Cesta ke spokojenosti ve škole? Například konstruktivní studentský parlament

Již několik let jsem ředitelkou ZŠ J. Gutha-Jarkovského a stejnojmenného gymnázia. Po celou tuto dobu se snažím obě školy vést tak, aby v nich byli žáci, ale také učitelé i všichni ostatní zaměstnanci spokojení a chodili do školy rádi a aby s ní byli spokojeni i rodiče žáků. Každý, kdo se v téhle pozici někdy ocitl, ale možná i ten, kdo takovou možnost neměl, si dokáže představit, že je to nelehký úkol. Žáků máme více než osm set a připočtěte také jejich rodiče. Počet zaměstnanců se blíží stovce. Není tedy jednoduché vyhovět všem. Jeden z mých kolegů kdysi v jednom rozhovoru do studentského časopisu řekl, že si v určitém okamžiku uvědomil, že existuje nějaké "my" a nějaké "oni". A doplnil, čím se tyhle skupin liší a že nikdy nemohou splynout.

Dosáhnout toho, aby ve škole vládla všeobecná spojenost, je tedy velmi těžké a vždy je třeba hledat nějaké styčné body a kompromisy. Poslouchat názory zaměstnanců a reagovat na ně může být svým způsobem jednodušší. Ředitelé mají v tomto ohledu mnoho možností a nástrojů, jak to učinit. V poslední době se navíc často rozšiřuje spektrum zaměstnanců školy - stále častěji se ve školách objevují asistenti pedagoga, ale také různí odborní poradenští pracovníci (speciální pedagogové, psychologové atd.). Tito pracovníci mohou mít zase jiné potřeby a představy než učitelé.

Domnívám se, že ředitelé škol v poslední době poměrně dobře ovládají i komunikaci se zákonnými zástupci, tedy rodiči žáků. Školy mají vesměs jasně nastavený způsob komunikace. Rodiče vytvářejí spolky, mohou být členy školské rady i jinak promlouvat do života školy. Z mých zkušeností je patrné, že díky kvalitní komunikaci s rodiči předchází vedení školy spoustě nedorozumění, nepříjemností a problémů.

Nejpočetnější a také velmi důležitou skupinou ve školním prostředí jsou však žáci. Jejich počet ve škole zpravidla výrazně převažuje počet zaměstnanců. Žáci chodí do školy obvykle proto, aby se něco naučili a rozvinuli svůj potenciál. Podle mého názoru toho snadněji a lépe dosáhnou ve škole, kde panuje dobrá atmosféra, je v ní příjemné prostředí, pracují v ní zajímaví a inspirující učitelé, ale kde je také vyslyšen a respektován názor žáků. A tady před vedením školy stojí nelehký úkol. Žáci jsou totiž skupinou nejen početnou, ale i velmi rozmanitou, reprezentující široké spektrum názorů. V tomto ohledu vždy pochopitelně záleží na mnoha faktorech - např. o jaký typ školy se jedná, kde se nachází, z jakého prostředí pocházejí její žáci, jaký má škola vzdělávací program atd.

V rámci své činnosti jsem vždy hledala cesty, jak efektivně zjistit názory žáků a jak je poté aplikovat do praxe. Vždy jsem se snažila o co největší otevřenost. Naši žáci několikrát vyplňovali různé dotazníky, poměrně otevřeně hovořili s třídními učiteli či poradenskými pracovníky školy, své názory vyjadřovali i v různých školních časopisech. Měli a stále mají možnost kdykoli přijít za vedením školy a vyjádřit svůj názor. Pokud mají nějaký požadavek, připomínku či nápad, snažíme se s nimi konstruktivně pracovat a reagovat na ně.

Ukázalo se však, že s připomínkami mají odvahu přijít pouze někteří jedinci, a ostatní to pokaždé nemusejí vnímat jen pozitivně. Vždy jsme se proto snažili, aby se žáci ve větším počtu podíleli na některých rozhodnutích vedení školy i na realizaci některých akcí. Proto mají již několik let možnost promlouvat do nebo třeba - např. dny otevřených dveří, festival Jeden svět v Truhle či každoroční maturitní ples. Škola se také pravidelně snaží oceňovat úspěchy svých studentů v nejrůznějších vědomostních, sportovních, kulturních či jiných soutěžích. Učitelé se podrobně zabývají ročníkovými pracemi svých žáků a autoři nejvydařenějších z nich prezentují své práce na společném setkání. Následně pak porota, složená z učitelů i žáků, vybírá a oceňuje nejlepší z nich.

Ve výčtu podobných aktivit bych mohla pokračovat dál. V posledním školním roce však ve škole došlo v tomto ohledu k velmi významné změně - vznikl . Pokusů založit na půdě školy takovou organizaci proběhlo v minulosti už několik, nikdy se je však nepodařilo dotáhnout do konce. Vždy jsme přitom žákům zdůrazňovali, že se jedná o jejich vlastní organizaci, tedy že si její strukturu a jiné náležitosti musejí vytvořit sami. A právě to byla velmi často nejtěžší překážka na cestě k úspěchu. Letos se ji žákům školy podařilo úspěšně překonat a školní parlament se stal důležitou součástí života školy.

Kdo by si myslel, že žákovská samospráva slouží pouze k tomu, aby kritizovala vedení školy či učitele, by byl velice překvapen. Školní parlament naší školy se zatím jeví Zaměřila se především na organizování zajímavých projektů a akcí - školního bufetu, debaty zajímavých osobností či zvelebování školního prostředí. Zjednodušeně řečeno - žákům nejde o řeči a sliby, ale o aktivní činnost. Díky tomuto přístupu se jim podařilo vytvořit kvalitní obraz školního parlamentu mezi učiteli, žáky i rodiči. Jistě se jim to podařilo i díky tomu, že pravidelně a otevřeně komunikují jak mezi sebou, tak s vedením školy.

Role ředitele školy je v mnoha ohledech obtížná. Musí disponovat řadou schopností a znalostí. Pracuje s lidmi z různých skupin, které mají nejrůznější zájmy, a základ jeho práce tvoří především kvalitní komunikace se všemi zúčastněnými. Největší odměnou za jeho každodenní snahu je úspěšný a spokojený student. Každého ředitele těší, když může být na své žáky i zaměstnance hrdý. Já mám to štěstí, že důvodů k hrdosti mám každoročně víc než dost. Studentský parlament, který letos vznikl na naší škole, je jedním z nich.