Dnešní mládež se na technicky zaměřené střední školy příliš nehrne. Patří totiž mezi těžší obory studia, tak proč si komplikovat v 15 letech život. Klasické dílny ze základních škol zmizely, a tak pojmy šroubovák či pilník působí jako vytažené ze slovníku cizích slov. Co naplat, že praxe bije na poplach a léta upozorňuje na to, že na trhu práce technicky vzdělaní lidé chybí a především chybět budou. Je zde však další, možná ještě větší problém: Kdo bude v budoucnu učit na technicky zaměřených školách odborné předměty?
Kdo bude v budoucnu učit na „průmyslovkách“?
Problém, o kterém se nemluví
Mgr.
Jiří
Nekuda,
předseda AŘHŠ, ředitel Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy, Teplice
Jaký je stav dneska? Zatím relativně dobrý. Porevoluční doba přivedla do průmyslových škol řadu technicky vzdělaných lidí. Na řadě míst končila armáda, krachovaly technicky zaměřené podniky, nedařilo se soukromé podnikání. Zejména armáda disponovala absolventy velmi kvalitních, technicky zaměřených vojenských vysokých škol. Jenže tito lidé pomalu odcházejí do důchodu, popřípadě se k němu rychle blíží. A za nimi je pusto a prázdno... Současný stav je tak časovanou bombou, o které se zatím moc nemluví.
Jako vystudovaný matematik jsem zvyklý zdůvodňovat si věci logicky. Vyjděme z léta známého faktu, že na trhu práce chybí technicky vzdělaný personál, na poplach bije Hospodářská komora, Svaz průmyslu a obchodu, zahraniční investoři. Kvalifikovaný odborník s praxí tedy zůstane bez práce jen těžko. Je za tohoto stavu vůbec možné, aby ředitel školy přesvědčil vysokoškolsky vzdělaného (jak to ukládá zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů) odborníka s praxí, aby šel pracovat do školství? Čím ho můžeme přesvědčit? Penězi? Těžko, ty ve školství nejsou a nebudou. Odborníka s praxí ze soukromé sféry určitě neohromím platem 25 tisíc korun hrubého.
A motivace předat své vědomosti a znalosti někomu, kdo po tom touží? Bez komentáře. Na to jsem již ve školství dlouho. Tudíž logicky docházím k závěru, že pokud chybí odborníci s praxí v soukromé sféře, budou stále častěji chybět ve školství. A to je ten pověstný začarovaný kruh – pokud nebudou střední průmyslové školy disponovat kvalitními odborníky s praxí, budou postrádat motivované žáky se vztahem k technice, ze kterých se budou v budoucnu stávat kvalitní odborníci s praxí, kteří by mohli ovlivňovat novou generaci techniků.
Snaží se stát řešit problematiku absence technicky vzdělaných absolventů? V rámci možností ano. Rok 2015 je rokem technického vzdělávání a v současně době končí projekt IPo (projekt na podporu technického a přírodovědného vzdělávání), který přinesl do technických škol významné prostředky, zejména do vybavení a podpory budoucích zájemců o technické obory. V každé firmě či škole jsou však tím nejcennějším lidé. Můžu mít pro výuku supermoderní vybavení, ale rozhodující je vždy učitel. A to nejen tím, že umí vybavení používat, ale především tím, že dokáže žáky „přitáhnout“ k technice. Ať je dnešní mládež jakákoli, jedna věc se již léta nemění. Žáci moc dobře rozpoznají učitele, který něco umí, od toho, který se je pouze snaží přesvědčit, že něco umí. Mám však velké obavy, že právě ta druhá „verze“ učitelů v budoucnu obsadí řadu míst na průmyslových školách a ještě více odradí případné zájemce o studium na technických školách.