Luděk Stehlík

V první dekádě tohoto tisíciletí představili A. Fawcett a R. Nicolson nový přístup k problematice dyslexie, který kombinuje poznatky z neurověd, kognitivní psychologie i pedagogických disciplín. Dyslexii se snaží pojímat z hlediska způsobu práce s informacemi, a tak na ni nahlíží mnohem komplexněji než stávající teorie vysvětlující její etiologii vždy pouze z určitého úzce vymezeného úhlu pohledu. Přístup uvedených autorů mimoto velmi účinně propojuje teorii s praktickým využitím v poradenských službách.