Ředitel školy je učitel, odborník, manažer, personalista, ekonom, leckdy stavař či právník...

Vydáno: 7 minut čtení

Ředitel vede, zodpovídá, řídí, rozhoduje, organizuje atd. atd. Je v silách a moci každého ředitele školy znát a umět vše? Je to vždy ku prospěchu věci? Dobrý ředitel se určitě pozná i podle toho, že některými svými aktivitami pověří některého ze svých kolegů a do jeho kompetencí zasahuje co nejméně.

Řízení školy onlineŘeditel školy tedy také pověřuje..., a to je v případě spolupráce s odbornými pracovníky školských poradenských zařízení (dále jen „ŠPZ“) velmi časté a také pochopitelné a ve finále leckdy i žádoucí. V kompetenci ředitele školy je jmenovat jednoho či více odborných spolupracovníků k jednání s pracovníky ŠPZ v oblasti podpůrných opatřeních a Doporučení jednotlivým žákům školy. Většinou jsou to zástupci ředitelů, výchovní poradci škol, školní psychologové či školní speciální pedagogové, další pedagogové škol, prostě ti, kteří jsou v úzkém kontaktu jak s žáky, pedagogy, tak i s odbornými pracovníky ŠPZ.

V průběhu prvního pololetí školního roku 2020/2021 jsem si jako ředitelka největší pražské pedagogicko-psychologické poradny (dále jen „PPP“) udělala malou sondu, abych zmapovala, jak vypadá spolupráce se školami všech stupňů v našem obvodu Prahy 1, 2 a 4. Důvodem byla snaha nastavit lepší spolupráci tam, kde něco vázne, a podpořit to, co funguje velmi dobře. S výchovnými poradci, metodiky prevence, školními psychology a školními speciálními pedagogy spolupracujeme za poslední roky velmi úzce, ať už formou konzultací ve školách, formou vzdělávacích seminářů, supervizí, které jim zdarma poskytujeme, či jen v osobní rovině. S řediteli škol se však známe většinou jen velmi sporadicky. Jsou nám představeni na počátku spolupráce PPP se školou, pozdravíme se na začátku či konci školního roku nebo v tom lepším případě párkrát při návštěvě školy.
Naše PPP úzce spolupracuje se 67 MŠ, 50 ZŠ a 59 SŠ, které sídlí v Praze 1, 2 a 4..., což znamená spolupráci minimálně se 176 řediteli. Je to málo? Je to mnoho? Pro mne jako ředitelku ŠPZ to číslo určitě velké je, ale je v mém zájmu se s nimi alespoň v tom nejširším slova smyslu znát. Pokud bych se však měla ponořit hlouběji do problematiky jednotlivých škol, nedělala bych nic jiného. I já jako psycholožka mám v péči pět škol a 1 000 dětí a pedagogů v nich. V naší PPP má každý odborný pracovník v péči určité školy dle velikosti úvazku a velikosti školy. Tudíž i zde jsou úkoly rozděleny.
Spolupráce s vedením MŠ je nejčastější v období zápisů do škol, zjišťování školních zralostí a případných odkladů školní docházky. V mateřských školách jsme právě s ředitelkami či řediteli v tom nejužším pracovním vztahu, spolupracujeme s nimi na možných podpůrných opatřeních, a to jak personálního charakteru, tak při volbě metod výuky či doporučeních k nákupu potřebných pomůcek pro děti se SVP. Zde se jeví úzká spolupráce s vedením jako velmi efektivní a důležitá.
Zcela jiné zkušenosti máme s řediteli a ředitelkami ZŠ a SŠ našeho obvodu. Z mého malého průzkumu vyplývá, že ředitelé ZŠ a SŠ ve valné většině jmenují inkluzivního koordinátora či koordinátora pro spolupráci s PPP z řad svých kolegů. Nejčastěji jsou to výchovní poradci škol, kteří mají na starosti péči o děti se SVP a jsou i jakýmsi spojovacím článkem mezi pracovníky PPP a pedagogy škol. Tento model se jeví jako nejperspektivnější a nejefektivnější.
Velkou výhodou pro všechny strany je ředitel školy, který je pravidelně informován o spolupráci s PPP, má přehled o možnostech školy pro nastavení jednotlivých podpůrných opatření žáků, o personálních i finančních záležitostech. Většinou se dokáže orientovat v problematice a něco říct ke každému dítěti se SVP, o kterém jednáme. Jako velký klad vnímáme i to, že nastavení podpůrných opatření je dopředu projednané a nemusíme měnit již vydané Doporučení. Na každou naši návštěvu školy může být připravený, může zajistit hospitace pracovníků PPP ve třídách a případné náslechy.
