Český jazyk a literatura v "našich déčkách"

Teoretických rad, jak vyučovat předmět český jazyk a literatura, najdeme v odborné literatuře celou řadu. Pro nás učitele je velmi důležité, aby postupy a metody pocházely od praktiků, lidí, kteří učí, kteří dokážou vyzdvihnout, co je pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami důležité a co nikoli, kde být důslednější a kde zachovat nadhled. Vzájemné sdílení zkušeností hraje v pedagogické praxi velkou úlohu. Nejcennějšími radami jsou pro nás výroky: A vyzkoušel(a) jsi toto? Mně to funguje na Pepu, ale na Romana to nesedí. Nebo: Zkus toto, to u ADHD funguje, mně se to osvědčilo.

Včasná pedagogicko-psychologická diagnostika umožňuje dostatečně popsat poruchy učení, chování i poruchy autistického spektra, též logopedické vady, se kterými se můžeme na základních školách setkat. Jelikož není procento dětí se speciálními vzdělávacími potřebami zanedbatelné, zřizujeme na naší škole speciální třídy. Říkáme jim „naše déčka“. Do těchto tříd umísťujeme děti se specifickými poruchami učení, chování či logopedickými vadami.

V „našich déčkách“ se setkáváme s následujícími poruchami:

Třídy naplňujeme do 14 žáků. Pro každého žáka je vypracován individuální vzdělávací plán (dále jen „IVP“) podle doporučení pedagogicko-psychologické poradny. IVP se vytváří na každý předmět, do kterého zasahují handicapy žáka. U každého dítěte je uplatňován individuální přístup. Malý počet žáků ve skupině umožňuje pracovat různými formami a metodami, které vedou k efektivnějšímu osvojování učiva. Do vzdělávací oblasti český jazyk a literatura se výše popsané poruchy promítají velmi výrazně, a proto je nutné stanovit si jasné vzdělávací cíle. Já jsem si stanovila následující:

Ráda bych vám nyní představila konkrétní aktivity, které se mi v „našich déčkách“ osvědčily.

Jedná se o malý notýsek, do kterého píšeme slova, ve kterých žák chybuje. Píšeme je správně, dostatečně velikými písmeny a barevně. Sešit slouží k procvičování problémových slov ve škole i doma.

V této činnosti propojuji mluvnici se slohem. V krabičce, kterou žák dostane (volí dle čísel, barev a podobně), jsou lístečky se zadáním. Jedná se o tvorbu vět s určitým pravopisným jevem. Žák musí ovládat znalosti gramatiky a současně si osvojuje dovednost tvorby textu. Tato aktivita mu umožňuje volit tu slovní zásobu, u které ovládá pravopis. U této aktivity provádím dvojí hodnocení - pravopis a sloh.

Velmi oblíbenými aktivitami jsou „tvořivky“. Vytváříme plakáty, zásobníky či krabičky se slovy na zadané téma, například: vytvoř plakát slov ke vzoru žena a připoj obrázek, vytvoř plakát podstatných jmen pomnožných a tak dále. Při této aktivitě velmi často využíváme práci s chybou. Při chybě použijeme záplatu a špatně uvedené slovo přelepíme.

Práce s afatickým slovníkem patří mezi další tvořivé aktivity. Pomocí obrázků určujeme slovní druhy, tvoříme protiklady, mluvíme o věci jednu minutu, vytváříme větné celky s více obrázky, sestavujeme příběhy. Aktivita je pro žáky velmi přitažlivá, neboť společně zažíváme mnoho legrace.

V českém jazyce i v literatuře využívám myšlenkových map, které slouží k přehlednosti učiva a k jeho lepšímu zapamatování. Dětem s poruchami vyhovuje barevnost a jednoduchost schémat. Rády doplňují mapy obrázky, které jim pomáhají učivo upevnit.

Součástí výuky je též čtenářství. Čtenářskou gramotnost podporuji takzvaným mluvním cvičením - referátem o knize. Cílem této aktivity je představit knihu, kterou si žák přinesl a přečetl: postavy, děj, úryvek, zhodnocení. Po představení knihy o ní žáci diskutují. Tuto činnost ukončuji zhodnocením referátu. Děti hodnotí slovně, já slovně i známkou. I já si připravuji referáty o knihách. Volím různé knihy - které čtu nyní, které jsem četla v dětství (v jedenácti letech jsem třeba četla od E. Kastnera Emil a detektivové), které jsem viděla v knihkupectví jako novinky, a podobně. Návštěvy knihoven a knihkupectví jsou v mé výuce samozřejmostí.

Do deníku si děti zaznamenávají všechny akce, kterých se zúčastnily. Najdeme zde kulturní či sportovní události, přečtené knihy, výlety a fotografie. I já si vedu kulturní deník, který svým žákům ukazuji. Navzájem si dáváme tipy na akce a též si o těch již proběhnutých povídáme.

Další aktivitu, kterou využívám, je divadlo. V „déčkách“ máme mnoho dětí s logopedickými vadami, dále děti, které mají strach mluvit na veřejnosti, také děti s nízkým sebevědomím. Z tohoto důvodu je nácvik jednoduchého divadelního představení součástí edukace. Nacvičujeme velmi jednoduché hry, do kterých se zapojí všichni žáci. Jedná se o vánoční či velikonoční hru, pořad o Andersenovi, loutkové divadlo a podobně. Děti jsou velmi nadšené, vyrábějí loutky, kulisy, učí se texty, zažívají úspěch a s přehledem vystupují před publikem.

Nedílnou součástí osvojování učiva tvoří počítačové programy. K nápravám i k procvičení používám KamiNet.cz či onlinecviceni.cz (též pravopisne.cz). Přes tyto programy provádím i hodnocení. Neopomíjím ani osvojování názorem, především skladby, kde využívám provázková schémata.

Ze své malé „kuchařky“ jsem vybrala ty metody a formy práce, které jsou efektivní, dynamické a kreativní. Děti tyto aktivity baví a mnohdy je i samy vyžadují. Všem nám učitelům je jasné, že nic není stoprocentní, ale vymýšlejme, experimentujme, sdílejme zkušenosti, abychom dosáhli vytčeného cíle. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami představují pro mou pedagogickou praxi obrovskou výzvu, nedovolí mi ustrnout v zajetých postupech, nemohu vyhořet, neboť musím ty své „déčkaře“ naučit další gramatická pravidla, divadelní texty a podobně.

Svůj příspěvek bych zakončila citátem z písničky Síť od skupiny Divokej Bill: „Nikdy neřikej, to nejde.“ Jde to!

ZDROJE