Předškolní vzdělávání v Norsku

Norská partnerská mateřská škola Sakshaug Barnehage se nachází ve středním Norsku v oblasti Nord-Trondelag, v šestitisícovém městečku Inderoy, poblíž Trondheimu. Celá tato oblast je propletená 130 km dlouhým fjordem Trondheimsfjorden, což dává krajině specifický a velmi přitažlivý ráz.

V partnerské mateřské škole nás uvítali ředitel Helge Loge a starosta města, kteří ve svých proslovech podtrhli důležitost projektu a jeho velký význam pro děti i pro nás pedagogy. Poté následovala ukázka vzdělávacích činností dětí pod vedením jejich učitelek. Ukázka se týkala především environmentálních projektových činností, ale zhlédli jsme rovněž ukázku pásma pohybových her, básniček, písniček a tanečků. Ředitel mateřské školy nás seznámil se vzdělávacími plány a kurikulem MŠ, poté nás provedl celou budovou MŠ. Třídy jsou rozdělené na menší, propojené a přehledné místnosti, jež jsou útulné a vkusné, nejsou přeplněny různými hračkami a pomůckami. Do místností proniká světlo velkým množstvím velkých oken bez záclon a prosklenými dveřmi.

Ve školce se nevaří, přesto jsou tam dobře vybavené kuchyňky - jedna kuchyně na dvě oddělení. Děti si nosí jídlo z domova, většinou v podobě nějaké bagety a ovoce. Děti mimo jiné ke svým vzdělávacím aktivitám využívají také výtvarné ateliéry, které jsou bohatě vybaveny potřebným materiálem k tvořivým činnostem. Šatny jsou vybaveny jednoduše a účelně, děti mají místo značek na svých skříňkách svou fotografii. Nepřezouvají se do přezůvek, ale chodí bosé pouze v ponožkách nebo punčocháčích. Celkové vybavení interiéru mateřské školy umožňuje dětem i zaměstnancům cítit se dobře a pohodlně. Zaujaly mě například menší místnosti, které slouží k péči o hygienu nejmladších dětí. Jsou vybavené posuvným přebalovacím pultem, takže každá učitelka si ho může nastavit dle své výšky, aby ji nebolela záda a bylo to pro ni pohodlné, skříňkou s plenami, umývadlem, sprchou apod. K dalšímu vybavení patří také pračky, samozřejmostí jsou sušičky na oblečení a boty, které využívají po návratu z vycházek v deštivějším období.

Budovu mateřské školy, na jejíž přední straně na první pohled zaujme velký nápis názvu školky „Sakshaug Barnehage“ doplněný logem v podobě dětských stop, obklopuje poměrně rozlehlá zahrada. Zahrada nabízí dětem ke hrám množství zajímavých prolézaček, houpaček, skluzavek, pískoviště, v rámci projektu Comenius je zde i několik malých políček, na kterých děti pěstují zeleninu a bylinky. K ukládání venkovních hraček, včetně šlapacích čtyřkolek a autíček, slouží různé přístřešky nebo malé chatky. Pod zastřešenou částí jsou dřevěné stolky a židličky, které děti s učitelkami využívají ke svačinám nebo herním činnostem.

Mateřskou školu navštěvuje 78 dětí, o které se stará 9 učitelů, 11 speciálních pedagogů a 3 asistentky (v norských mateřských školách pracují jako učitelé i muži). Vedení mateřské školy má na starost ředitel a jeho zástupkyně. Děti jsou rozděleny do čtyř skupin: 6 měsíců - 2 roky, 2-3 roky, 3-4 roky a 4-6 let. Věk nejmladších dětí se pohybuje kolem 1 roku, jedno dítě bylo 6měsíční. Děti pod věkovou hranici 3 let jsou ve skupině nejvíce po 12 a věnují se jim 4 dospělí. O děti 3leté a starší, které jsou ve skupině po 18-21, pečují 3 dospělí. Rodiče za předškolní vzdělávání platí. Mateřská škola je otevřena od 7:15-17:00 hod.

