Předškolní vzdělávání se stalo v posledních deseti letech snad nejskloňovanější oblastí školství. Stále více se diskutuje o potřebě vychovávat a vzdělávat děti už od nejútlejší věku. Snižuje se doba, kdy se doporučuje začít s institucionálním vzděláváním (myšleno i výchovou). Znamená to, že v mateřských školách přibývá dětí mladších tří let, ale současně je již dva roky uzákoněna povinná docházka dětí v posledním roce předškolního vzdělávání, tedy rok před nástupem do 1. třídy základní školy. Nároky na profesní vybavenost učitelek mateřských škol tedy každým rokem vzrůstají.
Na vyšších stupních škol se samozřejmě nároky také zvyšují, ale jde spíše o změnu tradičních přístupů směrem ke vzdělávání prostřednictvím modernějších, tzv. konstruktivistických přístupů. V předškolním vzdělávání se také požadují moderní, především konstruktivistické přístupy ke vzdělávání dětí předškolního věku. Ty přinášejí zvýšené nároky na diagnostické dovednosti učitelek a na diferencovanou vzdělávací nabídku v souladu s možnostmi jednotlivých dětí.
Tyto nároky na „vzdělávání“ dětí však doplňují původní, spíše sociálně výchovný ráz práce v mateřské škole. Učitelé mateřských škol totiž musí i nadále podporovat u dětí zejména rozvoj sebeobslužných či