Věnujme se ve školách dovednostem řízení vlastní kariéry

S Petrem Chalušem spolupracuji už 13 let, nejprve jsme spolu měli na starosti koordinaci evropského programu pro školy eTwinning a následně jsme se vystřídali v koordinaci evropského programu Euroguidance, zaměřeného na rozvoj kariérového poradenství.

Program Euroguidance je definovaný tím, že slouží všem typům poradenských pracovníků a rozvíjí poradenství v evropském kontextu. Učitelům, kteří pracují jako výchovní poradci, může pomoci na sto procent, protože jim přináší informace ze všech zemí Evropy o tom, jak tam funguje poradenství. Může inspirovat jak poradce ve školách, tak celé školní poradenské týmy. Jako příklad můžu uvést, že teď organizujeme seminář v Srbsku, který proběhne na konci dubna. Funguje to tak, že vyhlásíme místa na seminář v zahraničí, v tomto případě můžeme vyslat 10 českých poradců nebo učitelů, kteří stráví dva dny v Srbsku. V Srbsku totiž funguje nová legislativa, v důsledku které všechny školy musejí vytvořit poradenský tým, který zpracovává koncepci poradenství ve škole a musí ji dodržovat. Euroguidance nabízí například to, že se čeští učitelé a poradci mohou setkat se srbskými kolegy a od sebe navzájem se něco dozvědět. Účast je plně financovaná z programu Euroguidance a díky tomu můžeme přenášet praxi mezi evropskými zeměmi.

Zrovna srbská situace mi přijde zajímavá, protože tam už rok zavádějí něco nového, co bychom si přáli i tady, a to aby kariérové poradenství bylo dobře koordinované na úrovni školy, aby tam fungoval určitý tým, který o něj pečuje, a nestálo to jen na jenom člověku. Nenabízíme jen jeden seminář, ale různé studijní návštěvy v zahraničí, které jsou většinou otevřené všem poradcům, protože se může jednat o průřezové téma, které se týká kromě poradců ze škol také například poradců z úřadů práce. Společně se pak mohou setkat na takovém semináři v zahraničí a naučit se tam něco užitečného.

Překládáme také různé publikace ze zahraničí, například jak s tímto tématem pracovat ve výuce. Už dlouho je na webu www.euroguidance.cz k dispozici publikace Průvodce kariérou pro školy, která se věnuje přímo školní praxi, jde o přeložený zdroj s příklady z praxe z různých zemí. Jsou tam ale i další přeložené publikace. Když někdo umí anglicky, to samé se děje na webu www.euroguidance.eu, kde se kumulují zdroje v angličtině – a těch je samozřejmě mnohem víc. V českém Euroguidance nemáme kapacitu na to, abychom mohli vydat víc než jednu přeloženou publikaci ročně. Výhoda Euroguidance je, že zdroje ze všech center v Evropě se sdružují dohromady. Každé centrum v Evropě na něčem celý rok pracuje a část zaměření se týká škol, přičemž některá centra se více věnují například úřadům práce nebo vysokoškolskému poradenství. Celkově se ale Euroguidance zaměřuje na celoživotní poradenství ve všech jeho formách. Pro české centrum je prostředí škol jedna z priorit, a to i proto, že fungujeme v rezortu školství pod Domem zahraniční spolupráce, a je tedy přirozené, že jedna z našich priorit je právě tato oblast.

Jako jiný příklad našich aktivit můžu uvést seminář Cross Border, který se konal vloni v Rumunsku a byl zaměřen nejen na téma poradenství ve škole, ale také na kurikulum, tedy na to, co se děti učí, jak je výuka podporuje v plánování jejich kariéry. Ze semináře vznikne sborník, kdokoliv tak bude mít přístup k výstupům a najde tam informace z 10 evropských zemí. V rámci Národní ceny kariérového poradenství se každý rok přihlašují školy s příspěvky o tom, jak realizují projekty v oblasti rozvoje tzv. career management skills neboli kariérových kompetencí. Je dobré se tím nechat inspirovat. Například v publikovaném sborníku z roku 2017 lze mimo jiné nalézt tyto oceněné příspěvky:

Pro další ročník Národní ceny kariérového poradenství jsme se rozhodli vytvořit ve spolupráci s odborníky z Národního ústavu pro vzdělávání, kteří mají na starosti krajské akční plánování a kariérové poradenství, speciální publikaci pro školy, která shrne všechny dobré příklady ze škol doposud oceněné v rámci Národní ceny. Bude to příručka, která by měla motivovat školy účastnit se Národní ceny kariérového poradenství nebo se díky ní aspoň seznámit s příklady ze škol. Euroguidance se věnuje i tématu výuky ve školách, nejen ve vztahu k poradcům, ale i k učitelům na prvním a druhém stupni ZŠ, kteří mají na starosti téma Člověk a svět práce. Ti se mohou inspirovat stejně jako poradci, to znamená, že jsou pro nás také cílovou skupinou a jsou pro ně určeny naše zdroje.

