Specifika edukace dětí z národnostních a etnických menšin v předškolním vzdělávání

Důležitým bodem ve vývoji dítěte je jeho socializace. Tento socializační proces je ovlivněn zejména rodinnými příslušníky dítěte, které má odlišné kulturní zvyky než sociální skupina, se kterou se v rámci předškolního vzdělávání setkává. Je to pro dítě další klíčový okamžik, který může ovlivnit průběh jeho socializace. V předškolním věku se utvářejí i prvotní intenzivní citové postoje dítěte, které mohou díky špatnému zacházení dát vzniknout negativním vlastnostem. Dítě si osvojuje své sociální role, přijímá a učí se základní normy chování, které mohou být v rozporu s jeho vlastní kulturou. Proto musíme vždy přihlížet k individualitě dítě, a to nejen u dítěte z národnostních a etnických menšin. Naše jednání musí směřovat vždy v zájmu dítěte a snažit se o to, aby edukační proces byl co nejvíce efektivní a podporoval jeho vývoj ve všech směrech. Osobnostní i sociální rozvoj dítěte musí být kvalitní a dítěti z národnostních a etnických menšin umožnit co nejsnadnější integraci do společnosti (Bartoňová, 2005).

Menšina je taková skupina, která je buď jedním, nebo více znaky odlišná od majoritní společnosti, tedy většiny. Dobrovolně se vymezuje a nepřijímá všechny normy národnostní většiny. Nejedná se pouze o národnostní menšinu, ale řadíme sem také náboženské menšiny, jazykové menšiny atd. Národnostní menšina je tedy skupina lidí, která se odlišuje od občanů majority např. svým jazykem, kulturou, náboženstvím a tradicemi. Jsou to občané České republiky, ale zároveň se hlásí k jiné národnosti a přejí si, aby tato národnost byla majoritou respektována. K národnostním menšinám se v České republice hlásí okolo 5% obyvatelstva. Předpokládá se ale, že procenta budou narůstat, vzhledem k migraci v rámci Evropské unie a mimo ni, ale také díky rychlému demografickému přírůstku některých národnostních menšin. Největší národnostní menšinou u nás jsou Slováci, i když její početnost klesá. Následují Ukrajinci, Poláci, Vietnamci, Němci, Rusové atd. (Marádová, 2006).

Etnikum je skupina lidí, kteří mají stejnou etnicitu, což je příslušnost k určitému národu, rase nebo kultuře. Tato etnicita je dána tím, jak se skupina sama identifikuje, ale také tím, jak ji hodnotí okolí. Pokud se nějaká skupina považuje za etnicky odlišnou, měly bychom ji jako majoritní skupina respektovat a přijímat.

Další pojem, který spojuje etnické a národnostní menšiny je sociokulturní znevýhodnění. Toto znevýhodnění vyplývá ze sociální a kulturní odlišnosti jedinců a skupin (Smékal, 2003).

Dítě, které pochází z národnostní nebo etnické menšiny, se často setkává s různými předsudky a stereotypy. Jelikož je naše společnost homogenní, projevy nesnášenlivosti nejsou těmto dětem cizí už od raného věku. Mohou se setkat s těmito nenávistnými projevy chování majoritní společnosti: * xenofobie (strach ze všeho neznámého, cizího a odlišného)

Pokud nezabráníme, aby děti z národnostních a etnických menšin nebyly vystavovány takovému jednání ze strany majoritní společnosti, tak celkový edukační proces a integrace dítěte bude neefektivní a neumožní tak nikdy plnohodnotné začlenění dítěte do společnosti (Šmídová, 2014).

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání nám umožňuje nahlédnout na postupy, které nám ukazují, jakým způsobem děti učit, aby nedocházelo k odlišování dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Důležité je, aby dítě s jinou národností nebo jiného etnika mělo stejné podmínky v edukačním procesu jako dítě majoritní skupiny. Mělo by si správně osvojit pravidla společenského chování dané společnosti, ale není vhodné v něm potlačovat jeho vlastní identitu a individualitu.

Dítě by mělo pochopit, že každý má ve společnosti svoji roli a tyto role umět respektovat, mělo by se chovat ohleduplně. Děti se musí naučit respektovat rozdílné vlastnosti, dovednosti a vědomosti ostatních dětí. Také se musí adaptovat na život v mateřské škole i na život v okolí. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání nám umožňuje využívat i jiné výstupy při práci s integrovanými dětmi.

Pokud máme v předškolním vzdělávání dítě z menšiny či etnika, musíme zajistit vhodnou integraci nebo inkluzi do mateřské školy. Integrovat dítě, které má jakékoliv znevýhodnění, je vždy velmi nelehká a citlivá věc. Pro hladký průběh integrace je dobré, když se pro tuto integraci nadchne celý pedagogický kolektiv. Pokud očekáváme příchod takového dítěte do předškolního zařízení, je dobré si předtím zjistit několik informací a připravit se.

Musíme si uvědomit, že pro děti z etnických a národnostních menšin není z počátku integrace jednoduchá. Musí překonávat velkou jazykovou bariéru a začleňovat se do jiné kulturní společnosti. Mohlo by se stát, že budeme dítě považovat za neslušné a nevychované, toho se můžeme vyvarovat právě tím, že se seznámíme s jeho kulturou a dobře se na jeho příchod do mateřské školy připravíme. Zároveň je ale důležité učit je našim kulturním zvyklostem a pravidlům chování v naší společnosti. Dítě respektujeme, nesnažíme se ho „předělávat“. Ve škole by mělo vládnout pozitivní klima, které umožní integraci hladký průběh. V mateřských školách, díky věku dětí, je integrace i boj s předsudky velmi úspěšný, na rozdíl od dalšího vzdělávání.

Jestliže musíme překonávat velkou jazykovou bariéru ze strany rodičů, je vhodné pokusit se držet následujících pravidel:

Dítěti bychom také měli umožnit používat dostatek pomůcek a hraček, domluvit se s rodiči, aby dítěti donesli do školy knihy v jeho mateřském jazyce, a také hračky, pokud se liší díky jiné kultuře. V začátcích bude dítě spíše tiché a klidné, při komunikaci s ním se snažíme o to, aby vždy odpovídalo verbálně. Učíme ho slova (jako např. prosím, děkuji, pozdravy) a přecházíme k dalším důležitým slovům. Můžeme používat i komunikační kartičky, např. komunikační systém VOKS. Dítěti musíme poskytnout možnost jazykového projevu a postupem času naše očekávání a nároky zvyšujeme.

Integrace takového dítěte, z národnostní nebo etnické menšiny, s sebou může ale přinést i značná rizika. Můžeme se např. setkat s tím, že zákonní zástupci ostatních dětí s takovou integrací nesouhlasí. Tomuto odmítnutí zabráníme tím, že budeme rodiče včas o plánované integraci informovat. Velké riziko je také komunikační bariéra, která s velkou dávkou trpělivosti bude časem překonána. Můžeme se setkat s náznaky nenávistných projevů chování vůči dítěti, jeho vyčleňovaní ze skupiny vrstevníků, takové situace ale musíme ihned řešit. Musíme zvolit vhodný postup edukace dítěte a brát zřetel vždy na úroveň jazykových dovedností a kulturních zvyklostí. (Mikšová, Ferklová, Chlubnová, 2013)

Závěrem bych ráda apelovala na to, že každé dítě má právo na vzdělávání, a mějme na paměti, že pro migraci, opuštění rodné země se rozhodli zákonní zástupci dítěte. Ne dítě samo. Pomozme mu tedy, aby průběh integrace do naší společnosti byl co nejjednodušší.

ZDROJE