Pohybem v MŠ pro rozvoj dětí a přípravu na školní docházku

Jak dokládají někteří speciální pedagogové: bez správně zapojených velkých svalů (zádové svaly) neprobíhá správně jemný pohyb prstů, jemná motorika a grafomotorika. Obdobně pokud chceme trénovat u dětí motoriku mluvidel, musíme v prvé řadě tělo srovnat „od prstů u nohou“. To, jak dítě drží rovnováhu a jaké má držení těla, odráží jeho neuromotorickou zralost, tedy i jeho schopnosti prostorové orientace, vnímání vlastního těla, pravo-levé orientace či grafomotorické schopnosti. Vše se dá hravě trénovat, protože hravost a radost je v tomto věku zásadní. Cvičení v předškolním věku je přitom nejefektivnější.

Počty dětí s logopedickými problémy a poruchami chování a učení přibývá. Je zřejmé, že tyto obtíže zatěžují dítě, rodiče, ale i pedagogy, kteří se dětem každodenně věnují. Ti, kdo se pohybují v oblasti výchovy a vzdělávání, se shodnou na tom, že pohyb je pro děti nesmírně důležitý. Řada pedagogů má povědomí o tom, že se cíleným pohybem rozvíjí funkce nutné pro čtení, psaní a počítání. Obecně se však ví poměrně málo o tom, že cílený pohyb může být součástí strategie vedoucí ke zlepšení průvodních jevů tzv. neurovývojových poruch, mezi něž se řadí právě poruchy řeči a poruchy chování (Ošlejšková, 2010). „Tyto poruchy jsou obecně definovány jako důsledky atypického vývoje nezralého mozku“, rozumí se jimi změny anatomické, fyziologické a biochemické (Ošlejšková, 2010). Mají vliv nejen na chování, ale i na oblast učení.

„Tím, že se hýbeme, rosteme, všechny buňky jsou v pohybu a rostou. Pohyb má i další rozměr – ovlivňuje rozvoj duševní i sociální.“ (Kleplová, 2011)

Je tedy namístě „podchytit“ děti, které vykazují deficity v těchto oblastech, a zajistit pro ně pravidelný, laskavý, ale cílený přístup v podobě hravých pohybových aktivit. Tato sofistikovaná cvičení jsou zaměřená na postupné uvedení dítěte do symetrického nastavení, propojení mozkových hemisfér a stimulaci rovnovážného ústrojí. To je zodpovědné mimo jiné i za oční pohyby – správný pohyb očí je totiž nezbytný pro správné čtení a psaní.

Odborníci se shodují, že čím dříve se začne cvičit, tím rychleji se dítě posouvá v řešení potíží. Vnímají, že předškolní věk je důležitým obdobím, kdy je možné problémy odhalit a podchytit, hravou formou řešit, a usnadnit tak dětem následný průběh školní docházky. Dnes se obecně ví o nutnosti zahájit včas logopedickou nápravu. Nejedná se ovšem pouze o logopedický aspekt; odborníci vědí, že kromě nácviku artikulace, bohaté slovní zásoby a dobrého porozumění řeči klade později škola nároky na dítě i v oblasti vnímání (sluchové a zvukové percepce) a motoriky (hrubé, jemné a grafomotoriky). Ochablé svaly a shrbený postoj však vede k tomu, že jazyk (sval) nemůže správně fungovat. A je tedy třeba začít „od podlahy“, tedy správným cvičením na žíněnce.

Důležité pro správné držení těla je gravitace, osa, opora – to vše tělo využívá pro vzpřímený postoj. Pokud není nastaven optimálně (někde se hrbí nebo vybočuje), tělo tuto dysbalanci nahradí jinak, jinde a nevhodně. A odráží to též nezralost rovnovážného ústrojí či nezralost tzv. posturálních reflexů zodpovědných za správné držení těla. S tím souvisí pojem fascie (pojivová tkáň), která je jako neviditelná síť v našem těle propojující jednotlivé orgány, a napomáhá právě ke vzpřímenému držení těla. Kromě toho hrají fascie důležitou roli ve vnímání vlastního těla (propriocepce – v níž vykazuje řada dětí deficity) a jsou důležité i z hlediska imunity kvůli transportu minerálů v těle v rámci tzv. myofasciální sítě. Z tohoto důvodu je nutné správnému tréninku svalového korzetu věnovat veškerou pozornost.

