Xenie Uholyeva

Děti a dospívající by vůbec neměli přijít do styku s návykovými látkami a neměli by mít příležitost je užívat. Realita je ale taková, že sehnat drogy není vůbec těžké. V podmínkách ČR mělo zkušenost s nějakou nelegální drogou 43 % mládeže, nelegální drogu pravidelně užívalo 19 % a alkohol 60 % (Koranda, 2015, s. 546). Od dospělých uživatelů drog často slyšíme, že s drogami začínali už na základní škole, někdy i na 1. stupni. Někteří z nich říkají, že kdyby bývali disponovali důvěryhodnými informacemi o tom, co všechno kvůli nim zažijí, už v době, kdy s jejich užíváním začínali, jejich život by se snad vyvinul jinak. Proto považuji primární prevenci návykového chování u dětí za velmi důležitou.

Komunikace s rodiči zabírá učitelům hodně času. Vedle tradičních rodičovských schůzek rostou požadavky na individuální schůzky s rodiči. Pozoruhodně často se setkávám s nespokojeností s takovou konzultací jak ze strany učitelů, tak ze strany rodičů. Od rodičů často slyším, že učitel se o jejich dítě nezajímá, „zasedl si na něj", dává přednost svému pohodlí před individuálním přístupem, vnímá problém jednostranně a není možné mu vysvětlit pravý stav věcí. Od učitelů slyším paradoxně docela podobné stížnosti - rodiče se o své dítě nezajímají, nevěnují se mu, dávají přednost svým zájmům a ambicím, zavírají oči pred problémem.