Kateřina Schmidová

Rozpad manželství s dětmi je pro všechny spojen se strádáním či ztrátou. Nic na tom nemění ani fakt, že rozvod bývá provázen pocity úlevy a nabízí partnerům šanci osvobodit se od strastiplného soužití. Rozvod proto není akt, který můžeme považovat za něco, co životem rodičů a dětí jen bezbolestně projde. Je součástí jejich životní cesty. Úkolem učitele samozřejmě není do krizové situace v rodině úplně zasahovat, avšak vnímaví učitelé často poznají, že se s dětmi v průběhu rozvodu něco děje, a mohou na to s pochopením a citlivostí reagovat.

V posledních letech Linku bezpečí kontaktuje kvůli sebepoškozování okolo 300 dětí a dospívajících ročně. Problematika záměrného sebepoškozování je odborné veřejnosti poměrně známá, avšak chybějí statistiky, které by nám zodpověděly, jak rozsáhlým problémem je záměrné sebepoškozování. V České republice se žádné statistiky nevedou, statistická data nevedou ani psychiatrické léčebny či ambulance. V tomto ohledu se jedná o latentní problém, o kterém by se mělo začít mluvit.

V poslední době se na Lince bezpečí zvyšuje počet dotazů týkajících se sexuality. Děti chtějí anonymně vědět, co je to kondom, jak se rodí děti atp. Z oblasti sexuálního vyzrávání pak často řešíme témata jako menstruace, masturbace, sexuální orientace, antikoncepce nebo první pohlavní styk. Dětem se snažíme poskytnout pravdivé informace bez mlžení s důrazem na snižování rizik. Otázkou zůstává, proč s těmito tématy nejdou děti za rodiči.

„Máma říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál.“ Forrest Gump O traumatu se poslední dobou v odborných kruzích mluví čím dále tím častěji, přibývá odborných studií, které se teorií traumatu zabývají. Setkávají se s ním psychologové, psychoterapeuti, kteří se snaží hledat účinnější přístupy k jeho léčbě, tak aby se život jejich klientů dle potřeby stabilizoval či proměnil.

Dospívajícího chlapce na třídním výletě srazilo kolo. Bouchl se do hlavy, odřené ruce, doširoka otevřené oči, změněný stav vědomí. Učitel k němu přišel a řekl: „Ambulance je na cestě.“ (Pauza) „Jsi v šoku. Budu tady s tebou.“ Chlapec se začal třást, učitel se dotkl jeho paže a klidným hlasem mu sdělil: „To je úplně v pořádku, nech ze sebe všechno vytřást.“ Po chvíli se jeho třes změnil v jemné chvění a chlapci ukáplo několik slz. Najednou se spontánně nadechl, rozhlédl se kolem sebe, jako by se chtěl podívat, co se stalo. Vracel se sám k sobě.

„Ve škole jsem už půl roku. Přesto si každý den hraju o přestávce sám a vy mě vidíte. Hraju si vedle ostatních dětí, ale hraju si sám. Nikdo mi neřekne, abych si šel hrát s ostatními. Když k nim přijdu, nevšímají si mě. Vím, že vám nejsem lhostejný. Vy jste učitelka, vy vytváříte hry. Vás poslouchají a udělají, co řeknete. Copak nemůžete vymyslet nějakou hru, při které by mě vzali mezi sebe? Jste jediný člověk, který mi může pomoci ukázat jim, jaký jsem.“

Rodina poskytuje jedinci primární zkušenost od kolébky až do smrti a náš osobnostní růst je především podmíněn vzájemnou interakcí mezi jejími jednotlivými členy. Dítě potřebuje od svých rodičů, respektive pečovatelů, aby byly naplňovány jeho základní potřeby.

Podoba rodiny se u nás zásadně mění. Mnoho dětí vyrůstá jen s jedním rodičem nebo se v průběhu svého života musí adaptovat na řadu proměn v rodinném zázemí, nemluvě o snižující se ekonomické úrovni rodin. Všechny tyto faktory mají výrazný vliv na pohodu a vztahy v rodině, které se též bezprostředně odrážejí ve výchově. Nejen rodiče, ale i ostatní dospělí čím dál častěji potřebují bezpečný prostor pro sdílení svých starostí a obav, které se bezprostředně dotýkají dětí. Právě pro ně byla, jako jeden z projektů Sdružení Linka bezpečí, v roce 2001 založena Rodičovská linka, ojedinělá, smysluplná a profesionální sociální služba, která tento bezpečný a anonymní prostor svým klientům nabízí.