Mateřská škola je opravdu škola! Ale musí to dávat najevo

Proto se v dnešním článku Speciálu cíleného zejména na ředitelky mateřských škol budu věnovat právě pedagogickému vedení a pedagogickému procesu. Na počátku článku přiznám, že některé myšlenky mi pomohly formulovat ředitelky spolupracujících mateřských škol, kterým tímto děkuji za zodpovězení mých několika otázek.

Co je to vlastně pedagogické vedení? Teoretici praví, že jde o určování směru školy, rozvoj lidí, budování prostředí příznivého pro učení a rozvoj vzdělávacího programu. Pokud se podíváme na pedagogické vedení podrobněji, potom půjde o sdílení vize, budování spolupráce s rodiči, podpora profesního rozvoje všech pracovníků, monitorování vzdělávacích výsledků žáků, zájem o žáky, rozvoj kurikula, vytváření stimulujícího klimatu i naplňování potřeb učitelů. Pedagogický proces můžeme chápat jako komplexní systematické edukační působení školy a jejích pracovníků na jednotlivé děti. Jde o komplexní mnohotvarý proces, na kterém je na první pohled patrná jeho plasticita a z ní vyplývající obtížná změřitelnost nejen výsledků, ale i správnosti dílčích postupů.

V kritériích kvalitní školy (jistě znáte materiály České školní inspekce) se podívejme na modifikaci pro předškolní vzdělávání. Hovoří se zde o monitorování práce školy a účinných opatřeních, péči o klima školy, vztahy a spolupráci, zajištění personálních podmínek a účinné podpory, usilování o optimální materiální podmínky a vlastní profesní rozvoj vedení. Není tedy vůbec pravda, že by v mateřských školách nemělo svoje místo pedagogické vedení i každodenní řízení pedagogického procesu.

Kde je zakopán pes? Proč na mateřskou školu někdy někdo hledí spatra? Možná je to právě v zákonném vymezení, protože předškolní vzdělávání je součástí vzdělávací soustavy, ale přitom je v RVP PV uváděno jako veřejná služba, která doplňuje a podporuje rodinnou výchovu. Potom není divu, že i z úst učitelů základních škol někdy zazní slova o pouhém hlídání. Ať nekoukám pořád někam do daleka – mnohé věci vycházejí přímo zevnitř mateřských škol. Setrvačnost a zvykové právo trápí nejeden segment našeho vzdělávání. Malá míra sebevědomí některých učitelek, menší schopnost prodat práci mateřské školy, nezvládání konkurenčních tlaků. Pro některé ředitelky není prioritou kvalitní funkční studium a další práce na sobě v této oblasti. Tradičně potom zůstávají v pedagogickém působení, nikoli v pedagogickém vedení. Ono často není divu, srovnejme si byrokratickou zátěž běžné ředitelky, množství její přímé práce s dětmi a téměř neexistenci podpůrného personálu, podobnou situaci známe jen z málotřídních škol. Někdy se proti mateřské škole postaví i pracovníci základní školy, kdy komentují neznalost dítěte u zápisu a zase to negativně směřují k práci učitelek, které si hrají. Přitom znám tolik spolupracujících mateřských a základních škol, že si mohu troufnout tvrdit, že to může fungovat i jinak.

Málokdo si uvědomuje, jaká jsou specifika práce v mateřské škole právě v oblasti pedagogického procesu. Třída má zpravidla dvě učitelky, které si musí sednout a být schopny se domluvit. Třídy jsou často veliké a je těžké až nemožné zajistit individuální přístup. Mnohem užší je spolupráce s rodiči, kontakt je skutečně každodenní. Je pravda, že pro dítě i jeho rodiče je mateřská škola první zkušeností s nějakou organizací, často první zkušeností s pravidly, řádem a povinnostmi. Na druhé straně na žádném stupni vzdělávací soustavy nejsou už rodiče tak aktivní a nabízející svoji pomoc (ano, jejich představy se mohou diametrálně lišit, ale i tohle patří do umění pedagogického vedení – správná komunikace, slaďování pohledů a využití jiných názorů). Žádný jiný druh školy nemá tak jasné zacílení na individuální a momentální potřeby dětí, na jejich personalizaci a socializaci, zde jde o nezastupitelné procesy, které nejde později dohnat. Někomu z pedagogů mohou chybět nějaké výstupy, certifikáty, známky či vysvědčení – stačí se ovšem podívat na základní školu a vidíme, na kolika školách tyto nástroje postupně opouštějí, popř. zdokonalují či nahrazují něčím jiným.

Zkusme hodit za hlavu nejistotu, malé sebevědomí a špatnou zkušenost s některými rodiči. Zkusme hodit za hlavu opakující se lamentace o špatně nastavené inkluzi či dvouletých dětech, ačkoli obé je skutečně nastaveno špatně a mateřské školy to zatěžuje. Opakování negativních myšlenek je ubíjející a vlastně nic pozitivního nemůže přinést. Klasik praví, že nám neubližuje to, co se děje, ale naše odezva na to, co se děje.

Práce ředitelky mateřské školy je rozmanitá, ale její zásadní část musí směřovat k pedagogickému procesu a pedagogickému vedení. Vím z mnoha rozhovorů, že není lehké budovat suverenitu učitelek, že není lehké měnit jejich nahlížení na pedagogickou práci a vlastní rozvoj, že není lehké podporovat pedagogické sdílení, že není lehké propagovat dobrou práci, zviditelňovat svoji školu a práci celého týmu. Nejde jinak, protože bez suverénní práce uznání veřejnosti nezískáme. Většina z vás to každodenně provádí, ale moje doporučení dnes skutečně směřuje k tomu, aby pedagogický proces byl skutečně tím zásadním procesem školy a pedagogické vedení ředitelky bylo citelné a viditelné. Potom si už nikdo soudný netroufne říci, že mateřská škola není školou v pravém slova smyslu. V minulých článcích jsem psal o robustním základu pro celoživotní vzdělávání vytvářeném právě v mateřských školách. Právě tento základ potřebuje excelentní pedagogické vedení a budu rád, pokud budeme v této oblasti ředitelkám (nejen) v našem časopise pomáhat.

Jaro vrcholí a je vidět na léto. Přeji jeho krásné přibližování, pomalé utíkání a prožití klidných letních dnů. Všechny si je zasloužíte…