Agrese a její řešení ve školním prostředí

Agrese, s nimiž se při pedagogickém působení setkáváme nejčastěji, spouští běžný život ve škole, zážehovou jiskrou může být jakákoli školní práce, učitel, spolužáci, prostředí, nepřiměřeně velká očekávání, ať už vlastní, nebo od rodiny, případně přeceňování svých možností, dovedností a schopností. Rozeznáváme následující typy agrese:

V pozadí vzniku emocionální agrese je silně nepříjemný podnět (zkoušení, špatná známka, písemná zkouška, hádka se spolužáky, negativní konfrontace s vyučujícím). Emocionální agrese propuká jako důsledek negativních pocitů navozených stresujícími událostmi. Jejím spouštěčem a poháněčem je intenzivní fyziologická a motorická reakce.

Jedinec se dostává do stavu, kdy zuří, ale většinou není schopen svým rozumem ovládnout své chování. Při emocionální agresi dochází k vyplavení adrenalinu do krevního oběhu, jedinec křičí, kope, mlátí do věcí. Tato agrese nebývá dopředu promyšlená, propuká náhle a dítě nemá čas domýšlet důsledky svého chování - velmi často si své jednání ani neuvědomuje. Při zvládání této agrese platí pro učitele pravidlo: nereagovat okamžitě. Nejhorší variantou je, když pedagog dítěti v emoční agresi dá dobře míněnou nevyžádanou radu: Hlavně se uklidni. Přestaň se vztekat. - Nevyváděj! V tuto chvíli sám sebe vystaví nebezpečí, že dítě přetaví svou emocionální agresi do agrese slovní nebo fyzické obrácené směrem k němu samotnému. Také je kontraproduktivní požádat takové dítě o žákovskou knížku a napsat mu poznámku.

Představme si modelovou situaci: Učitel zadal domácí opakování probrané látky s oznámením, kdy, co a v jakém rozsahu bude zkoušet. Dítě se nepřipravilo, látku si doma nezopakovalo. Zákon schválnosti zafungoval a učitel dítě vyvolal. Naprosto oprávněně mu udělil pětku. Žák zadaný úkol nesplnil, látku neuměl, známka v tuto chvíli nefunguje jako trest, ale jako „odměna“ za nesplněný úkol. Student je ale rozzuřen. Terčem jeho útoku je učitel. Naprosto normální reakce, nikdo z nás není natolik vyspělý, aby řekl: Ano, nepřipravil jsem se, zasloužím si pětku. Dítě se vrací do lavice, bouchne žákovskou knížkou o stůl a utrousí poznámku směrem k učiteli. Ten se cítí ohrožen. V tuto chvíli má tři možnosti.

První možnost je říct: Co jsi to řekl? Nebuď naštvaný na mě, ty ses nepřipravil. Dítě se ještě více rozčílí, učitel zápas nemůže vyhrát. Celá třída očekává, jak se učitel zachová a je na straně žáka.

Druhá možnost je, že učitel zkouší dále (chudáci děti, které jsou ve zkoušení na řadě) a na konci hodiny inkriminovaného žáka vyzve, aby s ním šel na chodbu / do sborovny / k řediteli. Po návratu do třídy (i kdyby mu byl udělen trest jakékoli intenzity) žák událost před svými spolužáky zbagatelizuje a učitel je v očích třídy vnímán jako slaboch, jako kantor se slabým vedením.

Třetí možnost, a z mého pohledu jediná vhodná, je okamžitě přestat zkoušet a změnit třídě činnost. Třída zklidní své emoce, převede pozornost jinam. Pokud dotyčný žák nepracuje, nevšímejte si ho, on začne. Na konci hodiny, když jste své emoce potlačili, žák se také emocionálně dostal do normálního stavu a třída vše zasunula do pozadí, zhodnoťte danou situaci, případně udělte trest. Trest musíte udělit před třídou. Například: Uděluji ti, Františku, napomenutí třídního učitele za hrubé porušení školního řádu. A odejděte ze třídy. Okamžitě telefonicky informujte rodiče a požádejte je o návštěvu školy.

Vždy je potřeba dodržet základní pravidlo: trestaný jedinec a kolektiv třídy musejí vědět, za co je provinilec sankcionován, zároveň musí být informován rodič o konkrétním chování dítěte, musí přesně vědět, čeho se jeho dítě dopustilo. Nejhorší variantou je poznámka v žákovské knížce typu: Choval se nevhodně. - Nerespektuje základy slušného chování.

Charakteristickým znakem emocionálního agresora je prchlivost, vznětlivost, rychlý přechod k impulzivní reakci při velmi slabém podnětu vycházejícím z vnějších i vnitřních podmínek. Takové dítě ztrácí velmi rychle sebekontrolu nad svými reakcemi, má často špatnou náladu, je nesnášenlivé, netrpělivé a vždy připravené k útoku. Cítí se bezmocně, má ve vyšší míře obavy ze selhání, bývá plačtivé a přecitlivělé na kritiku.

