Příprava dětí na školu ze strany rodičů před nástupem do školy

Dlouhodobá příprava probíhá po celé předškolní období, aniž by to byla aktivita cílená. Významné jsou vztahy dítěte s rodiči, množství času, který spolu tráví, skutečná znalost dítěte ze strany rodičů. Lze zmínit přiměřenost podnětů, kterých se dítěti po narození dostává, mentální nastavení rodičů na dítě (zda ho skutečně vítají do svého života, zda jsou na něho mentálně nastaveni, jak se oni sami cítí jako rodiče). Důležité je též posilování autonomie dítěte v batolecím věku, respekt k jeho tvořící se osobnosti a k formování Já, předávání žádoucích modelů chování dítěti.

Další významnou oblastí je rozvoj řeči a kvalita komunikace v rodině, vyprávění rodičů dítěti, společné čtení a vytvoření vztahu ke knize a novým poznatkům, pochopení kontinuity života a životních rolí. Velmi důležité je posilování zájmů a zvídavosti dítěte společnými činnostmi s rodiči a možností observace rodičů při těchto činnostech. Za významné lze považovat celkové zajištění stabilního rodinného zázemí a prostředí s pozitivní atmosférou domova, kde je dítě slyšeno, kde je společný čas skutečným sdílením, a ne jen společným sledováním televize.

V předškolním období (ve smyslu 3 až 6 let věku dítěte) je pak zcela nezastupitelný kontakt dítěte s jinými dětmi, možnost alespoň částečně samostatně rozhodovat o svých aktivitách, možnost být někdy samo. To jsou důležité předpoklady pro následný rozvoj samostatnosti a sebedůvěry.

Pro dítě zcela přirozeně využívá vše, co uchopuje, ale rodiče mohou ještě cíleně posilovat manipulaci s předměty, skládání, rozebírání nebo modelování. Také přirozené kresebné projevy, pokud dítě kreslí rádo, jsou vhodným prostředkem pro přípravu ruky na následné psaní. Při kreslení pozorujeme, jak dítě uchopuje tužku, a snažíme se využívat různé postupy kreslení. Dítě tak zapojuje různé svaly ruky.

Dobrá pohyblivost mluvidel je velmi důležitou podmínkou správné výslovnosti. Úroveň komunikačních dovedností dítěte i jeho chování jsou výsledkem nejen snažení rodičů, ale i vlivu prostředí, ve kterém rodina žije. Je tedy vhodné, pokud mají děti dostatek možností samy mluvit s různě vyspělými mluvčími, bez časového stresu, se zapojením hravosti a tvořivosti. Příkladně, když dítě samo hraje s maňáskem pohádku mladšímu sourozenci nebo si hraje s vrstevníky a imituje mluvu, která patří ke hrané roli.

Pro je základním předpokladem aktivita. Dítě by mělo mít možnost hrát si aktivně, pracovat nebo něco vyrábět. V činnostech pasivních je informace pouze přijata, není hlouběji zpracována ani prožita. Akce podporuje i řečovou aktivitu. Při hledání řešení se všechny smysly zapojí, tělo se pohybuje a prožitky přinášejí spoustu emocí.

Nejméně třetina všech smyslových informací jsou informace zrakové. Očima se dítě seznamuje s reálným světem kolem sebe a s tím, co není bezprostředně přítomno prostřednictvím obrázků, knížek, fotografií, filmu a televize. Za standardních okolností prakticky neexistuje riziko, že by dítě mělo nedostatek zrakových vjemů. Pro současný vývoj dítěte je nebezpečí spíše v oblasti nadbytku zrakových informací a v jejich kvalitě. Za nebezpečné lze též považovat nejasné oddělení reálného a imaginárního světa, zprostředkovaného v přílišné hojnosti neživými médii.

Rozvoj pročleněného je nutný pro vývoj řeči a následně pro vývoj myšlení. Nedostatečný rozvoj sluchového vnímání může přinést obtíže ve škole, například při psaní diktátů nebo při obecné výuce, která je postavená především na mluveném slově. Rodiče mohou pomoci rozvoji sluchového vnímání tím, že budou dítě chránit před nadbytečnými zvukovými podněty, které nejsou přiměřené jeho věku. Dále tím, že s ním budou dostatečně hovořit a také jeho promluvám poskytnou doma potřebný prostor. Pomohou jeho rozvoji také tím, že se budou s dítětem aktivně učit básničky a písničky. Rodiče v této oblasti pomohou dítěti i tím, že ho nebudou zahrnovat nepřetržitým tokem požadavků, příkazů a zákazů do té míry, že je dítě „vypne“ a nereaguje na ně. Podobně má pak tendenci chovat se i k jiným dospělým, což ve škole může způsobit těžkosti (Kutálková, 2010, Šulová, 2003).