Z praxe lektorky dětské jógy vím, že zjevná nedostatečná koordinace dítěte, neobratnost, potíže s udržením rovnováhy či neschopnost skákat přes švihadlo a chytit balón odráží fakt, že se děti s těmito projevy během samotných lekcí a také mimo ně chovají nestandardně. Buď mají problémy s vyjadřováním, nebo jsou motoricky neklidné, či naopak „zpomalené“. Když jsme tuto spojitost blíže studovali, dospěli jsme k tomu, co tvrdí MUDr. Věra Kleplová, autorka Bodové metody MUDr. Kleplové® a Celostního programu vývoje®, a sice že postura dítěte (postavení dítěte) odráží skutečně jeho neurologickou zralost. Jinými slovy, pokud dítě nemá symetrický postoj (nemá rovné držení těla a má ochablý svalový tonus), nemá správnou propriocepci (vnímání vlastního těla) a nemá dozrálé vestibulární (rovnovážné) ústrojí, odráží to jeho schopnost učit se, soustředit se a být v klidu. Důsledkem toho může být totiž nedozrálý prefrontální kortex (oblast čelního laloku), což je část mozku zodpovědná právě za paměť, řeč, soustředění, chování a jiné kognitivní funkce. V podstatě každý, kdo má ve svém okolí děti, může „pouhým okem“ vidět, jestli má dítě nohy do X nebo sedí v tzv. W sedu. To právě upozorňuje na nesprávné propojení nervových spojů a na nedozrálé motorické funkce.

Když se nad tím hlouběji zamyslíme, děti za své projevy opravdu nemohou. Jedná se o neurobiologické příčiny, které mají původ v prenatálním vývoji (např. stres matky během těhotenství), v průběhu porodu (komplikovaný porod, porod císařským řezem, protrahovaný porod apod.) nebo v potížích v prvním roce života (úrazy, špatná výživa, trauma). Důsledkem toho mohou být nejrůznější neurovývojové poruchy, které mohou mít podobu hrubé patologie nebo mít lehčí formu. Právě v případě lehčích forem lze velmi dobře pomoci cíleným cvičením. Speciálním pohybovým testováním se dají odhalit přetrvávající primární reflexy, jako je např. Moroův úlekový reflex či Asymetrický tonický šíjový reflex, které primárně slouží dětem při průchodu porodními cestami a mají vymizet během prvních měsíců života. Pokud tyto reflexy nezmizí, brzdí dítě v jeho vývoji.

Prokázalo se, že u dětí s neurovývojovými poruchami jsou primární reflexy stále přítomny. Pokud tyto reflexy přetrvávají, reflexy vyšší (přechodové a posturální) pak nemohou převzít jejich funkci a dítě jakoby „jede se zataženou ruční brzdou“. Dalším problémem je unilaterální fungování mozku, kdy nejsou správně propojeny mozkové hemisféry a není dozrálé svorové těleso „corpus callosum“.

V neposlední řadě můžeme v souvislosti s odchylkami od „normálu“ narazit na pojem senzorická integrace, která odráží intenzitu smyslového vnímání dítěte. Dítě může být hyperreaktivní (má zvýšenou citlivost vůči stimulům přicházejícím z okolí), nebo naopak hyporeaktivní (má sníženou citlivost), což se projevuje jako oslabené sluchové nebo zrakové vnímání (dítě je například citlivé na zvuky či na osvětlení). Také nemusí mít rádo dotek (jiná forma taktilního vnímání), či ho naopak vyžaduje a do všeho neustále bouchá a strká. Mgr. Volemanová hovoří též o tzv. vyhledávačích, tj. dětech, které se samy stimulují a zdroje vyhledávají (mluví nahlas, vydávají zvuky, dívají se rády na blikající světlo nebo na věci, které se točí, mají potřebu se všeho dotýkat, stojí příliš blízko ostatních, mají rády lepkavé věci apod.).

Pravdou je, že poruchy chování a učení mají prokazatelnou neurobiologickou příčinu a je třeba brát tento fakt při výchově a vzdělávání dětí v potaz. Pokud například nefunguje správně mozeček (ten je propojen s rovnovážným ústrojím v uchu), dochází ke zkreslování signálů ve vnitřním uchu a k poruše procesu automatizace pohybů i kognitivních funkcí (jako je např. řeč, schopnost plánování, koncentrace, rychlost myšlení, oční pohyby), což je z hlediska poruch chování a učení klíčové.