8:00-9:00 je snídaně, ale pokud některé děti potřebují jíst dříve nebo později, je jim to umožněno. Mateřská škola servíruje dětem snídani každé ráno, ale mnoho dětí si nosí své vlastní jídlo v balíčku.

V 9:00 začíná dělení dětí do skupin. Některé skupiny si hrají venku (na školní zahradě má jedna učitelka na starost 2-4 děti), některé uvnitř, skupiny se občas vzájemně navštěvují, některé děti se věnují činnostem v ateliéru, hudebním a dalším vzdělávacím činnostem. Další ze skupin připravuje věci pro aktivity v přírodě - balí jídlo nebo suroviny pro přípravu jídla v přírodě a potřebné náčiní, kočárky a přikrývky pro nejmenší děti. Občas děti navštěvují obchody, školy, místa, kde pracují jejich rodiče, chodí do lesa, k moři apod.

V 11:00 je oběd. Děti si snědí své jídlo, které si přinesly z domova. Jedí ve skupinách ve vnitřních nebo venkovních prostorách mateřské školy. Čas oběda může být různý, záleží to na potřebách dětí. Nejmladší děti mají oběd dříve než starší děti, které jsou často v přírodě a vracejí se později.

Čas spaní: Některé nejmladší děti potřebují spát 2x denně. Většina dětí starších 3 let spí 1x denně 30 minut až 2 hodiny. Nejstarší děti spí pouze tehdy, pokud to potřebují. Děti spí v kočárcích po celý rok venku pod přístřeškem.

Čas po spaní: Děti si hrají uvnitř i venku. Děti, které se věnovaly ranním činnostem uvnitř, jsou odpoledne venku.

15:00 děti jedí ovoce a také jídlo, které si nechaly ve svém balíčku od oběda.

Každý den je dobře zdokumentovaný pro rodiče, včetně fotografií z činností dětí. Učitelky s dětmi pak společně přemýšlejí, které fotografie dají na nástěnku pro rodiče. Fotografie, výkresy a další vybírají děti. Při odchodu domů se děti mohou rodičům pochlubit prostřednictvím těchto nástěnek, jak prožily celý den ve školce.

Myšlenky, kterých se učitelky drží při plánovaní každého dne:

V rámci projektu se učitelky soustředí na to, jak mohou využívat své životní prostředí a stimulovat děti k jejich vlastnímu zkoumání a ochraně.

Čas strávený uvnitř mateřské školy a na zahradě byl zajímavý, ale nejvíce mne nadchly aktivity dětí v přírodě, kterých jsem se také zúčastnila. Přibližně 20 minut chůze od budovy školky jsou v přírodě na několika místech rozmístěny různé altánky, přístřešky, chatky nebo malé sruby, kam chodí skupiny dětí se svými učitelkami několikrát v týdnu zpravidla v době mezi 9:00-12:00 hod. Vzhledem k častému deštivému počasí se mohou děti pod přístřešky schovat, ale také si tam hrát nebo svačit. Děti si hrají kolem těchto dřevěných přístřešků a zkoumají okolí - například sbírají přírodní materiál v lese, stavějí si z něj, ale také rozvíjejí své pohybové dovednosti při zdolávání okolního terénu.

Často chodí k blízkému moři, kde nabírají vodu do umělých průhledných nádob. Vodu pak vylijí, aby na dně nádoby zbyl pouze materiál vylovený z moře (různé řasy, mušle apod.), který je pro děti velmi zajímavý. Během této doby dětem samozřejmě vyhládne, ale ani to je nezaskočí. Společně se svými učitelkami rozdělají oheň, připraví si suroviny, které si s sebou přinesly ze školky, a mohou začít s přípravou jídla. Během této dopolední „turistiky“ jsme s kolegyněmi z ostatních partnerských mateřských škol navštívily tři skupiny dětí u různých přístřešků v přírodě. S dětmi jsme si pohrály, ale děti nás také pohostily dobrotami, které samy s pomocí svých učitelek připravily. První skupina nám nabídla upečené vafle (byly ještě teplé a chutnaly báječně!), druhá skupina nám připravila kávu z kotlíku a děti ze třetí skupiny právě pomáhaly svým učitelkám péct palačinky - nalévaly připravené těsto z PET láhve na pánve.

