Mladí dospělí ve škole a práce s nimi

Je jasné, že zletilost je ve většině případů pouze v oblasti práva. Mladí dospělí jsou nezralí, ještě zdaleka nejsou připraveni na samostatný život. Potřebují zázemí a rodiče či jiní dospělí, dosud zodpovědní za jejich výchovu, jsou stále velmi důležití, a to nejen proto, že je živí, šatí, zabezpečují jejich potřeby a poskytují jim domov. Měli by být také těmi, kdo je stále ještě chrání a do určité míry vedou. Na druhé straně má mladý dospělý svá práva, z nichž je v kontextu našeho tématu nejdůležitější právo svobodně o sobě rozhodovat, uzavírat smlouvy a právo disponovat vlastními příjmy (přídavek na dítě, alimenty, sirotčí důchod). Má také přirozenou touhu se jako dospělý prosadit.

Tyto okolnosti mohou vést ke složitým situacím v rodinách, v nichž není všechno v pořádku. Co tím myslím? Na straně "dítěte" je to , selhávání ve škole a odmítání plnit jakékoliv povinnosti. Na straně rodičů to může být přespříliš ochranářská či despotická výchova, na opačném pólu pak jejich nezájem a někdy i nepřátelství (např. v rodině, kde je nový partner a dítě je jen trpěné). Samostatnou kapitolou jsou pak rodiny sociálně slabé, pro které žák střední školy představuje velkou finanční zátěž, a také rodiny dysfunkční, s průvodními sociálně patologickými jevy (závislosti, domácí násilí, týrání nebo pohlavní zneužívání).

Je zřejmé, že , většinou probíhají dlouhodobě a měly být dávno řešeny. S nástupem zletilosti však mohou eskalovat. Mladý člověk, ale i jeho rodiče jsou ve svých pozicích zranitelnější. Rodiče jako by "ztratili páky" na usměrňování dítěte. Při řešení problémů se musejí spoléhat především sami na sebe. A podobně je na tom i mladý dospělý žijící v nevhodném rodinném prostředí. Ani jedna strana se často neorientuje ve svých právech, neví, kde hledat pomoc, kam se obrátit. Proto často volí nevhodné kroky, či naopak nepodniknou nic. V konečném důsledku pak nastává situace, kdy je další zdravý vývoj mladého člověka . Buď zůstává "viset na krku" svým rodičům a zahajuje parazitický způsob života, nebo naopak odchází z rodiny do nejistoty, často na úkor svého dalšího vzdělávání. Případně zůstává v nevhodném prostředí a trpí.

Proč se vůbec zabývat problematikou mladých dospělých na středních školách? V čem je jejich postavení specifické? Domnívám se, že v mnoha případech škola ani nepotřebuje rozlišovat mezi nezletilými a zletilými žáky a vytvářet zvláštní pravidla pro ty, kteří ke zletilosti dospěli. To platí tehdy, když všechno funguje, jak má, "děti" si plní své povinnosti a jejich rodiče, kteří už nejsou jejich zákonnými zástupci, se chovají zodpovědně, mají se svými dětmi dobrý vztah, vytvářejí jim dobré zázemí a ve studiu či učení je podporují - a také se přirozeně zajímají o jejich prospěch a docházku, komunikují se školou a jejich děti to považují za samozřejmé. Vyskytne-li se problém (většinou s prospěchem či docházkou), je spolupráce školy, rodičů i dítěte zpravidla úspěšná a daří se nalézt řešení. Mladý člověk pokračuje postupně a adekvátně vzhledem ke svému věku na . Tak by to mělo být a snad většinou i je.

V praxi však bohužel také není nouze o případy, kdy jsou s nástupem zletilosti studenta pedagogové stavěni do nové situace, a někdy dokonce i do nové role. Vycházet přitom musejí z našeho , podle kterého je teď hlavním zodpovědným právě mladý, čerstvě zletilý člověk, který ve škole selhává, případně ve své roli selhávají jeho rodiče (jak jsem popsala výše). Již zde nefiguruje OSPOD, na který by bylo možné se obrátit s žádostí o spolupráci, není jednoduché volat rodiče k odpovědnosti a do hry vstupuje kreativita, osobní nasazení a zkušenosti pedagogů, zejména pak pracovníků ŠPP.

