Zvyšování psychické odolnosti učitelek MŠ

Vydáno:

V minulém díle (Speciál pro MŠ 5/2018) jsme si přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se konkrétně děje v lidském organismu. Dnes se podíváme na oblast specifických dovedností vedoucích k podpoře psychické stability učitelek MŠ.

Zvyšování psychické odolnosti učitelek MŠ
Mgr.
Martina
Chmelová
certifikovaná koučka a lektorka rozvojových programů pro řídící pracovníky ve školství
V rámci profese učitelky mateřské školy je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) je na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi.
U učitelky mateřské školy, která patří do kategorie pomáhajících profesí, se potřeba péče o vlastní psychickou stabilitu ještě mnohonásobně zvyšuje, a to vzhledem k tomu, že pracuje s velmi malými dětmi, jejichž nervová soustava dosud není vyzrálá. Jinými slovy vzhledem k vývojovému zrání dětí je nezbytné mít v našem školském systému dostatečně odolné a psychicky stabilní učitelky. Nejen proto, aby je práce s dětmi bavila, měly z ní radost a mohly tuto energii předávat dále dětem, ale především proto, aby učitelka mohla dobře učit a nebyla ve stresu. Ve stresu se nikdo nic nového nenaučí. Jen přežívá. Člověk na hranici své psychické kapacity, na pokraji zhroucení nebo vyhoření nemá dobrou energii pro kontakt s dětmi. Práce ho nebaví, netěší, vše nové ho otravuje, vše je problém, nic se nedaří, vše je špatné…
Ano, v našem životě nejsou jen krásné a úspěšné chvíle, ale právě proto je třeba si osvojovat citlivost, techniky a pomůcky, které pomáhají lépe rozumět sobě, chránit se a řešit těžké situace. Nutno podotknout, že těmto schopnostem a dovednostem se neučí na žádné škole. Během výuky studenti pedagogických fakult teoreticky proberou základní kapitoly z psychologie, jejíž součástí jsou i termíny psychická odolnost, stres, krize, syndrom vyhoření, možná deprese a další stavy.
Ale co s tím? Cesta ven z bludného kruhu je věnovat tomu tématu stejnou pozornost, jako věnujeme rozvíjení dovedností a technik pro jakýkoliv výukový předmět. Dávat důraz v rámci výběru DVPP na osvojení si technik a prožitků zaměřených na poznávání sebe, seznámení a osvojení si podpůrných, komunikačních a relaxačních technik. Výborným doplňkem je práce v supervizi.
Co ovlivňuje psychickou odolnost?
Obecně můžeme psychickou odolnost definovat jako naši kapacitu odolávat a čelit požadavkům, které přicházejí z prostředí. Vnitřního i vnějšího. Psychická odolnost je do určité míry vrozená, ale také ovlivněná prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Dá se samozřejmě posilovat a zvyšovat. V každodenních situacích se do pevné psychické odolnosti nepočítá umění přepínat se, kladení velkých nároků na sebe sama, snaha vše dovést do perfektního konce. Naopak se může stát, že s velkým vlastním očekáváním psychická stabilita klesá a vzrůstá vnitřní napětí, frustrace, strach ze selhání. Psychická odolnost nám pomáhá v případech, že se děje nějaká složitá situace, které čelíme. Situaci můžeme tak díky své odolnosti zvládnout s profesionálním nadhledem, diplomaticky jen s úměrným množstvím vynaložené energie. Můžeme se tedy dobrat řešení. Ale pokud jsme na hranici svých sil, kapacit a naše odolnost je malá, netrénovaná, pod tíhou prožitku zpanikaříme, nezvládneme své emoce nebo se zhroutíme.
Naši psychickou odolnost ovlivňuje řada faktorů – kromě již výše zmíněných vrozených předpokladů, výchovy a prostředí, které nás formovalo. Existují techniky a přístupy, kterými můžeme vlastní psychickou odolnost posilovat a zvyšovat. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že určitou silně vypjatou situaci někdo přejde se zvýšeným hlasem, ale bez větší újmy, a někdo druhý se zhroutí?
Jak můžete podpořit svoji psychickou odolnost?