Máme však také některé ředitele škol, kteří s pracovníky PPP nekomunikují vůbec. Kolegyně jim slouží „ jako hromosvod“ pro projevy jejich výbušných povah. Vybíjí si na nich vztek za celou inkluzi a za ty „nesmysly, které do těch papírů píšeme“. Z jejich emotivního projevu však můžeme usuzovat, že mohou být přesyceni přehršlí administrativy, která na ně padá, a mohou se jen leckdy špatně orientovat v nařízeních a činnostech spojených s podpůrnými opatřeními. V případě, že má ředitel školy aspoň trochu zájem být informován o naší problematice a činnosti PPP, bývá trochu překvapen, co všechno se dá konzultovat.
Jako odstrašující, i když ojedinělý, případ bych uvedla jednání ředitele jedné naší základní školy. Shodou okolností jak obě pracovnice PPP (psycholožka i speciální pedagožka), tak i ředitel školy začali ve svých funkcích působit teprve nedávno a vzájemně se neznali. Jelikož pracovnice PPP chtěly mít ucelený a objektivní obraz o škole, znát prostředí a názory vedení školy, kontaktovaly výchovnou poradkyni s návrhem, zda by bylo možné svolat společnou schůzku a nastavit pravidla spolupráce. Ředitel se po příchodu pracovnic PPP do školy rozhodl, že schůzku povede sám, bez přítomnosti dalších osob, které v minulých letech s PPP úzce spolupracovaly. Místo vzájemného seznámení se a nastavení spolupráce bylo ředitelem sděleno, že s touto formou nesouhlasí a nevidí důvod, proč by se jí měly účastnit pracovnice poradny. Odmítl jakoukoli formu spolupráce s PPP, neumožňuje náslechy ve třídě a zcela nekompetentně se snaží zasahovat do nastavených podpůrných opatřeních a Doporučení ke vzdělávání pro žáky se SVP, které byly zkonzultovány s výchovnou poradkyní školy a doposud fungovaly bez jakýchkoli obtíží. Na této škole se budu muset nastavit veškerá komunikace a spolupráce z pozice vedení PPP. Ujasnit kompetentnost a odbornost pracovníků PPP tak, aby veškerá spolupráce vyhovovala všech zúčastněným stranám.
Jako optimální vidíme situaci, kdy v pravidelných intervalech minimálně jednou měsíčně probíhá konzultace pracovníků PPP (psychologa a speciálního pedagoga) ve škole. Za školu se schůzky vždy účastní výchovný poradce, školní psycholog či školní speciální pedagog a dle potřeby a možností i vedení školy (ředitel a zástupci). Vedení školy má přehled o konkrétních probíraných žácích i o formálních náležitostech péče o žáky se SVP. Členové ŠPP mají přehled o skupinách předmětů speciálně pedagogické péče a pedagogické intervence, starají se o individuální vzdělávací plány, organizují a zprostředkovávají konzultace s jednotlivými vyučujícími i náslechy ve třídách. Komunikace s vyučujícími probíhá většinou v rámci přestávky nebo přímo v hodině. Členové ŠPP mohou reagovat pružně. Péči o žáky se SVP komplikuje občas fakt, že řadu problémů není možné vyřešit (sociálně slabé rodiny mnohdy nespolupracují, možnosti OSPOD jsou velmi omezené). Potíže s poruchami učení a poruchami pozornosti bývají leckdy méně závažné než potíže jiné (školní absence, nespolupráce rodiny, nízká sociokulturní úroveň rodin a neschopnost zajistit domácí přípravu, výchovné potíže žáků).
Já s řediteli škol, které mám za poradnu v péči, komunikuji na skvělé úrovni. Prostřednictvím svých kolegů jsou vždy informováni o mé návštěvě školy, jsou seznámeni s okruhem projednávané problematiky a dovolím si říct, že vše je nastaveno ke spokojenosti všech.

 

 

Zdroj: Pro Letní speciál časopisu Řízení školy Galina Jarolímková