Mladí dospělí jsou žáky i nižších ročníků středních škol. Je to jednak dáno již léta rozšířenou praxí odkladů povinné školní docházky, tak také poměrně snadným přecházením z jedné školy na druhou. Stává se, že po předcházejících selháních nastupuje žák do další školy, která jej ochotně přijme a dá mu další šanci. Pak vedle sebe sedí ve třídě šestnáctiletí, ale i devatenáctiletí a starší. Už to samo o sobě přináší specifickou situaci do klimatu třídy a může vést k problémům. však přináší i rozdíly v přístupu, například v oblasti omlouvání absencí nebo komunikace s rodiči ohledně případných problémů.

Podle školského zákona mají u zletilých žáků osoby, které vůči nim plní vyživovací povinnost, o jejich prospěchu a docházce. Velmi často je však zjišťování informací ponecháno na jejich aktivitě a ta může být nulová. Pokud pak ze školy odchází jakákoliv písemnost, je adresována zletilému žákovi a rodiče se nemusejí nic dozvědět. Mohou tak být odříznuti od důležitých informací, které by jim umožnily včas zasáhnout v případě, že jejich dítě ve škole selhává.

Podle výpovědí pedagogů, se kterými jsem mluvila, je velký . Školy se studijními obory se mohou soustředit především na svou vzdělávací funkci, i když ani zde to neplatí vždy. Do učebních oborů však nastupuje mnoho dětí bez dostatečných znalostí, se závažnými výukovými problémy a rizikovým chováním. Zároveň je navštěvuje výrazně vyšší počet žáků bez podporujícího zázemí, s přítomností sociálně patologických jevů v rodině. Právě kombinace negativních faktorů pak vzdělávací proces velmi komplikuje.

Střední odborné školy, kde převažují učňovské obory, tedy (chtě nechtě) plní daleko častěji než školy se studijními obory i funkci socializační, kterou kompenzují špatný vliv rodiny. Škola se může stát prostředím, ve kterém se ohrožení mladí lidé mohou cítit dobře, nacházet úspěch a uznání a případně i pomoc a podporu v obtížných situacích. ŠPP ve spolupráci s dalšími pedagogy, zejména třídními učiteli, přitom sehrávají významnou roli. Má to tak skutečně být? Domnívám se, že je to zcela v souladu s vyhláškou, která upravuje činnost ŠPP. Nicméně aby vše fungovalo, stávají se pracovníci ŠPP často jakýmsi předvojem sociálních a terapeutických služeb, což klade velké nároky na jejich profesionální - především na komunikační dovednosti a celkový přehled o poskytovaných službách.

Uvedené případy představují typické situace, kterými se ŠPP na středních školách někdy zabývají. Považuji za důležité zmínit zde obecné předpoklady týkající se všech žáků, které škola vytváří, aby předešla jejich selhávání a měla pokud možno co nejlepší přehled o tom, co se s nimi děje. Zčásti vycházím i ze zkušeností pedagogů, se kterými jsem vedla rozhovor. Důležitou roli při hraje ŠPP, ale samozřejmě i vedení školy.

považuji za základní předpoklad, aby mohla být žákům škola užitečná při zvládání jejich osobních problémů. Mladý člověk se svěří jen tehdy, když cítí důvěru a bezpečí - ať už komukoliv. Sdělení informací o sobě či spolužákovi zároveň občas podmiňuje mlčenlivostí nebo ze strachu či kvůli celkové beznaději odmítá nabízené kroky. To přivádí pedagogy do složitých dilemat, někdy i na hranici zákona (např. v případě trestné činnosti, u níž platí obecná povinnost překazit její další páchání nebo čin nahlásit). I pedagog se tedy potřebuje někdy svěřit a poradit, aniž by se musel bát, že žákovi (nebo sobě) ublíží.

K tomu bodu snad není třeba nic dodávat. Snad jen to, že přirozeně chrání dobře fungující žáky a ovlivňuje chování těch, kteří mají s hranicemi potíže.

Někteří rodiče jsou při kontaktu se školou horliví, přímo invazivní, někteří se ve škole neukážou, jak je rok dlouhý. Domnívám se, že je aktivní s rodiči ze strany školy v případě problémů žáka důležitý, byť je v některých případech zbytečný a také často náročný, protože komunikace s některými rodiči vůbec není příjemná. Komunikace s rodiči závisí samozřejmě především na třídních učitelích, ale pro ty je výhodné, když se mohou opřít o zavedená pravidla a případně i další podporu (ze strany vedení školy nebo poradenského pracoviště). Ne pro každého rodiče jsou informace přístupné přes internet, a osobní kontakt je proto také důležitý, zejména u žáků, u nichž hrozí nějaké potíže.

