Na NÚV vznikla "Expertní skupina NÚV pro ZUŠ"

Schválením žádosti o podstatnou změnu v udržitelnosti projektu Pilot ZUŠ byla proto v Národním ústavu pro vzdělávání v Praze ustanovena Tvoří ji nejen zástupci realizačního týmu projektu Pilot ZUŠ a členové pilotních škol, ale i odborníci za jednotlivé obory. Pro potřeby práce této skupiny bylo založeno digifolio, kde se shromažďují nejrůznější materiály a podněty k problematice vzdělávání na ZUŠ.

Expertní skupinu ZUŠ na NÚV vede

Činnost expertní skupiny se doposud zaměřila na otázky spojené se vzdělávacím obsahem jednotlivých oborů a identifikací stěžejních oblastí pro oborově obsahové zajištění kontinuity kurikulární reformy. Předpokládá se, že se bude věnovat především shromažďování a vyhodnocování podnětů pro dlouhodobý rozvoj vzdělávacího obsahu oborů a stanovování okruhu důležitých témat pro diskuze, včetně diskuzí v prostředí Metodického portálu RVP.CZ.

Expertní skupina je složena ze šesti zástupců (v procentuálním zastoupení ve vztahu k velikosti oboru). Tři zástupci hudebního oboru (klávesy, smyčce a dechy), po jednom zástupci oboru výtvarného, literárně-dramatického a tanečního. Jaký přínos by tato skupina odborníků měla mít pro základní umělecké školy? Co v současnosti zásadně ovlivňuje kvalitu vzdělávání na českých ZUŠ a jaké by mělo být směřování či nastavování trendů v uměleckém vzdělávání? A nezůstane úspěšně zahájená reforma v českých ZUŠ na půli cesty?

ředitel ZUŠ Police nad Metují

Obecně? Kvalitní učitel v kvalitním prostředí (jak vnitřním – prostředí školy, tak vnějším – legislativním, ale i společenském) s kvalitně nastavenými vzdělávacími cíli, s kvalitní výbavou (vzdělání, charakterové vlastnosti, další osobní a profesní rozvoj) a kvalitními prostředky a nástroji k jejich dosažení... Z tohoto pohledu se našich ZUŠ (a nejen jich) negativně dotýká několik vlivů:

Ale přece jen bych rád zmínil jeden vliv, o kterém věřím, že má ambice dotýkat se českých ZUŠ pozitivně, a to je RVP ZUV (a to skutečně nemyslím ironicky!). Definováním jeho tří klíčových kompetencí totiž ukázal na potřebu a nutnost rozšířit náš pedagogický obzor z akcentovaných „výkonnostních“ cílů především na harmonický rozvoj celé osobnosti našich svěřenců nejen v oblasti estetiky, ale také morálky a životních hodnot.

Zde mohu navázat na předchozí odstavec: Ten hlavní úkol vidím v proměně našeho myšlení tak, aby cíl, popsaný v předchozí větě, se stal i skutečností v naší práci...

RVP ZUV otevřel prostor pro zavádění nových forem umělecké výuky i v oblasti tzv. „multimédií“ a digitální tvorby, ale podrobněji ho (z pochopitelných důvodů) nedefinoval, takže tento prostor zůstal ještě pro mnoho škol neznámou krajinou, ve které se často ztrácejí. Protože se této oblasti aktivně věnuji (především té, která je vázána na hudební obor, tzn. vzdělávací zaměření Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba), cítím spoluzodpovědnost za to, aby celá tato oblast umělecké tvorby v digitálním prostředí neskončila jen jako nějaký módní výstřelek, ale aby se stala rovnocennou uměleckou disciplínou s odpovídajícími vzdělávacími obsahy ve všech stupních základního uměleckého vzdělávání. A pak je tu vlastní oblast multimediální tvorby v rámci mezioborové spolupráce, mj. s problematikou jejího ukotvení v RVP (jako samostatný obor, nebo jako součást některého stávajícího oboru s přesahem do druhých oborů?). Zkrátka, je tu ještě mnoho otázek čekajících na své odpovědi a formulace, které by byly přínosem pro chystanou revizi RVP ZUV.

