Kristýna Jůzová Kotalová

Týrání, zneužívání a zanedbávání (syndrom CAN) je nejzávažnější formou ohrožení, jakému mohou být nezletilé děti vystaveny. Přestože je počet dětí – obětí syndromu CAN – ve společnosti poměrně významný, přetrvávají některé stereotypy týkající se prostředí, z nějž týrané děti pocházejí, pachatelů týrání, ale také úkolů policie, sociálních pracovníků, pedagogů, lékařů a veřejnosti v ochraně ohrožených dětí. Cílem tohoto textu je poskytnout přehled základních informací vztahujících se k syndromu CAN s důrazem na multidisciplinární spolupráci při řešení případů CAN, včetně role pedagogických pracovníků.

Ochrana dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných (syndrom CAN) je podmíněna multidisciplinární (mezioborovou) spoluprací zainteresovaných odborníků. Cílem multidisciplinární spolupráce je především rychlé a efektivní sdílení informací, odborná podpora při vyhodnocování, rozhodování a plánování ve věci ochrany ohroženého dítěte. Spolupracují všechny osoby, které dítě znají a disponují důležitými informacemi o jeho situaci. Pro to, aby byla situace dítěte posouzena objektivně a relevantně (tj. aby nebylo týrání ani přehlíženo ani mylně diagnostikováno), je třeba vyhodnotit všechna rizika ohrožující dítě ve vzájemných souvislostech – to ale není možné bez multidisciplinární spolupráce. Stejně tak není možné bez takové spolupráce dítěti a jeho rodině účinně pomoci.