Ocenění přineslo žákům to nejdůležitější: začali přemýšlet nad tím, co se chtějí naučit

Stát či veřejné instituce získávají prostřednictvím různých zjišťování, šetření či sběru data, která pak zveřejňují ve strojových formátech. Ta lze následně prostřednictvím různých aplikací analyzovat či vizualizovat do přehledných infografik. Zkuste si představit, co vše lze udělat například se zveřejněnými anonymizovanými výsledky státních maturit, které CERMAT uvolnil. Máte na dlani čísla za děvčata i chlapce, podle regionů, typu škol a podobně. My jsme získali cenu za webovou aplikaci, která vizualizovala výsledky voleb klatovského okresu v reálném čase tak, jak byly zveřejňovány volební výsledky. Soutěž Společně otevíráme data pořádá Fond Otakara Motejla ve spolupráci s Fórem pro otevřená data, jejichž cílem je rozšiřování datových setů, které lze dále zpracovávat. Fond se zároveň snaží vývojářskou komunitu inspirovat k nápadům, jak jednotlivá otevřená data zpracovat, a to v podnikatelských či občanských projektech.

V prvé řadě musím říct, že jsme dostali studentskou cenu, takže už zde se jedná o specifické zohlednění. Jsme ale za pětileté období trvání soutěže první střední školou, která si studentské ocenění odnáší. Dříve to byly týmy z ČVUT nebo pražského Matfyzu. Ale i tak jsme měli mnoho unikátních informací: zprostředkovali jsme lidem v klatovském okresu ve srozumitelné vizuální formě volební výsledky z jednotlivých obcí. Nabídli jsme například analýzu povolání kandidátů či jejich křestních jmen. A data jsme zpracovávali dokonce rychleji než volební studia televizních kanálů.

Otevřeným datům se ve škole věnujeme dlouhodobě. Učím také ekonomii, proto se snažím data ve výuce používat. Stejně tak na naší škole funguje i obor veřejná správa a s vy­učujícími komunikujeme, kolegyně mi dokonce doporučuje témata ke zpracování. Do soutěže jsme se přihlásili již před dvěma lety s projektem analýzy demografických dat za ČR a samozřejmě s ohledem na klatovský okres. Zpracovali jsme nejen počet obyvatel, migrační či přirozené přírůstky, ale třeba i množství potratů za jednotlivé obce. Ani obce nevěděly, že taková statistika existuje. Veřejnosti naše aktivity oznamujeme, škola je například pravidelně připomíná v rámci dne otevřených dveří. Takže účast v soutěži byla stále „ve vzduchu“.

Téma jsem otevřel já. V září jsem celé třídě nabídl, že bychom se mohli znovu přihlásit do soutěže, a „chytli se“ dvě studentky a tři noví studenti. Dali jsme dohromady pětičlenný tým. Zpočátku byly ve hře znovu demografické údaje, ale nakonec jsme se společně rozhodli vizualizovat aktuální téma, kterým byly volby.

Jsme „microsoftí“ škola, vše jsme měli postavené na produktech Office 365, kde jsou aplikace Teams a Planner, přes které jsme si rozdělovali úkoly a sledovali, jak je kdo plní. Vše probíhalo v cloudovém rozhraní a komunikací po Skypu. Nečekali jsme na den voleb, ale připravovali jsme se již několik týdnů v předstihu. Aplikace musela být například naprogramovaná již čtrnáct dní před volbami, museli jsme zpracovávat seznamy kandidátů, stahovat loga a podobně. Taky jsme si museli předjednat zasílání dat za náš okres přímo z Českého statistického úřadu. Kompletní vizualizace a zpracování dat probíhaly v aplikaci Microsoft Power BI, která je pro školy zdarma.