A kdyby se mi podařilo v rámci týmu alespoň na některé z těchto otázek najít a definovat odpovědi, které by zlepšily postavení této oblasti v revidovaném RVP a posléze také v „terénu“ ve vlastních školách, pak bych nepovažoval svou účast v Expertní skupině NÚV pro ZUŠ za marnou a zbytečnou.

ředitelka ZUŠ Pardubice-Polabiny

S tanečním oborem jsem se seznámila už jako malá holka a ze záliby se po studiích stalo zaměstnání. Jako pedagog pracuji od roku 1981, v pozici ředitelky školy jsem od roku 2009. Naše škola je čtyřoborová s kapacitou 1200 žáků. Jako členka krajské umělecké rady jsem spolupracovala už při úpravách učebních plánů v roce 2003, později jsem se podílela na tvorbě RVP ZUV pro TO. Velké zkušenosti mám také s organizací ústředních kol soutěží. V roce 2016 jsem byla oslovena stát se členkou expertní skupiny. V současné době, podle mého, ovlivňuje kvalitu vzdělávání několik bodů:

Úkolem je pro nás vnímat celistvost a aktuálnost vzdělávacího programu. Nejde jen o dílčí věci – technika ve hře na nástroj, v pohybu..., ale jde i o jistou nadstavbu, aby se náš žák, absolvent, zajímal o umění vůbec, aby ho umění oslovovalo, aby byl schopen rozlišit kvalitu, aby měl svůj názor, a hlavně abychom vychovali aktivní a „živou“ osobnost, která se nebude jen nudit a přežívat. Každý pedagog by si měl udělat na konci roku svoji inventuru v ŠVP, měl by komunikovat s kolegy o výstupech a debatovat, co je podstatné, co rozšířit a co je v ŠVP reálné.

Sledovat situaci ve vzdělávání a spolupracovat jak s NÚV, tak s MŠMT (např. připomínkování vyhlášky). Otevřeně diskutovat o specifických problémech oborů a hledat způsoby, jak je ve školách řešit, včetně dlouhodobého výhledu v uměleckém vzdělávání. A také se zabývat aktuálními tématy, jako jsou inkluze nebo multimédia (v tanečním oboru jde převážně jen o využití techniky, nemáme mnohdy základní technické vybavení ani odborně proškolené pedagogy).

ředitelka ZUŠ Ostrov

Kvalitu vzdělávání obecně nejvíce ovlivňují nastavené kurikulární dokumenty, učitel – jeho odbornost, ale i znalost metodických postupů, tedy systém jeho vzdělávání, a to včetně dalšího vzdělávání, zázemí pro výuku a společenské ohodnocení. Toto platí naprosto stejně i pro umělecké školství.

Expertní skupina by měla mít přínos v pojmenovávání slabých míst i v nastolení vizí ve všech směrech, které ovlivňují kvalitu vzdělávání: Kurikulární dokumenty by měly být smysluplně uspořádané na sebe navazující výchovné a vzdělávací prvky, které vedou ke zdokonalení člověka. Cílem expertní skupiny by mohlo být pojmenování, zda naše kurikulární dokumenty skutečně vedou ke zdokonalení člověka, zda v sobě odrážejí vývoj společnosti a nezapomínají na tradiční hodnoty. Expertní skupina by dle mne měla provádět pravidelnou revizi dokumentů, zjistit úroveň aplikace dokumentů do praxe, pojmenovat slabá místa těchto dokumentů a vytvářet návrhy změn, a to i s přihlédnutím k novým tvůrčím směrům. Aplikaci dokumentů v praxi by měla zhodnotit i z hlediska pedagogů, jejich znalostí a schopností. Tedy opět pojmenovat slabá místa jak v odbornosti, tak především v metodických postupech (tím mohou vzniknout dokumenty pro nejrůznější vzdělávací centra, která z nich mohou vycházet při plánování DVPP). Dalším bodem zájmu expertní skupiny by mělo být zázemí učitele, podmínky pro tvorbu s jeho žáky – tedy pojmenovávání různých technologií a jejich využití ve výuce, ale i pojmenovávání nutných primárních podmínek (např. v literárně-dramatickém oboru).

