Jaké je české předškolní vzdělávání ve srovnání s jinými zeměmi?

První zásadní změnou se stala decentralizace řízení (2001) spojená s vysokou autonomií a zodpovědností vedení mateřských škol za vzdělávání svých svěřenců. Dvouúrovňové kurikulum (2004) pak přineslo povinnost vytvářet vlastní školní vzdělávací programy. To vše dohromady klade důraz na systematické vyhodnocování své práce v podobě autoevaluace školy.

Přesto, že kurikulární reforma probíhá již druhé desetiletí, nemáme ucelenější informace o jejím průběhu ani o implementaci požadavků Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání do práce mateřských škol. Příčinou je nesystematické provádění monitoringu i výzkumů v předškolním vzdělávání v České republice.

Monitoring i výzkum sehrávají klíčovou roli při vysvětlování úspěšnosti či neefektivnosti vzdělávacích programů, při stanovování investičních priorit v této oblasti. Komplexní informace o vztahu určitých aspektů (např. příjem rodiny a připravenost dětí na školu) může lépe měřit účinnost rané péče a vzdělávání dětí. Pokud mají výzkumníci k dispozici tyto informace, umožňuje jim to vyvozovat jasnější závěry. Proto sběr údajů vyžaduje schopnost koordinovat a dávat do souvislostí potřebné informace.

Země, jakými jsou Belgie, Finsko, Francie, Holandsko, Norsko, Švédsko, Anglie či Spojené státy americké, provádějí koordinované výzkumy propojené s datovými systémy, vládou i univerzitami. OECD (2012) upozorňuje, že přesto, že se výzkumy v oblasti raného vzdělávání stále zvyšují, je potřeba je ještě více rozšířit a vytvářet srovnávací mezinárodní výzkumy. S postupující globalizací se více než kdy dříve oceňuje v celosvětovém měřítku. Porovnávání pokroku pomáhá zkvalitňovat rané vzdělávání mnohem efektivněji, neboť vede k národním modifikacím osvědčené praxe.

Většina zemí EU přiznává problémy v oblasti výzkumu, a to především s prokazováním poměru nákladů a přínosů raného vzdělávání (OECD, 2012). Ne jinak je tomu v České republice. Mezery v poznatcích o malých dětech oslabují tvorbu školské politiky v oblasti rané péče a předškolního vzdělávání a mají vliv nejen na mezinárodní porovnatelnost, ale i na vnitrostátní otázky, jakými je například ochrana dítěte (OECD, 2006).

To byly důvody, proč se touto problematikou začali zabývat autoři publikace Péče a vzdělávání v raném věku: Komparace české a zahraniční situace. Kladli si za cíl a přinést inspiraci k její vyšší kvalitě nejen na úrovni každodenní praxe v mateřských školách, ale i na úrovni celého systému. Z tohoto důvodu využili pro strukturaci textu obdobných pěti oblastí, které pro předškolní vzdělávání definovalo OECD v publikaci Starting Strong III (2012) jako pět klíčových nástrojů vzdělávací politiky, které mohou účinně podpořit kvalitu raného vzdělávání v jednotlivých zemích. Jde o oblasti (Setting out quality goals and regulations), (Designing and implementing curriculum and standards), (Improving qualifications, training and working conditions), (Engaging families and communities), (Advancing data collection, research and monitoring).

Publikace se snaží pohlédnout na současné české vzdělávání a péči v raném věku prostřednictvím komparace s vybranými zeměmi Evropské unie a Nového Zélandu. Výběr zemí byl volen tak, aby bylo možné srovnávat Českou republiku se zeměmi východní, západní a severní Evropy. Evropské země byly doplněny o Nový Zéland jako představitele zcela jiného kontinentu. Nový Zéland se svojí filozofií předškolního kurikula velmi blíží českému pojetí. Dalším důvodem k výběru této země byl i fakt, že právě Nový Zéland prochází velkými inovacemi v oblasti předškolního vzdělávání, stejně jako Česká republika.

Hned v úvodu je Nacházíme zde rozpory mezi pojetím v zemích OECD a v České republice. OECD (2012) vnímá předškolní vzdělávání jako péči a vzdělávání dětí od narození po vstup do základního vzdělávání, kdežto v České republice se tento pojem váže úzce k výchově a vzdělávání dětí zpravidla od tří do šesti let.

Druhá kapitola je věnovaná představení systému předškolního vzdělávání ve vybraných zemích a v České republice. Některé země mají propojený systém péče o děti ve věku do tří let se vzděláváním dětí po vstup do povinného vzdělávání. Další země mají tyto sektory oddělené a jsou v péči několika ministerstev. Tak je tomu také v České republice.

Další kapitoly odrývají v jednotlivých oblastech prostřednictvím informací z výzkumů, ze zpráv České školní inspekce, ale také z mezinárodních zpráv a výzkumů. V jednotlivých kapitolách hledají autoři příklady dobré praxe ve vybraných zemích, ale i rizika, kterých by bylo dobré se vyvarovat.

Celá publikace vyúsťuje v doporučení, která kladlo především OECD ve Starting Strong III. Jsou však doplněna o doporučení, která plynou také z výsledků českých výzkumů a zpráv České školní inspekce. Ukazuje se, že český přístup k ranému a předškolnímu vzdělávání zaostává za nejrozvinutějšími zeměmi v některých ohledech, např. v institucionálním zajišťování péče pro děti ve věku do tří let, ale i v dalších oblastech. K těm patří zejména podpora rodin a jejich spoluúčast na předškolním vzdělávání, monitorování a subvence kvality předškolního vzdělávání atd.

Snaha autorů byla vedena s dvojím záměrem. Jednak ukázat, že problematika péče v raném věku a vzdělávání dětí předškolního věku se musí stát předmětem komparací, tj. srovnávacích popisů a objasnění zahraniční a české situace. Druhým záměrem bylo Z toho vyplývá, že publikace směřuje jak k pedagogickým pracovníkům v mateřských školách, tak k českým výzkumníkům, kteří by měli rozšířit pozornost z jednostranné orientace na základní školství také na předcházející fázi edukace lidí, tj. na tu, která se realizuje před zahájením povinné školní docházky. Současně se autoři publikace obracejí na představitele vzdělávací politiky s apelem, aby se seznamovali s vývojovými trendy předškolního vzdělávání v zahraničí a s příslušnými výzkumnými poznatky, na základě kterých by měli usilovat o zdokonalování českého systému vzdělávání v raném a předškolním věku.

Věříme, že si tato publikace najde cestu k co nejširší skupině čtenářů a že se všem bude jevit zajímavá a užitečná.