Děti z norské mateřské školy jsou venku většinu dne, a to za každého počasí. Mají speciální outdoorové oblečení opatřené reflexními značkami, které neprofoukne a nepromáčí se, a přitom je příjemné a pohodlné. Speciální oblečení umožňuje dětem volně se pohybovat a učitelkám odpadá úzkostlivá starost, aby se neumáčely nebo neušpinily. Jak říkají Norové: „Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení.“ Děti si při svých průzkumných a tvořivých činnostech v přírodě sedaly, kam je zrovna napadlo (někdy to byla lavička, ale často obyčejná mokrá zem, viděla jsem velmi spokojené dítě ležící na břiše zaujaté zkoumáním šišky). Nechají děti chodit, lézt a šplhat v celkem náročném terénu (velké vlhké kameny, prudší mokrá mez, některé děti lezly i na stromy), sledují je a čekají, zda konkrétní překážku zvládnou samy, nebo zda budou opravdu potřebovat pomoci.

Zažila jsem situaci, kdy asi 2letá holčička stála v místě, kde před ní byla sice krátká, ale prudší a mokrá mez a dívenka se rozhlížela, čeho by se chytila, aby při sestupu nespadla. Stála jsem vedle ní a měla silné nutkání vzít ji za ruku a pomoci jí sejít dolů. Ale zvědavost, jaký přístup zaujme norská kolegyně stojící pod onou mezí, byla silnější. Kolegyně dívenku nespustila z očí, holčička nakonec seběhla sama bez pomoci a až pod mezí neudržela rovnováhu a spadla na zadeček. Učitelka ji pochovala, povzbudila do další činnosti a dívenka si běžela opět hrát. Nejdříve mě napadlo, že při tak velkém počtu učitelek na skupinu dětí se jim mohou více věnovat i v oblasti bezpečnosti, ale právě tam je učí velké samostatnosti, a tím pádem i vlastní zodpovědnosti. Myslím, že právě proto, že učitelky nejsou stresované velkým počtem dětí, nejsou tak úzkostlivé a věří v dovednosti dětí.

Děti si samy s pomocí učitelek připravují například i dřevo na oheň. U přístřešku mají složená polena, která pilkou řežou na menší díly. Polínka samozřejmě samy nepřeříznou, ale zkoušejí to a především se prostřednictvím vlastních praktických činností učí poznávat, že když se chtějí uprostřed přírody najíst, musí si rozdělat oheň a na oheň potřebují dřevo, které si musí předem připravit. Samozřejmostí je rovněž úklid náčiní po jakékoliv činnosti v přírodě - děti si očistí a uklidí kempinkové nádobí a náčiní zpět do srubů.

Děti se učí v přírodním terénu pohybovým dovednostem, poznávání přírody a jejím zákonitostem, vnímají přírodu všemi smysly, poznávají přírodní živly a svou přítomností zjišťují jejich klidné chování i nevypočitatelnost. Jeden z přírodních živlů, se kterým se děti často setkávají, je voda. Poměrně častou činností dětí je rybaření na fjordu. Musím přiznat, že o rybaření předškolních dětí jsem měla velmi zkreslenou představu. Vycházejíc ze zkušenosti dbalé bezpečnosti v podmínkách českých MŠ jsem předpokládala, že nějací rybáři ryby naloví, poskytnou je učitelkám a ty je pak tepelně upraví a s dětmi ochutnají.

