Stimulační program Maxík jako příprava dětí nejen předškolního věku

Kurz s názvem odpovídá na mnohé otázky, které si učitel při výkonu své praxe často klade. Jak je možné, že děti v takto nízkém věku mají problémy ve výše jmenovaných oblastech? Problémy jsou způsobené různými alternativními přístupy, jako je například nošení dítěte v šátku, místo toho, aby dítě bylo v kočárku, nejlépe v hlubokém, aby se muselo samo namáhat, když chce vidět svět. Námaha dítěte je velmi důležitá, protože tím posiluje svaly. Šátky způsobují různé deformace páteře. Pobyt dítěte v tzv. vajíčku také není ideální. Dítě nemá možnost vyvíjet vlastní pohyb. Také by mělo být dítě přibližně do dvou měsíců v zavinovačce. Získává tím jistotu a pocit bezpečí. V takto nízkém věku nepozná svou velikost, neví, kde začíná a kde končí jeho tělo, a pokud není v bezpečném prostoru, je lekavé, neklidné.

V mateřských školách se také setkáváme s dětmi, které mají problémy s řečí. Často jsou mateřské školy první zařízení, které odhalí vývojovou dysfázii nebo další vývojové vady. Seminář Maxík je vynikající kurz, kde si učitelé mateřských škol prakticky vyzkouší, jakým způsobem s programem pracovat. Kurz má ohromnou výhodu v tom, že ho lektorují autorky programu. Paní Mgr. Pavla Bubeníčková, speciální pedagožka, a PaedDr. Zdeňka Janhubová, psycholožka. Během dvou dnů se učitelé naučí, jakým způsobem pracovat s dětmi, naučí se, jak učit děti správnému dýchání, úchopu tužky i počátečnímu psaní. Velmi důležitá je následná praxe.

Na začátku roku, než učitel začne pracovat s dítětem v programu Maxík, použije jednoduchý test, díky němuž má možnost porovnat dovednosti dítěte. Na konci roku je vhodné tento test s dítětem zopakovat, a tím bude mít učitel zpětnou vazbu na svoji práci s dítětem. Zjistí, kam se dítě posunulo, kde má rezervy a sám pro sebe má kontrolu, jestli všechny postupy udělal správně. Test je zaměřen na pohybové dovednosti, zrakovou a sluchovou analýzu, paměť.

Na kurzu seznamují lektorky učitele se způsobem zjišťování laterality. To znamená dominanci oka a ruky, která hraje nejčastější roli při problémech dětí. Učitelé na kurzu mají možnost vyzkoušet si svou lateralitu a mnozí zjistili, že i oni ji mají zkříženou. Zkřížená lateralita znamená, že má dítě nebo i dospělý člověk dominantní například pravé oko a levou ruku, nebo naopak má dominantní levé oko a pravou ruku. Dětem se zkříženou nebo nevyhraněnou lateralitou se mohou plést při čtení písmena, zaměňují podobná písmena, jako je p, b, d, jsou pomalejší ve čtení, psaní i počítání. Nerozumí obsahu vět. Další ze zajímavých poznatků je, že pro naše děti je vhodnější metoda výuky čtení analyticko-syntetická, a ne genetická. A to proto, že se naše řeč skládá ze slabik. Na otázku, jestli nevadí, když se děti v základní škole učí číst genetickou metodou, odpověděla lektorka, že je lepší analyticko-syntetická, nicméně děti nebudou mít problém ani s genetickou. Zkrátka zvládnou obě metody. Je škoda však nevyužít možností, které můžeme čerpat z našeho jazyka.

Soubor pracovních listů je součástí programu. Učitel, který si prošel kurzem, dostane CD, které obsahuje pracovní listy a metodiku, podle které pracuje. Program vychází z vývojové psychologie a je v souladu s Komenského zásadou, tzn. začít od nejjednodušších úkolů a pokračovat ke složitějším. Jedna z autorek vyvinula soubor pracovních listů i pro děti od tří let. Ve chvíli, kdy do předškolní třídy přijde dítě se špatným úchopem, ze zkušenosti vím, že se tento návyk u dítěte již nenapraví nebo jen zčásti. I přes roční úsilí učitelky dítě při volné kresbě není schopné bez připomenutí „chyť tužku, jako když maxíkujeme“

Spolupráce s rodiči je naprosto nezbytná. Učitel, který má certifikát, nesmí naučit své ostatní kolegy pracovat se stimulačním programem Maxík. Na začátku kurzu učitel podepíše, že program neposkytne dalším stranám. Taktéž toto prohlášení podepíší rodiče, kteří budou s programem Maxík pracovat. Dítě by mělo pracovat na listech každý den. Není v silách učitelů toto zvládnout a je dobré, když učitel úkoly deleguje na rodiče.

Děti jsou nadšené. Každý den čekají a ptají se, jaký nový list budou zpracovávat. Některý list zpracovávají až pět dní. Ale ani to děti neodradí. Ve chvíli, kdy se učitel dítěti věnuje, má dítě svého učitele jen pro sebe, a to v přeplněné třídě není málo. Učitel se seznamuje s dítětem a jeho specifiky a dítě si může při své chvilce, tedy při tzv. „maxíkování“, popovídat s učitelem. Dalším ohromným přínosem je spousta básní, které autorky využívají ke stimulaci dítěte. Opírají se o naši lidovou slovesnost. Jako jsou například básně nebo písně a další.

Stimulační program Maxík považuji za jeden ze zásadních materiálů pro rozvoj předškolního dítěte. Aplikuji ho nejen já, ale i mé proškolené kolegyně na dětech v mateřské škole již dva roky a společně vnímáme, jak se děti při nácviku posunují. Doporučuji pracovat s Maxíkem všem učitelům mateřských škol, neboť oni jsou záchytným bodem dětí, které mají problémy kvůli dnešní složité době, která nepřeje přirozenému pohybu dítěte. Pozornost dětí je roztříštěná a jejich mozek pracuje jinak. Diametrálně přibývá nesoustředěných dětí. Před pár lety bylo ve třídě jen pár nesoustředěných dětí, dnes je to naopak. Proto musí na tento fakt reagovat i učitelé. V tomto nelehkém úkolu přeji všem učitelům hodně trpělivosti.