Soutěžní filmy Antifetfestu jsou pohledem dětí na svět

Antifetfest vznikl před jedenácti lety v městské části Praha 12. Před deseti lety se jeho celopražské organizace ujalo hlavní město Praha, které soutěž zastřešuje, stanovuje její pravidla, připravuje a realizuje celopražské finále. Na přípravě a realizaci Antifetfestu úzce spolupracuje s městskými částmi, které jsou spolupořadateli soutěže.

Městské části organizují svá obvodní kola a jejich poroty vybírají vítězné filmy v každé kategorii. Ty postupují do finále. V městských kolech mají tradičně nejvíce přihlášených filmů Praha 12, kde soutěž vznikla, pak Praha 4 a Praha 6. V letošním roce překvapila počtem přihlášených snímků i Praha 14. Pokud určitá městská část obdrží pouze jeden nebo dva filmy, nemusí obvodní kolo pořádat. Filmy, pokud jsou kvalitní, může rovnou nominovat do finále, ve kterém vybírá nejlepší snímky krajská porota, která je složená jak z odborníků na filmovou tvorbu, tak na prevenci rizikového chování. Jsou v ní zastoupeni jak odborníci na filmovou tvorbu, tak na prevenci. V letošním roce v porotě zasedl například režisér, choreograf a scenárista Michal Caban, režisér David Vigner, dokumentaristka Markéta Přibylová anebo vedoucí oddělení prevence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Martina Budinská.

Výběr je vždycky náročný. Jsme zavřeni skoro celý den v malém sále, kde si postupně pouštíme všechny filmy, a při jejich hodnocení probíhají velké debaty. Děti nás často překvapí tématem, se kterým přijdou, i způsobem jeho zpracování.

Do letošního ročníku bylo přihlášeno rekordních 69 filmů, na kterých se podílelo 285 žáků z 37 pražských základních a středních škol ze 13 městských částí. Nejvíce filmů (22) vzniklo v městské části Praha 4. Do finále se z obvodních kol probojovalo 15 filmů. Celkově se dá říct, že postupně roste i kvalita snímků.

V obou směrech. Na některých filmech je vidět, že scénáristé při jejich tvorbě konzultovali s odborníky (školní metodici prevence, psychologové atd.). Zapojují dokonce i nás. Už při finále loňského ročníku s námi děti debatovaly o tématech, která chtěly točit pro další ročník. A samozřejmě tím, jak se technika stává stále dostupnější, jsou děti na natáčení čím dál vybavenější, takže po technické stránce - tedy až na zvuk - jdou filmy nahoru. Děti také více promýšlejí témata a způsob jejich zpracování. Některé filmy jsou opravdu velmi silné a jsou dál používány v prevenci, což je přidaná hodnota festivalu. Některé městské části nebo i samotné školy si dělají něco jako „ozvěny Antifetfestu“. Promítnou si za účasti preventivních pracovníků vítězné snímky a pak se o nich baví. Rozebírají rizikové situace a hledají cestu, jak jimi správně projít.

Před deseti lety byly hlavním tématem drogy. Dnes se ve filmech objevují všechny možné typy rizikového chování: šikana, kyberšikana, poruchy příjmu potravy, dokonce jsme měli i aquaholismus, tedy závislost na pití vody, nebo špatné vztahy v rodině. Loňský vítězný snímek kategorie základních škol, to byl vyloženě vzkaz rodičům. Autorem je Adam Poláček a film se jmenuje Výjimečně. Děti se v něm chovají tak, jak to vidí u svých rodičů, kteří se „výjimečně“ nechovají správně. Maminka třeba do telefonu zapře tatínka a dítěti řekne: „To jenom výjimečně!“ Příště zase „výjimečně“ přejde na červenou („teď spěcháme“). Film byl navíc skvěle natočený, s humorem, a myslím si, že všichni rodiče, kteří ho viděli, se tak trochu chytili za nos. Takže i v tomhle mají soutěžní filmy význam. Prostě jsou pohledem dětí a mladých lidí na svět, na to, jak ho vnímají oni, a ne jak ho vnímáme my.

Letos ano. Do jubilejního desátého ročníku jsme se rozhodli vpustit „nový vítr“, proto s námi spolupracuje vítězka loňského ročníku v kategorii středních škol Lucie Tyčová. Pustila se do facebookových stránek Antifetfestu, které oživila. Zároveň se podílela na výtvarném vizuálu ročníku a zasedla i v porotě.

Soutěž o plakát se vyhlašuje na podzim. V loňském roce jsme vyhlašovali vítěze na Schole Pragensis, kde jsme Antifetfest zároveň prezentovali, abychom více cílili i na střední školy. Účast středních škol totiž bývá slabší, snažíme se proto o jejich větší zapojení.

Plakátů chodí hodně a řada z nich má vynikající nápad a grafické zpracování. Jen letos jich přišlo kolem sedmdesátky! Z těch nejlepších jsme udělali výstavu na Nové radnici.

Ano, jeho autorem je Marie Zandálková z UMPRUM. Krásné byly ale i plakáty dětí ze Základní školy Bítovská anebo ze Základní umělecké školy Štefánikova. Porota to opět neměla lehké.

Na základě zpětné vazby od účastníků minulých ročníků jsme dospěli k tomu, že vítězové dostávají poukázky na vybavení pro svůj další kreativní rozvoj. Vítězný tým filmové soutěže, který může mít maximálně pět osob, vyhrává poukázky za 25 000 Kč.

Slavnostní finále se letos konalo 14. června v kině Lucerna. Promítali jsme postupně všechny snímky, které postoupily do finále, a jejich mnohdy těžká témata jsme „vyvažovali“ hudebním vystoupením Anety Langerové. Na závěr programu, který moderoval Honza Musil, proběhlo předání cen vítězům. V kategorii základních škol zvítězil film Touha, který natočili žáci Základní školy profesora Švejcara na Praze 12 a je o anorexii. V kategorii středních škol zvítězil snímek Sám od studentů Gymnázia Thomase Manna. Film vypráví o životě teenagera, který své neutěšené vztahy s matkou, která na něj nemá čas, řeší útěkem do drogové závislosti.

Dva roky jsme spolupracovali s režisérem Ondřejem Kepkou, který se letos bohužel nemohl z pracovních důvodů na soutěži podílet. Už několik let spolupracujeme s režisérem preventivních filmů Davidem Vignerem, který je členem poroty a festival propaguje, a my zase na festivalu promítáme části jeho filmů, aby se děti mohly inspirovat, jak vypadá profesionálně natočený film o rizikovém chování. Na festivalu spolupracuje také Honza Musil, který je jednou z tváří soutěže.

Chtěli bychom pro děti pořádat doprovodné akce, třeba v podobě tvůrčích dílen: jak napsat scénář, jak správně režírovat nebo jak film nasvítit atd., a to za přítomnosti skutečných odborníků za světa filmu. Pak bychom chtěli posílit ozvěny Antifetfestu na jednotlivých školách a chtěli bychom taky, aby nejlepší filmy doprovodila nějaká metodika, jak s nimi pracovat v prevenci. Přemýšlíme také o rozšíření soutěže na celorepublikovou úroveň.

Obrovské nasazení celého týmu lidí v průběhu přípravy a realizace festivalu (obvodních kol i krajského kola), a to i mimo pracovní dobu. Vypracování pravidel soutěže, přihlášek, webových a facebookových stránek, zajištění porot, prostor pro finále, sestavení programu finále, vymyslet a pořídit ceny pro vítěze, diplomy, komunikaci se školami a spoustu dalšího. Ve chvíli, kdy ale máte partu, která chce akci pořádat a která věří, že má smysl, tak už v podstatě potřebujete jen získat finanční prostředky a pustit se do práce.

Sponzory máme, resp. je mají obvodní kola. Samotné finále financuje Praha ze svého rozpočtu a sponzoři se podílejí na některých cenách. Třeba loni filmové studio Barrandov nabídlo vítězným týmům vstup do barrandovských ateliérů, což byla velmi hezká cena.

Čtyři roky. Předtím jsem byla pedagog volného času a zástupce ředitele DDM Praha 2. Ale pracovala jsem taky s ohroženými dětmi a s dětmi ze znevýhodněného prostředí. Předtím jsem pracovala na Úřadu městské části Prahy 2, na oddělení volného času, což je vlastně všechno nespecifická prevence. Na MČ Praha 2 vznikl jeden z prvních Týmů pro mládež, který zajišťuje systém včasné intervence, který spočívá ve spolupráci školských zařízení, OSPOD a dalších subjektů při práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami a plánování preventivních aktivit v rámci konkrétní lokality.

Podle systému školské prevence, který popisuje ministerstvo školství, koordinuji preventivní aktivity za kraj - tzn. vytvářím sítě organizací, které spolupracují, snažím se podporovat jejich činnosti. Metodicky vedu metodiky prevence v pedagogicko-psychologických poradnách. Pravidelně se scházíme, organizuji pro ně vzdělávací akce. V podstatě už máme spolupráci nastavenou tak, že pokud se něco v jejich obvodech děje, tak se vzájemně kontaktujeme a informujeme o postupu, tedy i mimo naše pravidelné schůzky si předáváme informace. V kontaktu jsem i se školními metodiky prevence, jednak opět na vzdělávacích akcích, které pro ně hl. m. Praha pořádá, jednak se občas účastním jejich schůzek s metodiky prevence v poradnách, protože je pro mě hodně důležité mít informace přímo ze škol. Vědět, s čím se potýkají a jakou podporu by potřebovali. Jinak také vytvářím koncepční a strategické materiály v oblasti školské primární prevence a mám v gesci grantová řízení v této oblasti. A také samozřejmě přípravu a realizaci Antifetfestu.

Preventivních programů se účastním zřídka, protože to může narušit jejich průběh. Jakákoliv cizí osoba, kterou třída nezná, může ovlivnit výsledek preventivního snažení. Ale viděla jsem některé preventivní programy - třeba na ZŠ Na Smetance na Praze 2 - a musím říct, že jsem smekala klobouk nejen před tím, jak to tam funguje, ale i před prací samotných pedagogů. Mají hodně integrovaných žáků s různými poruchami jak chování, tak učení... Obdivovala jsem, jak jsou schopni i za přítomnosti několika asistentů udržet vyučování v chodu, včetně preventivních aktivit. Neustále byli něčím vyrušováni, přitom dokázali skvěle udržet pozornost dětí. Účastnila jsem se i projektových dnů některých středních škol, jako třeba Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy na Alšově náměstí, která svůj projektový den zaměřila na prevenci kouření. Tam vznikl taky jeden z filmů na Antifetfest, velmi vtipný: Studenti se ptali dospělých - svých pedagogů, rodičů a lidí na ulici -, proč vlastně kouří a co jim kouření přináší.

Ano, od natočení filmu přes různé odborné prezentace a články a výtvarná díla. Musím říct, že takovéto projektové dny mají smysl.

Potřebovali by, aby konečně vstoupilo v platnost snížení jejich přímé vyučovací povinnosti, aby měli čas prevenci se věnovat. Řeší se to již léta, nyní v kariérním řádu a zákonu o pedagogických pracovnících. Určitě by bylo záhodno, aby školní metodici prevence měli stejné podmínky a stejnou odměnu za práci jako výchovní poradci. Myslím si, že obě funkce jsou stejně důležité, a mají-li spolu metodik prevence a výchovný poradce nějak rozumně spolupracovat, měli by si být systémově rovni. Dále školní metodici prevence potřebují úzkou spolupráci s vedením školy a třídními učiteli. Ředitelé škol by měli práci školního poradenského pracoviště věnovat větší pozornost a dbát na průběžné vzdělávání jeho pracovníků. Potřebují systémové, kvalitní a dlouhodobé vzdělávání. Určitě taky potřebují zázemí pro svou práci - nějakou místnost, kde by mohli s dětmi mluvit o vážných tématech, kde by se děti cítily v bezpečí, příjemně, kde by metodici mohli jednat i s rodiči a případně si přizvat ke spolupráci i další odborníky.

Myslím si, že metodici v poradnách jsou na tom dost podobně, akorát že jsou o úroveň výš. I oni se potřebují průběžně dále vzdělávat. Rizikové chování je bohužel před námi neustále o krok napřed. A také potřebují prostory a čas pro svou práci. Určitě by si naše pedagogicko-psychologické poradny zasloužily vyšší úvazky pro metodiky prevence, aby mohly reálně pokrýt všechny standardní činnosti, které jim ukládá vyhláška o poradenských službách ve školách . Bylo by také optimální, kdyby metodici mohli do škol v případě výskytu rizikového chování chodit ve dvou, a pracovat tak se třídou na vyšší odborné úrovni. Takže vzdělávání, prostor, čas a finanční ohodnocení.

Ale tak tomu není. Byly rozšířeny i standardy u školních metodiků prevence a standardní činnosti školy v oblasti prevence, za jejichž naplňování odpovídá ředitel školy.

V dubnu jsme podnikli dvoudenní vzdělávací výjezd pro metodiky prevence z PPP a protidrogové koordinátory městských částí do Srbska (u Karlštejna). Představili jsme systém výkaznictví preventivních aktivit Kliniky adiktologie VFN v Praze a NÚV. Představili jsme jim i činnost linky 116 000, což to je Linka pro školu a rodinu. Nabízí různou poradenskou činnost jak pro rodiče, tak pro pedagogy, a to zejména v oblasti týrání, zneužívání, šikany, hádek a konfliktů v rodině atd. Věnovali jsme se taky šikaně, klimatu ve třídě a třídnickým hodinám. V květnu jsme uspořádali Pražské fórum primární prevence, které se zaměřilo na bezpečné klima v pražských školách. V pořádání vzdělávacích akcí pro metodiky prevence ve školách i poradnách chceme pokračovat i ve školním roce 2017/2018. Prostřednictvím grantového řízení hl. m. Prahy chceme také přispívat na realizaci komplexních programů primární prevence ve školách a školských zařízeních a na vzdělávání pedagogických pracovníků v této oblasti.

Organizací, které poskytují služby v oblasti prevence, je velké množství a poskytují služby s rozdílnou kvalitou, je proto potřeba přistupovat k jejich výběru s opatrností. Doporučujeme proto školám, aby využívaly služeb certifikovaných organizací, které splňují standardy kvality. Je dobré, aby mezi sebou školy sdílely zkušenosti ze spolupráce s těmito organizacemi a dávaly také organizacím zpětnou vazbu, zda byly s jejich činností na škole spojeny.

Celkem 67,8 % základních škol je v pravidelném kontaktu s metodikem prevence v poradně, ale pořád zůstává 14,8 % základních škol, které svého metodika neznají ani ho nikdy nekontaktovaly. Z výsledků šetření ČŠI dále vyplývá, že daleko lépe jsou navázány základní školy než školy střední. Celkem 50 % z nich je v pravidelném kontaktu s metodikem prevence v poradně, ovšem 16,6 % není.

Šikana byla v loňském roce samozřejmě častým mediálním tématem. Došlo k ojedinělým případům, které měly opravdu velice závažný charakter. Výzkumy však potvrdily, že to byly případy ojedinělé, ať už šikana pedagogů ze strany žáků, nebo těžší případy šikany mezi žáky. Samozřejmě v nižších stadiích se šikana vyskytuje ve všech kolektivech. Jde o to, aby pedagogové uměli se třídou pracovat, aby šikanu podchytili v zárodku a kvalifikovaně zasáhli. A aby se v případě šikany ve vyšším stadiu obraceli na odborníky, buď na pedagogicko-psychologickou poradnu, nebo na externí organizace, které se šikanou dlouhodobě zabývají.

Podle výzkumů, které Praha prováděla v loňském roce, nejčastěji řeší - a je to hodně podobné jak na základních, tak na středních školách - záškoláctví a agresivní chování, tedy většinou slovní agresi. A pak všeobecně nekázeň; poměrně vysoko byly i poruchy příjmu potravy.

Prevence v mateřských školách se teprve pomalinku rozjíždí a má svou specifickou formu, která je přizpůsobena věku dětí. Zaměřuje se zejména na zdravý životní styl a hodnoty. Jsou městské části, které už své mateřské školy vedou k tomu, aby měly svůj preventivní program a své pedagogy vzdělávaly.

Myslím si, že ano. Ve třídách jsou děti s výchovnými problémy a přibývá i dětí s odlišným mateřským jazykem a odlišnými kulturními hodnotami.

Hodnotili jsme, jak jsme naplnili uplynulý akční plán, realizovali SWOT analýzy a dotazníková šetření na školách, abychom získali aktuální data o výskytu rizikového chování, ze kterých jsme vycházeli při tvorbě nového akčního plánu. Chceme se hlavně zaměřit na vzdělávání pedagogických pracovníků v primární prevenci, zejména na to, aby všichni školní metodici prevence měli ukončené specializační studium, které je nutné pro výkon jejich funkce. Dále se zaměříme na zlepšování podmínek pro činnost ŠMP i metodiků prevence v PPP, na navázání úzké spolupráce školních metodiků prevence s metodiky prevence v PPP, na rozšiřování nabídky certifikovaných programů primární prevence a monitorování výskytu rizikového chování v pražských školách.

Spolupráce s lidmi, kteří své práci rozumí a dělají ji srdcem.