Jak motivovat dítě s ADHD k učení?

Aby se dítě cítilo ve škole dobře, zažívalo pocity úspěchu a dokázalo se vyrovnávat i s neúspěchem, aby dokázalo přijímat nové informace a učit se, musí se cítit především bezpečně. Děti s ADHD se hůře vyrovnávají s nároky ze školy, proto je třeba zaujmout k nim pozitivní přístup, více je motivovat i předcházet konfliktním situacím, a to i když se může zdát příliš náročné navázat s dítětem, které často vyrušuje a zlobí, pozitivní vztah. Postoj učitele je stěžejní.

Ač mnozí učitelé i dospělí považují děti s ADHD spíše za špatně vychované, je potřeba přijmout fakt, že se jedná o biologickou poruchu. Děti s ADHD nebývají sociálně oblíbené, jejich chování k vrstevníkům bývá náročné a obtěžující. Jejich nejčastější příznaky jsou:

Jedním z nejdůležitějších bodů při příchodu dítěte s ADHD do třídy je optimálně nastavit fungování spolupráce rodina – škola – dítě a v tomto procesu důsledně postupovat. K tomu je potřeba začít s následujícími kroky:

Pro lepší pochopení chování dítěte s ADHD lze využívat záznamové karty – pokud do nich učitel nebo asistent pedagoga zaznamenává jednotlivé spouštěče, následné projevy i postoje žáka, lépe v podobných situacích odhadne, co spouští jaké chování.

Hledat obecná, pro všechny platná doporučení

• je v tomto případě složité, vždy je nutné jednotlivá opatření upravovat dle potřeb konkrétního dítěte. Níže najdete ta, která bývají v různých modalitách většinou efektivní:
• Vytvořte bezpečné a respektující prostředí. Dítě se musí cítit přijímaně, bezpečně. Nesmí být ponižováno ani spolužáky, ani učitelem.
• Respektujte soukromí žáka s ADHD. Nezveřejňujte o diagnóze či snížených požadavcích s ní souvisejících to, co není nutné, zohledněte povahu dítěte.
• Berte ohled na možnosti dítěte. Instrukce zadávejte jasně a stručně. Ověřte si, zda dítě rozumí zadání.
• Přizpůsobte uspořádání třídy. Někomu prospěje sezení vedle klidného spolužáka, někdo potřebuje lavici pro sebe. Dejte pozor na rušivé elementy ve třídě (výhled z okna, zadní lavice…).
• Používejte pochvaly a pozitivní hodnocení, aby dítě vědělo, že se chová správně. Děti s ADHD mívají přirozeně nízkou sebeúctu, proto je třeba ji posilovat ve skupině i individuálně.
• Pravidelná zpětná vazba vede k posilování žádoucího chování. Nehodnoťte, neposuzujte, spíše popisujte.
• Dítě s ADHD potřebuje především pevnou strukturu a řád, doma i ve škole. Potřebuje jasné hranice, aby vědělo, co může očekávat a co se očekává od něj. Stejně tak vyžaduje pevná a jasná pravidla, krátké a jednoduché instrukce, jednoznačně formulované požadavky.
• Zvolte vhodnou formu relaxace a hry. Relaxace přinese odpočinek, dobrou náladu a energii a navíc spolehlivě uvolní stres a napětí. Přispívá i k lepší koncentraci dětí.

Zmapujte si, co dítěti s ADHD z výše uvedených bodů nejvíce pomáhá, a to používejte.
Další tipy pro práci s dítětem s ADHD
Pojďme se ještě podívat na některá pravidla a tipy, které sice situaci neřeší komplexně, ale pomohou učiteli a případně asistentovi pedagoga lépe zvládat vzájemnou komunikaci, udržet pozornost dítěte a vyvarovat se činností, které by mohly narušit chod třídy.

• Oční kontakt – udržujte ho nejen při zadávání úkolů.
• Dítěti zadávejte jednoduché, krátkodobé úkoly.
• Pokud jsou úkoly delší, rozfázujte je. Nechte dítě instrukce zopakovat a vlastními slovy popsat, co má dělat.
• Pokud dítě splnilo úkol nebo udělalo něco správně, vždy ho pochvalte nebo odměňte.
• Negativní zpětnou vazbu proberte s dítětem v soukromí.

Pomozte dítěti najít přijatelný způsob, jak vypustit emoční přetlak. O nastalých situacích s dítětem komunikujte.
Motivace k učení u dítěte s ADHD
Každé dítě i dospělý rád slyší pochvalu nebo ocenění. U dětí s ADHD to platí dvojnásob. Tím, že oceníte každý jejich úspěch nebo projevenou snahu, posilujete jejich sebevědomí. Odměny přizpůsobte tomu, co má dítě rádo. Musejí mu dávat smysl a mohou být trojího druhu:

• materiální (obrázky, samolepky, sladkosti, oblíbené jídlo),
• zážitkové, volnočasové – přímo ve třídě nebo na jiném místě k tomu určeném ve škole (poslech hudby, zhlédnutí oblíbeného seriálu, čas strávený na počítači),
• sociální (pochvaly, slovní pozitivní komentáře).

I když se to může zdát opravdu obtížné, učitel by si měl vždy připomínat, že nepřijatelné chování dítěte s ADHD není nic namířeného proti jeho osobě, spíše že nastává nějaký problém u dítěte. Neměl by se nechat strhnout k emocionálně vypjatým reakcím, křičet, rozhodovat o „trestu“ v afektu. Rozhodné a tiché napomenutí je opodstatněnější a účinnější. Nevylučujte tyto děti za trest ze společných akcí, pocity odmítnutí je doprovázejí už tak všude. Má-li učitel situaci vždy pod kontrolou, může pozitivně ovlivnit chování dítěte.

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou, též hyperkinetická porucha, HKP) je dědičný neurovývojový syndrom. Dle převažující složky ji můžeme dělit na poruchu hyperkineticko-impulzivního typu, na typ s poruchou pozornosti a konečně na kombinovaný typ. Porucha pozornosti se projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností zaměřit se na podstatné vjemy, případně impulzivností. Hyperaktivitou nazýváme nadměrně nutkavou potřebu pohybu, často bezdůvodnou, kterou postižený nedokáže tlumit nebo ovládat.

 

 

(Zdroj: www.mojezdravi.cz)

Text vznikl na základě článků Jak podpořit dítě s ADHD ve škole z webu Inkluzevpraxi.cz a Dítě s ADHD a motivace k učení na webu Zapojmevšechny.cz, kde v příloze najdete ukázky záznamových karet a systému odměňování a tipy na relaxační hry.