace budou cenné a že mnozí ředitelé se po přečtení této práce znovu nad svým školním vzdělávacím programem zamyslí.