Snažte se snížit vlastní velké nároky a očekávání
Pro svoji psychickou odolnost uděláte nejvíce, pokud budete sami sebe podporovat a zaměřovat se především na to, co děláte dobře, co se vám daří a co jste úspěšně vyřešili. Tím posilujete sami sebe pro situace, které budou vyžadovat, abyste je ustáli a nehroutili se. Je dobré si postupnými kroky přivolávat a uvědomovat, co bylo to dobré, jak jste to udělali, co jste pro to potřebovali. Nepřecházet úspěšné situace jako samozřejmost. Umět se ocenit, podpořit a „vyhmátnout“, co se podařilo. Tím svoji dobrou zkušenost upevníte. Naopak vnitřní kritika, výčitky nebo zaměření na chyby vaši psychickou odolnost velmi oslabují. Možná, že tato vnitřní mentální mapa vznikla již v dětství, kdy se vám nedostávalo ocenění. Ale i tak se v dospělosti s tímto jevem dá pracovat.
Pozor na syndrom pomocníka
Je velmi důležité dbát na vlastní hranice a stavění sebe a svých potřeb na první místo. Člověk, který je nastaven na to, aby neustále monitoroval potřeby druhých a případně byl k dispozici, pokud druhý něco potřebuje, velmi často přehlíží vlastní potřeby a dochází k jeho postupnému vyčerpání. Ve chvíli, kdy musí například řešit konflikt nebo vypjatější situaci, těžko hledá pro tuto situaci kapacitu. Je to stejné jako v letadle, kde v případě potřeby si kyslíkovou masku nejprve nasadí dospělá osoba, teprve potom přichází na řadu dítě. Své potřeby tedy mějte zdravě na prvním místě, jen tak můžete být k dispozici druhým. Začíná to čistě fyziologickými potřebami a končí to například přáním požádat si o dovolenou nebo věnovat se svým koníčkům, přátelům, zkrátka dělat něco, co „já sám chci“.
Práce s říkáním NE aneb laskavé a věcné nastavování hranic
Toto pravidlo je platné pro všechny oblasti života. Umět říci ne, abych neměla výčitky svědomí, umět říci ne, aby druhý neměl pocit, že je odmítnut? Říci to laskavě, ale srozumitelně a věcně. V dospělé a zdravé komunikaci je zcela nezbytné umět říci: … promiň, teď na to nemám kapacitu, ale za hodinu jsme ti k dispozici… nebototo už opravdu vzhledem ke všem svěřeným úkolům nezvládnu, prosím zadej úkol někomu jinému…
Zamyslete se nad rituálem, který bude oddělovat vaši práci a volný čas
Může to být cokoliv, co pomůže oddělit pracovní od nepracovního. Platí to zejména pro ty, kteří mají tendenci si nosit práci domů a doma dlouho u večeře i po ní přemýšlet o pracovních záležitostech. Podoba rituálu může být různá. Může to být to, že při odchodu z kanceláře vědomě vypnete počítač s tím, že vypínáte i své pracovní myšlenky, může se jednat o to, že před odchodem ze školy si na stůl napíšete seznam věcí, se kterými chcete další ráno hned po příchodu začít. Může to být umytí hrnku od kávy či čaje v kuchyňce nebo jen hluboký nádech a výdech při odchodu z budovy. Podstatné je, že tento rituál vykonáte vědomě s tím, že odcházíte z práce a veškeré pracovní starosti a témata zanecháváte ve škole. Velmi pomáhá také oddělovací rituál při příchodu domů. Jakýkoliv. Převléknu se do pohodlného oblečení, udělám si čaj nebo kávu, stačí jen pár vědomých minutek a jsem doma ve svém těle i hlavě a bez práce.
Hledejte a využívejte emocionální a věcnou podporu
Tímto doporučením myslím v první řadě dokázat si o podporu nebo pomoc včas požádat. Pokud se i sama nabízí, umět jí využít, ať už je to zájem kolegů, rady, nebo mentoring nadřízeného nebo například nabídka supervize či jiné podpory. Jako zásada platí, že jakmile pracujete s lidmi, tak problémy, napětí, stres či otázky a nedorozumění z toho pramenící nevyřešíte sami se sebou. Je opět potřeba zapojit do toho lidi (zvenčí problému), ale právě takové, které si pro podporu své psychické stability sami zvolíme, kterým důvěřujeme nebo jejichž doporučení a rady nám fungují.
Vnímejte včas signály svého těla
Naše tělo prakticky okamžitě reaguje na to, co v průběhu celého dne prožíváme, o čem přemýšlíme a jak tyto myšlenky zpracováváme. Svoji psychickou odolnost můžeme v tomto případě posílit tím, že budeme pozorní k tomu, co se s námi na fyzické úrovni děje. V oblasti prevence syndromu vyhoření a psychické stability se jedná hlavně o tělesné signály stresu, jako je například nedostatečné dýchání, tenze v ramenou, za krkem, v zádech, opomíjená žízeň, hlad, únava.