Můj názor se omezuje na to, co mám k dispozici z informací ze zahraničních center Euroguidance. Osobně jsem se zúčastnil studijní návštěvy v Dánsku a Švédsku a také krátké návštěvy ve Velké Británii a Portugalsku. Skandinávie je pro mě jeden velký zdroj inspirace o tom, co u nás není: propracovanost a systémovost přístupu ke kariérovému poradenství a vzdělávání. V dánském i švédském systému se mi líbilo, jak jsou tam velmi funkční profesní asociace kariérových poradců, existují tam ucelené vzdělávací kurzy a celé obory na vysokých školách, které se věnují kariérovému poradenství. Je to etablovaný obor, v jehož rámci produkují vlastní výzkumy, publikace a odborné zdroje. To se samozřejmě potom projeví v praxi. A další, co je vidět, jsou veřejné zdroje, které se do kariérového poradenství investují. Místní samospráva má odpovědnost za to, jak systém funguje, a za kvalitu poradenství. Jsou tam jasně dané kompetence a vyjasněné role, co například dělá poradenské centrum a učitel ve škole, jak je nastavena jejich spolupráce. Například portál e-poradenství má v Dánsku klíčovou funkci v systému a kariérové poradenství si už bez něj vůbec nedokážou představit, u nás přitom nic takového nemáme.

Líbila se mi také nezávislost poradenství, například mezi středním a vysokým školstvím se může člověk poradit s nezávislou službou, kam jít na vysokou školu, protože většina Dánů na ni směřuje. U nás je situace jiná, systémy se liší, tudíž nelze všechno převzít. Ve Švédsku mě překvapilo to, co u nás také nefunguje – týká se to oblasti vzdělávání dospělých, kdy jsou služby široce dostupné a navázané na další vzdělávání dospělých. U nás v rámci poradenství řešíme, kam ze základní školy na střední, ze střední školy na vysokou a ze školy do práce. Tam je to pojaté jako koncept celoživotního vzdělávání.

Ke školnímu poradenství bych ještě chtěl říct, že v zemích, které jsem navštívil, velmi dobře spolupracují poradci a učitelé, je tam dobrá spolupráce mezi externími poradenskými službami a školami. Ke každému žákovi se dostává poradenství i kariérové vzdělávání zaměřené na řízení vlastní kariéry. To téma berou všichni velmi vážně, ve Skandinávii se na systému poradenství podílí mnoho lidí a neustále ho rozvíjejí.

Co mě překvapilo pro změnu na portugalském příkladu, je, že tam hodně vsadili na podporu školních psychologů. Asociace školních psychologů se podílí na rozvoji poradenství na portugalských školách a má velký vliv na kvalitu. Asi není tak důležité, že se tam rozvíjejí služby právě školních psychologů, jako spíš skutečnost, že praktici mají možnost ovlivňovat politiku a to, jak vypadá praxe. Zároveň Portugalci mají, stejně jako hodně zemí, zpracovaný rámec kariérového rozvoje. Definují, odkud kam se mají dostat děti a dospělí v oblasti plánování své kariéry (Career Development Framework – dostupné v Portugalštině, v anglickém jazyce se lze inspirovat např. v USA v rámci pod názvem National Career Development Guidelines Framework).

To, co v zahraničí na rozdíl od nás funguje, je, že existuje vydefinovaný rámec, ve kterém se všichni pohybují, a jde jak o rámec služeb, tak kariérového rozvoje člověka. Tento rámec popisuje dovednosti, které jsou důležité pro rozvoj kariéry, protože je to jeden z cílů vzdělávání – umět řídit vlastní kariéru. A investují se do toho veřejné zdroje. Tohle u nás chybí, přitom to začíná už ve školách, kde děti přemýšlejí nejen o tom, na jakou školu jít, ale od malička i o tom, kdo jsou, co chtějí dělat, co pro to musejí udělat; to probíhá od raného věku přes dospělost až do důchodu.

Poslední vývoj ve Francii ukazuje, že školy reagují na to, že se mění svět práce, protože právě teď se mění nároky na lidi a na to, co mají umět. V zahraničních systémech na tom pracují už dlouho, protože tento vývoj sledují už několik let a přemýšlejí o tom, jak by se měly v této souvislosti měnit školy. U nás se tomu začínáme věnovat až v poslední době.

Nejde o to, že by školy měly sloužit trhu práce, je potřeba se přesně vyjadřovat o proměnách ve světě práce. Změna spočívá spíše v tom, že vzdělávací systém by měl reagovat na analýzy, jak se mění funkce práce ve společnosti a tím se mění celá společnost. Nejde tedy o potřeby zaměstnavatelů, ale o to, aby se člověk uměl orientovat ve společnosti v budoucnosti, která se mění, a tudíž budou nutné určité dovednosti. To je například řízení vlastní kariéry, protože je potřeba počítat s tím, že už nebudou připravené pracovní pozice, na které jsou předem vydefinované určité znalosti a dovednosti, tyto pozice budou hodně proměnlivé a člověk se tomu bude muset přizpůsobovat, bude potřebovat umět analyzovat a rozšiřovat své dovednosti mnohem víc než doposud. Povolání budou mnohem variabilnější a komplexnější a jedna z nutných dovedností (ne jediná) bude, že se člověk bude schopen orientovat ve svých dovednostech a rozhodovat se, rozumět vývoji společnosti a tomu, co je práce a jak se začlenit do společnosti a ekonomicky přispět k jejímu bohatství, což je klíčové téma v Evropě.

Jedna cesta k tomu je, že ve školách budou vznikat nové generace, které budou připravené na výzvy globálních trendů, proto je ve školách v zahraničí kladen takový důraz na dovednosti dětí, které odpovídají světu práce budoucnosti. Teď bychom se do detailu mohli dívat do publikací, jaké dovednosti to jsou, ale prozatím by stačilo se shodnout na tom, že je to pro nás priorita.

Ve Francii například každý učitel dostal povinnost spojovat svůj předmět s reálným obrazem ve světě práce, aby děti chápaly souvislost mezi tím, co se učí a jak můžou tyto dovednosti uplatnit. Úkolem učitelů ve Francii je vysvětlit, že jejich předmět má nějakou reálnou aplikaci. Dále žáci pracují na vlastním portfoliu, aby si dokázali uvědomit, v čem jsou dobří, co umějí, a dokázali si to sami poskládat. Ve Francii i Portugalsku je portfolio klíčovým prvkem reformy, stejně jako v dalších zemích.

Teď se daří, že kariérové poradenství se dostalo do plánů rozvoje školství, to znamená, že se mu věnuje pozornost, hodně se mluví o rozvoji kariérového poradenství ve školách, a tento trend by bylo dobré udržet a nedopustit, aby to skončilo s koncem evropského financování aktivit. Je potřeba dále pracovat na koordinaci na úrovni škol, aby bylo jasné, kdo to má na starosti a co škola dělá v kariérovém poradenství. Je potřeba zjišťovat, jestli jsou tyto služby využívány a případně proč nejsou, rozvíjet kvalitu na školách ve spolupráci s dalšími podpůrnými organizacemi.

Práce, která by se měla udělat, je obrovská, a aby poradci nebyli opuštěni na školách, k tomu je nutná externí podpora, ať už ze strany státních, veřejných, nebo neziskových organizací; jen tak docílíme toho, aby úplně všechny děti měly přístup ke kariérovému poradenství. Každý by měl tyto služby využívat, pokud je nevyužívá, měly by se vymyslet jiné formy, aby je lidé využívali, bez ohledu na to, jestli jde například o workshopy ve třídách, nebo komunitní formy kariérového poradenství.

Další prioritu vidím v tématu Člověk a svět práce, to se týká přímo kurikula – je potřeba se na tuto oblast podívat. Já jsem zpracoval podkladovou studii, která je jedním z materiálů pro Národní ústav pro vzdělávání. Podíval jsem se na tuto oblast právě z pohledu kariérového vzdělávání, a ačkoliv je dobře charakterizována v rámci RVP, myslím si, že jsou velké rezervy v tom, jak se tato témata ve skutečnosti realizují. (A není dostatečně konkretizována ve formě výstupů vycházejících z CMS v různém věku dítěte.)

S ohledem na změnu světa práce nemá například smysl se věnovat práci v tom významu, že děti vykonávají nějakou činnost, např. něco zkonstruují, vypěstují nebo uvaří, je potřeba přemýšlet jinak. Kdybychom vyšli z toho, že svět práce se mění, prioritu by měl mít samotný svět práce, kladení otázek typu: Co je to práce obecně? Jaké já jako žák mám představy o světě práce? Potkávám se s ním, ať skrze přímou, nebo zprostředkovanou zkušenost? Děti by měly zažívat přímý kontakt se světem práce a rozvíjet své dovednosti řízení vlastní kariéry od první třídy do konce střední školy, měly by mít možnost pracovat na vlastním portfoliu, aby mohly zjistit, co jim jde a co jim nejde, plánovat vlastní vzdělávání a kariéru a být v kontaktu například s tím, že škola bude otevřená okolí, kde je plno reálných příkladů.

Učitelská profese by neměla být jedinou profesí, se kterou se děti reálně setkávají. V rámci projektu, který vyhrál Národní cenu kariérového poradenství, rodiče nechali děti na chvíli vyzkoušet svou profesi, mohly si vyzkoušet práci redaktora nebo včelaře a pak ji reflektovat – jestli k ní mají nějaký vztah, nebo nemají. Prostor by neměly dostávat vymyšlené pracovní činnosti, které budou žáci nacvičovat v hodinách, to je už zastaralé. V RVP by kariérové poradenství potřebovalo mít větší podporu a mělo by v něm být zřetelněji vyjádřeno, k čemu má téma Člověk a svět práce prioritně směřovat. Zatím je to tam zakotveno spíše skrytě.