Střednědobá příprava na školu začíná v době, kdy dítě už chápe základním způsobem, co to škola je. Domnívám se, že toto období u většiny dětí nastává v době předškolního věku, tedy mezi 3. a 6. rokem dítěte. V této době záleží velmi na rodičích, jakou mentální reprezentaci školy pomohou dítěti vytvořit. Dítě pozitivně přijímá veškeré informace, a je tedy jen v rukách rodičů, zda mu mezi hračkami nadělí školní tabuli s křídou, zda si s ním prohlížejí v obchodě penál s pery a řeknou mu s pozitivním příslibem:

Za střednědobou přípravu na školu lze považovat i Takové docházení může být jen na dobu několika měsíců před nástupem do školy či jen některé dny v týdnu. Je však vhodná určitá pravidelnost. Dítěti to zprostředkuje setkat se s cizí autoritou, která však dosud spíše simuluje rodičovské chování. Také je dobré, když se dítě postupně naučí podřídit se nějakým základním kritériím, naučí se hospodařit s časem, základním principům poslušnosti. V předškolní instituci může získat větší empatii pro potřeby vrstevníků, postupně přijme to, že není středem světa jen ono, jak tomu v některých rodinách může být. Kontakt s vrstevníky a počátek poměřování se s nimi proběhne v době, když se ještě nejedná o měřitelný výkon, jako tomu bude ve škole. To je pro dítě nesporně výhodou.

Kontakt s vrstevníky, hry s nimi a poměřování se s nimi má vliv na mnoho oblastí vývoje dětské psychiky. Před nástupem do školy je třeba tyto schopnosti posilovat a sledovat, zda je dítě Dítě by se mělo učit správně reagovat na výrazy jako například méně, více,a, po jejichž osvojení nastoupí složitější výrazy, jako je a . Do matematiky řadíme i geometrii, a tudíž by dítě mělo rozlišovat základní geometrické tvary a tvary prostorové. Nejde však o to, aby je dítě dokázalo vyjmenovat, ale o to, aby je dokázalo od sebe rozlišit. Právě pro osvojení takových dovedností je ideální hra ve vrstevnické skupině, kde si dítě toto osvojuje nevědomě a trvale (Šulová, 2003, Kutálková, 2010). Režim předškolní instituce mu pomůže snáze se adaptovat na školní nároky.

Ukončením této etapy je pravděpodobně a průběh prvního setkání dítěte se skutečnou školou a reálným učitelem.

Krátkodobá příprava na školu je Není vhodné, když v té době odjede matka na služební cestu, když se rodiče zdrží na dovolené a dítě nastoupí do školy později než ostatní spolužáci nebo když se vrátí z dovolené v noci těsně před nástupem do školy. Není také dobré, když rodiče do poslední chvíle řeší to, do které školy dítě vlastně nastoupí. Nástup dítěte do školy je velmi důležitým mezníkem jak pro samotné dítě, tak pro celou rodinu. Aby přechod proběhl co nejplynuleji a nejklidněji, je důležité se na vstup do školy připravit. Dítě by se ideálně mělo se svou novou rolí sžívat postupně.

Ještě před prvním dnem ve škole by rodiče měli dítěti připravit (Keller Thewalt, 1986). Při tvoření místa pro učení dítěte je třeba mít na vědomí vyloučení pro dítě rušivých podnětů. Děti mohou být nepozorné při řešení úloh také proto, že nedokáží odtlumit rušivé podněty, které k němu přichází a jsou v dané chvíli nežádoucí a nadbytečné. Rodiče by měli dbát na tuto zásadu hlavně v případech roztěkaných dětí.

Je dobře, když dítě ví, které další známé děti do téže školy nastoupí, když ví, s kým bude konkrétně do školy chodit. Potřebuje informaci, že ho první týden budou vodit rodiče, ale potom, že bude chodit se staršími školáky z téhož domu a až se cestu naučí, bude už moci chodit samo. Je dobré, když si rodiče s dítětem o jeho starostech povídají, když dítě porozumí tomu, že do školy nebude chodit jen chvilku, ale že je to pro něho stejné jako pro mámu a tátu chodit do práce.

Mnohé dítě se cítí znejistěno před nástupem do školy. Strach dítěte ze školy může být zpočátku způsoben jeho představivostí, obavami z neznámého, následně ho mohou způsobovat spolužáci, učitelé i rodiče. Rozhodně by neměl být zlehčován, vysmíván. Rodič by měl naopak právě nyní poskytnout dítěti sociální oporu, kterou od něho dítě očekává. Měl by ho především dostatečně vnímat, pozorovat, povídat si s ním. Někdy se dítě bojí jen nezvykle hlasité řeči učitele nebo mu školu „zoškliví“ nešetrné chování nového spolužáka, se kterým se nikdy dříve nesetkal.

Autorský kolektiv pod vedením prof. Lenky Šulové připravuje knihu Význam domácí přípravy pro začínajícího školáka, ve které se s touto problematikou seznámíte podrobněji.