Později se ukázalo, jak jsem se mýlila! Učitelky vedou děti k získávání poznatků vlastními prožitky a kladou důraz na prožitkové poznávání celého plánovaného procesu.To znamená, že se děti podílejí na přípravě činnosti, samotné činnosti i úklidu pomůcek po činnosti. V případě rybaření děti s učiteli a učitelkami nejprve připraví potřebné náčiní, naloží na kárku nebo vozík a odvezou z mateřské školy ke fjordu. Na obyčejném motorovém člunu vyrážejí se svým učitelem vstříc rybářským zážitkům. Na jednom člunu je 4-6 dětí a 1-2 dospělí.

Jediným bezpečnostním opatřením dětí jsou záchranné nafukovací vesty. Způsob rybaření je dvojí, buď loví ryby do sítě, nebo má každé dítě svou malou udičku. Pokud chytají děti ryby na udičky, ulovené ryby si také samy odháčkují a dají do kádě. Kromě mnoha dalších ryb jsou v této oblasti typickou rybou platýsi. Své úlovky dovezou děti na břeh k některému z přístřešků v přírodě, kde se děti podílejí i na úpravě ryb k tepelnému zpracování. Některé děti jen přihlížejí, ale často dostanou malý nožík a ryby samy za přítomnosti učitele vykuchají. Na moji další udivenou otázku, zda si děti nožíkem neublíží, odpověděly norské kolegyně shodně, že i malá poranění k získávání dalších dovedností patří. Jejich vysvětlení: „A kdy a kde se to mají děti naučit? A proč ne tady a teď?“ zní celkem logicky.

Během kuchání zkoumají děti jednotlivé části ryb a před tepelnou úpravou části ryb připravené k opékání opláchnou ve fjordu. Učitelé ryby dochutí a na pánvi v přírodě upečou. Obvykle pečou k rybám další dobroty, oblíbené jsou například vafle. Fotky přiložené k článku dokumentují rybaření dětí v únoru, kdy je bílý poprašek a mrazivý opar. Učitelé ani děti (potažmo ani rodiče dětí) neřeší příliš počasí a na rybolov i jiné venkovní aktivity se vydávají v podstatě kdykoliv. Jediné nebezpečí představuje při rybolovu silný vítr, který by si mohl nehezky pohrát se stabilitou malého člunu. V tom případě děti na fjord nevyjíždějí, ale sníh, mráz ani mírný déšť překážkou k rybaření nejsou. Po výborném obědě v přírodě děti pomohou uklidit kempinkové náčiní po „stolování“, naloží rybářské potřeby opět na kárku a po příchodu do školky je samozřejmostí, že je pomohou uklidit na své místo, aby byly připravené zase na příště.

Z příspěvku je zřejmé, že norští pedagogové dávají předškolním dětem Při různých činnostech v nich a nebojí se rozšiřovat jim hranice k jejich dalšímu rozvoji. Mají však oproti českým mateřským školám jednu nespornou výhodu. V norských MŠ je poměrně malý počet dětí ve skupině na jednoho pedagoga. V praxi to znamená, že s 10 dětmi jsou 2-3 učitelky, s 15 dětmi 3-4 učitelky apod. Zvládnou tedy bez obtíží mít přehled o všech dětech, nejsou stresované a umožní jim tak více samostatnosti.

Je velmi přínosné a obohacující nejen po profesní, ale i osobní stránce, navštívit mateřskou školu v některé z evropských zemí a zapojit se do dění společně s učitelkami a dětmi. Měla jsem tak možnost poznat a vyzkoušet si na vlastní kůži práci kolegyň v Norsku, poznat jejich priority v předškolním vzdělávání, seznámit se s jejich specifickými metodami a činnostmi, uvědomit si rozdílnosti i souvislosti mezi naším a norským předškolním vzděláváním, zažít velmi vstřícné vztahy učitelek k dětem a učitelek mezi sebou. Využijme tedy jakékoliv inspirace k vlastnímu poznávání!