Tajemství přírody

Soupravu „Tajemství přírody“ jsme prakticky otestovali v projektovém týdnu, který nesl shodný název jako souprava, tedy „Tajemství přírody“. Projektu se zúčastnilo čtrnáct dětí ve věku 5 až 6 let. Samotné realizaci předcházelo seznámení dětí s tím, co bude jeho obsahem, přičemž při seznamování byl kladen důraz na motivaci. Poté se děti obeznámily s pomůckami, které jsou součástí experimentální sady, a vyučující je seznámila s názvy jednotlivých pomůcek, které byly dále využívány k experimentování. Před započetím pokusů byla dětem vždy položena jednoduchá otázka, která souvisela se samotnými pokusy (např. ).

Děti měly možnost mezi sebou diskutovat (diskuze měla přirozeně spíše charakter dětského dohadování). Poté hlasovaly o správné odpovědi na otázku a Po provedení pokusu následovalo jednoduché vysvětlení toho, co měly možnost pozorovat. Zdůrazňujeme, že vyučující podávala o pokusu takové informace, na jejichž základě se děti učily, jak věci správně pozorovat a jak správně pojmenovat to, co vidí (příspěvek k utváření jejich pojmového systému).

U dětí tohoto věku není cílem vyučujícího, aby plně pochopily principy jevu, který pozorují. Příliš zjednodušené vysvětlení může u nich vytvářet chybný prekoncept, tedy chybnou představu o tom, jak věci v okolí fungují. Tyto prekoncepty se v následném vzdělávání obtížně odstraňují. Smyslem sestavy je především probudit zájem dětí o okolní svět, začít u nich vytvářet správný pojmový systém, který pak používají v komunikaci s dospělými i vrstevníky, dále u nich a přirozeně také využívat nabytých informací ve svém osobním životě.

Smyslem soupravy je tedy přispět k rozvoji (pre)primární přírodovědné gramotnosti. Po demonstraci pokusů učitelem, jeho výkladu a diskusi nad závěry, prováděly některé vybrané pokusy děti samostatně. Aby mohlo pokus vyzkoušet více dětí najednou, byly využity namísto laboratorních pomůcek také různé misky a kelímky (např. od jogurtů).

Pokusy, které souprava nabízí, jsou dvojího druhu – umožňují sledovat dětem výsledek experimentu bezprostředně, u je třeba na výsledek čekat i do druhého dne, popř. několika následujících dnů. I když se zde mohou vyskytnout obavy, že o takové pokusy děti ztratí zájem a jejich motivovanost pro sledování se sníží, opak je pravdou. Z našeho testování jednoznačně vyplynulo, že pokud se po založení pokusu s dětmi provádí běžná činnost, jejich motivace sledovat pokus další dny neklesá, spíše mají tendenci jeho výsledek průběžně kontrolovat. Další den je dokonce kontrola výsledku jedním z prvních zájmů po příchodu do předškolního zařízení. Fakt, že děti činnost zaujala, potvrdilo i to, že na konci týdne se o pokusy začali zajímat i někteří rodiče s tím, že je „musí“ také provádět s dětmi doma.

Po realizaci projektu jsme se po dobu tří týdnů pokusům ani poznatkům z nich získaných nevěnovali. Poté jsme ověřili žákovské vědomosti formou jednoduchých otázek. Ke každému pokusu jsme vytvořili jednu dětem dobře srozumitelnou otázku a k ní připravili tři alternativy odpovědí. Vzhledem k tomu, že děti neumějí psát ani číst a jsou snadno ovlivnitelné svými vrstevníky, rozhodli jsme se, že na budou odpovídat tajně a samostatně (své odpovědi šeptaly vyučujícímu). I testování znalostí se tak pro ně stalo zábavou.

Výsledky testování byly překvapivě pozitivní. Děti znaly na většinu otázek správnou odpověď, tedy dokázaly zpětně reprodukovat výsledek pokusu, někdy dokonce i jeho souvislosti s jevy z běžného života. Navíc v řadě případů pro další popis výsledku pokusu, pro ujištění vyučující, že si věc dobře zapamatovaly, (např. vypaří se), ačkoli v alternativě odpovědi tento pojem nefiguroval.

Abychom potvrdili, že pozitivní výsledek byl dosažen díky ve výuce, položili jsme stejné dotazy v paralelní třídě, kde se děti se soupravou ve výuce nesetkaly. Výsledky je možno porovnat v grafu. V něm jsou znázorněny rozdíly v odpovědích v jednotlivých deseti otázkách a procentuální úspěšnost dětí v odpovědích. Tmavě šedý sloupec popisuje úspěšnost v odpovědích dětí ve třídě, kde byla souprava k experimentům využita, světle šedý sloupec znázorňuje odpovědi dětí, které se s experimenty nesetkaly. Výrazné rozdíly v úspěšnosti žáků obou tříd jsou potom dobře patrné na druhém grafu.

Je jistě pochopitelné, že děti ve třídě, kde nebyly experimenty předvedeny, měly výrazně horší výsledky. Porovnání obou tříd pouze ověřilo, že znalosti, jež jsou testovány, nejsou běžným vybavením dětí (např. získané formou informálního vzdělávání). Přestože naše testování musíme považovat pouze za první sondu ověřování toho, zda práce se soupravou „Tajemství přírody“ přispívá k rozvoji přírodovědné gramotnosti dětí, domníváme se, že už tyto první výsledky mohou zaujmout vyučující z jiných škol.

Závěrem lze konstatovat, že z dětí prostřednictvím sady „Tajemství přírody“ na našem pilotním vzorku vyplynulo, že děti experimenty velmi zaujaty. Přirozenou cestou si osvojily některé a využívaly je v krátkodobém i dlouhodobějším horizontu ke komunikaci. Rozvinula se také jejich schopnost cíleně pozorovat konkrétní jevy a pokoušely se je popsat. Domníváme se, že toto je první významný krok na cestě k jejich celoživotnímu poznávání nejen okolního prostředí, ale zároveň je to pro jejich budoucí zájem o přírodovědné, popř. technické vzdělávání.