Žákovské parlamenty musejí chtít školy

Obzvláště na středních školách je poměrně zažitá představa, že studenti díky parlamentu začnou trochu aktivisticky asertivněji říkat, co se jim ve škole nelíbí. Žákovský parlament jako pouhý nástroj participace, kdy mají žáci možnost se vyjadřovat k dění ve škole, je poměrně silný stereotyp – zažitý dospělými i mladistvými. Funkční žákovský parlament je komplexní vzdělávací nástroj, který za užití konstruktivistické a zážitkové pedagogiky připravuje žáky na život v demokratické společnosti. Je to tedy pomocník občanského vzdělávání. O indoktrinaci nemůže být řeč, jelikož se v něm nikdo neučí, co si má myslet, ale trénuje občanské dovednosti a posiluje také odpovědné postoje.

Funkční žákovský parlament (někde se používá slov senát, samospráva, rada – vlastně jde stále o to samé) je skupinou volených žáků jedné školy (zpravidla jsou v něm zastoupeni dva žáci z každé třídy). Od spolužáků ve třídách i učitelů sbírají informace o tom, co by mohli ve škole zlepšit, případně co se jim ve škole líbí a chtěli by to nadále rozvíjet. Na pravidelných schůzkách parlamentu (ideálně každý týden na alespoň 45 minut) řeší, jakým způsobem těmto nápadům vyjít vstříc. Průběžně se žáci v parlamentu učí, jak nápady přetavit v projekty, které mohou nejprve s podporou pedagogů a následně samostatně realizovat. Učí se přitom komunikovat, moderovat si efektivně zasedání, dělit si rovnoměrně práci a odpovědnosti, spolupracovat, vytvářet procesy, které berou ohled na skupinovou dynamiku, dotahovat nápady/projekty či úkoly do konce a reflektovat své úsilí. Spolužáky ve třídách pak členové parlamentu pravidelně informují o své činnosti a snaží se je postupně víc a víc zapojovat do činnosti ŽP. Interně členové parlamentu průběžně neustále reflektují svou činnost (zvědomují si svou zkušenost – zažité úspěchy i neúspěchy) a rozvíjejí efektivitu fungování (zvyšují dopad své činnosti na co nejvíce lidí).

V tematické zprávě ČŠI z roku 2017 s názvem se můžeme dočíst, že z celkového počtu 1 308 středních škol má 596 žákovský parlament. Jejich rozložení na jednotlivých typech škol je bez překvapení: nejvíce parlamenty působí na gymnáziích, nejméně na učilištích. Nicméně z naší zkušenosti, kdy jsme v průběhu dvou let ověřovali na 21 školách různých typů fungování parlamentů, se ukazuje, že to jde všude stejně dobře.

Pokud parlament nemá být pozlátkem, ale přínosným vzdělávacím nástrojem, je třeba pro jeho založení udělat tři věci: získat pro myšlenku vedení školy, najít schopného a motivovaného koordinátora a naladit pedagogický sbor tak, aby věděl, že se parlamentu nemusí bát, že mu ve škole naopak nejspíš vyroste vydatný pomocník.

Ředitelka či ředitel školy by měli vědět, co parlament je, proč ho ve škole mají chtít a hlavně že pro jeho podporu je třeba udělat poměrně dost věcí. Parlament potřebuje mít prestižní místo v prostoru budovy školy i v rozvrhu hodin. Přece jen se po žácích chce, aby ve svém volném čase dělali něco pro školu a přitom se ještě učili… Stejně tak koordinátor, který nesmí být vybrán vedením, ale musí po této pozici „skočit“ sám, by měl absolvovat základní DVPP, kde načerpá různé metodické tipy a návody. Podporou koordinátorovi, ale i parlamentu je pak jednoznačná komunikace vedení školy před pedagogickým sborem, který by se měl dozvědět, proč ředitel parlament chce a co to pro školu znamená. I pedagogický sbor by měl mít možnost se v základech proškolit, jak myšlenku podpořit.

Naštěstí pro všechny, kdo začínají anebo tápou, v ČR funguje síť Škol pro demokracii – škol, které už mají parlament a dávají to o sobě vědět, síťují se a vzájemně podporují. Jejich páteří jsou pak krajská konzultační centra. Kontakty na ně, ale také základní metodickou podporu (Trénink koordinátora parlamentu, Žákovský parlament v životě školy) či videa a projekty parlamentů najdete na .

Vedení školy musí mít jasno v tom:

 

Koordinátor se musí během jednoho roku „přeměnit “ z učitele v koordinátora ŽP, který umí uplatňovat konstruktivistický přístup při předávání odpovědnosti dětem, pracovat se skupinovou dynamikou a používat prvky zážitkové pedagogiky, což vyžaduje z jeho strany vysoké nasazení a dostatečný prostor a čas, aby nedocházelo k tomu, co se přihodilo jednomu ze zúčastněných:

 

Žákovský parlament na každé škole vypadá trochu jinak, jelikož má jiný počet žáků, jiné vzdělávací cíle či jinou strategii a důvody, proč a jak byl zaveden. Je proto nezbytné si stanovit, jak bude váš ŽP vypadat, jaké bude mít parametry a cíle. Seznamte s tím pedagogy i žáky své školy.

Pokud už jste se rozhodli, že se vám myšlenka parlamentu líbí a doporučení pro založení jsou pro vás reálně splnitelná, možná si říkáte: „No jo, když to funguje, tak to může bejt pěkný, ale u nás by to asi nešlo, protože…“ Vězte, že si to říká opravdu hodně lidí. Parlament není nízkoprahová záležitost, ale ani nic, co by záleželo na regionu, financích, potenciálu žáků či typu střední školy. Například i školy v sociálně vyloučených lokalitách mají skvěle fungující parlamenty a není rozdílu mezi metodikou práce na základních a středních školách, a to i přesto, že většina parlamentů v ČR je na ZŠ.

Tak jako je na základních školách výhodou větší sepětí mezi třídou, třídními učiteli a žáky z parlamentu, tak zase na školách středních můžete těžit ze zralejší dovednostní úrovně při moderování zasedání, dělbě úkolů či prezentačních dovednostech, což jsou věci, kterým se děti do 15 let musejí hodně učit. Velmi dobré zkušenosti máme i se ŽP na učilištích, které v důsledku fungují hodně podobně jako ty na základních školách. Metodická podpora tu zkrátka je, dobré zkušenosti taky a je jen na vás, zda chcete a něco práci s parlamentem dáte…

Ať se to někomu líbí, nebo ne, sám si i po letech praxe s parlamentem stále nejvíce cením toho, že díky parlamentu mohou mladí lidé pochytat základní principy a hodnoty, na kterých stojí demokracie. Nejde o politiku, ale o občanství – o demokratické občanství. A to, že se během práce upevňují vztahy ve třídách, žáci se učí různé soft skills, akční skupinky mladých lidí přispívají svým časem, prací a úsilím tomu, co se ve škole děje a jak škola vypadá, a mají možnost tak zakusit svůj díl odpovědnosti, to je už jen onou pověstnou třešničkou na dortu.