Na co se zeptal 25. Zlatý Ámos 26. Zlaté Ámosky?

nejprve Ti ještě jednou ze srdce gratuluji k Tvému úspěchu a k Tvým žákům, kteří byli skvělí jak na pódiu, tak v hledišti. Bylo jasné, že máš ve své škole velkou podporu. Když jsem sledoval z pozice porotce letošní finále, opět se mi vybavily stejné pocity, jaké jsem měl minulý rok, když jsem sám soutěžil. Nejvíce si pamatuji fandící děti a jejich obrovské nadšení při vyhlášení výsledků. Dokonce ani má manželka nebyla schopna dojetím natočit z korunovace smysluplné video. Slzy radosti a štěstí se nedaly přehlédnout ani u tvých fanoušků. Z celého finálového týdne mi zbyla řada krásných vzpomínek a zážitků, které si jistě uchováš i Ty. Velmi rád jsem po roce potkal již známé tváře a rád jsem poznal i nové finalisty.

Milá Pavlíno, přeji Ti také velkou trpělivost při plnění mediálních povinností. Já jsem si to celý rok celkem užíval. No, kdy se obyčejný člověk dostane jen tak do televize? Užívej si společně s dětmi následující čas, hodně zábavy v Legolandu, prostě se mějte ve Vacově krásně!

Protože některé otázky Ti novináři budou pokládat celý rok, budu se teď snažit položit otázky, na které jsem sám nikdy neodpovídal.

David Turek, Ámos XXV.

srdečně Tě zdravím z Vacova, z podhůří Šumavy. Moc Ti děkuji za gratulaci a povzbudivá slova, která jsem po získání titulu Zlatý Ámos od Tebe slyšela. Měl jsi pravdu, mediální zájem je opravdu veliký. Moji čtvrťáci si to užívají a i pro mě je to něco, co mě baví. Když jsem se v prosinci dozvěděla od dětí o nominaci, potěšilo mě to, i nejedna slzička ukápla.

To, co jsme od Vánoc prožili a ještě pořád do dnešního dne prožíváme, je pro nás všechny krásná pohádka. Za to, že jsem v ní mohla hrát jednu z hlavních rolí, vděčím 29 čtvrťákům, paní asistentce, rodičům dětí a své rodině. Poděkování patří i režisérům celé pohádky – Jiřince Vrbové a Slávku Hrzalovi, kteří se o nás „maminkovsky“ starali. Poznala jsem bezvadné lidi, dostala jsem energii pro další práci a hodně lidí bylo díky nám s dětmi šťastných. A to nás těší nejvíce.

Co se týká tvých otázek – máš pravdu, moc jsem toho nenaspala. V hlavě se mi všechno přehrává, odpovídám na milé SMS zprávy, e-maily od lidí z blízkého i z dalekého okolí. I obyčejný nákup u nás v obchodě mi trvá dlouho, všichni jsou ke mně pozorní, gratulují, chtějí všechno vyprávět.

Po návratu z Prahy, kde jsem byla s manželem od středy, mi královské uvítání připravila rodina. Mám úžasnou rodinu a patří jí veliké poděkování za to, že mě, ve všem co dělám, podporuje. Připravili šampaňské s jahodami, transparenty… Připadala jsem si jako celebrita. :) Do pozdních hodin jsme si povídali a povídali.

Strach z nějaké disciplíny?! Dobrá otázka. Neměla jsem obavy ze společné scénky s dětmi, věděla jsem, že mě podrží. A také to tak bylo. Největší trému jsem měla před prvním úkolem, když jsme měli představit sebe a školu. Díky úžasné atmosféře ze mě tréma brzy spadla. Celé to odpoledne bylo, a pořád je, nezapomenutelné.

Neděle po návratu utekla velmi rychle, v pondělí jsem měla nakázáno přijít do školy až v osm hodin. Čekala jsem, že mě hezky přivítají, ale to, co se odehrálo, byla paráda. To se nedá popsat, to se musí zažít. Dávám všem velikou jedničku s hvězdičkou.

Korunu a žezlo máme zatím ve třídě, čtvrťáci oba klenoty všem ukazují. Jsem si jistá, že jsou správnými strážci tohoto pokladu. Určitě najdeme ve škole vhodné a důstojné místo, abych mohla za rok předat svému nástupci obojí v pořádku.

Milý Davide, pozdravuj prosím manželku, opatrujte se. Už teď se těším, že se za rok na finále uvidíme.

Krásné jarní dny přeje

Pavlína, Ámoska XXVI. (to zní fakt hezky :))