Emoční agresi lze ve škole zvládat jejím potvrzením a vybitím na určitém předmětu. Proto jsou ve škole vhodné takzvané „zuřicí koutky“. Zde jsou umístěny boxovací pytle, matrace, papíry k trhání, okno k vyzuření. Je vhodné, když i pedagog, je-li rozzuřen, jde do tohoto koutku, bouchne do boxovacího pytle, a tím dětem ukáže možnost vybití agrese bez ublížení někomu jinému.

Frustrační agrese vzniká u žáka, vyskytne-li se překážka, která brání k dosažení vytčeného cíle. Vyvolává hněv, negativní emoci, hněv potom vede k agresivnímu chování s cílem překonat danou překážku. Frustrace dítěte je velmi často způsobena rodiči - rodiči, kteří stále vyjadřují nespokojenost se školní prací svého dítěte; rodiči, kteří od svých potomků mají nadměrná očekávání; rodiči, kteří jsou ve výchově přehnaně liberální a nenastavují pravidla a mantinely. Může však být způsobena i učitelem, který vyzdvihuje negativa u dítěte a nevidí žádné pozitivní momenty v jeho chování. Klasická věta, která dítě opětovně frustruje, je: To se ti to povedlo, za tři. - Ty ses dnes moc nesnažil, to nebude za jedna.

Frustrační agrese je velmi častá u dětí s poruchou v oblasti kognitivních funkcí, se sníženými rozumovými schopnostmi, je spojená s nerespektováním individuálních možností, schopností a dovedností dítěte. Zde je jedinou prevencí nechat žáka zažít ve škole úspěch, přičemž úspěchem je pouze školní práce, která je ohodnocena stupněm jedna. Úspěch není ani trojka, ani dvojka. Nejedná se ale o ohodnocení práce dítěte směrem k výstupům -všichni žáci nemohou mít na vysvědčení jedničku. Jedná se o ohodnocení individuálně zadaného úkolu na základě studentových možností, schopností a dovedností. Nejasný cíl v probírané látce, který by měl být vždy nastaven individuálně v rámci maximálního využití daných dispozic žáka, porovnávání žáků ve třídě mezi sebou, málo využívané individuální hodnocení, špatně používané sebehodnocení, to jsou momenty, které vedou ke vzniku frustrační agrese u žáka ve školním prostředí.

Instrumentální agrese je naprosto odlišná od obou předcházejících typů. Jedná se často o naprogramovanou, cílenou a přesně promyšlenou agresi (instrumentální agrese žádoucí). Ve školním prostředí se s ní učitel často setkává ve chvíli, kdy se žák snaží získat pro sebe nějakou výhodu, například si vynucuje lepší známky. Šikana je také typickým příkladem této agrese. Za tento typ agrese musí jedinec vždy nést plnou odpovědnost a učitel nesmí podlehnout tlaku.

Pro děti, které vykazují její rysy, je charakteristická snížená úzkostnost, málokdy trpí pocity méněcennosti, jejich chování má známky chladnosti a záměrnosti. Mají silnou potřebu ovládat druhé, případně skrývají svůj strach za masku síly a převahy nad ostatními spolužáky. Často jim chybí soucit. Ve své podstatě se jedná o překračování platných společenských, ale hlavně zákonných norem. Jedinou prevencí jsou velmi jasně definovaná pravidla, řešení spočívá v kázeňském opatření a v následném pohovoru s rodičem.

Tato agrese může být někdy lehce zaměnitelná s nutnou instrumentální agresí, která vzniká u dítěte ve chvíli, kdy se musí bránit. Typickým příkladem je žák, který působí jako agresor, ale ve skutečnosti svou agresi vykonává jako obranu na podněty od ostatních dětí, které jsou velmi bolestivé. Tedy je takzvaně vyprovokováno. Jediná možnost řešení tohoto typu agrese je práce s kolektivem, komunitou. Pak už se ale pedagog dostává ze vzdělávací složky do výchovné a vzhledem ke svým znalostem se bohužel mnoho pedagogů ocitá na tenkém ledě a v dobré víře jsou spouštěčem fixace nevhodného typu chování v mikrosocietě třídy.

Řešení agresivního chování žáků ve škole je vždy až posledním v řadě. Vyučující, potažmo škola, nemá mnoho možností a kompetencí při řešení agresivního chování. Mnohem větší pole působnosti je oblast prevence. Jak by měla vypadat preventivní činnost školy v oblasti agrese a agresivního chování včetně kompetencí jednotlivých účastníků výchovně-vzdělávacího procesu, bude obsahem dalšího pokračování.