Svůj přínos vidím především v široké znalosti úrovně literárně-dramatických oborů. Jako předsedkyně sekce LDO ÚUR ČR pořádám pro pedagogy, ve spolupráci s NIDV, celostátní setkání, jsem lektorka mnoha seminářů v ČR i v zahraničí (soubor HOPHOP, který pracuje pod mým vedením 37 let, získal letos Cenu Pavla Dostála za rozvoj dramatických umění). Organizuji mezinárodní divadelní festival dětí a mládeže, který je zdrojem mnohé inspirace. Pomáhala jsem také vytvořit a zároveň jsem aplikovala ve výuce na gymnáziu alternativní osnovy občanské nauky a byla lektorem při zavádění Obecné školy, kde jsem učila pedagogy využívat tvořivou dramatiku v různých předmětech.

ředitelka ZUŠ Šimáčkova, Praha 7

Kvalita vzdělávání je dlouhodobě diskutované téma, které je, vzhledem k nejednoznačnému obsahovému vymezení pojmu „kvalita“, nahlíženo z různých úhlů pohledu. Chápeme-li vzdělávací proces jako složitý systém vzájemně propojených prvků (od cílů, obsahů až k osobnostním charakteristikám zúčastněných aktérů atd.), můžeme předpokládat, že v rozdílné míře bude kvalita vzdělávání ovlivněna vždy všemi v něm obsaženými komponentami. Podle mého názoru ji ponejvíce určují, vedle výsledků vzdělávání, probíhající procesy, a sice kvalita procesu vyučování (na straně učitele) a kvalita procesu učení (na straně žáka), reflexe těchto procesů a kontext, v němž se odehrávají (kvalita interakcí, vztahů, klimatu). Domnívám se také, že právě jimi je dosahována přidaná hodnota vzdělávání v podobě pozitivního formování osobnosti žáka, jeho morálního profilu, hodnotové orientace apod.

Zavedením dvoustupňového kurikulárního systému se dostalo základním uměleckým školám nebývalé míry pedagogické autonomie a s ní spojené profesní odpovědnosti učitelů. Reforma přinesla podněty k opětovnému uvažování o obsahových a organizačních dimenzích výchovně-vzdělávacího procesu, k přemýšlení o tom, co je v základním uměleckém vzdělávání podstatné, co zaručí, že žáci budou směřováni k osvojení klíčových kompetencí v umělecké, osobnostní, sociální i kulturní oblasti a bude u nich dosaženo maximální úrovně rozvoje jejich schopností a dovedností ve zvoleném uměleckém oboru. Poukázala také na důležitost kvalitního pregraduálního i postgraduálního vzdělávání učitelů a na nezbytnost prohlubování jejich odborných (uměleckých), a zejména pak pedagogických kompetencí. Za její největší přínos považuji skutečnost, že díky postupné implementaci školního kurikula nastartovala potřebu trvale se zabývat také výše zmíněnou kvalitou každodenního průběhu výchovně-vzdělávacího procesu a jeho účinností vůči každému jednotlivému žákovi. Podnítila tak proces, který by neměl být nikdy zcela završen, máme-li být schopni se proaktivně vypořádávat se společenským vývojem a nároky, které klade na umělecké vzdělávání. Dětská populace se v důsledku stále liberálnější výchovy, odlišných vzorů, možností, potřeb i očekávání proměňuje a základní umělecké školy jsou pouze jednou z mnoha alternativ (jakkoliv kvalitní a cennou), kam mohou děti investovat svůj „volný“ čas a úsilí. Otázka jejich kvality, a potažmo i pozitivního dopadu na kultivaci osobnosti každého jedince, který úspěšně zvládne nastavený standard uměleckého vzdělávání, je tedy o to více důležitá a je impulsem pro další směřování reformy.

