Otázka zařazování dvouletých dětí do mateřských škol ještě doznívá v uších mnohých, neboť byla velmi hlasitě diskutována. Tento článek nemá za cíl ji oživovat1). Spíše je nasnadě zamyslet se nad současnou situací, jak rodin, tak společnosti, a zvážit důvody, proč (ne)vytvářet zařízení pro děti do tří let a jak (ne)zařazovat dvouleté děti do MŠ s ohledem na potřeby dětí v raném věku a podmínky, které jim můžeme připravit.
První otázkou, kterou bychom si měli položit, je: „Proč vyvstává v současnosti potřeba institucí pro děti raného věku?“. Jakmile zvážíme a položíme vedle sebe ekonomické, společenské, politické změny na mikro i makro úrovních, v naší zemi i v Evropě, můžeme si položit druhou otázku: „Jakou funkci mají zařízení pro děti v raném věku plnit a co je pro tento věk přirozené?“.
V rámci projektu TA ČR2) Pedagogika raného věku v institucích denní péče v České republice jsme začali mapovat situaci na našem území v existujících zařízeních. Zkoumáme zkušenosti klíčových aktérů (dětí, učitelů, rodičů, zřizovatelů), ale také máme za cíl otevřít diskuzi o tématu rané péče a výchovy při přípravě budoucích učitelů MŠ3).

V současné době můžeme popsat dvě tendence v oblasti péče o děti do tří let, které nalezneme také v jiných zemích, jednotné předškolní vzdělávání a nebo diferencované (viz Průcha a kol., 2016). První je rozvoj jednotného předškolního vzdělávání, kdy v mateřských školách zapsaných do školského rejstříku vznikají třídy, které bychom mohli nazvat „jeselské“, kde jsou umisťovány dvouleté děti. Druhou tendencí je diferencované předškolní vzdělávání, kdy vznikají zařízení pečující o děti do tří let na základě živnostenského listu, mikrojesle nebo dětské skupiny zapsané do rejstříku ministerstva práce a sociálních věcí4). Můžeme se také setkat s třetím typem, kdy mateřské školy samy zřizují mikrojesle nebo dětské skupiny. V současnosti bylo zřízeno 959 dětských skupin s kapacitou necelých 14 tisíc dětí (MPSV, 2019), mikrojeslí je zřízeno asi 70. Není jasné, kolik dětských skupin je zřízeno při mateřských školách. Požadavky na zřízení těchto zařízení (hygienické, stavební, požadavky na pečující osoby aj.) jsou podobné, ale méně přísné než u zřízení mateřské školy.
Existující zařízení se různí v oblastech poptávky a nabídky (významné rozdíly mezi městy a obcemi), taktéž v ceně (soukromé/garantovány, popř. dotovány obcí nebo městem), v kvalitě služby (velikost skupiny, prostředí, vzdělání pečujících osob atd.).
Takto široce postavenou oblast péče a výchovy v raném věku je možné vidět v mnoha státech Evropy (např. Rakousko, Francie, Velká Británie, aj.). Můžeme však také pozorovat, jak je státem garantována kvalita a požadavky na tato zařízení a profesionalitu pečujících osob. Otázka kvality těchto zařízení je posuzována podle: velikosti skupiny, poměru pečujících osob k počtu dětí, bezpečného prostředí (hygienicky, bezpečné), kvality pedagogického prístupu, kvality výchovne-vzdelávacího procesu, dosaženého vzdělání pečujících osob. Poznatky z mezinárodních výzkumů upozorňují, že kvalita služeb a její pozitivní dopad na děti úzce souvisí se znalostmi pečujících osob o vývoji, specificích a možnostech dětí v daném věku, protože tyto znalosti podporují pozitivní a kvalitní interakci s dětmi (např. meta-analýza Egert et al., 2018).
Jakmile začneme přemýšlet nad kritérii kvality ve spojitosti se současnými poznatky z pedagogiky a psychologie raného věku, nalézáme v některých oblastech rozpory, např. adaptace dětí, podnětné prostředí (srov. RVP PV, 2018, Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy, 1984). Při definování cíle péče a výchovy raného věku můžeme říci, že jde o podporu dítěte v tělesném, smyslovém, intelektovém, emocionálním a sociálním rozvoji (Kostrub et al., 2018)5). Specifikum raného věku je volné objevování a experimentování, rozvoj samostatnosti, sebedůvěry a autoregulace. Pro vytváření takovéhoto podnětného a bezpečného prostředí můžeme využít RVP PV (2018). Je tento program dostatečný pro raný věk, nebo je potřeba využít poznatků z předešlých let Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy (1984) či se inspirovat v zahraničních programech?
Takové otázky a mnoho dalších si klademe v rámci projektu Pedagogika raného věku v institucích denní péče v České republice a věříme, že na ně najdeme odpovědi a otevřeme odbornou diskuzi o kvalitě. Projekt by mohl pomoci rozkrýt nejen potřeby praxe, ale právě z nich nastavit kritéria kvality tak, aby byl podpořen zdravý vývoj dětí.
„Nechme dětství v dětech zrát
.“ J. J. Rousseau ZDROJE
EGERT et al. Impact of In-Service Professional Development Programs for Early Childhood Teachers on Quality Ratings and Child Outcomes: A Meta-Analysis Review of Educational Research. June 2018, Vol. 88, No. 3, pp. 40.
KOSTRUB, D. a kol. Vychovávanie a starostivosť o děti do troch rokov veku - tvorba výchivného programu. Bratislava: Universita Komenského, 2018.
NICHD ECCRN. Quality in family child care: a focus group study with canadian providers. Early childhood education journal, 43(3), 2002. s. 157–167. Dostupné z:
PRŮCHA, J. a kol. Předškolní dítě a svět vzdělávání. Praha: Wolters Kluwer, 2016.
RABUŠICOVÁ, M. „Puzzle predskolni vychovy a pece v Evrope: kde je Ceska republika.“ Pp. 67–82 in D. Greger (ed.). Srovnavaci pedagogika: Promeny a vyzvy. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogicka fakulta, 2015.
1) Podle databáze MŠMT (ČSÚ, 2019) byl počet dvouletých dětí v mateřských školách od roku 2003 okolo 23 tisíc, od roku 2014/2015 se objevuje okolo 700 dětí mladších dvou let.
2) Technologická agentura České republiky je česká organizační složka státu, zřízená v roce 2009 pro zintenzivnění a podporu spolupráce mezi výzkumnými organizacemi a podnikatelskou sférou. V rámci svých programů vybírá a následně financuje projekty aplikovaného výzkumu a inovací.
3) Na absenci podkladů pro výuku budoucích předškolních pedagogů/absenci rámcového programu pro výchovu a péči o děti mladší tří let upozorňovala Rabušicová (2015).
4) Zřízení dětské skupiny a mikrojeslí je nyní podporováno výzvami EU.
5) Řečeno slovy Komenského (1964, s. 28): „Tu zajisté porozumívají, co jest behati, skákati, vrteti se, hráti s necím, prenášeti neco z místa na místo, zdvihati, klásti, káceti, staveti, obraceti, svíjeti, rozvíjeti, ohýbati, primiti, lámati, krájeti atd., cehož se jim dovolovati i neco ukazovati má, jak ceho príciny.“