Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Formativní hodnocení v praxi učitele

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Řízení školy

Jakákoliv změna v oblasti školství a vzdělávání by měla vycházet z postupů, které byly ověřeny výzkumy, pilotovány na reprezentativním vzorku škol a mají prokazatelný dopad na zlepšení učení žáků. Formativní hodnocení je již řadu let pevnou součástí mnoha zahraničních vzdělávacích systémů, a jakkoliv je jeho zavedení časově náročné, jedná se o směr, kterým se i naše školství musí vydat.

U formativního hodnocení totiž nejde pouze o zpětnou vazbu, ale o celkovou koncepci pedagogické práce, kterou v základu můžeme rozdělit do pěti strategií: cíle učení a kritéria úspěchu, třídní diskuse a důkazy o učení, poskytování zpětné vazby, vzájemné hodnocení žáků a sebehodnocení žáků.
Každá strategie obsahuje množství konkrétních nástrojů, ze kterých učitel volí ty nejvhodnější do své praxe. Neexistuje však zaručený návod, jak na to, ačkoliv se s podobným požadavkem ze strany učitelů setkáváme poměrně často. Kdo někdy učil, ví, že do procesu vzdělávání vstupuje nespočet proměnných a fakt, že jste měli s konkrétní aktivitou úspěch v jedné třídě, neznamená, že ho budete mít v jiné třídě znovu. S tím zcela zásadně souvisí porozumění tomu, jakým způsobem na žáky techniky působí, v čem jsou formativní a kdy a proč je aplikovat. Bez toho nemůže formativní hodnocení ve škole fungovat.Řízení školy online
Vybrané techniky formativního hodnocení
Učitelé ve své praxi využívají při hodnocení škály, diagramy či emotikony – vždy je však důležité, aby příjemce zpětné vazby zároveň obdržel informaci o tom, v jaké oblasti udělal chybu a jakým způsobem se může zlepšit. Když učitel takovou zpětnou vazbu poskytne, musí si později najít čas na to, aby zjistil, jak na ni žák zareagoval, a dal mu možnost prokázat vlastní posun.
Pod formativní hodnocení spadají metody poměrně obecné a aplikovatelné napříč předměty i ročníky i zcela konkrétní aktivity, které v hodině zaberou jen pár minut. Na ukázku uvedu několik příkladů technik, které jsou součástí strategie Třídní diskuse a důkazy o učení.
Tříbarevný test
Technikou pro opakování učiva je například tříbarevný test, kdy učitel připraví pro žáky tzv. pretest, který neznámkuje. Nejdřív na něm žáci pracují samostatně a vyplňují jednou barvou, pak ve skupině a vyplňují druhou barvou a nakonec mohou použít libovolné zdroje (učebnice, internet) a vyplňují třetí barvou. Když se na test zpětně podívají, vědí, co zvládli samostatně a na co je třeba se v učení zaměřit. Zároveň při jeho plnění dochází ke vzájemnému učení žáků, spolupráci a posilování sociálních dovedností. U tohoto testu je důležité nakonec sdělit žákům řešení, aby měli garanci správnosti učebního materiálu, který dále využijí při vlastním učení.
Žádné ruce nahoře
Jedním z obecných doporučení je přestat vyvolávat na základě hlášení žáků. Co totiž učitel zjistí, když žáky po položení otázky nechá hlásit se? Kolik žáků zná odpověď? Nikoli. Zjistí, kolik žáků si myslí, že ví odpověď na otázku, a navíc je ochotných s ním spolupracovat. Mohou mezi nimi být žáci, kteří odpověď nevědí, na druhou stranu se nemusejí hlásit ti, kteří ji skutečně znají. Náhodným vyvoláváním bez hlášení (pomocí špachtlí se jmény) aktivujete většinu žáků a získáte mnohem zajímavější reakce. Zřejmě také častěji zazní špatné odpovědi, což je v pořádku, protože jako učitel odhalíte mezery v učení žáků a spolužáci se naučí, že špatná odpověď není hrozba, ale situace, se kterou se dále pracuje. Nespokojte se však s vyhýbavým
já nevím
. V této situaci se mohou zapojit i ostatní a původně vybraný žák poté rozhodne, které řešení považuje za nejlepší, případně se může „zeptat publika“. Zpočátku také nevadí, když žák odpověď pouze zopakuje.
Čas na přemýšlení
Výzkumy ukazují, že učitelé často svým žákům neposkytují dostatek času na přemýšlení, požadují po žácích okamžitou odpověď a v některých případech začnou s hodnocením ještě předtím, než žák domluví. Když položíte otázku, dejte žákům prostor pro formulaci odpovědi, nejlépe tři až pět vteřin. Doba čekání kratší než tři vteřiny není dostatečná pro přípravu ucelené odpovědi, na druhou stranu navýšení doby čekání na více než pět vteřin způsobí ve třídě ztrátu tempa. Stejná pravidla platí i po zodpovězení otázky, tam nechávejte žákům čas na doplnění a případnou korekci.
Hromadné hlasování
Když potřebujeme zjistit míru porozumění celé třídy, použijme hromadné hlasování. Díky tomu dochází k aktivaci každého jednotlivého žáka. Hlasování by mělo probíhat najednou, aby bylo zajištěno, že hlasují skutečně všichni a nikdo neproklouzl bez účasti. Na začátku možná budou žáci „opisovat“, po čase ale přestanou, protože zjistí, že po špatné odpovědi nepřijde trest. Výhodou je také to, že hlasování nezabere tolik času.
Pro hlasování je možné využít hlasovací karty (např. položte otázku se čtyřmi možnostmi A, B, C, D a žáci najednou zvednou kartičku se svou odpovědí), prsty (jeden prst značí A, dva prsty B apod.), palec nahoru (souhlasím) a dolů (nesouhlasím), aplikace (Kahoot) či mazací tabulky (žáci napíšou nebo zakreslí řešení na tabulku). Doporučuju si otázky připravovat předem a plánovat navazující aktivity.
Podrobněji si o jednotlivých technikách, kterých jsou desítky, můžete přečíst v publikaci Zavádění formativního hodnocení (EDUkační LABoratoř, 2017), ideální je však dlouhodobá metodická podpora pedagogů. Jednou z možností jsou učící se komunity učitelů, na které se zaměříme příště.

 

Zdroj: Pro dubnové vydání časopisu Řízení školy MIchal Orság, ředitel, EDUkační LABoratoř


Diskuse - Počet příspěvků: 0