Budoucnost regionu začíná v mateřské škole

Region a zejména jeho budoucnost nepochybně souvisí se vzděláváním. Jeho obyvatele by mělo zajímat, jaká ta budoucnost bude. Region se může vylidňovat či sloužit jako noclehárna, nebo se do něho naopak mohou lidé rádi stěhovat, zakládat rodiny a vychovávat zde děti. V regionu může narůstat sociální napětí, nebo se naopak může dařit snižovat alespoň ty nejkřiklavější rozdíly. Obyvatelé mohou v budoucnu podléhat slibům populistů či extrémistů, nebo podle svého přesvědčení volit někoho z demokratických kandidátů. Stejně tak mohou čekat s nataženou rukou na sociální dávky a nezajímat se o svoje okolí, nebo naopak poctivě pracovat a budovat občanskou společnost. Mohou čekat na příchod Godota či nahnědlého spasitele, nebo žít svůj vlastní život. Tak to zkrátka je.

Vzdělávací systém stojí na základech vytvářených ještě před vstupem do základní školy. Již v minulém roce jsem ve Speciálu pro mateřské školy s nadsázkou připomínal známé rčení o tom, že vše, co člověk umí, se naučil v mateřské škole. Nadsázka ovšem odchází ve chvíli, kdy se zcela vážně začneme bavit o sociálních dopadech vzdělávání a jeho prvního období.

Investice do předškolních zařízení se státu mnohokrát vyplatí – zvedne se školní úspěšnost, mizí chudoba rodin, posílí se porodnost. Podpora předškolního vzdělávání omezuje chudobu zejména u samoživitelek. Pobyt v mateřské škole pomáhá dětem z chudých a vyloučených rodin dohnat znevýhodnění dané horším životním stylem, méně motivujícím prostředím a nižšími možnostmi i schopnostmi rodičů trávit s nimi aktivně čas a vzdělávat je. Děti nemohou ovlivnit, do jakého prostředí a jakým rodičům se narodí. Mateřská škola pomáhá nejen těmto dětem ovšem pouze tehdy, pokud se do ní začne chodit včas a délka docházky trvá více než rok. Děti, které chodily do mateřské školy dva a více let, mají v matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti výrazně vyšší skóre, pozitivní efekt je patrný u dětí z různých sociálních prostředí. To už stojí za podporu, ne?

Jsme často v zajetí mylných argumentů. Je pravdou, že nejvyšší porodnost v Evropě je dnes ve státech, které výrazně podporují ranou péči a umožňují matkám sladit osobní a pracovní život. Nejnižší porodnost mají naopak konzervativní státy jako Itálie, kde ženy mnoho nepracují a podpora rané péče pokulhává. Přitom jsme často přesvědčeni o opaku.

Z vlastní zkušenosti vidím, jakou rychlostí se regiony v naší republice vzdalují od sebe a je třeba tento trend celkově zastavit. Představa, že se to netýká lidí z mého okolí, je naivní a krátkozraká. Ale dost obecných úvah a vraťme se zpět k mateřským školám. Jsou to ony, které vytvářejí základ vztahu k celoživotnímu učení, které jsou první místem socializace a které logicky vyrovnávají rozdíly mezi dětmi z různého sociálního prostředí. Kde jinde než v předškolním vzdělávání už by mělo být samozřejmé, že je budou navštěvovat všechny děti z okolí, děti bydlící blízko a setkávající se spolu i mimo prostory mateřské školy. Někde to je věc kapacit, dobře to vím, ale svým textem politiky neposunu. Obracím se proto na ředitelky mateřských škol a jejich týmy, aby uvažovaly o své práci, dětech i rodičích v pohledu svého okolí, svého regionu, protože dělají fantastickou a nezastupitelnou práci. Díky za ni…

Základní myšlenky pro tento článek jsem čerpal z knihy sociologa Daniela Prokopa Slepé skvrny – o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti. Doporučuji pozorné přečtení, mnohé věci uvedené v zajímavých souvislostech vás jistě překvapí.