Na řešení příčin reaguje program Neuro-vývojová stimulace, kterou v České republice propaguje např. Institut neurovývojové stimulace a terapie, s. r. o., v rámci programu Pohybem se učíme®. Řešením se zabývá též Celostní program vývoje MUDr. Kleplové®. Obě metody (jistě existuje řada obdobných metod, které známe například z oblasti fyzioterapie) vrací pohybem dítě do prvního roku života, kdy se cvičením prochází znovu veškeré fáze od lehu na břiše, přetočení, plazení, lezení až po napřímení. Metoda Neuro-vývojové stimulace (NVS) pak přímo pracuje s inhibicí primárních reflexů.

Institut náprav neurovývojových poruch, z. s., vychází z těchto metod a jeho hlavní vizí je pomáhat řešit tuto problematiku v České republice. Propracovanými pohybovými programy do mateřských a základních škol pod registrovanou značkou Smarty pro děti® (pohybový program „od žíněnky ke stolu“) usilujeme o „minuty zdravého pohybu pro děti navíc“. Ucelené cvičební sestavy vycházejí právě z pohybového vývoje dítěte v prvním roce života, navazují na rytmická a koordinační cvičení, křížové pohyby, relaxační aktivity. Školíme pedagogy přímo v místě jejich působiště: v MŠ (a také v ZŠ), aby se o metodách dozvěděli a získali nástroje k tomu, jak si zefektivnit svou každodenní práci. A v neposlední řadě, aby mohli pomáhat dětem zdravě se rozvíjet, eventuálně efektivněji přispívat ke srovnání jejich nezralosti.

Role pedagogů ve školkách je klíčová, protože mají doslova ve svých rukou emoční a pohybový vývoj dítěte, které v jejich péči tráví většinu dne. Důsledkem jejich vývoje je pak školní úspěšnost budoucích žáčků. Lze tedy říci, že učitelé v MŠ mohou sehrát význam v prevenci školních potíží v momentě, kdy mají v rukou ty správné nástroje. Těmito nástroji je cílený pohyb vycházející z pohybového vývoje dítěte v prvním roce života, rozvoj smyslů, ale i dostatečná pozornost věnovaná emoční stránce.

U dětí předškolního věku je klíčová fáze percepce, přičemž nejdůležitějším orgánem, kterým se děti dozvídají informace o okolním světě, je hmat. Hmatové aktivity je tedy vhodné zařazovat co nejčastěji. Co se týče emocí, čím dál více je kladen důraz na respektující přístup k dětem, kdy se dětem vytváří emočně bezpečné prostředí, kde jsou jasně stanovená pravidla a hranice, dítě se však cítí vítáno a přijímáno a má pokud možno dostatečnou pozornost od pedagogů (někdy stačí ke „zlepšení“ úsměv a plácnutí si s dítětem po příchodu do školky) a kde jeho obavy či potíže budou respektovány. V bezpečném prostředí je prostor pro radost a hravost, která by v rámci pohybových aktivit, o nichž hovoříme, měla být samozřejmou součástí.

Je dobré si uvědomit, že hyperaktivní děti (děti, které mají nutkání stále se pohybovat, točit, nevydrží dlouho u jedné aktivity apod.) mívají potíže se spaním, proto je vhodné omezit i před časem spánku ve školce televize, počítače a tablet a zařadit relaxační rituály s příjemnou hudbou, tlumeným osvětlením či přírodními esenciálními oleji.

Je nepochybné, že pedagogové v MŠ jsou důležitými osobami v životě každého dítěte, které jim prošlo rukama. Na nich velkým dílem záleží, jak se budou děti v životě cítit a jakým směrem se bude naše společnost ubírat.

KLEPLOVÁ, V. Našemu sluníčku – buď fit od narození po školu. Olomouc: ANAG, 2006.

OŠLEJŠKOVÁ, H. Neurovývojové poruchy a jejich důsledky v dospělém věku. Neurologie pro praxi, 2010 [cit. 6. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2010/06/02.pdf.

POLÁKOVÁ, P. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly u dětí. Praha: Grada, 2019.

VOLEMANOVÁ, M. Přetrvávající primární reflexy jako opomíjený faktor učení. Praha, 2019.