Odpočívejte a snažte se vědomě uvolňovat celé tělo, kdykoliv je to možné
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Ve více či méně vypjatých situacích se tělo přirozeně dostává do tenze, aby připravilo samo sebe na vyrovnání se se stresovou reakcí. Po odeznění takové situace je však velmi vhodné zaměřit svoji vědomou pozornost na uvolnění celého těla a není třeba žádných speciálních metod. Stačí se jen posadit co nejpohodlněji, na několik minut úplně uvolnit celé tělo a zhluboka dýchat. Již po několika vteřinách zaznamenáte změnu v podobě klidu, nárůstu energie a odeznění napětí v těle.
Praktické cvičení – „práce s imaginárními kořeny“
Níže uvedená relaxace je zaměřena na zklidnění, zpomalení myšlenek a přerušení dotěrného myšlenkového proudu, uvolnění svalového napětí.
Krátký relax (5–10 minut)
Doporučení – k nastavení času můžete použít příjemné zvonění na vašem budíku v mobilním telefonu
*
Posaďte se pohodlně na židli, křeslo. Pokuste se v rámci možností uvolnit.
*
Nohy položte celými chodidly na zem, nekřižte je.
*
Pokud máte stresem ztuhlé svaly čelistí, výborné je uvolnit je zívnutím. I opakovaným. Pokud se vám nechce, tak proveďte pohyb spodní čelistí, jako když zíváte. Tím zároveň uvolníte svaly spodní čelisti, šíjové a trapézové.
*
Zavřete oči nebo se dívejte do jednoho bodu.
*
Uvědomte si, kde všude se vaše tělo dotýká židle. Zvědomujte tento kontakt od shora dolů (jak se vaše ramena, záda, spodní strana rukou dotýká židle…).
*
Po uvědomění kontaktu těla s židlí přeneste svoji pozornost na dech. Jen pozorujte svůj nádech a výdech. Neovlivňujte jeho kvalitu!
*
Následně si můžete začít představovat, jak s každým výdechem odchází vše, co nepotřebujete, co již splnilo svoji funkci. S každým nádechem přichází něco nového.
*
Takto pozorujte svůj dech po dobu 3–5 nádechů a výdechů. Možno i déle dle potřeby.
*
Až budete připraveni, přeneste svoji pozornost do plosek nohou. Představte si, že se vám z plosek spouští malé kořínky, které míří k zemi a do země. Můžete pozorovat, jak kořínky sílí, košatí, jakou mají strukturu, barvu…
*
Po určité době se s kořínky rozlučte, poděkujte jim za to, že jsou důležité pro vaše pevné postavení těla, pro pevné postavení v životě. Pomyslně je zatáhněte do plosky nohou.
*
Poté opět jen pozorujte svůj nádech a výdech (5–7x), uvědomte si kontakt těla s židlí. Pomalu se protáhněte, otevřete oči a vraťte se pomalu zpět do místnosti, kde provádíte cvičení.
Praktické poznámky:
1.
Tímto cvičením synchronizujete obě mozkové hemisféry, ladíte celé své tělo do relaxovaného stavu. Vypínáte stresové reakce (pomyslně – vypínáte nastartované auto v garáži).
2.
Jako každou dovednost je třeba i tuto techniku trénovat. Nenechat se otrávit tím, že se vám poprvé nedaří, vše vás rozptyluje, nemůžete se soustředit.
3.
Pokud vás neustále něco rozptyluje, fázujte nácvik cvičení. Nejprve trénujte jen posezení na židli a zvědomění kontaktu s podložkou, až to zvládnete, přidejte pozornost na dech (1–2 nádechy) atd., až se dostanete k realizaci celého cvičení.
4.
Nastavte si kratší čas pro celé cvičení. Postupně s tréninkem můžete přidávat delší čas (5–7 min.).
5.
Trénujte denně.
6.
Je velmi užitečné hledat řešení (krokování a radost ze splnění dílčích úkolů) než zadávat nereálné cíle (budu relaxovat 15 min.) a odvrhovat metodu jako neúčinnou. Není to metodou, je to naší roztěkaností a neschopností se soustředit sami na sebe a schopností dát prostor a pozornost sami sobě.
Dobrou zprávou je, že výše uvedené technice se lze naučit! Dobrou zprávou je, že většina relaxačních a meditačních technik sloužících k podpoře psychické stability je velmi účinná a příjemná. Stačí trénovat!
DOPORUČENÁ LITERATURA
*
GRUHL, M. a KÖRBÄCHER H. Psychická odolnost. Portál, 2013.
*
BÁRTOVÁ, Z. Jak zvládnout stres za katedrou. Computer Media, 2011.

Související dokumenty