Na sklonku 20. století dochází v předškolní pedagogice k významné změně. V souvislosti se vznikem mezinárodní normy pro klasifikaci ve vzdělávání ISCED (International Standard Classification of Education), kterou přijalo UNESCO v roce 1997, se běžně užívaný termín „předškolní výchova“ nahrazuje pojmem „předškolní vzdělávání“, deklarujícím souvislost se současným pojetím vzdělávání. Vzdělávání je vymezeno jako proces, v němž se jedinec učí dodržovat lidská práva, jednat demokraticky a chovat se v souladu s tendencemi rozvoje. Zavedení a legislativní vymezení tohoto pojmu změnilo pohled na předškolní období v rozvoji dítěte a zdůraznilo jeho význam.
Současné horizonty poznání předškolního dítěte jako podnět k úvaze nad revizí Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání
doc. PhDr.
Eva
Opravilová
CSc.
vysokoškolský pedagog
Předškolní vzdělávání, zahrnující i aspekty výchovné, se stává první fází celoživotního vzdělávání a organickou součástí vzdělávacího systému, který vytváří své vlastní obsahy a programy. Dítě, dosud vnímané jako objekt výchovné péče, se stává subjektem vzdělávání.
Vzdělávací politika a její dopad na předškolní vzdělávání
Legislativně potvrzený důraz na vzdělávací aspekty umožnil vstoupit do dosud víceméně soukromé a nekontrolované sféry výchovného působení. Statut veřejné (a částečně povinné) předškolní instituce poskytuje netušené možnosti vzdělávání organizovat a řídit a dává příležitost spojit záměry se vzdělávací politikou. Nejen pedagogové, ale i sociologové a politologové spolu s dalšími odborníky, ekonomy a prognostiky hledají souvislosti mezi záměry, průběhem a výsledky vzdělávacího působení a porovnávají je s veřejnými prostředky, které do toho byly vloženy. Sledují výši nákladů, účelnost využití zdrojů i návratnost vložených investic.
Pedagog se, podobně jako státní úředník, stává odpovědným za pé