Jeden z možných přínosů expertní skupiny spatřuji, v souvislosti s výše uvedeným, ve vyhledávání podnětů pro dlouhodobý kvalitativní rozvoj základních uměleckých škol a v identifikaci nových inspirativních přístupů k uměleckému vzdělávání.

ředitel ZUŠ Hostivař, Praha 10

Mám-li odpovědět obecně, tak jsou to neustálé změny, které české školství provázejí. Učitelé, ale ani ředitelé škol, si nemohou být jisti, zda koncepce, kterou zrovna nějaký nový ministr prosazuje, bude platit i příští rok (jenom za dobu pěti let, kdy jsme psali RVP ZUV, tak se na ministerstvu školství vyměnilo 8 ministrů!). Obávám se, že neexistence dlouhodobého výhledu (uvedeného v Národního programu vzdělávání) bude nadále ve školství způsobovat nejistotu. Českému školství prostě chybí společně vytvořená a obecně sdílená vize. V ZUŠ, jako i v jiných typech škol, kvalitu vzdělávání zajištuje především kvalitní učitel. A aby takový opravdu byl, o to se musí starat ředitel (na to, že by nám kvalitně připravené pedagogy posílaly konzervatoře a vysoké školy, se zatím bohužel spolehnout nemůžeme). Myslím, že na tento náš úkol, při všem tom přistavování sálů a opravování střech, trochu zapomínáme (a já se nám nedivím).

Jednoznačně definovat, co je „kvalitní škola“, co znamená „kvalitní výstup“, co je „výsledek vzdělávání v ZUŠ“ a co znamená, že škola poskytuje „kvalitní veřejnou službu“ podle školského zákona. V RVP ZUV je to, nejen v kapitole Klíčové , naznačeno, ale je evidentní, že mnozí ředitelé i učitelé v tom jasno nemají (natož, aby v tom byla shoda). Velkým pomocníkem jsou nově definovaná Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání ČŠI. Ta naše reformní snahy, zahájené v ZUŠ před několika lety, jednoznačně potvrzuje, a máme se tak o co opřít.

V ČR chybí jakákoliv platforma, která by udržovala „étos“ reformy v ZUV (bez nejrůznějších lobbistických zájmů, se kterými jsme se i při tvorbě RVP ZUV setkávali). Institucionálně zde není žádná odborná základna zabývající se systematicky, ale především odborně, základním uměleckým vzděláváním. Takový prostor, na rozdíl od minulosti, kdy na MŠMT byl samostatný odbor, na ČŠI působili specialisté a na VÚP pracovali významní odborníci, dnes bohužel není. Lze předpokládat, že se bude revidovat i hlavní reformní dokument RVP ZUV a je jasné, že se tohoto úkolu mohou ujmout pouze instituce (organizace), které nejsou tak zcela nestranné a mají své, a jistě oprávněné, „zájmy“ (např. AZUŠ ČR, ÚUR ZUŠ). NÚV je ale přímo řízená organizace MŠMT ČR a Expertní skupina by tak mohla při řešení problematiky vzdělávacího kurikula výrazně pomoci svým nadhledem, odbornými znalostmi, přehledem o nejnovějších vzdělávacích trendech, a především, a to bych rád zdůraznil, svou institucionální nezávislostí.

ředitel ZUŠ Václava Pichla, Bechyně

Obecně mi nejvíce chybí VIZE – k čemu a jaké „spektrum vzdělávání“ pro budoucí generace vlastně bude potřebné a kam by mělo (spíše mohlo) v budoucnu směřovat. Ovlivňování systému školství je nutné řešit na základě odborných východisek – jde o kvalitu lidí, o budoucí hodnotové systémy společnosti. Bez konsenzu všech zainteresovaných stran to podle mne nelze – školství je založeno na systematické, dlouhodobé profesionální práci, „výsledky změn“ se nemohou projevit za volební období. Nekoncepční „změny“ unavují a „souboje“ o (populistické) úpravy odvádí pozornost od skutečných problémů a potřeb školství. Za jeden ze zásadních a dlouhodobě trvajících problémů považuji „zvykový“, nevyhovující zastaralý systém jeho financování. Ten se samozřejmě výrazně projevuje i ve základního uměleckého vzdělávání. Náš typ vzdělávání je společností dlouhodobě vnímán jako zbytný, a tedy i změny jeho financování jsou opomíjené. Nejde jen o mzdové náklady.