Ano. Bylo to hodně práce, museli jsme se volbám a zveřejňování výsledků věnovat naplno. A bylo to i dramatické. Web Českého statistického úřadu byl „hacknutý“, takže jsme museli čekat na data, protože byla zveřejňovaná jen data za kraj. ČSÚ musel udělat nový web, který měl odlišnou strukturu, navíc jsme museli data mechanicky kopírovat. Webovou aplikaci jsem plnil já, ale měl jsem se žáky sdílenou obrazovku, stále s nimi komunikoval, oni posílali linky nebo přímo zpracovaná data. Data určitou dobu zpracovávali jen chlapci, protože děvčata měla na starosti zpracování výsledků za Klatovsko. Kolem půl páté odpoledne se rozjel původní web ČSÚ, takže jsme začali zveřejňovat data i s popisy k jednotlivým obcím.

Poslední výsledky přišly až pozdě večer, a to z českého zastoupení v Mexiku. Naše práce skončila až nedělí, kdy ČSÚ uzavřel a potvrdil zveřejněná data. Tím, že jsme zpracovávali mandáty za jednotlivé politické strany, jsme potřebovali čísla za celou republiku. Jinak bychom mandáty nepřepočetli.

Jsem informatik „srdcař“ a snažím se žáky pro informatiku tzv. zapálit. Když někdo studuje obor informatika, má si v moderních technologiích najít směr, který ho baví. To je při výuce i dalších aktivitách důležité. V prvé řadě to byla výzva i pro mne, protože jsme museli zpracovávat data v reál­ném čase. Museli jsme si rozdělit činnosti tak, abychom byli schopni při toku dat v přímém přenosu pracovat. Žáci se naučili využívat technologie pro práci a organizaci. Silný byl i sociální moment - do projektu se zapojili tři noví chlapci ve třídě, ti nebyli do té doby do třídního kolektivu zapojeni.

Neřešili jsme jen technickou stránku vizualizace, ale i komunikaci, protože je k ničemu, když nad něčím trávíte víkend a vaše výsledky se k nikomu nedostanou. Žáci se zabývali možností propagace, využili Facebook, školní web, založili si i účet na Twitteru. Hovořili s novinářem, učili se mluvit na mikrofon, poprvé byli vystaveni televizní kameře. Museli být připravení, nemohli mluvit „z voleje“. Jde i o samotné chápání dat a jejich interpretaci. Zpracovávali jsme data například podle titulů, ale co znamená, že někdo titul uvedený nemá? Že nemá vysokou školu, nebo jen titul nechce zveřejnit? Když je u kandidáta uvedeno OSVČ, podnikatel či živnostník, musíte řešit, jaký je mezi nimi rozdíl z hlediska zákona a zda je možné je zastřešit pod jedním pojmem.

Určitě. A nejen v médiích. Před učitelskou veřejností jsem téma poprvé „vykopl“ na velmi slušně obsazené konferenci Učitel IN na Západočeské univerzitě. Zaznamenali jsme dvě vlny medializace. Ta první byla po volbách a oslovila nás média jako Klatovský deník či regionální televize. To je důležité pro reputaci školy při náboru žáků. Druhá vlna přišla po ocenění a týkala se odborných médií jako Živě.cz nebo Lupa.cz. Pořadatel soutěže Michal Tošovský z Fondu Otakara Motejla o nás promluvil v Českém rozhlase. Ředitel naší školy byl pochopitelně nadšený, jsme sice zemědělská a potravinářská škola, ale moderní technologie plně integ­rujeme do výuky.

Žáky vůbec nenapadlo, že by si peníze rozdělili. První, co začali plánovat, byla koupě nových didaktických pomůcek do informatiky. Hned chodili s návrhy, co se dá za 10 000 korun pořídit. Mluvili třeba o brýlích pro rozšířenou a virtuální realitu. Nakonec jsme pořídili smart TV do studovny školy, kde probíhá výuka informatických předmětů. Tím jsem zjistil, že cíl projektu byl naplněn. Žáci totiž začali přemýšlet nad tím, co by se rádi naučili.

Web:

Výsledky soutěže Společně otevíráme data:

Fond Otakara Motejla: