Ve třídě je tak trochu šero, možná je cítit vanilka nebo kakao. Na zemi leží vzorovaná látka a na ní velký hrnec s vařečkou... Co se bude dít? Začnu pomalu točit kličkou hracího strojku, rozezní se jemná melodie a třída zvědavých prvňáčků se sesedá kolem mě, abychom společně „uvařili“ dnešní příběh. Už to v hrnci začíná bublat a děti naslouchají nešťastnému zajíčkovi. Snaží se pochopit, proč byl Birlibán nazlobený, předvádejí, jak se asi cítí jeho maminka. A už se vydávají s hrdiny příběhu na dalekou cestu plnou nástrah, ale také poznání. Jdu s nimi, už se nemůžu dočkat, co společně prožijeme a objevíme...
Jak se cítí Birlibán?
Co mohou přinášet příběhy při práci s dětmi
Mgr. Bc.
Dana
Tvrďochová
školní psycholožka na ZŠ Tyršova, Vyškov
Příběhy jsou velmi užitečnými a přirozenými pomocníky při práci s dětmi.
Nenásilně je vedou k rozmanitým tématům
, vzbuzují v nich zvědavost, nastolují otázky a zároveň jim pomáhají hledat odpovědi.Příběhy činí náš život smysluplným.
V příbězích se můžeme dívat na věci z různých úhlů pohledu.
V příbězích můžeme prožít některé životní situace „nanečisto“ a také v kůži někoho jiného.
Příběhy nás vedou k pozornému naslouchání.
Příběhy nás motivují zkoušet nové věci.
V příbězích je místo pro každého.
Využití příběhů ve škole se samo nabízí. Dovoluje nám
vést děti k novým poznatkům z různých předmětů
a zároveň rozvíjet jejich sebepoznání, tvořivost, sociální a emocionální schopnosti. Prostřednictvím
technik dramatické výchovy
procházíme krok za krokem dějovou linkou. Z dětí se stávají zároveň posluchači, diváci i tvůrci, herci i režiséři.Velkou výhodou práce s příběhy je to, že nám nemůže dojít inspirace. Můžeme využít literární příběhy, ale také vymýšlet příběhy fotografií, písní, předmětů nebo naslouchat, co vypravují stromy či řeky.
Tady je jeden z příběhů, který nás zavede do světa hraček. Ukáže nám, jak důležité může být pozorné naslouchání a empatie.
Jak se cítí Birlibán?
(podle knihy E. Petišky)
Scénář programu je orientační, je dobré jej přizpůsobit konkrétním dětem.
Hlavní zaměření:
pozorné naslouchání si a empatieČas:
cca 90 minut, je možné program rozdělit a prodloužitVěk dětí:
6 až 8 letPomůcky:
bonbóny, maňásci (kluk a zajíček), koruna pro královnu, 2 archy balicího papíru, lepicí lístečky, tužky, pastelky, kartičky s názvy pocitů, hrnec, vařečka, mapaI. část
-
je zaměřena na uvedení do příběhu, respektování hranic a seberegulaci.
1.
Vaříme, vaříme pohádku o mámě a děťátku, ábr, fábr, dominé, kdo nám z hrnce vypadne...
Sedíme v kruhu a společně mícháme velkou vařečkou v hrnci a říkáme se zavřenýma očima říkanku.
Zvuk ťukání na hrnec bude v průběhu programu svolávat k činnosti. Je dobré věnovat pozornost vytvoření tajemné a slavnostní atmosféry.
Vymícháme z hrnce zajíčka Janečka, moc pláče - povídá o Birlibánovi, popisuje jeho zlobení (
učitel hraje s maňáskem
). Nakonec děti pozve k Birlibánovi na návštěvu. Je to ale daleko a musí jet autem.
Využití maňásků a hraček při motivaci k činnostem. Maňásek může mluvit za dítě i učitele, pomocník při vyjadřování pocitů.
2.
Návštěva u Birlibána - jedeme autem - červená, zelená, rychle, pomalu...
Děti běhají podle rytmu bubínku (nebo ťukání do hrnce), učitel určuje rychlost rytmem nebo slovy, čísly. Děti také mohou jet v autě vytvořeném z obruče. V každé obruči může jet jedna dvojice. Když děti zvládnou základní variantu, můžeme hru obohatit pocity - jedou veselá auta, smutná auta, naštvaná...
Aktivita vede děti k přirozenému respektování hranic.
Přijedeme k Birlibánovi, zaťukáme, pozdravíme se s ním...
3.
Co Birlibán dělal a co na to maminka
Řízená improvizace
. Jak Birlibán zlobil, co na to maminka (nenechal maminku mluvit, rozbíjel věci, ostatním všechno bral, rozhazoval jídlo, stříkal vodou...).
Improvizaci řídíme podle potřeby dětí. Některé skupiny uvítají pouze nepatrné nadnesení tématu, někdy děti potřebují podrobnější vedení krok za krokem. Podle úrovně aktivity skupiny volíme také činnosti. Osvědčuje se střídat divočejší činnosti s klidnějšími, aby se hra mohla vyvíjet a nepřešla v chaotické řádění. Dopředu se s dětmi domluvíme na zvukovém signálu, který bude znamenat změnu činnosti.
4.
Jak se může zlobit - jak skončit
Každý má na zádech zastavovací knoflík. Děti si hrají ve dvojicích - jedno je Birlibán, jedno maminka. Birlibán začne zlobit, maminka vypne zlobení knoflíkem. Tímto způsobem se několikrát vyzkouší zlobení a nezlobení, vystřídají se role.
Knoflík na vypínání zlobení často funguje u dětí ještě pár dní, tak jej můžeme využít i později při vyučování. Vedeme je poté k tomu, aby knoflík vypínaly samy, když je potřeba. Pracujeme tak na prohlubování seberegulace.
Vyhození zajíčka z domečku - Birlibán dostal vztek na to, že mu maminka vynadala, a tak si ho vybil na zajíčkovi.
Birlibán a maminka vaří. Birlibán všude rozhazuje jídlo, maminka to zakáže. Birlibán se naštve a praští se zajíčkem, tomu se utrhne ouško.
Učitel hraje s maňásky. Hra v roli, dramatizace situace přiblíží téma dětem i nám. Můžeme se tak podívat na absurditu některých trestů, dívat se, které fungují... Jak nám je, když dostaneme...
5.
Vydají se na cestu
Birlibán se polekal, omlouvá se Janečkovi. Rozhodnou se, že půjdou hledat ztracené ouško do Maňáskova. Uzavřením první části je volná společná kresba: Jak to asi v Maňáskově vypadá?
II. část - Birlibán na cestě
-
je zaměřena především na pozorné naslouchání a empatii. Program je vhodné realizovat venku. Bude tak pro děti věrohodnější a dobrodružnější, když budou muset překonávat delší vzdálenosti mezi jednotlivými městy. Venku je také mnoho podnětů k inspiraci a improvizaci.
1.
Vaříme, vaříme pohádku o mámě a děťátku, ábr, fábr, dominé, kdo nám z hrnce vypadne..
. (Hrnec a vařečka jsou jako signál.)
Sedíme v kruhu a společně mícháme velkou vařečkou v hrnci a říkáme se zavřenýma očima říkanku.
Z hrnce vyskočí zajíček Janeček a Birlibán (čepice). Povídají si s dětmi, stručně shrnou předchozí děj a domluví se, že se společně vydají na cestu. Ale kudy? Na každou dalekou cestu je potřeba mapa. Kde by jenom ta naše mohla být schovaná?
Děti hledají ukrytou mapu (zjednodušený plán cesty se zakreslenými stanovištěmi).
Učitel může pomáhat nápovědou
(např. mapa bude asi tam, kde by se líbilo slimákovi, krtkovi, kde by si veverka udělala domeček...) nebo může připravit nějakou šifru. Potom společně studují mapu a vyrážejí na cestu.
Mapa pomáhá dětem orientovat se v ději příběhu - co už máme za sebou, co nám ještě zbývá.
2.
Nepořádnická Lhota:
V Nepořádnické Lhotě se sice vůbec nemusí uklízet, ale když tam člověk potřebuje něco najít, dá to práci a zabere to spoustu času na hraní.
Pocitové pexeso: Děti se rozdělí do dvojic. Každá dvojice si vylosuje název pocitu nebo jeho obrázek. Budou představovat živé kartičky pexesa. Jeden žák či dvojice jdou za dveře. Děti se domluví na jednoduchém vyjádření vylosovaného pocitu (pohyb a zvuk). Učitel je „zamíchá“. Potom už hra pokračuje jako běžné pexeso. Dítě, které bylo za dveřmi, vybírá spolužáky, oni ukazují pohyb a zvuk. Je potřeba k nim najít druhého do dvojice.
U mladších dětí se osvědčuje zkontrolovat před návratem „hadačů“, jestli mají dvojice opravdu stejné pohyby, případně je vést ke zjednodušení pohybu.
3.
Bonbónovice:
V Bonbónovicích je sice krásně, ale Birlibán za chvilku zjistil, že se tam dějí divné věci. Děti se tam proměňují v to cukroví, které nejvíc mlsají.
Děti se rozdělí do dvojic. Každá dvojice dostane hromádku různých bonbónů. Sedí proti sobě, nemluví, snaží se odhadnout, jaký bonbón by si spoluhráč vybral/nevybral. Následuje reflexe. Uhodli jsme? Jak jsme to poznali? Nakonec si děti mohou na bonbónech pochutnat. Následovat může bonbónová relaxace, při které děti vychutnávají se zavřenýma očima všechny chutě bonbónu.
4.
Na návštěvě u Mračivců
Dědci Mračivci se pořád jen mračí a na všechno nadávají. Nic se jim nelíbí, nic jim nechutná, nic nechtějí dělat. Aby Mračivec přestal být Mračivcem, je třeba jej rozesmát. Učitel je v roli Mračivce, děti se ho snaží rozesmát. Děti se rozesmávají ve dvojicích.
Hra na „Jak“. Jedno dítě jde za dveře, ostatní se domluví na jednom pocitu, který budou zobrazovat. Dítě, které hádá, dává úkoly (např. ukaž, jak si čistíš zuby, jak píšeš úkoly...). Děti předvádějí činnost, jako by měly ten pocit.
5.
Rohlíková hora - Birlibán musí překonat kopec z nedojedených rohlíků
Rozdáme dětem lepicí lístečky jedné barvy (např. oranžové). Budou na ně psát všechny věci, které děti jejich věku otravují, nebaví, nudí, zlobí apod. Potom lístečky nalepí na velký papír do tvaru kopce. Abychom tento negativní kopec překonali, je potřeba vymyslet ještě více věcí, které nás naopak baví, těší, povzbudí. Rozdáme dětem lístečky jiné barvy a snažíme se udělat větší kopec. Kancelářské lepicí lístky jsou pro děti velmi atraktivní a samy vybízejí k zapisování nápadů.
6.
Maňáskov:
Konečně Birlibán s Janečkem dorazili do Maňáskova. Jsou už hrozně unavení, ale šťastní. Potkávají spoustu hraček, kterým něco chybí.
Zeptáme se maňáskové královny, kde ouško najít. Celá výprava přijde ke královně (
učitel v roli
) a ptá se na ouško.
Učitel napovídá formou hádanek a úkolů
-např. pět slepičích kroků od dubu, potom tři sloní kroky k domečku pro krtky...Společně připevníme ouško, pokropíme živou vodou od královny.
Dbáme na obřadnost a vznešenost provedení
.Velká hostina na oslavu.
7.
Co si Birlibán povídal v noci:
Když bylo po všem a Birlibán chtěl spát, honily se mu hlavou různé myšlenky. Prožil toho totiž za poslední dny hrozně moc.
Doprostřed kruhu dáme čepici (atribut Birlibána), děti říkají jednotlivé myšlenky, na co asi Birlibán myslí.
Učitel může začít vlastním příkladem, který se týká reflexe prožitého.
Příběh o Birlibánovi vybízí k dalším variantám, k obohacování, improvizaci, dramatizaci a tvoření.
Záleží už na pedagogovi a dětech, jakou mu dají podobu.ZDROJE
MARUŠÁK, R. Literatura v akci. Metody dramatické výchovy při práci s uměleckou literaturou. Praha: AMU v Praze, 2010.
MORGAN, N., a J. SAXTON.
Vyučování dramatu. Hlava plná nápadů...
Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001.ULRYCHOVÁ, I. Drama a příběh. Tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. Praha: AMU v Praze, 2007.
http://pslold.psl.cz/ (metodické materiály z oblasti zážitkové pedagogiky a OSV)
www.odyssea.cz (velké množství metodických materiálů z oblasti osobnostní a sociální výchovy)
www.drama.cz (aktuality v dramatické výchově)