Česká školní inspekce zveřejňuje novou publikaci zpracovanou historiky z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského a pojednávající o historii školní inspekce v českých zemích od předtereziánských dob po současnost.
Úvodní slovo ústředního školního inspektora
V roce 2016 si Česká školní inspekce připomněla čtvrtstoletí své novodobé existence. Historie organizace plnící úkoly v rámci dohledu nad školstvím je však samozřejmě mnohem delší, neboť počátky novodobého školství spadají již do období Marie Terezie. Vzpomenout můžeme např. rok 1759 a zřízení dvorské studijní komise jako nejvyššího školního úřadu a z ní vycházející funkce tzv. zemských školních dozorců, rok 1774 a ukotvení povinnosti kontroly nad řádným stavem školství v tereziánském školním řádu, rok 1848 a zřízení ministerstva veřejného vyučování, v jehož rámci fungoval státní dohled nad školstvím, rok 1869 a zřízení školního dozoru v čele se zemským školním inspektorem, kterého do funkce jmenoval přímo císař. Školní inspekce působila také v letech 1918–1938 na základě zákona upravujícího kompetence zemských rad a zákona pojednávajícího o správě škol v župách, inspekční činnost byla vykonávána i v letech 1948–1989. Dne 13. prosince 1990 pak byl schválen zákon č. 564 České národní rady o státní správě a samosprávě ve školství, kde se ve čtvrté části ustanovuje Česká školní inspekce jako orgán státní správy. Dalším milníkem ve fungování České školní inspekce bylo vydání nového školského zákona, který vešel v účinnost v roce 2005.
Od roku 2005 procházela Česká školní inspekce významnou proměnou z úřadu spíše kontrolního a dozorového směrem k autoritě v oblasti hodnocení kvality vzdělávání. Novodobá Česká školní inspekce je tedy zcela jinou organizací, než byla v dávných dobách naší vzdělávací historie. Česká školní inspekce v současnosti je institucí, která veškerou svou činností směřuje k hlavnímu cíli – přispět k neustálému zvyšování kvality vzdělávání každého dítěte, žáka a studenta a k excelenci vzdělávací soustavy jako celku. Od roku 2013 postupně umenšujeme význam formálních kontrol ve prospěch hodnocení toho, co je ve škole skutečně důležité, tedy pedagogických procesů. Významnou pozornost věnujeme hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání, o nichž vydáváme synergické výpovědi. Není totiž možné vypovídat o kvalitě vzdělávání bez důsledného posuzování jeho průběhu, s respektem k pod- 8 mínkám, které školy a školská zařízení pro vzdělávání mají, a se zohledněním vzdělávacích výsledků. Česká školní inspekce v současnosti je institucí, která chce školám pomáhat a metodicky je podporovat. Nechceme pouze říkat, co školy a školská zařízení dělají špatně nebo v rozporu se stanovenými pravidly, chceme jim rovněž poradit, co a jak udělat, aby docházelo k jejich průběžnému zlepšování. Chceme vyzdvihovat jejich kladné stránky, sledovat a sdílet příklady inspirativní praxe. Chceme poskytovat pravidelnou, komplexní, relevantní a využitelnou zpětnou vazbu, která bude nabízet jak samotným školám a školským zařízením, tak jejich zřizovatelům a samozřejmě i státu dostatek informací k tomu, aby mohly být průběžně odstraňovány slabé stránky a naopak aby byl využíván pozitivní potenciál českého vzdělávacího systému. Závěrem bych rád upřímně poděkoval ředitelce Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského PhDr. Markétě Pánkové, autorům této publikace i všem dalším osobnostem, které se na mapování historie školské inspekce podílely.
Mgr. Tomáš Zatloukal, MBA