Nový úkol pro učitele ZUŠ - žáci se speciálními vzdělávacími potřebami

V odborné veřejnosti, mezi řediteli a také učiteli základních uměleckých škol vzniká diskuse na téma „Jak seznámit pedagogy základních uměleckých škol v České republice s problematikou integrativní speciální pedagogiky a možnostmi její aplikace ve výuce uměleckých oborů na ZUŠ“. Jde o propagaci myšlenky bezproblémového začleňování žáků se SVP do hlavního proudu uměleckého vzdělávání. Je to také příležitost, jak zviditelnit problém, který dosud nebyl řešen žádnými specializovanými pracovišti, a nastolit dialog mezi řediteli základních uměleckých škol, pedagogy, rodiči a poradenskými centry tak, aby nevznikaly obavy a nedorozumění při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na ZUŠ.

Celý proces vyhledávání a podpory žáků se SVP na některých základních uměleckých školách už začal a stává se jejich každodenní realitou, nicméně můžeme konstatovat, že se v našem kontextu stále ještě jedná o jisté novum.

Nepochybně nás čeká nemalý úkol a didaktických postupů a získávání nových zkušeností v rámci speciální pedagogiky a v oblasti dalšího vzdělávání učitelů ZUŠ zabývajících se danou problematikou.

Na naší Základní umělecké škole, Praha 5 – Stodůlky, už druhým rokem vzděláváme žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V současné době uplatňujeme integrativní metody výuky u devíti žáků ve všech čtyřech uměleckých oborech. Hlavním důvodem, proč jsme se začali soustavně a systematicky zabývat touto problematikou, je neustále rostoucí počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro lepší názornost bych ráda v bodech uvedla oblasti, se kterými jsme se při řešení problematiky vzdělávání žáků se SVP na ZUŠ na naší škole museli seznámit.

Z dosavadní praxe ve vzdělávání žáků se SVP na naší ZUŠ lze konstatovat, že se nejčastěji setkáváme s několika druhy speciálních vzdělávacích potřeb, u kterých lze vzdělávání v uměleckých oborech poskytnout bez větších problémů:

Pro práci s těmito žáky potřebujeme jak odborný potenciál učitelů, ke kterým jsou jednotliví žáci přiděleni, tak odbornou práci speciálního koordinátora, který celý tento proces na škole uvádí do vzájemného souladu mezi zákonnými zástupci žáků, učiteli a vedením školy. V následujícím textu uvádím

V práci učitele vyžadují žáci se SVP zvláštní pozornost a péči. Tam, kde je to žádoucí, využíváme hodinové dotace jedné individuální hodiny týdně. Zejména to platí ve studijních zaměřeních, kde se počítá se skupinovou výukou. To znamená, že v takovém případě by v hudebním oboru nebyla prospěšná výuka ve dvojicích. Tato hodinová dotace může být rozdělena na dvě části, zejména u žáků s poruchami pozornosti. Práce v jiných oborech – výtvarném, literárně-dramatickém či tanečním – je o to náročnější, že učitel musí dítěti věnovat zvláštní až individuální péči v rámci skupinové výuky.

Učitelé podle potřeby připravují a poskytují žákovi specializovaný edukační materiál, jako je např. upravený notový text (pokud je to nutné, zajišťuje notový text přepsaný do Braillského notopisu), didaktický materiál na podporu matematických představ, zrakového vnímání, sluchové analýzy, na podporu čtení a porozumění textu, koordinace rukou, pravolevé orientace, nácvik úchopů dle specifik daného studijního zaměření, dechových technik, relaxačních technik na uvolnění apod.

V návaznosti na právě vzdělávané žáky a jejich potřeby vyžaduje práce učitelů důkladnou přípravu, studium odborné literatury, návštěvy odborných seminářů, konzultace didaktických postupů se speciálním pedagogem, seznámení se se speciálním didaktickým a reedukačním materiálem a s jeho možným praktickým využitím ve výuce.

této problematiky, který školí učitele zajišťující výuku žáků se SVP. Zejména pak zajišťuje konzultační činnost pro pedagogy a rodiče těchto žáků. Po rozmluvě s konkrétním pedagogem a rodičem navrhuje různé reedukační postupy ve výuce a její přizpůsobení možnostem žáka se SVP. (průvodní list) a po celou dobu studia je s žákem, jeho učiteli i zákonnými zástupci v kontaktu. a zapracovává aktuální změny a potřeby do karty. Zpracovává a zakládá aktualizované zprávy specializovaných pracovišť a na jejich základě navrhuje konkrétní didaktické postupy či navrhuje individuální vzdělávací plán (dále IVP) nebo se spolupodílí na jeho vypracování. IVP je vždy tvořen na jeden školní rok a jsou zde zohledněny všechny potřeby konkrétního žáka. Koordinátor poté dohlíží na plnění tohoto plánu a na možné další požadavky a řešení různých problémů při výuce. Také navrhuje alternativní časové rozvržení výuky, různé speciální pomůcky či specializovaný edukační materiál.

Jak již bylo uvedeno, koordinátor také poskytuje konzultace jednotlivým pedagogům. Ty jsou realizovány buď v pravidelných konzultačních hodinách, nebo přímo ve výuce s jednotlivými žáky. Pokud rodiče žáka pociťují potřebu probrat konkrétní problém či jen zkonzultovat postupy při domácí práci, je speciální pedagog po domluvě k dispozici i jim. Aby koordinátor mohl vykonávat tuto práci, potřebuje být v kontaktu s odbornou literaturou, kde studuje nejnovější reedukační postupy. Dále navštěvuje různá školení, semináře, speciální pedagogické dny na pedagogických fakultách apod. Je také potřeba, aby pro rychlé získávání informací mohl využívat moderní informační technologie a proškolovat kolegy pomocí audiovizuální techniky.

Pro snadnější získávání různých materiálů je žádoucí, aby byl v kontaktu s různými specializovanými pracovišti, kde jsou odborníci schopní poskytnout rady či konkrétní pomůcky. Jedná se o celou síť poradenských pracovišť: pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně pedagogická centra (SPC), střediska rané péče (SRP), střediska výchovné péče (SVP), centra podpory dětí se speciálními poruchami učení (DYS centra) a Úřad práce České republiky, který od roku 2012 převzal agendu od České zprávy sociálního zabezpečení.

Klíčová aktivita v rámci podpory integrace zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných žáků do běžné výuky na ZUŠ by měla být koncipována tak, aby oslovila co nejširší odbornou veřejnost z řad uměleckých pedagogů působících na základních uměleckých školách v České republice, a to napříč všemi čtyřmi uměleckými obory. Hlavním tématem je a přiblížení některých specifických či alternativních přístupů a technik, jakož i jejich přímá aplikace do výuky.

Věřím, že tato aktivita v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na ZUŠ a otevření cesty k informacím bude pro učitele uměleckých oborů na našich školách obohacující. Na jednu stranu nastolí jistě mnoho nových úkolů, kterými se bude nutné zabývat. Zároveň je třeba otevřít nové možnosti, jak nahlédnout do problematiky speciální pedagogiky, vidět problémy žáků se speciálními vzdělávacími potřebami z jiného úhlu, než na který jsme zvyklí, a rozšířit obecné povědomí o možnostech speciální pedagogiky v uměleckém vzdělávání.