Raketový nárůst a vývoj nových technologií již od narození ovlivňuje a formuje nové generace žáků. Žádná škola, tedy ani ZUŠ, si nemůže dovolit s nimi nepracovat (nové technologie a oblasti umění jsou v současném světě velice úzce propojeny). Ale získávat nezbytné a adekvátní finanční prostředky na jejich pořízení (ve většině případů jde o investice), údržbu a obnovu je stále obtížnější. Opomíjení pro náš typ škol je vidět i na vyhlašovaných dotačních titulech. Při vyjmenovávání možných žadatelů (tedy pro jaké typy škol jsou určené) ZUŠ ve většině případů nejsou obsažené. K mému překvapení a veliké lítosti musím konstatovat, že ani při vytváření finančních strategií místních akčních plánů rozvoje školství nemají ZUŠ v oblasti investic žádný prostor.

Složité je to i v otázce dalšího vzdělávání pedagogů ZUŠ a jeho financování. Každý z našich oborů má svou specifickou problematiku a jednotliví pedagogové mají své individuální vzdělávací potřeby. Při kombinaci: aktuální potřeby a nároky jednotlivých oborů, zachování odborné kvality dalšího vzdělávání (lektoři, kteří ji mohou zaručit), individuálních vzdělávacích potřeb či profesních zájmů jednotlivých pedagogů a ekonomických hledisek – se nabízí vlastně jediná reálná možnost, jak pedagogy ZUŠ kvalitně vzdělávat. Celostátní odborné semináře, workshopy, dílny. Ty jsou ale finančně náročné nejen pro pořadatele, ale i pro účastníky. A tady vzniká další aktuální potřeba. Mít nové zdroje pro možnost jejich financování (cestovné, ubytování, stravování, účastnické poplatky, ušlý čas...). A s tím samozřejmě souvisí i otázka mzdových prostředků – zvláště pak již téměř neexistující prostředky na nadtarifní složky platů (tuto situaci vnímám jako tíživou hlavně u středních a malých škol).

Ve výsledku to znamená velice malé možnosti skutečně ocenit nadstandartní profesionální práci konkrétních učitelů a motivovat je i ostatní k dalšímu profesnímu růstu. Ti, kteří se podílí na financování ZUŠ, by mohli mít na paměti, že náš typ školy má v rámci celého systému vzdělávání ještě jinou unikátní příležitost (a plně ji využívá) než jen poskytovat tzv. základní umělecké vzdělávání. A to pracovat na osobním a osobnostním růstu každého svého jednotlivého žáka (i kolektivní výuka je cílena na jednotlivce), pěstovat a pomáhat koncentrovat jeho tvůrčí energii, vytvářet prostor pro porozumění, od zahledění se do sebe po chápání druhých.

Každý z našich oborů musí být schopen aktuálně reagovat na svůj vývoj, nové podněty a výzvy v oblastech umění a vzdělávání. Další pokračování reformy je důležité nejen pro jejich definování, začleňování a aktualizaci, ale i pro potřebné zohledňování a vyhodnocování dosavadních zkušeností.

Pomoc při definování cílů, potřeb a možného spektra vznikajících nových obsahů vzdělávání jednotlivých oborů. Každý náš obor se vyvíjí jinak, je tedy také velmi důležité, že vznikla platforma pro vzájemné „naslouchání“, informování a vyhodnocování nových poznatků, zkušeností a potřeb jednotlivých oborů ZUŠ. Mohu pomoci při jejich monitorování a přenosu zkušeností za výtvarný obor.