Zejména střední odborná učiliště navštěvují žáci s mezerami ve vědomostech, které jim brání dosáhnout úspěchu v teoretických předmětech. Na druhou stranu jsou mnozí - za příznivých podmínek a vstřícného jednání - schopni být velmi úspěšní v praktické výuce. Pečlivý výběr provozoven, v nichž probíhá odborný výcvik, a úzká spolupráce s mistry jsou toho základním předpokladem. Významná je i spolupráce s firmami, které mají zájem o zaměstnávání absolventů školy, což dává snaze žáka smysl a staví jej před nějaký cíl, přestože ze strany rodiny nemusí mít žádnou podporu. pak může být motivujícím prvkem pro větší úsilí ve škole. Vstřícnost a naopak devalvující přístup učitele teoretického předmětu pak může konečný výsledek výrazně ovlivnit.

U žáků se někdy objevují jasné , že se něco nezdravého děje: neúčast na školních akcích, které vyžadují finanční spoluúčast, chybějící školní pomůcky, únava a patrné vyčerpání, skleslost, podezřelá zranění, nápadné zhoršení prospěchu či změna chování. Podobné opakující se jevy by měly být podnětem ke konzultaci s třídním učitelem nebo s ŠPP, ať už je zachytí kdokoliv.

Je skvělé, že školní poradenská pracoviště na školách fungují. Jejich pracovníci často řeší složité problémy, z nichž práce se zletilými žáky tvoří jen malou, byť náročnou část, vyžadující zejména jejich zkušenosti a dovednosti. Je vždy výhodou, když s vedením školy tvoří tým, spolupodílejí se na vytváření a uplatňování pravidel na škole a mají maximální podporu. Snad to tak většinou je. Co konkrétně však ke své práci potřebují?

Vyhláška stanovuje pro pracovníky ŠPP . Některé musejí splnit vždy, některým se věnují, pokud na ně mají čas. Troufám si tvrdit, že řada z nich proto pracuje i nad rámec své pracovní doby a možná právě na naléhavých případech konkrétních žáků. Rozšíření jejich úvazku a případně posílení ŠPP o další odborníky proto musí být velkou pomocí. Jde samozřejmě především o otázku peněz, ale i o vůli a ochotu vedení se v této věci angažovat. Jak jinak je možné, že na některých školách jsou na ŠPP speciální pedagogové a psychologové, na jiných si pracovníci musejí "ukrádat čas" pod návalem jiných (např. třídnických) povinností?

Situace, kdy pracovník ŠPP řeší složitý případ žáka, klade na jeho dovednosti velké nároky. Musí zvládat často velmi obtížné rozhovory, zorientovat se v situaci a někdy i v zákonných normách, promyslet a dohodnout rozumné kroky k řešení, mít přehled o službách, které může nabídnout, a komunikovat s jejich poskytovateli. Pracovníci jsou pro svou roli jistě dostatečně kvalifikovaní, nicméně další (v krizové intervenci, v komunikačních dovednostech zaměřených na konkrétní situace, v nabídce sociálních služeb) může výrazně podpořit v kvalitu jejich práce a vyzbrojit je dalšími kompetencemi.

Podle vyhlášky mají pracovníci ŠPP metodicky vést ostatní pedagogy na škole, což není zrovna vděčná úloha. Aby byli úspěšní, potřebují se opřít o své vedení, o pravidla, mít možnost bez obav řešené problémy .

Z uvedených situací z praxe je zřejmé, že se pracovníci ŠPP dostávají do emočně a někdy i eticky velmi náročných situací a zabývají se složitými problémy. V některých případech je pro ně velmi obtížné udržet si svou hranici a nebrat si více odpovědnosti, než kolik jí ve skutečnosti mají. Možnost pravidelně reflektovat svou práci, pracovat na její kvalitě a svých kompetencích, hledat dobrá řešení a vyrovnávat se s pocitem, že se něco nepovedlo, nabízí právě . Supervize si teprve hledá do školství cestu a něco stojí, ale postupně se otevírají cesty, jak na ni finančně dosáhnout. Pokud o ni pracovníci ŠPP stojí, je vhodné je podpořit.

Dobrá je vždy důležitá. V případě zletilých žáků, při práci s nimiž se pracovník někdy pohybuje na tenkém ledě, tím spíše. V článku jsem se pokusila popsat, jak taková práce může vypadat. Mnozí ředitelé škol a jejich zástupci samozřejmě vše znají, sami se v jednotlivých "kauzách" angažují a své pracovníky podporují. Chtěla jsem však také poukázat na to, co pracovníci od svého vedení potřebují. Na zamyšlení se nad tím, obávám se, někdy pro množství povinností nezbývá čas a pracovníci si o něj sami neřeknou. A to je škoda.