Jak společně se studenty napsat a vydat knihu

Do projektu Německy mluvící Praha se v rámci semináře postupně zapojilo asi 50 studentů, kteří formou domácích úkolů zpracovávali zadaná hesla. Ať už losem, nebo jiným způsobem bylo studentovi přiděleno několik osobností, jejichž životní příběh měl zpracovat typizovanou formou biografického hesla, a to včetně zdrojů. Celkem takto studenti sepsali na 450 encyklopedických hesel.

Nabízí se otázka, co vše se přitom studenti naučili. Cílem samozřejmě nebylo pouze seznámit se s životními příběhy desítek osobností z dnes již zaniklé pražské německé komunity, ale .

Vzhledem ke skutečnosti, že se v publikaci objevila i řada osobností, které z Čech emigrovaly, byli studenti nuceni vyhledávat i - např. v knihovnách a archivech v USA, Kanadě či Austrálii.

Účastnice projektu Jana Dvořáková k tomu říká: "Především jsem si uvědomila, že ne vše je možné najít na internetu nebo ve fondech městské knihovny. Musela jsem proto navštívit například Národní knihovnu ČR v Praze či knihovnu Goethe-Institutu a hledat i v německých knihách z 19. století. Tyto zkušenosti se mi pak hodily po nástupu na vysokou školu." A Martin Šolc, další účastník, dodává: "Projekt byl pro mne menším intelektuálním dobrodružstvím a ochutnávkou akademického světa. Na začátku roku jsem se na semináři ocitl před úplně novým úkolem. Vyhledávání zdrojů v archivech se mi zdálo být detektivní prací téměř nad mé síly. Jistou snahu mě stálo i splnění úplně prvního zadání, prosté odcitování několika knih podle citační normy. Následovaly výlety do archivů za zimních večerů a návštěvy knihovny, kde mi mezi prsty procházely publikace vonící stářím."

Nezůstalo však jen u sepisování hesel a návštěv knihoven. Část studentů byla také pověřena úkolem shromáždit k projektu . A tak studenti vyrazili do pražských ulic pátrat po pamětních deskách a na pražské hřbitovy, kde hledali hroby osobností. Další skupina pak fotila stavby vytvořené německy mluvícími staviteli.

Součástí projektu byla také jeho . Ta měla za cíl nejen upozornit na jeho téma, získat případné partnery pro pozdější knižní vydání, ale také dát studentům možnost prezentovat výsledky své práce před širším publikem, než je jejich školní třída.

Již v roce 2009 vystoupili studenti na česko-německém setkání s názvem Kulturní krajina, které v Praze pořádal Pražský literární dům autorů německého jazyka. O dva roky později následovala prezentace projektu na Šumavském historickém semináři, který v Českých Budějovicích pořádal Spolek Adalberta Stiftera. Studenti na obou akcích získali cenné zkušenosti, které jim pomohly rozvinout jejich prezentační dovednosti.

Obálka lexikonu

Dalším cílem projektu vedle práce se zdroji a zlepšení prezentačních dovedností byl i boj proti předsudkům a stereotypům. Právě česko-německé vztahy jsou tím typické. Proto proběhly na škole dvě besedy s vysídlenými, rozumějte tzv. odsunutými, československými (sudetskými) Němci, kteří přišli studentům povyprávět svůj životní příběh, do kterého tragicky zasáhly poválečné události.

Poslední částí projektu, která však již z větší části spočívala na mých bedrech, byla . Celý text bylo třeba nejdříve řádně obsahově zredukovat, graficky sjednotit a jazykově upravit. Následně bylo nezbytné sehnat na vydání knihy finanční prostředky, protože není v silách asi žádné české státní školy zaplatit šestimístnou částku za vydání knihy na kvalitním papíře a s obrazovým materiálem. Díky kontaktům, které jsme získali na výše uvedených veřejných prezentacích projektu, se to však zdařilo. Projekt podpořila Nadace Adalberta Stiftera, Česko-německý fond budoucnosti a Ackermann Gemeinde, pobočka Stuttgart. Ano, české instituce nedaly na projekt ani korunu.

Ve spolupráci s Nakladatelstvím Franze Kafky pak byla konečně v březnu 2014 pod názvem kniha vydána.

O vydání knihy přinesla zprávu různá česká média, včetně České televize, a publikace se dočkala i několika relativně pochvalných recenzí. Tím však projekt neskončil. Ve spolupráci s již výše zmíněným Spolkem Adalberta Stiftera byla připravena německá výběrová mutace, která vyšla začátkem letošního roku v Mnichově. se tak stala zřejmě první knihou českých studentů, která se dočkala vydání v zahraničí.

A jak s odstupem času projekt hodnotí Jana Dvořáková? "Na projektu oceňuji zejména to, že na rozdíl od ostatních školních prací neskončil zapomenutý mezi spoustou dalších souborů v počítači, ale že z něj vznikla kniha. Na projekt tak i po letech vzpomínám pozitivně, přestože jsem při jeho vypracovávání občas propadala panice, že o ,svých' Němcích žádné informace nenajdu. O to větší radost jsem pak ale měla, když se mi to nakonec podařilo."