Petra Šoukalová

Před dvěma lety mi zatelefonovala má sousedka z jižních Čech, která má dceru, a ta se rozhodla studovat obor nutriční terapie na Karlově univerzitě v Praze. Tento telefonát se týkal toho, zda by si dotyčná budoucí nutriční terapeutka mohla splnit praxi v naší školní jídelně, jelikož se jí nepodařilo získat praxi v místě trvalého bydliště. Jsem člověk, který rád podá pomocnou ruku, navíc jde-li o takto mladé lidi, kteří mají zájem se věnovat výživě a stravování.

Máme za sebou dlouhou zimu, kdy jsem se snažila, ale jistě ne jenom já, myslet pozitivně, a snažit se tak odvrátit vše negativní od plynulého chodu školního stravování i ze svého osobního života. Proto jsem psala raději o těch veselejších tématech a zážitcích, které mě potkaly, a snad i nadále potkávat budou.

Jako vedoucí školní jídelny jsem absolvovala nejedno školení. Chodím na ně ráda, protože se tam setkávám nejen se zajímavými lidmi, ale také se dozvím spoustu informací k tomuto povolání.

Tento nápad se v mojí hlavě narodil někdy před 5 lety, kdy jsem byla čerstvě zaměstnaná ve školní jídelně. Z této práce jsem byla doslova unesena, jelikož se mi splnil můj sen, a to věnovat se administrativě, kterou jsem studovala v Třeboni, a zároveň vaření, které jsem už od malička jako holka zbožňovala. Moje babička i maminka vařily pestře a velmi chutně. Chodila jsem do školní jídelny v Suchdole nad Lužnicí a musím uznat, že tak výbornou stravu jsem jako dítě opravdu nejedla.