Vyzvedávání dítěte ze školní družiny rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do péče

MPSV ve svém vyjádření uvedlo, že v situaci, kdy styk rodiče s dítětem není upraven soudním rozhodnutím, závisí forma a rozsah styku na dohodě rodičů. Není-li tedy styk rodiče s dítětem upraven rozhodnutím soudu, nemůže rodič, který nemá dítě ve své péči, uplatňovat své právo na osobní styk s dítětem jednostranně bez dohody s druhým rodičem, ale musí se na podobě svých osobních kontaktů s dítětem dohodnout s rodičem, který má dítě v péči. Pokud se oba rodiče nedohodnou, může o úpravě styku rodiče s dítětem rozhodnout soud na základě návrhu jednoho z rodičů, nebo i bez návrhu.

V případě, že škola, školské nebo předškolní zařízení mají k dispozici potřebné informace o úpravě péče o dítě a úpravě styku s dítětem, mohou předat dítě rodiči, který nemá dítě svěřeno do péče, za splnění následujících předpokladů:

V případě, že škola nebo školské zařízení nejsou informovány, že dítě bylo svěřeno do péče jen jednomu z rodičů a v jakém rozsahu je rodič, jemuž dítě svěřeno nebylo, oprávněn se s dítětem stýkat, může škola nebo školské zařízení dítě svěřit oběma rodičům.¹⁾

Stanovisko MŠMT se sice týká vyzvedávání dítěte ve střídavé péči, nicméně postoj MŠMT je zřejmý. Ministerstvo uvedlo, že postavení ředitele školského zařízení nezahrnuje dohled nad výkonem rodičovské zodpovědnosti. Ze školní družiny tak může být dítě odevzdáno kterémukoli zákonnému zástupci, neboť řešení sporu rozvedených rodičů přísluší soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V případě, kdy spory rozvedených rodičů zatěžují nezletilého žáka a komplikují činnost školní družiny, může ředitel vyzvat rozvedené rodiče k urovnání jejich sporů s upozorněním, že jinak zváží podnět k orgánu sociálně-právní ochrany dětí.²⁾

Ze strany rodičů, kterým dítě do péče svěřeno nebylo, se zvláště v případě, kdy bylo vydáno rozhodnutí o svěření dítěte do péče, aniž by byl upraven styk s druhým rodičem, ozývá radikálnější názor, který se opírá především o § 865 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu povinnosti a práva rodičů vůči dítěti náležejí oběma rodičům zásadně stejně, ve stejném rozsahu. Není významné, že konkrétní podoba výkonu rodičovské odpovědnosti může být u obou rodičů rozličná.

I rodič, který nemá dítě ve své výlučné péči, má i tak především právo na informace (ve škole, v družině, u lékaře atd.). Má rovněž právo vyzvednout dítě ze školy, školky, družiny, aniž by k tomu byl nutný souhlas druhého rodiče. Škola nemá právo zkoumat úpravu péče o dítě po rozvodu a je povinna rodiči, jakožto zákonnému zástupci, dítě vydat.

Na závěr je nutné dodat, že ani judikatura v této problematice není jednotná. Někdy se soud přikloní k názoru, který prezentovalo MPSV, jindy rozhodne ve prospěch rodiče, který nemá dítě svěřené do péče.

Obvyklejší a častější však bývá postup podle MPSV, tedy že dítě je druhému rodiči vydáváno pouze v tom případě, že byl dán souhlas rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do péče.