Jak již název napovídá, určitým problémem se ukázala být spolupráce a vzájemná komunikace mezi vedením školy a vedoucí školní jídelny. Zvláště po ukončení cyklu seminářů pro vedoucí školních jídelen, které proběhly plošně po celé Praze v průběhu ledna a února, a následného dotazníkového šetření, jsme začali zjišťovat, že ne každý ředitel školy považuje vedoucí školní jídelny za partnera, se kterým je dobré spolupracovat a který by mohl školu obohatit o spoustu nápadů a podnětů.
Ředitel školy versus školní jídelna – partneři nebo protivníci?
Ilona
Kumžáková Richterová,
oddělení regionálního školství, Odbor školství a mládeže MHMP
Poměrně časté byly případy, kdy vedení školy ustupovalo pedagogům a zasahovalo do tvorby jídelních lístků, aniž by bralo v potaz, že školní stravování je primárně stravování pro děti, žáky a studenty, a rozhodně ne pro pedagogické pracovníky školy. Pro ilustraci několik konkrétních situací, ke kterým dle slov vedoucích školních jídelen dochází a bohužel nejsou nijak výjimečné:
„My teď držíme dietu, vařte nám jen něco dietního.“
„Tohle nejíme, to tam nechceme...“
„Tak tady mám ráda obě jídla, tak to nemůže být v jeden den, rozhoďte to do dvou dnů...“
Neobvyklé nebyly ani případy, kdy pedagogové sepisovali petice, co a jak se má vařit, včetně technologického postupu, protože „já přece doma taky vařím večeři pro rodinu, tak co by asi bylo tak složitého na tom, vařit pro děti ve škole...“
Samozřejmě tím nechci tvrdit, že by všichni ředitelé považovali školní jídelnu a její pracovníky za něco méněcenného, co se školy vůbec netýká. Naopak, naštěstí ve většině případů je spolupráce se školní jídelnou velice dobrá a plně ku prospěchu žáků, pedagogů i rodičů. Přesto je oněch 30 % případů, kdy spolupráce nefunguje tak, jak by měla nebo mohla, dostatečně alarmující. I proto se Magistrát hlavního města Prahy ve spolupráci s Asociací zřizovatelů školních jídelen rozhodl uspořádat cyklus školení pro ředitele škol, opět plošně pro všechny městské části. Cílem seminářů bylo přiblížit vedení škol chod celé školní jídelny, poskytnout jim v kostce přehled o spotřebním koši a jeho plnění, vysvětlit, na co se při kontrolách a hodnoceních zaměřuje ČŠI, poskytnout aktuální informace z oblasti legislativy školního stravování a také z oblasti implementace dietního stravování. V neposlední řadě jsme chtěli krátkou přednáškou upozornit na důležitost komunikace mezi vedením školy a školní jídelnou, ale také směrem k rodičům, a to především ve vztahu k současnému modernímu trendu zabývat se až nepřiměřeně často tzv. „zdravou“ stravou, což může v konečné fázi vést až k poruchám příjmu potravy.
Zpočátku jsme měli obavy, zda vůbec ředitelé škol přijmou účast na semináři, a pokud ano, s jakou se setkáme odezvou. Musím s potěšením konstatovat, že jsme byli velice mile překvapeni – ano, našli se i ředitelé, pro které byl seminář „ztrátou času, protože jim nikdo nemusí radit, jak mají komunikovat, jak rozpoznat anorexii a spotřební koš je nezajímá, na to mají vedoucí ŠJ...“ – nicméně většina odcházela ze semináře s tím, že obdržela ucelené a souhrnné informace, že má věcné argumenty pro rodiče, že se dozvěděla konkrétně, jak je to s implementací dietního stravování, a že setkání a diskuze s ostatními řediteli i z jiných městských částí pro ně byla přínosem a možností vyměnit si zkušenosti.
Z ohlasů vybíráme:
„Seminář byl výborný, smysluplný a podporující. Nové informace jsem získala ke spotřebnímu koši.“ (MŠ Praha 8)
„Získala jsem nové, zajímavé a inspirativní informace.“
(ZŠ Praha 12)
„Seminář byl obsáhlý, zajímavé byly i připomínky ředitelů škol.“
(Gymnázium Praha 7)
„Velmi dobře uspořádaný obsah semináře k doplnění a rozšíření informací ohledně stravování a činnosti školních jídelen a ČŠI.“
(SOU Praha 5)
„Seminář hodnotíme kladně, doba jde dopředu a na každém semináři zazní něco nového, co lze zařadit do naší práce. Proto se rády zúčastníme dalších seminářů a diskuzí.“ (MŠ Praha 12)
„Seminář byl pro mne přínosem – získala jsem základní, konkrétní a přehledné informace týkající se právě dietního stravování. Vlastní školní projekty zdravého životního stylu nemáme, ale se ŠJ spolupracujeme, protože u našich dětí, které jsou především z problémových, sociálně slabých rodin, jde především o plnohodnotnou vyváženou stravu, která většině z nich doma zcela chybí.“
(MŠ Praha 8)
„Seminář byl pro mne přínosem, zjistila jsem, že jsou lidé a organizace, kterým na kvalitním stravování záleží, tak jako nám.“
(MŠ Praha 3)
„Získala jsem především informace o novele vyhlášky o školním stravování a o aplikování diet ve školní jídelně.“
(MŠ Praha 5)
„Seminář se mi líbil, potvrdil mi, že školní jídelny mají ve školách své nezastupitelné místo a doufám, že to tak zůstane.“
(MŠ Praha 13)
„Nové poznatky jsem získala zejména v oblasti legislativních změn, dietního stravování a při závěrečné diskuzi.“
(MŠ Praha 3)
„Dne 14. června 2016 jsem byla se svojí paní ředitelkou na školení o školním stravování pro ředitele škol Prahy 13. Byla jsem velice potěšena, jakým způsobem všichni přednášející problematiku školního stravování ředitelům škol přiblížili. Já mám štěstí, že pracuji vedle paní ředitelky, pro kterou jsem partnerem, a proto mám možnost v naší mateřské škole zviditelňovat nelehkou práci správních zaměstnanců. Není tomu tak ale všude. Je přitom zřejmé, že bez kvalitních školníků, uklízeček (mnohdy jsou to první zaměstnanci školy, se kterými se dítě, žák, student ráno ve škole potká), hospodářek, ekonomek, administrativních pracovnic, vedoucích školních jídelen (v mateřských školách tato funkce v sobě skrývá i funkci hospodářky, ekonoma, administrativní síly, školníka) a schopných kuchařek by školy a školská zařízení v žádném případě nemohly dobře fungovat. Všichni tito zmiňovaní správní zaměstnanci patří do společenství školy spolu s ředitelem, zástupcem a pedagogickým sborem. Společně vytvářejí kulturu školy, svým snažením reprezentují školu na veřejnosti. Bez nepedagogických pracovníků si nelze chod škol a školských zařízení vůbec představit. Bohužel, při oceňování zásluh je na tyto pracovníky stále zapomínáno, a dokonce jsou velice často ignorováni řediteli i pedagogickými pracovníky. Tím pádem tito pracovníci neexistují ani pro rodiče (pouze jedenkrát za moji dlouholetou praxi ve školství přišel rodič poděkovat za krásný přístup k dětem paní uklízečce a kuchařkám za jejich kvalitní práci), děti, společnost. Jejich náročná práce je brána jako samozřejmost. Proto velice děkuji za vaši snahu zviditelňovat kvalitu školního stravování u pedagogů a veřejnosti. Věřím, že se postavení zaměstnanců školních jídelen a i ostatních nepedagogických pracovníků na školách a ve společnosti časem zlepší a začnou být vnímáni jako rovnocenní partneři a kvalitní zaměstnanci školství.“
(hospodářka školy, Praha 13)